V sobotní Praze bylo horko. Kromě globálního oteplování nám v hlavním městě přitápěl pod pomyslný kotel i A. B. Bartoš se svým lidovým táborákem. Oproti jiným autorům jsem se rozhodl, že milým táborníkům pozornost věnovat nebudu.

Bartošovci jsou totiž veskrze nezajímaví a čitelní. Je jasné, jaké pokládají otázky i jaké nabízejí odpovědi a co zamýšlejí s těmi, co si myslí něco jiného. To jediné, co je snad činí hodnými pozornosti, je jejich schopnost opanovat veřejný prostor a určovat témata veřejné diskuse. Problém přijímání a pomoci uprchlíkům se hlavním tématem celospolečenské diskuse stal až ve chvíli, kdy se tohoto tématu chopila krajní pravice.

Nefašistická část společnosti nyní soustřeďuje svoje aktivity především na to, aby na xenofobní a totalitaristické akce extrémní pravice reagovala. Na Bartošův táborák je třeba odpovědět adekvátní a důstojnou protiakcí. Chceme-li ale jemu, Okamurovi a dalším vzít z rukou pomyslné otěže, kterými se snaží veřejnou debatu směřovat, je třeba začít nastolovat vlastní témata.

Jedním z nich může být i špatné svědomí západní zahraniční politiky, téma, o kterém se nejraději předstírá, že vůbec neexistuje, ale které je právě proto ještě důležitější a aktuálnější — totiž pronásledování Fa-lun-kungu v Číně, jehož zahájení před 16 lety si v těchto dnech připomínáme.

O co jde

Nejprve něco o Fa-lun-kungu samotném. V roce 1992 se tehdejší Čína nacházela uprostřed přechodu do nové éry, ve které se Čína transformovala ze zaostalého totalitního státu s centrálně plánovaným hospodářstvím do totalitního státu s rozvinutým kapitalismem bez přívlastků. Pohlaváři Komunistické strany Číny ucítili omamnou vůni velkého byznysu a neváhali proletariát, jehož měli být alespoň dle oficiální ideologické linie předvojem, vrhnout do víru bezprecedentního vykořisťování.

V té době se těšily obrovské popularitě různé školy a směry cvičení čchi-kung. Některé čchi-kungy zahrnovaly i jakousi teoretickou stránku, která většinou vycházela z tradic čínského buddhismu a taoismu. To byl i případ Fa-lun-kungu (doslova „čchi-kungu Kola zákona“), čchi-kungového systému představeného veřejnosti panem Li Chung-č' na jaře roku 1992. Fa-lun-kung se stal v čínské společnosti ve velmi krátké době velice populárním.

Rozebírat všechny příčiny této popularity jde nad rámec tohoto článku, obecně by se asi dalo říci, že Fa-lun-kung představoval určitou, na čínském režimu autonomní protiváhu proti rozvíjejícímu se „socialistickému kapitalismu“, ve kterém stál zisk až na prvním místě, kdežto člověk byl přesně tím posledním, co mělo jakoukoli hodnotu.

Li přitom nevystupoval proti samotné vládě Komunistické strany, neformuloval žádné politické požadavky, ani si pro sebe nenárokoval jakoukoli mocenskou pozici. Jeho veřejné přednášky i knihy spíše formulovaly určitý systém hodnot, který byl paralelní k nové, liberálnětržní ideologické linii režimu. Proti sobeckému zájmu o vlastní prospěch a zisk postavil solidaritu a soucit člověka s člověkem, proti bojování o vlastní prospěch a utlačování člověka princip zdrženlivosti a tolerance.

Režim tehdejšího prezidenta Ťiang Ce-mina se k Fa-lun-kungu stavěl v prvních letech neutrálně, brzy však začal stále populárnější cvičení potlačovat. Zlom nastal v roce 1999. Po několika incidentech došlo k poklidné manifestaci asi 10 000 přívrženců cvičení v ulicích Pekingu.

Ťiangův režim obratem spustil brutální kampaň za potlačení hnutí. 20. července 1999 byly desetitisíce stoupenců Fa-lun-kungu bez soudu uvězněny. Ti, již se neodmítli svého přesvědčení vzdát a kolaborovat s tajnou policií, byli vystaveni brutálnímu mučení a zpravidla posláni jako otroci do čínských pracovních táborů.

Jaký je skutečný rozsah perzekucí je dodnes nejasné, pronásledování Fa-lun-kung je v Číně tabu. Přesto se podařilo zdokumentovat a popsat tisíce případů, kdy byli obyčejní lidé umučeni k smrti způsoby, nad kterými by se zvedal žaludek i veteránům gestapa. Kolik je těch nezdokumentovaných, vědí asi jen v Pekingu. Chlubit se tím určitě nebudou.

Samostatným tématem je pak důvodné podezření, že přívrženci Fa-lun-kungu se stali spolu s dalšími politickými vězni předmětem systematického a vládou řízeného obchodování s lidskými orgány (podrobněji viz například knihu Bloody Harvest autorů Kilgoura a Matase).

Z pronásledování Fa-lun-kungu se, aniž o to někdo z jeho stoupenců stál, stal spor ideologický. Spor mezi světem, ve kterém je obyčejný člověk hodnotou, a světem, kde je jen jednotkou reprodukce kapitálu, takřka nerostnou surovinou, která může být podle libovůle vytěžena.

Šestnáct let

Jak jsem již uvedl, v pondělí 20. července si připomeneme již 16. výročí začátku pronásledování Fa-lun-kungu. Toto smutné výročí je smutnější o to, jakým způsobem se k tématu staví česká politická reprezentace. Ze strany některých pravicových politiků sice zaznívají občasné hlasy podpory, v rovině praktických kroků však většinou střídány spíše slavnými tezemi o „pussyriotismu“.

Že je byznys až na prvním místě pro pravicové politiky příliš překvapivé není, smutné však je, že je v tomto ohledu o nejméně jednu koňskou délku trumfuje ČSSD, ve které se zřejmě stal hlavním odborníkem na vztahy s Čínou Jaroslav Tvrdík.

Skoro to vypadá, že téma pronásledování Fa-lun-kungu se tak stalo pro jedny součástí tvorby vlastního politického obrazu (ale ničím víc) a druzí se k němu staví tak, že jej okázale ignorují. Skutečným politickým tématem však není ani pro jednu stranu.

Perzekuce Fa-lun-kungu není ničím jiným, než zápasem o elementární lidskou důstojnost, jedním z celé řady takových zápasů, které se v našem světě odehrávají. Svým zvráceným způsobem je jedinečná v tom ohledu, že proti sobě staví dva světy zcela polárních hodnot: na straně jedné svět divokého kapitalismu kontrolovaného totalitním policejním státem, na straně druhé pak svět lidské solidarity a elementární důstojnosti.

Svým rozsahem (příznivců Fa-lun-kungu je podle některých odhadů v Číně až několik desítek milionů), brutalitou a ideovým střetem vyhnaným až do krajnosti nás staví před mravní volbu, která se svou totalitou skoro podobá nějaké kantovské deontologii. Ve střetu mezi čínskou státní mocí a prostými Číňany, kteří se ve svém životě odmítli podřídit diktátu sobeckého sebezájmu, není prostor pro kompromis.

Ve světě, kde je člověk ponížen do té míry, že se stává bezcenným otrokem, objektem sadistických experimentů vládnoucí moci, není místo pro hledání výmluv proč nekonat. Černá a bílá bývají takto jasně odlišeny jen zřídka.

↗

Jaký je skutečný rozsah perzekucí je dodnes nejasné, pronásledování Fa-lun-kung je v Číně tabu. Přesto se podařilo zdokumentovat a popsat tisíce případů, kdy byli obyčejní lidé umučeni k smrti. Repro DR

Co to pro nás znamená

Celá historie pronásledování Fa-lun-kungu nám také může sloužit jako varovné memento a déja vu společnosti, ve které po letech neustálého oslabování demokratické zřízení zaniká a je nahrazeno vládou úzké skupiny oligarchů, společnosti, ve které je jediným a hlavním imperativem zájem vlastníků kapitálu. Obdivné vzhlížení řady představitelů pravice i byznysmenů k čínskému modelu je dle mého soudu dostatečně varovné.

Téma perzekuce je v prvé řadě příležitostí pro českou demokratickou levici, jak si vyjasnit svůj vztah k dnešní Číně a čínskému režimu. Tento vztah nesmí být založen ani na povýšeneckém mentorování a opakování frází, které se během let staly floskulemi, nesmí být ale ani rezignací či snad dokonce patolízalstvím před čínským kapitálem či opuštěním principiálního univerzalismu lidské důstojnosti, na kterém je jakýkoli myslitelný levicový diskurs založen. Příznivci Fa-lun-kungu jsou jednoduše lidmi, kteří jsou brutálně utlačováni a kteří si zaslouží zastání.

Pro začátek by mohlo stačit připustit perzekuci jako téma, kterým je relevantní se zabývat. Tím se vracím k úvodu svého textu. V sobotu 18. 7. se totiž v Praze uskutečnila kromě Bartošova táboráku a dvou protidemonstrací i akce čtvrtá. Byla o poznání skromnější a na běžných zpravodajských serverech se o ní pravděpodobně nedočtete.

Jednalo se o protestní happening při výročí zahájení perzekuce a kromě českých příznivců Fa-lun-kungu se jej na Hradčanském náměstí účastnili hlavně kolemjdoucí turisté. Věřím, že pokud perzekuce čínským režimem neskončí, objeví se na ní příští rok vedle příznivců Fa-lun-kungu i příznivci sebevědomé demokratické levice.