Otevřený dopis protiřeckému východoevropskému bloku
Zoltán PogátsaZveřejňujeme překlad otevřeného dopisu maďarského ekonoma Zoltána Pogátsy představitelům postsovětských zemí v eurozóně, kteří se staví odmítavě vůči snahám současné řecké vlády. Je ale zásadně přínosný i pro českou debatu o Řecku.
Drazí Slováci, Litevci, Lotyši, Slovinci,
jsem si jistý, že poslední dny, týdny a měsíce sledujete drama odehrávající se v Řecku. Sledujete jej, protože vaše země jako členské státy eurozóny obdržely žádost o příspěvek na pomoc Řecku.
Také si jistě velmi dobře uvědomujete, že pokud Řecko nedodrží své závazky splátek vůči EU, ztratíte vzhledem k výši vašeho HDP dokonce mnohem více než Německo.
Zdá se nespravedlivé, že zrovna vaše země, kde jsou příjmy nižší než v Řecku, mají být těmi, jež přispějí. Je jasné, že takto můžete svůj postoj ospravedlňovat. A uznávám, že to zní opravdu podivně.
Ale přesto — je tu pár věcí, které byste měli vědět.
Vaše peníze nebyly ve skutečnosti použity na splacení dluhů Řecka. Je známým faktem, že přes devadesát procent financí, které jste Řecku poslali, nebyly určeny pro Řecko. Peníze se okamžitě vrátily zpět jako splátky půjček tak, aby eurozóna zůstala solventní.
Jiří Vyleťal
Opakujete fráze německého mainstreamu a článek jako tento nebere v úvahu. Proč? V diskusi pod jiným příspěvkem jste napsal, že Die Linke není pro vás důvěryhodný zdroj. Proč jsou pro vás Merkelová a Schäuble důvěryhodnější? Jen proto, že dokázali přesvědčit většinu německé veřejnosti? To dokázal svého času jeden knírkatý maloměšťák taky... a důsledky byly strašlivé...
Opravdu mě nepřestává stále fascinovat, jak filozofujete o morální obrodě a alternativě ke kapitalismu - a přitom neomylně podporujte to nejreakčnější nebo nejasociálnější, co se podporovat dá (americký imperialismus na Ukrajině, německé týrání Řecka, sudeťácký revanšismus krytý frázemi o usmíření). To mně opravdu hlava nebere.
Na jedné straně - bezpochyby ostřeji a zásadněji nežli dejme tomu "středoproudová" sociální demokracie - vidí a vnímá negativní rysy kapitalismu; ale na straně druhé nemá sama v ruce nic, čím by tento kapitalismus mohla nahradit. A tak jí nezbývá nic jiného nežli právě ta emotivně-verbální negace všeho, co s kapitalismem vůbec nějak souvisí, a přitom - protože jí nehrozí, že by skutečně musela převzít odpovědnost za řízení reálné společnosti a reálné ekonomiky - se může uchylovat k extrémním výkladům, extrémním vizím a extrémním řešením.
Tato extrémní levice si není schopna či spíše ochotna uvědomit, že kapitalismus n e n í pouze vykořisťovatelský způsob ekonomiky - nýbrž že je to stále ještě samotná r e á l n á ekonomika, která pořád ještě dokáže jakž takž uspokojovat životní potřeby (mnohdy až v přebytku) většiny obyvatelstva. Po ztroskotání experimentu s komunismem radikální levice prostě nemá žádný vlastní - realistický - projekt ani ekonomiky, ani samotné společnosti. A tak se prostě vyžívá v tom, že dští oheň a síru na vše, co se vymyká z jejího ideologicko-dogmatického rámce.
Takové výroky jako "americký imperialismus na Ukrajině", "německé týrání Řecka" a podobně - to jsou prostě emotivní výlevy, floskule nemající žádný vztah k objektivní realitě.
A tak i nadále zůstávám u toho, že - nedá se nic dělat - ale dokonce i ten "středoproudový" (anebo třebas i: "buržoazní") evropský politik může mít tu a tam taky kus pravdy. A i když ta radikální levice může mít zase svou - relativně větší - pravdu v kritice kapitalismu jako takového, v konkrétních kauzách tohoto světa tato fundamentalistická levice znovu a znovu manifestuje svou ideologickou zaslepenost.
Ke své vlastní škodě, neboť tím se sama zbavuje své důvěryhodnosti u naprosté většiny obyvatelstva.
Nové věci je potřeba začít zkoušet - nemůžeme sto let čekat, až někdo vymyslí nějakou alternativu a napíše o ní zase nějaké sebrané spisy. To tady už jednou bylo a dobře to nedopadlo. Nelze propadnout sociálnímu inženýrství takového kalibru. Spíš bych se držel staré marxistické poučky o dialektice teorie a praxe.
Věci jsou ovšem jednodušší, než vypadají. Řecká krize ukázala, že mít pravdu a mít moc - jsou dvě zcela odlišné věci. Syriza má pravdu, A PROTO prohrává. Evropské elity jsou zaslepené a vedou EU do katastrofy, přesněji od jedné katastrofy k druhé.