Minulou sobotu nás opustil český spisovatel a fejetonista Ludvík Vaculík ve věku 88 let. Jeho životní dráha byla poznamenána zápasy minulého století — byl redaktorem Rudého práva i Literárních listů, sepsal také produkt radikalismu Pražského jara osmašedesátého, slavné prohlášení 2000 slov, a podepsán je i pod úvodním prohlášením Charty 77.

Když později vysvětloval své někdejší členství v KSČ, sám řekl, že k radikální levici tíhl jednak proto, že jeho otec jako tesař, dělník, byl často bez práce, jednak že jeho vlastenecký cit tehdy vnímal osvoboditelskou roli Rudé armády a nakonec i proto, že ho zasáhla četba velkých levicových myslitelů.

Byl po celý život sociálně kritický intelektuál, usilující o nezávislý názor. Na památném IV. sjezdu spisovatelů v červnu 1967 kategoricky odsoudil mocenskou praxi režimu, kterou podle něj už nešlo ospravedlnit pouhým antikapitalismem.

Moc se podle něj tehdy vymkla lidem, přestala řešit lidské otázky a lidé proto upadli do občanské rezignace. Na protest vůči těmto slovům ostrým jak břitva dokonce odešel tajemník ÚV KSČ pro kulturu Jiří Hendrych přímo z jednání spisovatelů.