ČSSD Babiše nakonec patrně přemůže. Jakou za to zaplatí cenu?

Střet mezi ČSSD a Babišovým ANO je ústředním motivem současné české politiky. ČSSD v něm pravděpodobně nakonec zvítězí. Otázka ale zní, zda za svůj pohyb do politického středu, který soupeření s Babišem přirozeně provází, draze nezaplatí.

Česká strana sociálně demokratická nikdy nebude tvořit levý okraj naší politické krajiny. Sociální demokraté nestojí na samém levém okraji politiky nikde v Evropě; a není jediného důvodu, aby tomu tak bylo u nás. Pohybuje se v prostoru, který sice významně spoluutváří, jehož okraje ale vymezují jiní.

Když se člověk, který navštívil různé západoevropské země, v nichž se zalíbením pozoroval rozličné prvky veřejného života, a říkal si přitom, pročpak by to tak nemohlo být také u nás, pokusí dát své otázce i politický tvar, obvykle zatouží po nějaké alianci optimálních sociálních demokratů a optimálních zelených. Bylo by postaráno o přírodu, o sociální smír a také o kvalitu demokracie. Zprava by to mohli hlídat lidovci a zleva nějací do všech krás vykvetlí a polepšení – s prominutím... – komunisté.

Všechny ostatní strany bychom už za našich životů rádi viděli jen a jen na okraji. Ale v takovém světě bohužel nežijeme. Žijeme ve světě, který je sice vylepšený tím, že ODS už má vliv jen na podobu svého znaku, zato temné finanční síly už tu nepociťují potřebu nechat se reprezentovat s demokracií konformními zprostředkovateli. Babiš asi správně vycítil, že si už vliv v institucích nemusí kupovat, když si může koupit instituce samy.

Babišův úspěch znamená mimo jiné tolik, že zakladatel ODS Václav Klaus svou snahu o to stát se podstatnou dějinnou postavou prohrál. Protivníkem, alternativou sociální demokracie již nejsou ti, které stvořil, ale ti, kterým otevřel prostor. Klaus se tak nakonec do dějin zapíše jen jako nejužitečnější idiot, posluhující obnovující se československé buržoazii. A právě tak bychom si ho měli zapamatovat.

Kvůli Klausovu dějinnému selhání – nedokázal stvořit kloudnou demokratickou pravici – dnešní základní politický střet v českých zemích nemůžeme popsat jako ČSSD vs. demokratická pravice, ale ČSSD versus z řetězu utržený podnikatelský populista Andrej Babiš, v němž je možno spatřovat snad ve všech ohledech pohoršlivě nižší (který jeho fotbalový klub hraje Ligu mistrů?) českou obdobu Berlusconiho, anebo po Biľakovi s Husákem další vypečený slovenský import do Prahy.

Co se děje
Sociální demokracie se po svém nedávném pražském sjezdu zvolna vzpamatovává k poznání, že se už zase stává stranou, na niž spočívá odpovědnost za osud kvality české demokracie v nadcházející éře. Hlavní otázka české politiky zní: chceme žít v zemi, která se bude řídit jako firma spravovaná podnikatelským žralokem Babišem, anebo chceme žít v zemi, která se bude řídit jako demokratická republika?

Sebedestrukce české pravice a katastrofická malátnost komunistů zapříčiňují, že tu dnes máme první vládu od roku 1989 bez závažné opozice. Rozvažujíce o možné podobě příští vlády, nepřemýšlíme o tom, zda je lepší či horší nežli opozice. Přemýšlíme o tom, zda je ČSSD lepší než ANO, nebo ne. Snad poprvé je více než dva roky před volbami prakticky jasné, že vládu nebude u moci střídat současná opozice. Je to rovněž obrázek toho, jak otřesné minulé vlády pod vedením ODS byly.

Ať už je Bohuslav Sobotka, jaký chce, jeho dvě zásadní přednosti spočívají v tom, že je inteligentní a poctivý. Přáli bychom všem evropským zemím, aby mohli o svých premiérech prohlásit totéž. Proto i mnozí lidé, kteří se hlásí k pravici, ale z organizace společnosti podle Babišových představ mají z dobrých důvodů strach, dnes hledají pro sebe přijatelné cesty, jak ČSSD v tomto závažném střetu podpořit.

Sobotka to ví. A je si jednak vědom toho, že jeho protivník není vůbec slabý, jednak ale i toho, že ČSSD s veškerou svou výbavou je dnes prostě pořád ještě silnější: při správném postupu může zmobilizovat mnohem širší společenskou podporu. Každý, kdo podcenil Sobotku, dopadl špatně. Ani Babiš nebude výjimkou.

Jenomže s tím je přirozeně spjat pohyb ČSSD z levice do středu. ČSSD potřebuje všechny voliče, které může proti Babišovi shromáždit, přičemž podstatná část z nich nepatří k jejímu nejpřirozenějšímu elektorátu.

Jsou tu i další faktory, které ČSSD sunou tímto směrem: prakticky neviditelní komunisté, vládnutí ve středové koalici, chřadnutí standardních českých pravicových stran, ale samozřejmě i programová mělkost mnoha segmentů ČSSD: chybí-li pevný programový základ, o nějž by důslednou politiku demokratické levice bylo možno opřít, stane se při výkonu moci plavba středním proudem nejpohodlnějším východiskem.

Na Babiše by to nicméně mohlo stačit. Pokud se ČSSD nedopustí nějakých fatálních chyb, velmi pravděpodobně sestaví vládu i po příštích volbách: jako protibabišovskou. Jakou bude mít potřebná většina podobu, se teprve uvidí, ale jisto je, že skoro každý k ní bude chtít patřit.

Kontury takového vývoje se jasně rýsují už v současné politické situaci. Koaliční potenciál ČSSD je podstatně vyšší nežli politické divize Agrofertu. Podpora Babišova politického spolku stagnuje a lze očekávat, že začne slábnout. Jako žádný populista ani Babiš není a nemůže být schopen uspokojit všechna rozmanitá a často protichůdná očekávání svých nynějších sympatizantů. A tak je začne ztrácet.

Nadto lze předpokládat, že vzdor Babišově snaze získat kontrolu nadkritického množství českých médií se k veřejnosti postupně přece jen začne dostávat čím dál více informací o tom, jak reálně své firmy řídí: a s tím i vědomí, že ve státě řízeném obdobně by skutečně nikdo soudný žít nechtěl.

Střet s Babišem může české společnosti i prospět, pokud bychom dokázali dobře vyhodnotit, z jakých příčin se mu otevřel prostor. Nejsou zase natolik nepodobné důvodům, kvůli nimž v prezidentské volbě zvítězila snad vůbec nejhorší z reálně se nabízejících možností. Ta základní spočívá v pošetilém opojení liberální elity kapitalismem: nechá-li se společnost napospas trhu, nemůže to zkrátka dopadnout dobře.

ČSSD nakonec Andreje Babiše přemůže. Pokud to však bude provázeno posunem k politickému středu, je možné, že za to v dlouhodobějším hledisku sociální demokraté krutě zaplatí.Foto Vláda.cz

Co se může dít
Pohyb sociální demokracie do středu politické krajiny ovšem není bez rizik. Byť můžeme na vyhlídky sociálních demokratů ve střetu s Andrejem Babišem pohlížet s optimismem, sama skutečnost, že právě zde dnes spočívá ohnisko české politiky, je nelichotivým obrázkem stavu, v němž se nalézáme.

Jakkoli lze náš ústřední politický konflikt pokládat za zvláště křiklavý projev střetu demokracie s kapitalismem, který se konec konců v té či oné podobě odehrává prakticky ve všech západních zemích, v nejslibnějších výhoncích mezinárodní politiky se už odehrává v úplně jiné kvalitě. Základní otázkou tu není, zda se podaří uhájit před tlakem kapitálu samy demokratické instituce, nýbrž jak zvládnout sociální a ekologickou krizi a jak demokracii posílit tak, aby veřejné zájmy dokázala před tlakem kapitálu hájit soustavně a s tvořivostí prohlubující kvalitu života.

Je jasné, že tímto směrem míří politika nové levice. Po Latinské Americe se konečně rozhoupává i Evropa, slibné trendy lze sledovat v Řecku, ve Španělsku, ve Skotsku. Je to trend, který klade zásadní otázku i před sociálnědemokratické hnutí. A ta otázka zní: dokáží se sociální demokraté z bloudění politickým středem vrátit k důsledné levicové politice?

Je totiž jasné, že chřadnutí demokracie, jehož je náš Babiš zvláště výtečným příznakem, nepůjde zvrátit bez zásadních změn ve způsobech, jimiž společnost přerozděluje materiální zdroje. Babiš je přece také, a snad dokonce především, projevem mimořádně nespravedlivé distribuce zdrojů ve společnosti: kdyby si svůj extrémní vliv nemohl kupovat, neměl by ho.

Stačilo, aby byl během své podnikatelské kariéry mnohem důkladněji a spravedlivěji daněn a aby nebyl tak bezuzdně dotován. Ačkoli tedy z taktického hlediska je pohyb sociální demokracie do politického středu možná výhodným manévrem pro aktuální střet s Babišem, z hlediska strategického, dlouhodobého, takový pohyb míří přesně opačným směrem, než jakým leží skutečná systémová řešení příčin, z nichž se fenomén podnikatelského populismu zrodil.

Nemůžeme přirozeně po sociálních demokratech chtít, aby se vydávali dvěma směry současně. Ale s vědomím, že se jedná o politický proud, který v minulosti mnohokrát prokázal, že je schopen vcelku čiperně reagovat na měnící se okolnosti, po nich chtějme, aby tuto svou schopnost kultivoval.

I po našich sociálních demokratech dnes tudíž můžeme chtít, aby pro potřebné posuny ve společnosti alespoň vytvářeli předpoklady, nemohou-li se už z různých příčin sami stát beze zbytku jejich hybateli. Velmi mnoho v tomto směru bude moci ostatně vykonat příští ministr – anebo raději ministryně – školství.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Petr Hlávka - učitel, Rokycany

Známe se už dlouho Čtvrtek, 4.Června 2015, 21:47:12

Na komunální úrovni vidím jako největší problém soc.dem., že nemá žádné aktivní členy viditelné pro to, že nějak prospívají společnosti.
Známe se už od devadesátých let. Jde o lidi, kteří jsou lidští, nemyslí, na rozdíl od ODS, jen na prospěch svůj nebo "strany," ale to je asi tak všechno. ČSSD potřebuje novou krev, mladé lidi, tu jak se říká mladou a vzdělanou vrstvu.

Zatím jde spíše o strejce, nevybočující z řady, místy s dosti opačným znaménkem nežli má zelený proud.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Jaký střet ČSSD s ANO? Pátek, 5.Června 2015, 08:09:59

Pokud se něco radikálně nezmění ve voličských preferencích, ani po dalších volbách nepůjde sestavit vládu bez Ano. Je snazší si v buducnosti představit vládní koalici pravicových stran s ANO bez ČSSD, na Nečasovu vládu se už trochu zapomene a to spojení by bylo logičtější. Podle současných preferencí by marginálně v úvahu připadala pro ČSSD bez Ano jedině koalice s KSČM a KDU-ČSL, do té ale lidovci nepůjdou. V případě katastrofického vývoje ekonomiky, velkého skandálu ANO či nějaké podobné události pak levicová koalice s KSČM, což by ovšem znamenalo naopak obrat doleva. Nevím, co by se muselo stát, aby se voliči začali zajímat o Zelené.

Ivo Vlasatý - budižkničemu - ProAlťák - Pirát

Kdo přijde po Babišovi? Pátek, 5.Června 2015, 16:41:33

Další populisté - a vzhledem k náladě ve společnosti, kdy nejsilnějším mobilizačním nástrojem se již jednoznačně stala xenofobie - nejspíše Okamurova ražení. Dá se očekávat antisystémové hnutí, které bude s levicí mít společné tak maximálně hesla o sociálních jistotách a odporu ke korporacím. Babiše přežijeme a porazíme. Jenže v tuhle chvíli už bychom měli hledět dál. Po příštích volbách se zde totiž dost možná otevře mnohem hlubší dělení a s oslabneým ANO se nejspíše ocitneme na stejné straně barikády.

ČSSD se tedy "nemůže" posouvat do leva (a bez toho nemůže získat zpět věrohodnost), komunisté jsou neviditelní, SZ s nálepkou "sluníčkářů" nemůže být výraznou silou, Piráty - pokud se nemáme zaprodat - omezuje příliš slabá členská základna a lokální ukotvení. Zkrátka, neexistuje zde demokratická alternativa, která by se - třeba bez toho, aby se vyhranila jako levicová - dokázala přesvědčivě postavit za zájmy pracujících lidí a spojit je se zájmy a myšlenkami inteligence.

Zoufale tu chybí "nový levicový subjekt" o kterém se na troskách ProAltu a blízkých subjektů už snad dva roky diskutuje a nic z toho. Obávám se, že toho za ne zas tak dlouhou budeme litovat. Čekají nás nepěkné roky, kdy budeme opravdu bojovat o budoucnost demokracie. Zachránit nás před tím může jen výrazný zlom, který by přišel ze zahraničí a který tedy téměř nemůžeme ovlivnit.

Petrasek Milan - penzista

Jen bych připomněl, že Neděle, 7.Června 2015, 12:09:5

každý člověk, který navštívil různé západoevropské země si povšiml, že tenhle západ se nachází v područí ideologie vítězné konzervativní revoluce.
A tenhle západ si globálně neví rady jak se vymotat ze zprivatizované státní moci/práva, zprivatizovaných medií, kultury, ..........kanalizace, ...... a až bude dokonáno, tak ze zprivatizovaného vzduchu.
A to vše v duchu zprivatizované zodpovědnosti jednotlivce, který bezelstně věří, že pouze on je svého štěstí strůjce.
Klaus neselhal, Klaus zvítězil.
Selhala humanistická elita západu, která neuhájila základní princip liberální demokracie.
Sílu jednotlivce omezit spojenou silou slabších - silou práva ....... bych dodal.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.