Miloš Zeman proti městským liberálům

Vystupování Zemanova týmu v kauze Ferdinanda Peroutky má svou historickou paralelu. Ve svém komentáři ji připomíná Milan Znoj.

Miloš Zeman své tažení proti kavárenským intelektuálům nedávno obohatil o důležitý motiv jejich slabosti, selhání, ba zrady. Sáhl hodně hluboko do šuplíků své údajně sloní paměti, chutě v ní zalovil a chytil intelektuální exemplum na udičku. Předhodil médiím a lidu Ferdinanda Peroutku, který psal do novin za druhé republiky „hrozné věci“ o Hitlerovi a Židech a hledal pro Čechy modus vivendi, i když šlo všechno šejdrem.

Sečteno podtrženo, byla to typická zrada intelektuálů na národní cti, a to si český prezident nemůže nechat líbit, zvláště když po něm nějaký takový začne házet vajíčka. Co následuje? Lid je pobouřen – po pravdě ani tolik ne, spíše je mu ta kausa lhostejná - ovšem pražská kavárna soptí vzteky, a tak si Miloš Zeman může spokojeně mnout ruce.

Jenomže ona ta prezidentská paměť není tak sloní. Hradní mluvčí pořád hledá ta pravá zrádná slova, a jen občas vyšle nějaký ten otrávený šíp. Vždy se naštěstí najde pomocná ruka přiložená k dílu, jako ve svém rozhovoru pro Parlamentní listy nedávno Jan Rataj, když „kriticky, erudovaně a nestranně“ potvrdil, že Peroutka byl nahnědlý gentleman.

„Beranovština“
Proč nepomoci s hledáním, říkám si. Je třeba ovšem paměť více namáhat. Není to totiž poprvé, kdy musel Ferdinand Peroutka čelit výtkám, že psaním za druhé republiky zradil lid, svobodu a demokracii. Najde se totiž jeden spisek z roku 1947, který se jmenuje Rozhovor s Ferdinandem Peroutkou o demokracii a svobodě. Jeho autorem je Gustav Bareš, tehdejší i pozdější rudý novinář a vůdčí komunistický ideolog.

Jak známo, bojovalo se v té době o charakter republiky, a tak Peroutka Barešovi vytýkal, že oni (barešovci) chtějí zničit svobodu a demokracii, zatímco Bareš rozhořčeně předhazoval Peroutkovi, že právě oni (peroutkovci) hodlají zradit lidovou demokracii, jako ji už zradili za první i druhé republiky. A tak to Peroutka od Bareše schytává, zejména za podíl na mnichovanství, jež sahá od kompromisnictví ve vztahu k Německu, přes nedůvěru v Sovětský Svaz za „Mnichova“, až po obhajobu „beranovštiny“ za druhé republiky (beranovština je umělé, poněkud rusomilské označení pro prohřešky proti národní cti z doby druhé republiky, jejichž zosobněním je tehdejší předseda vlády Rudolf Beran).

A právě Peroutkova „beranovština“ je prezidentovo téma. Uznávám, že ne všechny tyto „argumenty“ nyní tolik pálí. Konformismus v poměru k Německu se hodí jen okrajově, snad jen když se v hledáčku objeví nějaký ten „revanšistický sudetský Němec“. Anebo když se někdo pokouší o omluvy za bezpráví při odsunu, jako např. nyní brněnská radnice. To zemanovská část sociální demokracie hned zavětří a takový Zdeněk Škromach se barešovsky rozkřikne: „Vypráskat tyto kolaboranty!“

Avšak se Sovětským svazem už je ámen a vůbec, ruská otázka má nyní naprosto opačný význam a geopolitický kontext, takže se k útoku nehodí. Ovšem „beranovština“ ta má pořád svůj čas. Je to sporné téma pro naši demokracii do současnosti, a tak tento klacek může dopadnout na hlavu intelektuálů, kteří by chtěli zrazovat věc lidu. Jak toto uchopit a nebýt za demagoga? Dva pokusy o takové úvahy jsou velkou výstrahou. Předně ten Barešův, ale také ona poněkud kabaretní verze kritiky „beranovštiny“ v podání Miloše Zemana a jeho přátel, kteří opakují barešovské argumenty.

Smutné je, že oba pokusy o výklad Peroutkovy intelektuální zrady na sebe navazují. Doporučuji proto vložit do připravovaného sborníku o Peroutkově údajném nahnědlém selhání pár vhodných pasáží z Barešova spisku.

Hradba, za kterou se přikrčit
Hradní Ovčáček by mohl po Barešově vzoru poukázat také na starší Peroutkovy poklesky, které již naznačují jeho pozdější „nahnědlou zradu“. Peroutka totiž „již“ v únoru 1938 napsal: „Jest třeba za touto hradbou se trochu přikrčiti a trochu tišeji si počínati… Je pravda, že tím, když nyní svou demokratickou kritiku omezujeme, stahujeme jakoby svou vlajku na čtyři pětiny stěžně…“.

Zvláště působivě by se na vhodném místě chystaného hradního spisku o Peroutkově nahnědlém gentlemanství vyjímal citát z července 1939, vždyť se v něm Peroutka málem hlásí k totalitarismu: „Národní souručenství je naší českou totalitou. Není pochyby, že musili jsme učiniti pokus o takovou konstrukci.“ Beranovština toť totalita. Tady jsme již dokonce v protektorátu. Jak chápat tyto „pokleslé věty“?

Každá Peroutkova věta, kterou Gustav Bareš vytýká a Miloš Zeman připomíná, má svůj dobový kontext, a ten ji teprve dává smysl. Samy o sobě tyto věty neříkají nic politicky relevantního. Kdo by popíral, že jsou situace, kdy je třeba mít hradbu, za kterou se můžeme trochu přikrčit? V únoru 1938 to dávalo politický smysl. Podobně, kdo by popíral, že národní souručenství bylo naší totalitou, o jejíž konstrukci jsme se museli pokusit. Nějaký dějinný „es muss sein“ zde bylo při činu.

Hradní Ovčáček by mohl po Barešově vzoru poukázat také na starší Peroutkovy poklesky, všechny však mají především svůj dobový smysl. Repro z vysílání ČT

Z dějin se nedá vystoupit, i když člověka válcují. Lze namítnout, že politicky to byl ovšem úplný konec republiky. Možná to muselo být, ale musel u toho být Peroutka? Zradil svou prvorepublikovou loajalitu? To je otázka. Tehdy si myslel, že ne, později, možná ano. Ať tak, či onak, ani Gustav Bareš zrovna toto Peroutkovi nevytýkal.

Také nacisté měli o Peroutkově ideovém ledví jasno, proto jej poslali do koncentračního tábora. Ostatně Barešovi se Peroutkova politická „kontinuita“ s první republikou hodila, protože podle komunistů bylo mnichovanství již v genech první republiky. Peroutka se naopak bránil, že také oni (peroutkovci) budují novou republiku, jenom chtěl, aby byla „trochu více“ prvorepubliková. S výhradou, že zcela zradil první republiku, přišel až Miloš Zeman. Prohloubil tak svým způsobem Barešovu kritiku.

Případ Zeman
Jaký je zemanovský kontext kritiky Peroutkových údajných intelektuálních selhání? Gustav Bareš svůj fiktivní rozhovor rámuje několik principiálními otázkami. Hned ta první míří do černého, když se ptá: „Kdo se jako demokraté a obránci svobody v osudových dobách lépe osvědčili – komunisté nebo pan Peroutka a jeho linie?“ Barešova odpověď je známa, Zemanova též. Neříkám, že je to odpověď stejná. Ovšemže to již nejsou komunisté, ale také ne putinovci – tuto politickou entitu si vymysleli jiní bojovníci, byť v podobném klinči.

Prezident Zeman má své politické já v jiné kolektivní osobě. Vytvořil si ji v prezidentské volbě, jež byla přímá se vším všudy, až do těch splašků. Poté ale ve funkci začal ztrácet kontakt a zjistil, že se bez svého lidového zázemí neobejde. Vlastně není ani divu, že toto zázemí zkouší mobilizovat všemi možnými politickými způsoby, v jeho podání často jen hesly, bonmoty a provokacemi. Bez tohoto zázemí by byl jen „kladečem věnců“, „strojem na podpisy“ a musel by podepisovat profesorské dekrety. Každý český prezident něco takového odmítal, každý po svém.

Zjišťujeme, že Miloš Zeman je bytostně politikem, a tak potřebuje nepřítele, aby našel svůj „lid“. Jedno z takových politických témat se mu obzvláště osvědčilo, a to pražská kavárna a městští intelektuálové. Bohužel na to doplatil Ferdinand Peroutka, který tak byl povolán znovu k politickému životu, tentokrát v roli oběti.

Jenomže Zemanovo vyvolávání Peroutky k politickému životu není než sprostá ideologie, která falšuje dobové kontexty a vytváří si „fakta“ podle toho, jak potřebuje.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Útok proti Zemanovi je neadekvátní s ohledem na to, co Zeman skutečně řekl. Pátek, 22.Května 2015, 14:13:16

Na konferenci k 70. výročí osvobození Osvětimi pronesl Zeman projev, ve kterém varoval před nyní patrně největším nebezpečím ohrožujícím celý svět, a tím je Islámský stát. Zeman v projevu vyzval, aby se spojily mírové síly na celém světě k odporu proti novému holokaustu, který zamýšlí IS provézt. Naivní vstřícnost a taktizování není na místě, máme-li co do činění s brutální silou, pro kterou lidský život nic neznamená. Miloš Zeman varuje zejména před intelektuály, kteří jsou náchylní k ústupkům a vstřícnosti tam, kde je třeba zvolit silové řešení. Intelektuálové jako Winston Churchill, Knut Hamsun a u nás například Ferdinand Peroutka nerozpoznali totální hrozbu a pokoušeli se vyjednávat a uhýbat. V jejich jednání je patrná slabost intelektuálů obecně jednat za všech okolností smírně, (dal jsem jmenovité příklady proto, že jsem se jimi zabýval a mám je rád), jenže čelit holokaustu znamená snažit se rozlišovat, kdy je možné se situaci přizpůsobit a kdy je naopak třeba se jí postavit.

Prosím, zde je, co Zeman skutečně řekl:
http://zpravy.idnes.cz/projev-milose-zemana-k-vyroci-osvobozeni-osvetimi-f8n-/domaci.aspx?c=A150127_145500_domaci_cen

Od konce ledna, kdy byl projev přednesen, je prezident Miloš Zeman osočován, co jen si to zase dovolil říci o slavném novináři. Dokonce ho žaluje Peroutkova vnučka z nactiutrhačství.

Miloš Zeman mluví své projevy zpaměti, mluví na veřejnosti často, a některé projevy má promyšlené víc některé méně. Achilovou patou tohoto projevu mi připadá nedoložitelný předpoklad, že Islámský stát představuje hrozbu světového holokaustu. Jenže pokud je pochybnost, je varování na místě. Jak Zeman deklaruje na začátku projevu, je třeba jednat tak, aby se holokaust neopakoval. V minulosti jeho příchod intelektuálové nerozpoznali, je třeba si vzít z toho ponaučení.

Slyšela jsem spoustu slavnostních projevů k různým výročím. Tenhle Zemanův se dá i číst. Má hlavu a patu, ne jak některé, které vyslechnete, a nevíte, co vlastně dotyčný říkal. Byl promyšlen v téže hlavě, která ho pronesla, Miloš Zeman je dobrý řečník a to je jeden z důvodů, proč mu lidé rozumí.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Hleďme, folklór pokračuje Pátek, 22.Května 2015, 14:19:15

Máme tady další díl nekonečného seriálu "Skandály levicového prezidenta".

Nabírá to na obrátkách :-)

David Unger - psycholog, Kroměříž

"Některé projevy má promyšlené víc, některé méně", Pátek, 22.Května 2015, 20:58:17

už jsem opravdu dlouho takový eufemismus nečetl. Že prezident útočí na současné intelektuály mně zas tak nevadí. Mohou se účinně bránit. I ti muslimové se mohou bránit, myslím ty miliardy muslimů, kteří nemají s terorismem nic společného. I vegetariáni, abstinenti nebo abstinující alkoholici se nějak ubrání. Může se jim to podařit alespoň uvnitř. Ale jak se budou bránit proti slovům populistického, nikoli levicového prezidenta duševně nemocní, handicapované děti?

Když Karel Schwarzenberg prohlásil, že Beneš by patřil před tribunál do Haagu (nikoho neposílal ani bonmotem třeba na smrt...), Zeman to ihned využil v v kampani. Hlavně z něj tehdy mluvil pragmatik.

Že by Churchill včas nerozpoznal totální hrozbu? Spíš volil mezi tím, zda se spojit se Zlem 1 nebo se Zlem 2. Ale zajímalo by mně, jak se vy, i pan prezident, díváte na další kroky prezidenta Beneše. Ten byl také intelektuál? Asi ano, protože včas nerozpoznal hrozbu bolševismu a odmítl pouhý transport pomoci z Francie a Británie proti Sovětům statečně bojujícímu Polsku. Už v roce 1920. Asi mu byla bližší košile než kabát, což později mohl dokázal dále.

O včasném (ne)rozpoznání hrozby bolševismu, který tu byl mnohem dříve než nacismus, však lidový prezident neřekne ani slovo. Proč asi? Možná je k Východu zavázán podobně jako intelektuál dr. Beneš. Alespoň spekulace jsou v obou případech podobné. Zapomněl jsem ještě na "parťáka" v podobě bývalého prezidenta.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Za Havla bylo líp Sobota, 23.Května 2015, 12:00:13

Ano, není nad to být pamětníkem, a pamatovat lepší časy. A v mém případě být ještě rád, že jsem včas emigroval.

http://nazory.aktualne.cz/rozhovory/vladimir-hanzel-uz-je-mozne-rikat-za-havla-bylo-lip/r~ff711f20fefb11e4bc3a0025900fea04/

Petrasek Milan - penzista

Umělci, vědci,... a vyjímeční žurnalisté selhávají intelektuálně když Sobota, 23.Května 2015, 14:56:39

se neubrání hlasu svého srdce, který je připraví o schopnost skeptického odstupu od svého já. A extra v dobách šarvátek vypjatého politickoideologického soupeření.
Jinak než dnes selhávali tací intelektuálové v situaci předválečné krize, kteří byli nuceni spolu se svými - liberálními konzervativci - pozorovat za záclonami salonu pouliční rvačky extremistů, v domnění že se navzájem pomlátí a bude to.....
Politik selhává intelektuálně nadčasově a mnohdy velmi drsně. Jeho zadáním je totiž nemožné - vždy znát a předkládat návody politického řešení.
Příkladně, když pan president Zeman navenek sociální demokrat a ve svém srdci neoliberál, předstírá znalost řešení odkazem na skandinávský model sociálního kapitalismu slovy "...jak již Schumpeter potvrdil.......", tedy odkazem na teoretické poznatky zakladatele neoliberalismu.
Politici s intelektuálními ambicemi jsou vystaveni rozporu, který částečně zvládají jenom vyjímečné povahy....bych řekl..... a poděkoval za zdařilý text.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Neděle, 24.Května 2015, 14:04:33

No, pane Petrasku, on ten původní neoliberalimus skutečně n e b y l tím, co se pod tímto pojmem rozumí dnes. A dokonce se dá říci, že ten původní neoliberalismus byl principiálním opakem toho neoliberalismu novodobého. Je to v podstatě naprostá záměna pojmů, ale s tím se asi už nedá nic dělat, už se to tak zažilo.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Nejde o Peroutku, kritika intelektuálů je sázka na jistotu Neděle, 24.Května 2015, 22:55:34

Myslím, že kolega Znoj popsal dobře situaci, což mimo jiné dokládá reakce paní Švandové. Na intelektuály úspěšně útočili fašisté, nacisté i komunisté a opakovaně si tím zajišťovali podporu "prostého", "pracujícího", "obyčejného" lidu. Miloš Zeman stejně jako Václav Klaus ví, že kritikou intelektuálů nic nemůže zkazit, naopak, vždy se najde dost lidí, kteří mu za to zatleskají. Navíc se najde dost intelektuálů, kteří se ozvou a budou ho kritizovat v médiích všeho druhu a tím mu zajistí PR, jaké by si nikdy nemohl dovolit a zaplatit. Jde jen o to, aby se nepokoušel jako "přímo zvolený prezident" jít dál - hra na de Gaulla, Churchilla, G. Bushe mladšího či někoho podobného se mu zjevně líbí.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.