Ministři zahraničí Evropské unie se na pondělním jednání Rady neshodli na zavedení kvót pro přijímání uprchlíků. Kategoricky proti návrhu se postavily zejména středoevropské státy a Spojené království. Lubomír Zaorálek k tomu v duchu akutně postupující lobotomie čelných představitelů české sociální demokracie prohlásil: „My solidaritu podporujeme, ale není možné solidaritu lidem nařizovat právními prostředky.” Vyjádření hodné Petra Macha, které by panu ministru mělo být intenzivně připomínáno při dalších vládních pokusech o prosazování „sociálnědemokratického” programu.

Na čem však unijní ministři zahraničí již shodu našli, je spuštění nové námořní operace se záhadným názvem EUNAVFOR Med. Nejde však o tolik potřebný celoevropský program záchrany uprchlíků na moři, vybudovaný na principu italské operace Mare Nostrum, která byla ukončena po roce fungování pro neochotu unijních států se podílet na jejím spolufinancování. Nejde ani o součást plánu k otevření legálních cest do Evropy pro uprchlíky. EUNAVFOR Med má jediný, dosti odlišný cíl: kontrolovat lodě ve Středozemním moři a „neutralizovat“ (rozumněj potápět) ty, které by mohly potenciálně sloužit k převozu uprchlíků do Evropy.

Evropská unie se zaklíná bojem proti pašerákům, to jest převaděčům uprchlíků přes Středozemní moře. Je nepochybné, že řada z nich se ze zoufalé situace statisíců lidí snaží bez skrupulí vytěžit co nejvíce, a že proto neváhá posílat na moře přeplněné lodě v mizerném technickém stavu. Nepochybné je ale také to, že motivací Unie k uvedenému kroku není ušlechtilá snaha potírat obchod s lidmi, ale právě naopak velice pragmatický požadavek omezení počtu uprchlíků připlouvajících do Evropy.

A samozřejmě, v souladu s unijním plánem se právě tito nejohroženější lidé stanou obětmi nové situace. Cena za cestu se ze současných přibližně tří tisíc dolarů zněkolikanásobí a možnost dopravit se na evropskou půdu a požádat zde o mezinárodní ochranu bude odepřena desetitisícům utečenců před válkami či represivními režimy. V déledobém výhledu to navíc povede pouze k otevření jiných cest do Evropy.

Pokrytectví EU je nebetyčné. V první řadě — její státy nesou na základě vlastního jednání během koloniální i postkoloniální éry spoluodpovědnost za situaci v zemích, ze kterých migranti prchají. Novodobou politikou opevňování hranic pak Evropa sama vytvořila fenomén převaděčství přes Středozemní moře. Nyní, namísto aby se situaci snažila řešit otevřením legálních přístupových cest, přispěchala s represivní politikou namířenou proti obětem. Celá situace je srovnatelná s tím, kdyby Německo za doby normalizace ostřelovalo převaděče na české straně hranice s cílem znemožnit českým uprchlíkům vstup na svoje území.

Boj proti pašerákům je pouze průhlednou zástěrkou pro boj proti uprchlíkům. A Evropská unie se tímto krokem ostudně zpronevěřuje vlastním základním hodnotám.