Ministerstvo práce a sociálních věcí se ztotožnilo s názorem veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové a mění praxi České správy sociálního zabezpečení týkající se přeshraničních pracovníků. České matky pracující v rámci přeshraničního zaměstnání v jiné zemi se tak již nemusí bát, že by jim stát odmítl přiznat peněžitou pomoc v mateřství, pokud jim předtím přiznal podporu v nezaměstnanosti.

Veškeré sociální dávky včetně nemocenské, peněžité podpory v mateřství či rodičovského příspěvku se přiznávají v tom státě, v němž je přiznána podpora v nezaměstnanosti, tj. v místě bydliště. „Vyplývá to z nařízení Evropského parlamentu a Rady o koordinaci systémů sociálního zabezpečení,“ uvedl tiskový odbor veřejného ochránce práv.

Přeshraniční pracovníci (tzv. pendleři) jsou ti, kdo bydlí v České republice, pracují v jiné zemi a zároveň se alespoň jednou týdně do České republiky vracejí. Pokud zaměstnání v jiném státě ukončí, do evidence uchazečů o zaměstnání se hlásí na Úřadu práce v místě svého bydliště.

Jestliže splní podmínky a je jim přiznána podpora v nezaměstnanosti, automaticky se tím zařadí do systému sociálního zabezpečení České republiky. V České republice jim pak mohou být přiznány veškeré další sociální dávky za podmínek stanovených českými zákony.

V případě, kdy by „pendler“ podmínky stanovené českými zákony pro přiznání podpory v nezaměstnanosti nesplnil a nebyla mu přiznána, ve všech ostatních záležitostech sociálního zabezpečení by se na něj vztahovaly předpisy země, kde pracoval a tam by také musel své nároky uplatňovat.

Veřejná ochránkyně práv se zabývala případem stěžovatelky z České republiky, která v rámci přeshraničního zaměstnání pracovala na Slovensku. Po ukončení zaměstnání se přihlásila na Úřadu práce v místě bydliště a byla jí přiznána podpora v nezaměstnanosti. Její žádost o peněžitou pomoc v mateřství však byla Českou správou sociálního zabezpečení zamítnuta s tím, že tuto dávku má poskytovat stát, v němž byla naposledy zaměstnána.

Slovenské úřady jí přitom sdělily, že od přiznání podpory v nezaměstnanosti podléhá českým právním předpisům. Šabatová zjistila, že orgány sociálního zabezpečení postupovaly v rozporu s platnou právní úpravou a nezohlednily koordinační nařízení Evropské unie.

Obrátila se proto na Ministerstvo práce a sociálních věcí, které s jejím názorem souhlasilo a neprodleně zajistilo nápravu. Stěžovatelce byla peněžitá pomoc v mateřství přiznána a zpětně vyplacena.