Doutnající větve míru

Palestinci musí při olivových sklizních čelit komplikacím jak ze strany státu Izrael, tak ze strany jednotlivých osadníků. Rok od roku se můžeme setkat s horšími případy vandalismu.

Když na území palestinského Západního břehu přijdou podzimní deště, a z místních olivových stromů smyjí prach, který se na nich celé léto usazoval, znamená to, že je čas se pomalu připravit na velkou každoroční událost. Začíná sklizeň oliv.

Mohammad Hamoudah a jeho manželka vlastní jeden z mnoha místních olivových hájů. Loni v říjnu zde sbírali olivy, když si všimli, jak se k nim mezi stromy blíží skupina pěti nebo šesti mužů, s tvářemi skrytými pod šátky. Jedni měli v rukou tyče, jiní pastýřské hole.

Mohammad se ženou utekli do auta, skupina mužů jim ještě stačila rozbít okno a ženu tvrdě praštit do nohy. Když byli čtyři z útočníků později zadrženi policií, ukázalo se, že se jedná o místní izraelské osadníky.

Podobné útoky doprovází každoroční sklizeň oliv s železnou pravidelností. Osadníci vyhánějí sklízející Palestince z jejich olivových hájů pomocí kamenů, holí nebo pálek. Přesto podobné incidenty představují pouhé vyvrcholení celoročního boje palestinského olivového průmyslu o přežití.

Nikdo za to nemůže
Olivové větvičky jsou považovány za symbol míru. Proto tvoří základ loga Organizace spojených národů, a proto nese Picassova holubice míru olivovou větvičku ve svém zobáku. Otrhávání oliv z místních často i staletých stromů je významnou kulturní událostí, které se zúčastňují celé palestinské rodiny.

Průmysl navázaný na pěstování oliv je ale pro Palestince důležitý také z hlediska jejich živobytí. O tom svědčí data místní pobočky OSN pro humanitární záležitosti z roku 2012, podle kterých jsou olivové stromy zasazeny na osmačtyřiceti procentech zemědělské půdy na břehu. Sběr oliv přispívá pětadvaceti procenty k celkovému výkonu zdejšího zemědělství. Podle dat té samé instituce loni výdělky z prodeje světoznámého olivového oleje z palestinské Západního břehu více či méně přispívaly na živobytí více než sto tisícům palestinských rodin.

Olivové stromy jsou pro Palestince nesmírně důležité také jako symbol propojení mezi nimi a zemí, ve které žijí, ale která se rok za rokem zmenšuje v důsledku rozšiřování izraelských osad, které jsou podle mezinárodního práva nelegální. Každý rok jsou zničeny tisíce takových stromů.

Od roku 2010 do roku 2014 se celkové číslo zničených stromů pohybovalo mezi osmi a jedenácti tisíci. Palestinské olivové stromy končí vyvrácené z kořenů, otrávené, rozřezané motorovou pilou nebo prostě spálené.

Během loňské sklizně se skupina maskovaných izraelských osadníků nedaleko palestinského města Huwara nepozorovaně vkradla do palestinského olivového háje, tamní stromy polila benzínem a zapálila. Ten den shořelo na stovku olivových stromů, které byly považovány za jedny z nejstarších na celém světě.

Jakkoliv byl tento incident tragický, těžko se může vyrovnat událostem z počátku letošního roku. Jen v lednu došlo ke zničení více než pěti a půl tisíce palestinských olivových stromů. Do konce února se se celkový počet přiblížil sedmi tisícům. Nejčastěji se cílem útoků stávají dvou až tříleté sazenice, které bývají vysazovány na místě již dříve zničených stromů.


Od roku 2010 do roku 2014 se celkové číslo zničených stromů pohybovalo mezi osmi a jedenácti tisíci. Palestinské olivové stromy končí vyvrácené z kořenů, otrávené, rozřezané motorovou pilou nebo prostě spálené. Foto UNOCHA-OPT

Dalším velkým problémem je také beztrestnost, které si izraelští osadníci při ničení palestinských olivových stromů užívají. Podle izraelské lidskoprávní organizace Yesh Din bylo více než šestadevadesát procent případů uzavřeno izraelskou policií bez jakéhokoli obvinění.

Palestinci a jejich stromy
Další problém, se kterým se musí průmysl navázaný na sklizeň olivových stromů každoročně vypořádávat, jsou všemožná omezování pohybu Palestinců po jejich území. Jeden druh omezení představují nejrůznější kontrolní body, které jsou izraelskými úřady vystavěny, druhý pak další separační zeď stojící na palestinském území, kterou již v roce 2004 označil Mezinárodní soudní dvůr za nelegální.

Pro přechod přes tuto zeď potřebují Palestinci speciální povolení. V případě, že se potřebují dostat na druhou stranu zdi, musí o toto povolení požádat izraelské úřady a doufat v jejich ochotu. Téměř polovina těchto žádostí bývá v době sklizně rok co rok zamítnuta. Tisíce Palestinců se tak ke svým olivovým stromům vůbec nedostanou.

Ti šťastnější, kteří povolení k přechodu přes zeď dostanou, musejí projít skrz takzvané „zemědělské brány“. Tyto brány jsou však otevřeny jen po krátkou dobu a to pouze v době olivové sklizně. Palestinci tak mimo sklizeň nemají možnost se o své stromy starat, čímž je množství sklizených oliv dále omezováno.

Izrael musí jako okupační mocnost splňovat povinnosti, které mu přisuzuje mezinárodní právo. To kupříkladu znamená, že musí chránit Palestince a zajistit jim bezpečný přístup k jejich majetku bez zábran. Což se mu očividně nedaří.

Ohniska napětí
Jen malou naději v rámci současného dění představují izraelské nevládní organizace, které se stále snaží Palestincům všemožně pomáhat. Představují však alespoň pozitivní svědectví o tom, že zdaleka ne celá izraelská veřejnost je smířená s osudem většiny Palestinců.

Příkladů existuje více, za všechny je možné uvést například to, že v reakci na letošní (co do počtu vyvrácených stromů tragickou) bilanci na Západním břehu zahájila jedna izraelská lidskoprávní organizace kampaň, prostřednictvím které se snaží upozorňovat na tuto situaci a přispívat k důslednější ochraně palestinských olivových stromů i samotných farmářů. Jednotlivé případy zničených olivových stromů se také snaží dokumentovat.

Jinou izraelskou organizací, která se snaží Palestincům pomáhat, jsou Rabíni za lidská práva. Tato organizace vysílá každý rok na podzim skupiny složené jak z Izraelců, tak z cizinců na pomoc palestinským farmářům se sklizním oliv.

V regionu léta zmítaném násilím všeho druhu může pár tisíc zničených stromů těžko přitáhnout výraznější pozornost médií. Ničení palestinský olivových stromů nicméně představuje další díl do skládačky ponížení, kterému Palestinci téměř neustále čelí. Každý rok se musí vyrovnávat se ztrátou nejen svého území, ale i nejsilnějšího pouta mezi nimi a jejich půdou.

Bohorovnost, se kterou se podobných činů izraelští osadníci dopouštějí, je podobná té, se kterou stát Izrael zbavuje Palestince jejich půdy a demoluje jejich domovy. Právě beztrestnost Izraelců představuje ve spojení s ponížením Palestinců jedno z hlavních ohnisek napjaté atmosféry.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Ivo Horák - Praha 3

Blízkovýchodní relativita Středa, 15.Dubna 2015, 21:46:51

Na stránkách DR se objevují se značnou četností články kritizující stát Izrael. Přes jejich kvantitu nelze proti takové kritice, zvláště je-li konkrétní, nic namítat. Sám nehodnotím vývoj v Izraeli pozitivně, i když vnímám, že jde o součást globálnějších tendencí. Podstatné je také prostředí, jímž je stát obklopen. Jiné je, když ČR leží mezi nynějším Rakouskem a Německem a odlišné, když Izrael hraničí se současným Egyptem a Sýrií. Mám za správné máme-li vyšší očekávání a nároky na Izrael než třeba na Egypt a kritika Izraele je v tomto smyslu signifikantní.
Jsem si vědom těžkého údělu mnoha Palestinců. Na druhé straně nemám asi dost imaginace na to, abych si dovedl představit povahu vlády takového Hamásu v Gaze. Ostatně nynější krize kolem bývalého uprchlického tábora v Sýrii ukazuje, kde jsou problémy, o nichž se píše, a kde jiné, jejichž naléhavost umožňuje stěží balit. Ostatně soudím, že krize současných států muslimského západu je něčím, co by za "příznivějších" okolností mohlo snadno pohltit celou Palestinu. Garantem toho, že se tak nestane zcela a nadlouho, by posléze byl nejspíš ...Izrael.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.