Z českých domácností a pracovišť se během prvního dubnového dne ozývají salvy smíchu. Jejich koncentrace věrně kopíruje časy, kdy se lidé nejčastěji připojují na internet, aby zkonzumovali svoji obvyklou dávku zpravodajských bizárií a podělili se o ně na sociálních sítích. Ani já nejsem výjimkou.

Mezi prvními na několik vteřin padám za oběť informaci serveru Aktuálně.cz. Hradní mluvčí Jiří Ovčáček podle ní opouští zaměstnání u prezidenta Zemana, protože mu ambice velí najít si ještě nemožnější kariérní výzvu. Tou má být asistence pražské primátorce Krnáčové při ozřejmování veřejnosti, jak se vyrovnat s existencí jevu, který se jmenuje Blanka. Je to možná moje tajné přání, a tak tomu chci věřit, nevím; každopádně dočtu text do konce, a pak zklamaně splasknu.

Mezitím se na Facebooku v rámci aprílového divočení nabízejí k pronájmu sklepní prostory v témže tunelu. Nacházím také zprávu o chybějícím eskalátoru v nové stanici metra Veleslavínská. Ta má aprílové parametry zcela nepochybně, ale je to bohužel pravda.

Zatímco se z výše řečeného lámu v pase, jeden z mých přátel sdílí odkaz na článek ze serveru iDnes.cz s názvem „Romská hvězda filmu Cesta ven dluží na nájemném“. Online deník přejímá text z tištěného vydání, kde sehrál dějinnou úlohu na titulní straně. Kamarád se ohromeně ptá, zdali odteď bude muset číst analýzu majetkových poměrů každého držitele Českého lva. K němu se záhy přidávají další otrávené hlasy.

Zpráva je totiž naprosto nechutná už na úrovni titulku, který je porušením základních pravidel novinářské etiky cpaných jako pomeje do adeptů žurnalistiky v prvním semestru studia. Rasa je jako součást kontextu relevantní pouze ve specifických případech; tím rozhodně není situace, kdy její určení nemá samostatnou výpovědní hodnotu a esencí celé zprávy je spíše výsměch investigativní žurnalistice spářené s déčkovým bulvárem. Obsah jmenovaného článku potom je, abych citovala jiného přítele, rasistická špína, navíc zmapovaná do podivuhodných podrobností.

↗

Zpráva je naprosto nechutná už na úrovni titulku, který je  porušením základních pravidel novinářské etiky. Foto Archiv redakce

Zprvu se nikomu nezdá pravděpodobné, že by to redakce myslela vážně. Redaktor Artur Janoušek sedí na své židli drahně let. Na chvíli se proto ujednotíme na vysvětlení, že je to apríl. Že by se autor pokoušel obrozovat většinové mínění o Romech tím, že použije jeden z nejodpornějších stereotypů — Romové jsou lehkomyslní vyžírkové — a pokusí se veřejnost nachytat na vychytralé metazpravodajství? Na webu i s videjkem?

Vzhledem k tomu, že my Češi patříme dlouhodobě mezi národy s nejhorší schopností porozumět psanému textu, byl by takový apríl granátem vhozeným do letitého díla dvaceti Sašám Uhlovým. Tato varianta se nám tedy příliš nepozdává.

Skutečnost je totiž mnohem horší. MF Dnes to myslí vážně. Přišlo jí prostě mocinky moc zajímavé, že romská herečka zažívá ve skutečnosti něco podobného jako ve filmu, a my to prý nemáme zbytečně prožívat. Inu, co na to říct. Snad si můžu aspoň něco přát.

Těším se, až jednou někdo natočí oceňovaný biják o hrdinovi jedné krajské redakce, bude se jmenovat, dejme tomu, Arthur Jenner. Autor v něm cituplně popíše hrdinovy ambice i strasti a vylíčí veřejnosti, jak těžké je v dnešní době býti žurnalistou. Každý druhý v tomhle státě si o vás myslí, že jste polovzdělaný blb, který místy účelově škodí, v lepším případě nevědomky manipuluje. Arthur Jenner bude se svými nadřízenými při výběru témat pro deník sdílet přibližně tři čtvrtiny mozku, bude kašlat na politickou korektnost v duchu „však je to pravda, co píšeme“, a tak dále.

Až se protagonista hlavní role stane čímsi jako celebritou, začnou se mu věnovat novináři celostátního deníku. A pak se ukáže, ŠOK!!!, že realita filmu pravdě příliš vzdálená není. Jen se dozvíme, že skutečný novinář sdílí se svými nadřízenými toho mozku toliko polovinu.

APRÝL!