Češi mají, co potřebují. Nepřítele, samizdat, zakládají Chartu

Pořekladlo všechno zlé je k něčemu dobré lze krásně ilustrovat na Andreji Babišovi: pomáhá vzniku kulturně-politických aliancí, jež by dříve nebyly myslitelné. Jako pamětníci horších časů si ale ponecháváme právo na potměšilost.

Svoboda se ukázala jako nesrozumitelná, nepřehledná a veskrze obtížná. S nástupem pracovitého Andreje Babiše, který vstává před slepicemi, umí organizovat a splňuje všechna intelektuální a zčásti i praktická měřítka nepřijatelnosti, Češi konečně mohou vstoupit na známý terén.

Nepřítel je znám. Rozložil se do všech myslitelných pórů společnosti. Hodí se na něj, alespoň v gumové definici, a jiné než gumové u nás nepoužíváme, slovo totáč, přestože nikoho nezavírají. A tak je konečně možné bujet si na okraji, štěkat na toho velkého nahoře a dokonce při tom názorové protivníky přijmout do klubu. Nejlépe se nám tu žije jako marginálům.

Příslušníkem nové levice jsem se stal proti své vůli, když jsem si ze svého pobytu v Německu přivezl citlivost k zájmům lidí a k ekologii. Od té doby jsem mockrát zažil třídní boj zprava na vlastní kůži.

S Babišem svítá nová naděje. Echo 24 sice díky penězům vypadá ve srovnání s Deníkem Referendum jako samizdat tištěný na ručním papíře se zlatou ořízkou, ale protože i v Echu mají Babiše za nepřítele, máme naději, že nás kolegové budou brát na milost. Pan Šafr v dalším serveru prý už neničí vkus a úsudek tím, že k neoliberálním žvástům a estetickému křupanství občas přimíchá nějaké ty texty disidentů, které si pamatuje z mládí.

Je dobře, že mnozí disidenti dosud žijí a mohou mladé učit soudržnosti. Spousta současných problémů je ale veskrze technického rázu a potřebují důslednost, kterou se někdejší disent neměl kde naučit.


Příslušníkem nové levice jsem se stal proti své vůli, když jsem si ze svého pobytu v Německu přivezl citlivost k zájmům lidí a k ekologii. Od té doby jsem mockrát zažil třídní boj zprava na vlastní kůži. Foto imgkid.com

Způsob rodící se existence, té po Babišovi, zdá se mi být poněkud podivným. Svoboda se projevuje v kvalitě voleb (volit může příčetně jen někdo, kdo má naplněna lidská práva, včetně sociálních a má přístup k relevantním informacím), v možnosti něco vlastnit a rozvíjet bez toho, že vás převálcují kartely. V možnosti žít důstojný život, který vám někdo nesepsal předem.

Svoboda nám utíká mezi prsty, ale zůstává na dosah. Je třeba nezakopávat se moc hluboko. Kolem sebe cítím tendenci připravit se na cosi, jako bylo dvacet let Rusů.

Obecné zblbování národa, které v posledních letech prožíváme, je výsledkem civilizačních tlaků a naší kulturní nesoudržnosti. Spolužáci mých dětí v Bavorsku nevyvíjeli společenský tlak na kvalitu mobilního telefonu. České děti po návratu do Prahy ano. A to ty bavorské měly v garáži BMW, ty české s nejlepšími mobily někdy doma měly obývací stěnu z roku 1980, a to nikoli jako projev záliby svých rodičů v retru.

Je třeba přijmout euro, orientovat se na obnovitelné zdroje, odepsat definitivně další stavbu Temelína, šetřit penězi i na energetické náročnosti, změnit životní styl. Fatálně v uplynulých pětadvaceti letech selhala média.

Obnova by se měla týkat hlavně jich. Ekumenická společnost na internetu, tomto kopí se dvěma hroty, otevírá naději na drobný reparát.

Jako představitelé lepší tradice české žurnalistiky, kterou jsme provozovali v Patočkových Literárních novinách, máme nyní podobné morální právo, jako měli nekomunisté v Chartě. Pojďte vážení a milí, zmanipulovaní někdejší mocí i vyložení hajzlové, nyní prozřelí, spolupracovat na společné věci. Vše je odpuštěno.

Kdo měl za minulého režimu strach nebo byl moc mladý, má příležitost k malému hrdinství. Hezky nepateticky a s důrazem na statistiky a vnímavost ke slabším, na kterých se politické a civilizační tendence projektují.

V dnešním světě jde o rozpoznávání výzev, vývoj a zavádění inovací. A rozhodnou obranu našich západních hodnot. Normativní projekt Západu existuje, a u nás máme zvláštní schopnost z něj dělat šrot, když je klid.

Svět se změnil i venku a nepotřebovali k tomu Babiše. Hybridní válka, manipulace informačních toků, zhroucení poválečné konstrukce bezpečnosti, vývoj finančních zdrojů přibližující se roku 1910, kdy zdroje byly alokovány u velmi malé skupiny majitelů. Potřebujeme rozvíjet společnost výkonu, ne samožerného kapitálu. Společnost práce.

Pojďme v novém mediálním prostoru, který tu začíná vznikat vně prostoru oligarchů, nastartovat rukověť modernizace. Jako společné dílo. Vyhněme se představě o totáči a pracujme s představou mediální opožděnosti, zaostalosti, letargie.

Je třeba, abychom každý ve svém názorovém proudu vedli lidi ke vstupu do legitimních politických stran. A pojďme psát slušnou češtinou. Je to opravdu otrava pořád v českých zemích začínat znovu, ale co se dá dělat, když tu člověk dobrovolně chce zůstat.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Šícho, Sobota, 21.Března 2015, 12:01:56

oddělujete starou a novou levici? Proč? Není to nebezpečná cesta k porážce všeho levicového?

Petr Hlávka - učitel, Rokycany

Souhlasím Neděle, 22.Března 2015, 09:55:26

O potřebě zmnožit členstvo politických stran není sporu, v tom "náboru" by měla osvětou pomoci i veřejnoprávní média.
Nevím, existuje nějaký projekt v ČRo nebo v ČT, který by analyzoval programy politických stran, vedl nad nimi diskuse a nabízel alternativy? A současně byl přitažlivý zejména pro mladou generaci a motivoval ji k aktivní účasti v politickém životě?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.