Idealismus není pouze liberální

Matouš Hruška se ohrazuje proti ztotožňování idealistů v sociální demokracii s kulturní levicí, jejíž témata nejčastěji formuluje právě Jiří Dienstbier. Idealistou může být i konzervativec, který nesouhlasí s kvótami.

Lukáš Jelínek ve svém komentáři ke sjezdu ČSSD mluví o nelehké situaci idealistů v ČSSD. Kulturní levice je podle něj přítomna jinde než v hlasovacích procesech a na sjezdu ČSSD se více projevovala v pozadí než v hlasovacích dohodách. S tím lze souhlasit. Co je však nepřesné, je ztotožňování idealistů v ČSSD (s malým i velkým I na začátku) právě s onou kulturní levicí, jejíž témata nejčastěji formuluje právě Jiří Dienstbier.

Toto spojení pokulhává jak deskriptivně, tak i normativně. Vytváří totiž iluzi, že hlavním konfliktem ve straně je dominance konzervativního proudu nad liberálním. Toto štěpení ale zakrývá podstatnější problém a tím je střet pragmatiků s těmi, kdo věří v jakýkoliv obsah politiky.


Na sjezdu ČSSD bylo podle Matouše Hrušky zřejmé porozumění skupin, které jsou označovány za kulturní levici, například s Jaroslavem Foldynou. Foto de.wikipedia.org

Normativně řečeno by ona liberální a kulturní levice měla hledat své spojení právě s onou konzervativní složkou. Společně by pak měly vystupovat zejména proti těm, kterým je samotný obsah v podstatě lhostejný a pro které je stranický život otázkou techniky moci a cesty na vrchol.

Ovšem ani v deskriptivní rovině není tento argument přesný. I skupiny, které jsou zde označovány za kulturní levici, se často nesnaží primárně profilovat tímto způsobem, byť jsou tak například vnímány. Mohu-li mluvit za řadu členů spolku Idealisté.cz z.s., byť ne za všechny, pak klíčové chápání politiky je pro řadu z nás stále klasické marxistické štěpení, od kterého se odvozuje řada dalších štěpení ve společnosti, jako je například feminizace chudoby.

Stejně tak bylo na sjezdu zřejmé porozumění těchto skupin například s Jaroslavem Foldynou, který ve svém projevu jasně řekl, že to, co musí ČSSD dělat, je věnovat se klasickým sociálně-ekonomickým tématům, prekarizaci práce, pracovním agenturám či boji proti exekutorům.

Neztotožňujme tak idealisty v ČSSD s „kulturní levicí“ se sociálním liberalismem, třetí cestou či postmateriálními zájmy. Idealistou může být každý, konzervativec nesouhlasící s kvótami a mající pocit, že se dostatečně nevěnujeme zvyšování minimální mzdy i sociální liberál, který čte levici jako emancipační, ekologický a feministický projekt. Společným nepřítelem nám musejí být pragmatici a technici moci, kteří nadevše odmítají demokratizaci strany a větší vliv řadových členů.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Oto Novotný - politický analytik

Pátek, 20.Března 2015, 16:14:18

Hezký článek.Vím, co chce autor říci. Ovšem obávám se, že definice sociálnědemokratických idealistů pojatá pouze v kontrapozici k "pragmatikům a technikům moci" v jejich straně je příliš robustní. Stále si myslím, že naprostá většina členů sociální demokracie nejsou mocenští pragmatici, ale zároveň si nemyslím, že jsou to idealisté. Doporučoval bych, aby si socdem idealisté lépe definovali, co jsou a co chtějí a stejně tak pojmy jako konzervativní levice a liberální/kulturní levice.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.