Dobro jako luxusní zboží

Zoot společně s Člověkem v tísni u příležitosti festivalu Jeden svět prodává trička. Mají nízkou uhlíkovou stopu a při jejich výrobě se dodržují férové pracovní podmínky. Název projektu je Dobro. Jaká jsou úskalí podobného přístupu?

Před časem se na sociálních sítích začala objevovat reklama nabízející trička, která prodává Zoot spolu s Člověkem v tísni u příležitosti festivalu Jeden svět. Název projektu je Dobro.

Je vůbec možné takto nějaký projekt nazvat? Od festivalu Jeden Svět, který se snaží pomocí dokumentů přibližovat situaci v různých koutech planety, bych nečekala, že se s „dobrem“ tak jednoduše vypořádá.

Právě pečlivé sledování situace z pohledu druhých v našem jednom, ale přece velmi různorodém světě, by nás mohlo varovat před jednoduchým pojetím dobra. A inspirovat k vnímání dobra jako schopnosti vystihnout ono potřebné a užitečné v konkrétní situaci lidské nouze. Neaplikovat bez rozmyslu všude po světě naše kulturně podmíněné řešení, „naše dobro“.

Dobro, které se nám představí prostřednictvím reklamní nabídky, a jež spočívá v tom, že obohatíme svůj šatník, získáme fyzický důkaz vlastní oduševnělosti a dobročinnosti, a to vše pouze díky tomu, že jsme zcela v duchu našeho konzumismu utratili trochu více peněz, je dobrem značně pohodlným – není skutečnou změnou.

Film vzbuzuje dojem „jako bychom byli při tom“, jako bychom se procházeli v rozbombardovaných ukrajinských městech nebo trpěli nedostatkem čisté vody v rozpálených tropech, ale přiměje nás skutečně k tomu, abychom „praskli své bubliny“, jak nás přesvědčuje motto festivalu?


Tričko „Dobro“ si málokdo koupí prostě jen proto, že potřebuje svou horní polovinu těla uchránit před mrazem. Foto repro web zoot.cz

Návštěva kina, koupě trička, případně zřízení dalšího trvalého příkazu jsou věci, které nevybočují z každodenní reality měšťáka střední třídy. Nabízí se ovšem otázka, zda nám festival o lidských právech opravdu poskytne vyváženou představu, jak jsou lidská práva porušovaná ve světě? A to i u nás, na nás nebo dokonce námi? A pokud ano, obstojí nabízené řešení?

Tričko „Dobro“ je samozřejmě z biobavlny, má nízkou uhlíkovou stopu, dodržuje férové pracovní podmínky a upevňuje pracovní vztahy, je tištěné ekologicky nezávadnou tiskárnou a zabalené v ekoplastu. Snaha je to jistě chvályhodná. Tvůrci tohoto projektu se pokoušejí přispět k řešení ekologických a sociálních problémů v globálním světě, které jsou skutečné, důležité, aktuální a velmi bolestné.

Úskalí obdobných přístupů je, že přinášejí řešení jen pro některé. A navíc dělí společnost na ty, kdo si mohou dovolit „být dobří“ a ty, kdo si to dovolit nemohou. Tričko „Dobro“ si málokdo koupí prostě jen proto, že potřebuje svou horní polovinu těla uchránit před mrazem. Ať už je tričko „Dobro“ vyrobené ze sebevíc ekologické bavlny, která nepřipraví „svět“ o tolik vody, přece by bylo ekologičtější, kdyby vůbec nevzniklo. Představuje totiž „jen“ šetrnější způsob konzumu.

Jak název napovídá tak fair trade je spravedlivý, „férový“ obchod. To, že výrobce našeho oblečení dostane za svoji práci spravedlivě zaplaceno, by neměl být především výsledek naší šlechetnosti, ale měla by to být samozřejmost. Spravedlnost by neměla být charitou, ale společností uskutečňovaným principem. Neměli bychom být takto přesvědčováni, že boj za lepší svět je naší soukromou záležitostí, na níž jsme si sami vydělali.

Koncový uživatel, cíl reklamy a tak nakonec převezme i veškerou tíhu odpovědnosti za zlo, které je pro jeho „dobro“ pácháno. Jako by nám trička „Dobra“ říkala, že to my jsme těmi „nafintěnými Barbie a Keny“, to my máme na rukou krev. My jsme zodpovědní za přemíru výroby, která škodí naší planetě. A to není celá pravda. Vinu nesou především majitelé továren, zaměstnavatelé, nadnárodní řetězce a státy, které takovou produkci umožňují.

Je to tedy celý systém, který může za neustálé rozevírání sociálních nůžek. Za chudobu, kterou často monitorují právě filmy Jednoho světa. Filmy, bio přístup ani fair trade otázky chudoby a devastace životního prostředí samy o sobě nevyřeší. Co je třeba změnit, je náš způsob, jak nad těmito věcmi uvažujeme. Naše pojetí spravedlnosti coby výsad pro schopné a „předurčené“ konat dobro.

Tričko „Dobro“ možná nakonec skutečně nějaké dobro způsobí. Je možná jedním krokem na cestě společnosti k naplnění slova charita skutečnou láskou. Ale tato „charita“ a toho „dobro“, chce-li být hodno svého jména, musí přestat pracovat na základě mechanismů, které vedou ke zlu a odcizení.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.