(K)očkování s miliony

Kdyby dnes média informovala o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, mohl by to někdo omylem považovat za silvestrovský vtip. Jenže je to realita a nezbývá nám, než si do Nového roku přát hodně radosti, lásky a zdraví, hlavně to zdraví.

Nejvášnivější diskuze na internetu bývají pod články o muslimech, Romech, domácích porodech a očkování. Společným jmenovatelem je nebezpečí. Někteří lidé se cítí ohroženi, pokud by z jejich pohledu příliš liberální společnost dostatečně netrestala Romy za kriminalitu, muslimy za popírání západních hodnot, ženy za to, že hazardují se zdravím dítěte a neočkující za to, že ohrožují celou společnost chorobami.

Návrh zákona, který se má 8. ledna projednávat ve zdravotním výboru poslanecké sněmovny, se týká právě očkování, a radikálně mění dosavadní zvyky. Myslím, že takovému kroku by měla předcházet veřejná debata. Stalo se v ČR nedobrým zvykem, že debata o důležitých tématech buď vůbec neprobíhá, nebo pokud se silou vůle vytvoří, zbytečně se polarizuje a přeměňuje na souboj dobra se zlem.

Častý argument zastánců povinného očkování všech devíti nemocí u dětí bývá, že o očkování by měli rozhodovat odborníci, že rodiče tomu nerozumí, a jejich svévole pak ohrožuje veřejné zdraví. Problematická je však zodpovědnost, kterou za to kdo nese. Když už bych přijala argument, že hlavní slovo mají odborníci, ať tedy i oni nesou zodpovědnost za nežádoucí účinky, které vakcíny u některých jedinců vyvolávají.

Současná praxe je taková, že zodpovědnost sice nese plně rodič (který rozhoduje o tom, jestli bude jeho dítě očkováno), avšak očkování je mu vnucováno a jeho odmítnutí má za následek např. nepřijetí dítěte do školky, někdy i nahlášení na „sociálku“. Rodiče dětí s trvalými následky po očkování si jen rvou vlasy a říkají: „My jsme si o tom tehdy nic nezjišťovali, dát dítě očkovat byla samozřejmost, a když přišly následky, všichni od toho najednou dali ruce pryč nebo tvrdili, že to s očkováním nesouvisí.“

Návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví představuje radikální krok směrem k ještě většímu vynucování očkování, bez veřejné debaty, bez pozornosti médií, v době, kdy ještě lidé budou pomalu procitat ze sváteční atmosféry. Já se o jeho znění dočetla pouze na facebookové stránce Rozalia (tedy sdružení, které se očkováním zabývá) a na blogu Zuzany Candiglioty, od níž přejímám nejdůležitější body:

  • Mateřským školám a nově i provozovatelům tzv. dětských skupin a osobám provozujícím péči o děti do 3 let věku (fyzickým osobám na základě živnosti, právnickým osobám i bez podnikatelského oprávnění – tedy i neziskovým mateřským centrům nebo hlídacím klubům) bude hrozit pokuta až 500.000 Kč za přijetí dítěte, které není kompletně naočkované – § 50, § 92k odst. 4 a odst. 6 písm. d 
  • Školám, organizátorům škol v přírodě, dětských táborů a dalších zotavovacích akcí bude hrozit pokuta až 100.000 Kč za vyslání nebo přijetí dítěte, které není kompletně naočkované, a za nesplnění povinnosti pořídit výpisy z posudků o zdravotní způsobilosti dětí a následně je uchovat po dobu 6 měsíců od skončení akce – § 9 odst. 1 písm. a), § 92d odst. 3 písm. b) a odst. 7 písm. b) 
  • Praktickým dětským lékařům za nesplnění povinnosti provést povinné očkování bude hrozit pokuta až 3.000.000 Kč a za nesdělení informací hygienické stanici o jménu a bydlišti pacienta a datu a druhu jeho očkování či trvalé kontraindikaci až 2.000.000 Kč – § 45 odst. 2, § 51 odst. 1 písm. b), § 92k odst. 2 písm. c) a f) a odst. 6 písm. a), b) 
Hlavou se mi honí různé příběhy. Syn mé kamarádky má potvrzenou epilepsii jako následek očkování. Když se jí potom narodila holčička, lékař už jí očkování ani nenavrhoval.

Bude muset tento lékař zaplatit tři miliony korun, pokud nepíchne injekci také sourozenci dítěte, které na očkování reagovalo špatně, a před očima matky, která už jednu špatnou zkušenost zažila a je za ni navždy zodpovědná (tj. bude si ji do konce života vyčítat)? Stejně tak se v každém příbalovém letáku píše, že je-li závažná reakce po první dávce vakcíny, nemá se už dávat další, to ji radši budou lékaři přehlížet, jen aby se nedostali do problémů? A co když rodič očkování odmítne – dostane lékař třímilionovou pokutu za to, že jeho vůli respektoval? Bude vůbec moci udělat něco jiného?


Častý argument zastánců povinného očkování všech devíti nemocí u dětí bývá, že o očkování by měli rozhodovat odborníci, že rodiče tomu nerozumí. Foto FPiontek, Flickr

Přestanou mít neočkované děti nárok na lékařskou péči? Budou muset být do budoucna „za trest“ izolovány od očkovaných dětí (tedy od těch, které před nemocemi přece chrání očkování)? Zřejmě jen v předškolním věku, školky neočkované sice nepřijímají (tato praxe běží už dlouho), ale povinnou školní docházku zatím ještě nikdo nezrušil. Tyto děti tedy budou potom chodit do školy a běžně se budou pohybovat mezi ostatními dětmi, ale nebudou smět na školu v přírodě, lyžařský výcvik nebo tábor. Jde tedy skutečně o „ochranné opatření“, nebo o zlovůli?

Když pročítám různé informace o očkování, snažím se hledat věcné připomínky jako složení vakcín, nežádoucí účinky, příběhy rodičů (nejlépe skrze osobní kontakt), vyjádření pro a proti. Články zdůrazňující byznys s vakcínami tolik nevyhledávám, ne že by nemohly mít pravdu, ale nerada bych rozhodnutí o zdraví dítěte stavěla na konspiračních teoriích.

Na druhou stranu dosahují-li pokuty za odmítnutí očkovací vakcíny řádu milionů korun, přestávají se slova o dlouhých prstech farmaceutické lobby jevit jako bláznivé konspirace. To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou...

Na způsobu, jakým chce nová úprava udílet nepřímé milionové tresty za neočkování či pozměnění očkovacího kalendáře nebo volbu jiné vakcíny se ukazuje, že zákon o svobodě svědomí, myšlení a náboženského vyznání stále ještě platí. Proto nelze potrestat rodiče neočkovaného dítěte, ale každého, kdo mu napomáhá, i proto je částku nutné co nejvíc vyšponovat. (Je to podobný princip jako u zmíněných domácích porodů.)

Neočkující rodiče bývají často napomínáni slůvkem „nezodpovědní“. Je to paradox, protože rodiče, kteří se nakonec rozhodnou dítě neočkovat, očkování odložit nebo dát pouze některá, mají většinou nastudovány čtyři a více knih, mnoho různých serverů od českých přes velké spektrum zahraničních, účastní se besed a studují příbalové letáky jednotlivých vakcín. Setkala jsem se dokonce s případem, kdy dotyčná prostudovala dopodrobna australský příbalový leták a porovnávala ho s letákem britským a českým.

Výrobci vakcín totiž nejsou povinni psát do letáků obsah všech přídatných látek, proto je z pohledu alternativně očkujících či neočkujících rodičů bezpečnější prostudovat a porovnat příbalové letáky různých států, někdy může být rozdíl v délce až dvojnásobný. Rodiče, kteří si nezjišťují nic, ale udělají, co se jim řekne, jsou v očích společnosti zodpovědní.

Každý člověk či organismus je jiný a reaguje jinak. Darování krve je stejně jako ochrana veřejného zdraví bohulibá věc, ale je nesmyslné vydávat plošné nařízení o povinnosti krev darovat.

Spousta lidí, i když by moc ráda, darovat krev nemůže nebo nesmí. Kde je záruka, že očkování snese úplně každý organismus a zareaguje na něj dobře? A pokud jednou nezareaguje dobře a další vakcínu nedostane, nesmí dítě jet nikdy na tábor? Nebo proč má být např. sankcionováno okolí rodiče dítěte (a v důsledku dítě samotné), které je naočkováno pouze proti pěti nemocem z hexavakcíny - bez žloutenky typu B, kterou kojenec nemá jak chytit?

Situace je odlišná oproti té před pěti, deseti lety. Nežádoucích účinků přibývá, lidé o tom čím dál víc otevřeně mluví a výrazně stoupá počet rodičů, kteří očkování buď odkládají, nebo dávají jen některá nebo si klidně připlatí za dovoz vakcíny schválené v zahraničí. Tito lidé si budou dobře pamatovat, která vláda takový zákon schválila a kdo jak hlasoval.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.