V sobotu 13. prosince se na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad shromáždilo podle oficiálních údajů přibližně 800 lidí. Chtěli dát najevo svůj nesouhlas s postupem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a Policie České republiky v souvislosti s budovou bývalé kliniky v Jeseniově ulici na Žižkově.

Kliniky, která byla od roku 2009 opuštěná a chátrala, se ujala skupina aktivistů, kteří ji dočasně proměnili v Autonomní kulturní centrum Klinika, kde se několik dní konal pestrý kulturní program. A byla vize, že by tak snad žižkovská klinika mohla fungovat i do budoucna.

↗

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ovšem pod nátlakem „protiextremistického“ oddělení Policie České republiky s aktivisty — kteří se už tou dobou těšili široké podpoře místních obyvatel i řady osobností a institucí — odmítl jednat. Kliniku policisté vyklidili (rozuměj: vyhnali její dočasné obyvatele, kteří ji předtím vyklidili od špíny a odpadků) a zapečetili.

Lidé se ptají, proč státu, který se o budovu nestaral, zničehonic tak záleží na tom, aby se do ní náhodou někdo nedostal. Proto nesouhlas, proto demonstrace.

Demonstrace 13. prosince byla podle pravidel nahlášená a její účastníci v doprovodu policistů došli v klidu z náměstí Jiřího z Poděbrad až do Jeseniovy ulice, ke Klinice. Hrála hudba, skandovalo se, místní se vykláněli z oken, někteří mávali.

Z celé akce jsme všichni měli dobrý pocit. Poté, co byla v parku před Klinikou demonstrace oficiálně ukončena, vniklo asi třicet lidí spontánně do budovy. Byl to symbolický akt vyrůstající jak z momentálního nadšení, tak z nostalgie po uplynulých dnech, kdy se na Klinice něco dělo. Jistě to nebylo taktické, možná to bylo pošetilé.