Chci přispět X

Šátek jako ztráta identity?

Ačkoliv se nošením šátku řada žen nechce přihlašovat k jiné národnostní, etnické nebo rasové identitě, často dochází k tomu, že jim onen cizí status bývá okolím přidělen, čímž se od „nás“ přesouvají k „nim“.

Před nedávnem došlo ke dvěma incidentům, které mě přinutily se zamyslet nad muslimskými šátky jakožto způsobu odcizování.

První událostí byl den otevřených dveří na Škole orientálních a afrických studií v Londýně. Při čekání na jednu z prezentací, které se během toho dne měly odehrát, jsem si krátila dlouhou chvíli rozhovorem s dvěma dalšími ženami, které seděly poblíž mě. Obě byly bílé a soudě dle přízvuku byly rodilými mluvčími britské angličtiny.

Jedna z nich měla na sobě šátek, který jí zahaloval vlasy i krk. Ta bez šátku se mě a jí zeptala, odkud pocházíme. Žena v šátku odpověděla, že z Velké Británie. Na to reagovala žena bez šátku: „To je mi jasný, ale odkud pochází tvoje rodina? Kde máš kořeny?“ Žena v šátku zoufale odpověděla: „Ale já jsem opravdu z Velké Británie, bydlím v Croydonu, stejně tak celá moje rodina...“

Druhou událostí bylo čtvrteční Máte slovo na ČT1, kde se původně mělo řešit, zda-li šátky patří do škol a nemocnic, nicméně diskuze se nakonec stočila úplně jiným směrem. Ke slovu se v pořadu dostalo i několik muslimek v šátku, českého i smíšeného původu. Ve chvíli, kdy Romana Červenková, jedna z přítomných diskutujících českého původu, argumentovala, že Hitler zneužil chudoby, aby nechal vyvraždit židy, další z diskutujících jí oponoval: „Ten váš arabský svět byl za dob druhé světové války Hitlerovým spojencem.“


Ženy nosící šátek nemusí patřit do jiného kulturního okruhu. Foto repro ČT

V obou případech došlo k tomu, že ženy, které patřily k místním obyvatelům, byly pokládány za cizinky nebo minimálně ženy patřící do jiného kulturního okruhu, ačkoliv tomu žádné věrohodné indicie nenasvědčovaly.

Není to bohužel ojedinělá situace, což dokazuje i výzkum Centra islámských studií na Cambridgeské univerzitě na téma ženské konverze k islámu ve Velké Británii. Ve zprávě stojí, že muslimové jsou podle názoru účastnic výzkumu vykreslováni jako cosi cizího a exotického. Koneckonců se v alžbětinských dobách nazývala konverze „turning Turk“, česky „poturčení“.

A ačkoliv se nošením šátku nechtěly přihlašovat k jiné národnostní, etnické nebo rasové identitě, nakonec došlo k tomu, že leckdy jim onen cizí status byl okolím přidělen, čímž se od „nás“ přesunuly k „nim“. Ve zprávě dále stojí, že zatímco u žen asijského původu bývá šátek tolerován jako součást tamější kultury, ostatní Britky, které začnou šátek nosit, bývají vnímány jako někdo, kdo zahodil svou kulturu (ostatně i tento argument v jednu chvíli v Máte slovo zazněl).

Ženy v šátku se ale jeho nošením automaticky nestávají příslušnicemi asijských, afrických ani jiných kultur; některým se to i přes veškerou snahu nemusí v životě podařit (jak se vyjádřila jedna z účastnic dokumentu BBC Make Me a Muslim, ačkoliv nosí šátek, je muslimka a provdala se za Pákistánce, jeho rodina ji nadále odmítá přijmout mezi sebe).

Odcizování se muslimek, které šátek nosí, naší kultuře, je také v rozporu s tím, jaké projevy vzhledu jsou v britské i české společnosti přijímány jako ty, které nenarušují češství nebo britství. Toho, kdo nosí džíny, nebudeme považovat za Američana, stejně tak nebudeme za někoho z Karibiku považovat bílého Čecha s dredy.

Tetování sice bývá spojeno s výstředností, nicméně se taktéž nejedná o prvek spojený výlučně s cizinci, ačkoliv nemá původ v Evropě. Proč tedy někteří z nás odmítají přijmout ženy v šátku jako Češky, ostatně když ještě před sto lety byly u žen běžné?

Možná je na vině z velké části mediální masáž, která prezentuje jednolitý obraz muslimů: Arabové, ženy nosící nikáby (jejichž fotografie bývají často uniformně přikládány jako ilustrativní prvky k jakýmkoliv článkům s muslimskou tematikou), cizinci zdaleka, kteří nám chtějí ublížit.

Češi nebo Britové, kteří pak přijmou islám, jsou pak automaticky považováni za Araby nebo Jihoasijce, kteří zničí zdejší kulturu, bez ohledu na to, že mezi českými (i britskými) a ostatními muslimy jsou mnohé jazykové a zvyklostní bariéry, tudíž nelze muslimy zařadit do jednoho kulturního okruhu.

Šátky tedy rozhodně nevyjadřují odmítnutí vlastní kultury a naše společnost by to měla přijmout.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Vojtěch Klusáček - Brno

Středa, 26.Listopadu 2014, 11:39:3

Jedná se o jeden způsobů, jak islám, ve shodě s našimi místními konzervativci a kupodivu i feministkami, se snaží potlačovat sexualitu. Jakožto něco nečistého, tolerovatelného pouze v co nejhlubším soukromí, výhradně s dlouhodobým partnerem, ne moc často, ne moc nahlas. Zároveň krásný doklad, že právě takové potlačování sexuality - vede k sexismu.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Středa, 26.Listopadu 2014, 11:52:28

"ne moc často" - odkud to máte? Pokud vím, tak v islámu není shora omezená frekvence sexu, zdola jsem našla něco jako že by sex mezi manžely by měl být alespoň jednou za tři měsíce, ale nevím, jak moc je to hodnověrné.

Jinak předpisy ohledně oblékání existují v islámu i u mužů, nicméně - stejně jako u žen - míra a způsob zahalení se odvíjejí kulturně.

Vojtěch Klusáček - Brno

Středa, 26.Listopadu 2014, 12:16:8

V tom ne moc často máte pravdu.

Ať kulturně, nebo posléze přetavené do součásti náboženství, mají předpisy pro zahalování žen účel pokud možno eliminovat mimomanželskou sexualitu. Jenže právě tohle dělá z ženy obchodní artikl se vším všudy. Neboť se tak ze získání sexuálního partnera, potažmo sexu jako takového, stává vzácné zboží.

Vojtěch Klusáček - Brno

Středa, 26.Listopadu 2014, 13:05:50

Příznačný je výskyt nikoli nevýznamného procenta mladých mužů v islámských zemích a islámských komunitách, bez jakýchkoli sexuálních zkušeností (úměrně tomu chronicky frustrovaných se všemi dopady vč. společenských) až hluboko ke třicátému roku věku. Na nevěstu nemají, jiná možnost je zapovězena a trestána. Ostatně v dobách, kdy byly v našich zemích běžné šátky, byly úplně stejně běžné nucené sňatky a vládla na jednu stranu ostře represivní sexuální morálka, na druhou strany vztahy dnes označitelné za vrchol machismu. Jedno souvisí s druhým.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Středa, 26.Listopadu 2014, 13:13:36

Nepřijde mi fér podle situace v určitých zemí posuzovat situaci někde jinde. V ČR a Británii je obecně situace okolo sexu nějaká, kdo bude chtít, ten bude vyznávat nějaké náboženství, a když se mu na něm něco nebude líbit, buď se to pokusí zreformovat, nebo odpadne. Když chce být někdo ve svobodné společnosti konzervativní, nechť si jím je.

Vojtěch Klusáček - Brno

Středa, 26.Listopadu 2014, 13:26:1

Chtěl jsem upozornit na souvislost konzervativismu, s ním organicky souvisejícího potlačování sexuality a machistických vzorců jednání. Přičemž mi přijde paradoxní postoj feministických kruhů, z nichž zní ostrá kritika machismu - a zároveň podpora konzervativismu, s machismem organicky spojeného, pro muslimy.

Ivana Recmanová - studentka a lingvistka

Středa, 26.Listopadu 2014, 16:03:2

Abych uvedla několik věcí na pravou míru (budu mluvit ovšem sama za sebe, nikoliv za ostatní feministy):

- jsem pro svobodu názoru, tudíž konzervatismus mi sám o sobě nevadí
- vadí mi sexismus, ale ne každý konzervativec je sexista
- islám nemá vliv na politické přesvědčení a v islámu existuje i islámský feminismus, nicméně já jako nemuslimka nemohu mluvit do věroučného uspořádání tohoto náboženství, takže jak si své náboženství budou muslimové interpretovat, nechávám na nich - nicméně feministům obecně fandím

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.