Často se u nás hovoří o krizi politických stran, o jejich vyprázdněnosti, o tom, že z politiků se stali pouze technologové moci, mezi kterými napříč stranami není příliš velký rozdíl. Možná se před volbami snaží získat voliče na různé sliby, ale když se dostanou k moci, politika, kterou realizují, se od sebe nakonec tolik neliší. Politické strany přesto mají hodnoty, ke kterým se hlásí, a zároveň jsou součástí určitých ideových proudů.

Každá politická strana má svoji historii jako struktura, ale vedle toho také jako součást daného politického směru. To je zvláště významné u sociální demokracie, která na našem území během své historie dlouhá desetiletí neexistovala, přesto přetrvávalo povědomí o tom, co je sociální demokracie. To následně umožnilo její opětovné založení.

Stejně jako charakter každého jednotlivého člověka je tvořen jeho osobním příběhem, tím, co z něho vyzdvihuje, co považuje za podstatné pro svůj další vývoj a na co chce navazovat, je i identita politických stran a jejich členů spoluutvářena jejich přístupem k historii dané strany jako struktury a také jako součásti širšího ideového proudu.

Samozřejmě jak jednotlivci, tak politické strany a jejich členové mohou na práci se svým příběhem rezignovat, na nic nenavazovat a vždy se rozhodovat jen podle aktuální výhodnosti a vlastního prospěchu. Výsledkem však pravděpodobně bude vyprázdněnost a krize zmíněná na začátku. Proto je v případě politických stran tak důležitá historická politika, jejímž cílem je právě vyzdvihovat ze své minulosti to, co přispívá k vytváření stranické identity.

Právě historická politika byla tématem kulatého stolu s názvem Historie jako součást politických tradic, který pořádalo zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice společně s Masarykovo demokratickou akademií (MDA).