Zákon o dětské skupině jde do finále, pravděpodobně dnes se rozhodne o osudu desítek klubů pro chudé děti, tisíců dětských klubů pro nejmenší nebo o mateřských centrech. Ačkoli v dětských klubech děti netrpí, přesto se tato vláda v čele s ministryní Marksovou-Tominovou rozhodla s těmito alternativami k mateřským školkám zatočit. O zákoně toho bylo v posledních dnech napsáno či řečeno mnoho a tak se pokusím o trochu jiný pohled.

V roce 2012 jsem dostal na starost projekt, který nám pomohl zřídit dětský klub pro děti zaměstnanců, obdobu firemní školky. Tu dnes provozujeme na vlastní náklady a navštěvuje ji přes dvanáct dětí. Na začátku jsme ale dlouho tápali a hledali zákon, který by nás reguloval a s velkým překvapením a nadšením jsme nakonec zjistili, že kromě obecných právních předpisů žádná taková regulace neexistuje.

To v českém prostředí, kde je regulace používána téměř všude, jen ne v oblastech, kde je potřebná, bylo překvapující a bylo jasné, že dříve či později český ouřada zasáhne. Že půjde o takto brutální zásah, jsme ale nečekali.

Zákon je přitom veřejnosti prezentován jako pobídka zaměstnavatelům, aby zřizovali dětské skupiny pro zaměstnance vracející se na trh práce po rodičovské dovolené. Pravda je však taková, že díky parametrům zákona dojde k redukci stávajících kapacit minimálně o 30 % a k navýšení nákladů na dítě o 10 až 30 % a k tomu stát vybere na daních o statisíce méně na jednu organizaci (viz tabulka). Jak je to vůbec možné, že na tom budou tratit úplně všichni?

↗

Zákon přináší dva typy daňového zvýhodnění. Provozovatelům umožňuje uplatnit náklady na provoz školky jako daňově uznatelný náklad. To je zajímavé pro firmy, pro naprostou většinu neziskových organizací to nepřináší žádnou změnu. Důležité přitom je, že řada provozovatelů firemních školek jsou právě neziskové organizace a to i v případě velkých firem. Pro firmy, které si provozují školku sami, to prakticky znamená, že zaplatí o 15 % z nákladů na dětskou skupinu méně na daních.

Dalším typem zvýhodnění je možnost uplatnit slevu na dani pro rodiče, kteří si tak mohou měsíčně odečíst až 700 Kč ze zaplacených daní. Náklady na jedno dítě se přitom pohybují v pásmu od pěti tisíc výše.

Potud to byly výhody, byť takřka neznatelné vzhledem k reálným nákladům na dítě. Klíčový problém však představuje hranice dvanáct dětí, kdy by zřizovatel musel splnit přísné standardy mateřské školy. Pokud by je splnil, tak by mu již nic nebránilo si zažádat o normativy u MŠMT.

V praxi tak tato velká dětská skupina zcela jistě nebude využívána a ti provozovatelé, kteří se rozhodnou klub nezrušit se pokusí vejít do méně přísného pásma s maximálním počtem jedenáct dětí. Nejčastěji přitom stávající firemní školky, dětské kluby atd. navštěvuje přibližně šestnáct dětí. A zatímco náklady na nájem, energie a personál zůstanou stejné, budou provozovatelé nuceni tyto náklady rozpočítávat na podstatně nižší počet dětí.

A to ještě nebyla vůbec řeč o klubech, které navštěvují děti chudých, často nezaměstnaných lidí. Tito rodiče si nic neodečtou a provozovatelé také ne, jelikož výhradními provozovateli jsou právě neziskové organizace.

↗

Díky parametrům zákona o dětských skupinách dojde podle Daniela Hůleho k redukci stávajících kapacit minimálně o 30 % a k navýšení nákladů na dítě o 10 až 30 %. Foto Pavel Smrž, Mediafax

Naše organizace provozuje takovýchto klubů dvanáct po celé republice a v případě, že zákon projde a do září 2015 se zásadně nezmění, tak všechny tyto kluby zavřeme. Podobně budou postupovat i další organizace. Kluby totiž provozujeme v pronájmu a i kdyby nám majitelé nemovitostí umožnili znehodnotit nebytové prostory nesmyslnou úpravou, neměli bychom na tyto úpravy peníze.

Zajímavé bylo, že paní ministryně nás opakovaně ujišťovala, že se na nás tento zákon nevztahuje, až poté, co ji pravděpodobně někdo vysvětlil, jaký zákon předkládá, připustila, že se nás týká, ale že se prý nemáme bát, jelikož děláme dobrou práci a že si neumí představit, že by nám ten klub někdo z MPSV zavřel. Podobných ujišťování ze stran administrativy se dostalo i řadě dalších organizací.

V některých případech dokonce zazněly rady, aby si provozovatel klub rozdělil na dvě jedenáctičlenné skupiny, atd. Paní ministryně si zřejmě neuvědomuje, že předkládá zákon a že na její sliby žádný úředník hledět nebude, až bude dle zákona rušit, omezovat ukládat pokuty.

Celá anabáze jen potvrzuje slova moudrého muže, který mi kdysi řekl, že Češi mají silný sklon k přejímání toho nejhoršího od mocností, do jejichž sféry vlivu se dostanou. Od Rakušanů jsme si odnesli velkou náchylnost k byrokracii a od Rusů zálibu v Potěmkiádě. Výsledek je, že v řadě oblastí máme nejpřísnější regulace v celé Evropě, ale zároveň ani ministr neočekává, že se pravidla budou dodržovat, protože taková pravidla ani dodržet není možné. Ideální podhoubí korupce.

To vše je okořeněno nápadem, aby zbytečné a vysoké náklady na rekonstrukce byly hrazeny z peněz EU. Ano, němečtí daňoví poplatníci jistě zaplatí jakýkoli nesmysl, který český úředník vymyslí. Dříve se tomu říkalo příživnictví.

Za celým zákonem o dětské skupině tak zřejmě nebude zlý úmysl, ale pouze hloupost státních úředníků a zoufalá nekompetence politiků. Paradoxně tak socialističtí poslanci svým hlasováním budou chudým dětem brát příležitost se vzdělávat a velkým korporacím umožní alespoň nějaký benefit v podobě daňových úlev.