Návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině (tj. nekomerční služba provozovaná mimo režim školského zákona) je po sedmi letech projednávání ve „schvalovacím kolečku“ v Poslanecké sněmovně ČR. Přinese tento návrh zákona nějaká zlepšení pro rodiny s dětmi? Co požaduje a co umožňuje zřizovatelům? A o čem vlastně návrh konkrétně hovoří?

Nejprve je nutno říci, že předškolní péče o děti v různých formách již nyní v naší zemi existuje - provozují ji různé spolky, mateřská centra, soukromí poskytovatelé, chůvy apod. Rodiče již dnes tyto formy využívají, zejména pokud nedostanou své dítě do klasické školky. Bohužel, tato činnost nepodléhá žádné právní úpravě (což si rodiče mnohdy neuvědomují), nejsou právně definovány standardy péče (hygienické, technické, stavební) ani kvalifikace personálu apod. Návrh zákona o dětské skupině takový rámec nabízí.

Dále se sluší uvést, že obdobný typ služby je běžně provozován ve starých státech EU. Návrh zákona české provenience je inspirován rakouskou úpravou, tzv. „kindergruppen“ či německé „Tagesmutter“. Nejde tedy o žádnou experimentální úpravu, ale o osvědčený model předškolní péče.

Návrh zákona hovoří o pravidelné péči o dítě do zahájení povinné školní docházky (tj. pro děti od jednoho do šesti let věku) se zaměřením na zajištění bezpečnosti a potřeb dítěte, na jeho výchovu, rozvoj schopností a dalších návyků. Poskytovatelem této služby budou zejména nestátní neziskové organizace (nejvíce spolky), dále zaměstnavatelé, malé obce a organizační složky státu.

Právě spolky (dřívější občanská sdružení) tlačily na kodifikaci služby péče o děti, jelikož se množily žádosti na hygienické stanice o posouzení podmínek provozu; (stanice se ovšem nemohly opřít o žádný legislativní podklad pro toto posouzení).

Návrh zákona takový rámec nabízí: upravuje stavebně-technické a hygienické požadavky na provoz, kvalifikaci pečujícího personálu, počet dětí na pečující osobu (cca šest dětí na jednu osobu) a další. Kodifikaci takových standardů jistě, vedle samotných poskytovatelů, ocení zejména rodiče dětí. Navíc pro rodiče, které umístí své dítě do dětské skupiny, se počítá se slevou na dani z příjmů.

Návrh zákona také ponechává úhradu nákladů za službu na rozhodnutí zřizovatele, upravuje vnitřní pravidla provozu vč. stravování a upravuje evidenci dětí. Podmínkou evidence dětské skupiny má být tzv. plán výchovy a péče. V dětské skupině nejde tedy výlučně o služby „hlídání či péče“. Musí zde zároveň být složka vzdělávací tak, aby každé dítě bylo adekvátně připraveno na nástup do první třídy, nezávisle na tom, zda přijde z dětské skupiny nebo z klasické školky.

Zřízení dětských skupin nelze vnímat jako alternativu k mateřským školám. Ty zůstávají páteří systému péče o předškolní děti. Předpokládá se, že v režimu dětské skupiny se budou pohybovat děti od dvou do čtyř let, tj. jde spíše o nahrazení jeslí, které byly v České republice zrušeny.

Navíc dětská skupina dokáže pružněji reagovat na aktuální demografický stav, aniž by při tom bránila rozvoji mateřinek. Neplatí ani argument, že zřízením možnosti tvorby dětských skupin dojde k faktické likvidaci mateřských škol. Dětská skupina bude hrazena z rozpočtu zřizovatele, kdežto mateřinky zřizované od počtu dvanácti dětí dostávají na svůj provoz dotaci ze státního rozpočtu.

Vznik dětské skupiny je také významným opatřením na podporu zaměstnanosti rodičů. V České republice se převážně jedná o ženy. Při srovnání s ostatními zeměmi EU má ČR nejnižší zaměstnanost žen s dětmi do dvanácti let věku a minimální zaměstnanost žen s dětmi do tří let věku. Nezaměstnanost žen vede ke ztrátě jejich profesní kvalifikace (ženy pečují o děti ve svém neproduktivnějším věku, tj. od dvaceti devíti do čtyřiceti let).

Ztráta zaměstnání žen vede dále k deprivaci popř. až k ohrožení rodin s dětmi chudobou. Naopak vytvořením dětských skupin dojde navíc k vytvoření pracovních míst pro pečující osoby. Pokud se rodiče malých dětí stali plátci daní a pojistného, došlo by k přínosu do veřejných rozpočtů. Zároveň by došlo ke snížení počtu příjemců dávek sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi.

Přijetím zákona o dětské skupině umožníme právně ukotvit služby péče o děti v naší zemi a ještě tím rozšíříme možnosti této péče pro další rodiny. Tímto krokem přistoupíme ke zlepšení kvality a dostupnosti této služby. V neposlední řadě přispějeme ke sladění rodinného a pracovního života, což je strategický krok správným směrem.