Deník Referendum Domov

Iniciativa za referendum o poloze nádraží vyprovokovala svým odevzdáním petičních archů s jednadvaceti tisíci podpisů mohutnou ofenzivu brněnského magistrátu. Jeho rétoriku v posledních dnech zcela personifikoval náměstek primátora Robert Kotzian (ODS), který se už v minulosti netajil tím, že si přeje odsun nádraží. Náměstek Kotzian vytrvale nesouhlasí, aby o letitém brněnském sporu rozhodovali obyčejní lidé.

Jako černá komedie potom působí, když neutralitu a odbornost v celém sporu hlásá v médiích člověk, který nejenže zastupuje vládnoucí garnituru, čímž vyvstává mocenská asymetrie celého konfliktu, ale který navíc sám evidentně a odjakživa straní jedné z variant. Pojďme se teď ve stručnosti podívat na to, jak odpůrci referenda účelově matou veřejnost a zasévají semínka pochybností.

V první řadě je podle Kotziana otázka nádraží odborným a věcným problémem, který by neměl být politizován. Háček vězí v tom, že poloha nádraží byla a je politizována samotným zastupitelstvem – je o ní rozhodováno politiky, ne odborníky. Odborníci v nejnovější studii potvrdili, že hlavní vlakové nádraží lze modernizovat ve stávající poloze. Nestalo se tak proto, že by město věcně a bez politizace zadalo odborníkům, aby porovnali dvě varianty – modernizaci nádraží v centru a odsunuté nádraží.

Nestalo se tak ani proto, že by zastupitelé vyslyšeli volání Brňáků a dojíždějících po modernizaci nádraží a kultivaci přednádražního prostoru. Stalo se tak proto, že již více než deset let bojují různé občanské iniciativy proti politiky prosazovanému odsunu a prostě a jednoduše si vydobyly, aby varianta modernizace nádraží byla vůbec vzata v potaz.


Robert Kotzian pózuje s melounem, který mu předala iniciativa Referendum 2014. Foto Archiv DR


V posledních měsících náměstek Kotzian stále opakuje, že o poloze nádraží rozhodne stát, který je investorem projektu a město zrealizuje nádraží v poloze, kterou stát vybere a zaplatí. Podle Kotziana je tedy referendum v zásadě k ničemu, jelikož o investici v konečném důsledku rozhoduje stát.

Představa, že se stát postaví proti vůli občanů vyjádřené v referendu je podivná a podává smutný obraz očekávání samotných politiků – jsme-li my, politici na komunální úrovni, připraveni bojovat s vlastními občany a ignorovat jejich názory, pak stát bude nás Brňáky také umravňovat jako malé děti. Věříme, že stejně jako před dvanácti lety ani tentokrát stát s Brňáky bojovat nebude a bude respektovat jejich přání.

Kotzian zlehčuje závaznost referenda – působí ale až komicky v kontextu toho, že sám v rámci vládnoucí koalice v červnu odsouhlasil dva miliony korun z veřejného rozpočtu na propagaci odsunutého nádraží. A to v reakci na probíhající sběr podpisů pod petici za vyhlášení místního referenda.

Tváří v tvář vlastní rétorice tedy Kotzian přiznává, že nechal spláchnout dva miliony do záchodu. Pokud to přiznat nechce, bude muset přiznat významnou relevantnost referenda. Ať už se zachová jakkoli, jsou podobné kroky jasným důkazem snahy magistrátu mást veřejnost.

Přijmeme-li Kotzianovo tvrzení, že město postaví státem vybranou variantu, může se zdát, že poslední slovo nakonec budou mít odborníci a rozhodne se čistě na základě technických a věcných argumentů.

Nesmíme nicméně zapomínat, že náměstek Kotzian uzavřel tajnou politickou dohodu se známým brněnským aktivistou Matějem Hollanem, který prosazuje zachování nádraží v centru v rámci projektu nazvaného Nádraží pod Petrovem. Tento projekt a odsunuté nádraží jsou pak prezentovány jako jediné možné varianty, mezi nimiž je možno vybírat. Ani Hollan, ani Kotzian si nepřejí referendum. Jejich spojení je logické – brněnské ODS a Matějovi Hollanovi se nelíbí druhá otázka navrhovaná pro referendum.

Návrh brněnského referenda je totiž něčím výjimečný – kromě svěření rozhodování do rukou občanů, má donutit samolibé zastupitele, aby sáhli po v zahraničí naprosto samozřejmém nástroji fair-play – po návrhové soutěži. Druhá otázka požaduje, aby bylo nejlepší řešení modernizace hlavního nádraží nalezeno v soustavě otevřených návrhových soutěží, v nichž se utkají projekty, aby vítězem byl ten nejlepší.

Koalici prosazující v zastupitelstvu odsun nádraží se návrhové soutěže nehodí, protože jsou prostředkem, jak odstranit klientelismus. Zakázky spojené s rekonstrukcí železničního uzlu by pak nemusely dostat spřátelené firmy.

Koalici Nádraží v centru se zase nehodí, protože by jejich projekt najednou nebyl jediným, musel by obstát v konkurenci dalších řešení, snad i lepších, než je to jejich. Uvědomíme-li si, že jde o asi dvacet miliard korun, pak vyškrtnutí téměř osmi tisíc podpisů z petice za vyhlášení referenda vyvolává oprávněné pochybnosti.

Asi nejbizarnější událostí gradujícího sporu o referendum je střetnutí jednoho z lídrů iniciativy Referendum 2014 Miroslava Patrika s Robertem Kotzianem ve Studiu ČT24. Pokud vám na celém výjevu přišlo něco podezřelého, vaše intuice je správná.

Jak je možné, že zástupce iniciativy čelí v debatě o byrokratických nedostatcích petičních archů politikovi a ne odpovědnému úředníkovi? Jak je možné, že Kotzian může v přímém přenosu poučovat zástupce iniciativy o chybách při sběru podpisů, když sám úřad odmítl zástupcům iniciativy vydat protokoly, které uvádí, proč a které podpisy byly vyškrtnuty?

Jak je možné, že Kotzian (za vydatné podpory moderátora Daniela Takáče) osočoval iniciativu za referendum z lhaní, nebo aby bez větších skrupulí pronesl výrok, že „většina neplatných podpisů byla smyšlená“?

Ponechme stranou politický exces, kdy náměstek ví něco, co veřejnosti poskytnuto nebylo a mělo být – ten již zapracovávají právníci iniciativy do oficiální žaloby. Podívejme se raději na skutečný obsah Kotzianova výroku. Pokud tvrdí, že většina z osmi tisíc vrácených podpisů byla smyšlená, pak hovoří minimálně o více než čtyř tisících podpisech (!).

Nikdo nezpochybňuje, že na arších byly neplatné podpisy, to je při sběru tak velkého počtu běžné. Zkušenosti z plzeňského referenda nicméně ukazují, že podpisy byly ve velké míře vyškrtány účelově pro údajnou nečitelnost údajů.

Celá situace je o to skandálnější, že z pozice „poddaných“, kteří na rozdíl od pana náměstka nemají přístup k informacím, se iniciativa nemůže očerňující kampani a podobným absurdním výrokům nijak bránit. Těžko říct, co je horší: jestli fakt, že si Kotzian svoje hausnumera vymýšlí, s předstihem zná, nebo že po nás chce, abychom jenom pro jeho modré oči věřili tomu, že referendum je vylhané. Tak či onak je důkazem, že magistrát vede s občany města nerovný boj.