Jak si namlouvat nejvyšší úřad v zemi

Pánové Škromach a Halík nám nedávno připomněli, že do dalších slavných prezidentských voleb zbývají už jen tři a půl roku. To je správný čas začít se ohánět. A držet se lokálního žánru.

„Kdyby nás měl reprezentovat pan Škromach v bazénku, asi bych musel zareagovat,“ uvedl ctihodný učenec a přední katolický činovník, pan Tomáš Halík v uplynulém týdnu v Lidových novinách. „Modlím se, aby se objevili důstojní kandidáti pravdy a lásky. Když ale prapor nikdo takový nezvedne, cítil bych morální povinnost jít do toho,“ dodal.

Nic proti panu Halíkovi osobně, ale jak taky v této státotvorné věci postupovat jinak? V českých zemích se v prezidentských volbách soutěží pouze z toho důvodu, aby se moci nechopila místní varieta Lorda Voldemorta.

Věc se přitom mimoděk podává tak, jako by stát se prvním mužem či ženou země bylo výsadou srovnatelnou s možností nasednout na rozžhavenou píku, ulehnout na odjištěný handgranát či dojíst zbytek dětské přesnídávky s telecím a mrkví. A protože na zdejší demokratické procesy často nestačí běžná opatření, je nutné do nich zkusit zapojit nějakou Vyšší bytost.

Podívejte se, o vaší firmě jde řeč, že je ve srabu už dvacátým
rokem a zaměstnanci vám tu strašně kradou. Nejsem si jist, že s tím jde něco dělat, to by musel na hodinu odejít celej management, tedy včetně vás, co tady teďko sedíte. Ale já se na to teda podívám, no. Foto internet


Všem těmto osobním obětem taky musí předcházet důkladná analýza nálady mezi národem, rozbor jeho mravních kvalit a perspektiv. Několik let dopředu (kandidáti typu no-name, máte nejvyšší čas!) je nutné trousit v médiích najmě:

  • řeči o rozkladu hodnot, stále zhoršující se úrovni občanské společnosti a nemožnosti vymanit se z vlivu starých struktur (být reprezentantem těchto starých struktur je bodem navíc)
  • poznámky o neschopnosti českého voliče vybrat si kandidáta, za kterého by se později netloukl zouvákem do hlavy, a nutnosti usnadnit mu tuto volbu vlastní kandidaturou
  • ujištění, že by se kandidát či kandidátka měl/-a za každých okolností lépe, kdyby se do tak bláhového podniku vůbec nepouštěl/-a
  • povzdechy nad tím, do jaké žumpy se bude muset spustit, a krátce po zvolení toto smrduté milieu veřejně rozebrat a pomluvit
  • šířit rádobyvtipné poznámky o tom, že se Moravané stejně budou zase chovat jako neřízené střely, a pokud je kandidující původem z okresu (včetně Čech), pomrkávat na spoluobčany na srozuměnou, že Pražáci stejně nemají ahnung, o co doopravdy v životě jde
  • a vůbec sabotovat základní součásti volební kampaně a přípravy, přičemž Fail Level 10 představuje neschopnost v 10 vteřinách na kameru vysvětlit, proč bychom měli daného kandidáta či kandidátku volit
Autorka se snaží rozpomenout, jak vypadalo její dosud nejhorší pracovní interview. Je možné, že kdy proběhlo zhruba takhle?

„Dobrý den. Jmenuju se Zuzana Válková a původně jsem sem vůbec jít nechtěla. Proto taky jdu pozdě. Ne, kafe si nedám, děkuju, prý tady stejně nevaříte moc dobrý.

Podívejte se, o vaší firmě jde řeč, že je ve srabu už dvacátým rokem a zaměstnanci vám tu strašně kradou, je to pravda? Já si tedy nejsem jistá, že s tím jde něco dělat, to by musel na hodinu odejít celej management, tedy včetně vás, co tady teďko sedíte. Ale já se na to teda podívám, no.

Nic vám samozřejmě negarantuju, kromě svých nejlepších úmyslů, ale než byste měli vzít toho Frantu Terebu (on je normálně na hlavu, to jste slyšeli?), tak to radši nic. Nemůžu vám taky zaručit, že se budu jako ředitelka vonět a slušně oblíkat, protože od toho tady nejsem – a moje rodina na ukazování taky není, takže na investorské večírky se mnou nepočítejte –, ale když mě budete ještě chvíli přemlouvat, jsem ochotná střelit se do vlastní nohy a vaši nabídku zvážit. Tak co, plácneme si?“

Upřímně, tak otrslá budu asi, až budu starší. A budu bojovat o nějaký důležitější post...

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.