Konvergenční program konečně počítá s potřebami znalostního sektoru
Eva SykováKonvergenční program v souladu s programovým prohlášením vlády uplatňuje diferencovanou konsolidaci veřejných financí a mezi šest nejdůležitějších priorit řadí jak vzdělávání, tak výzkum, vývoj a inovace.
Současná vláda se staví k řešení fiskálního deficitu zodpovědně, tzn. že konvergenční program již nestaví pouze na fiskální restrikci, ale jsou v něm zohledněny reálné potřeby hospodářského rozvoje. Jestliže pacient trpí metabolickou poruchou, nelze ho léčit podvýživou. Naše ekonomika není snad přímo nemocná, ale je velmi nerovnoměrně rozvinutá. Zejména postrádá silnější kvartérní sektor, tj. tu oblast národního hospodářství, která je založena na znalostech a zahrnuje zejména vědu a výzkum.
Růst hospodářského významu znalostního sektoru je jedním z rysů nejvyspělejších ekonomik. Bez investic do vzdělání, vědy a výzkumu nedosáhneme dlouhodobě kladného růstu, nikdy nepřekonáme průměr a nepřiblížíme se úrovni nejvyspělejších ekonomik. Pro menší státy bez výrazného přírodního bohatství, jako je ČR, je to jedna z mála příležitostí, na které mohou postavit svou strategii konkurenceschopnosti.
Vítám, že konvergenční program v souladu s programovým prohlášením vlády uplatňuje diferencovanou konsolidaci veřejných financí a že mezi šest nejdůležitějších priorit řadí jak vzdělávání, tak výzkum, vývoj a inovace. Konvergenční program v oblasti výzkumu, vývoje a inovací také správně zmiňuje problém přílišné administrativní náročnosti.
To, že dnes vědci tráví přibližně polovinu svého času administrativními činnostmi, je nejen kontraproduktivní, ale významně to snižuje jejich vědecký výkon. Produktivitě jejich práce neprospívá ani roztříštěnost a nesystematičnost řízení výzkumu a vývoje v ČR.
Jednou z příčin tohoto stavu je dosud nevyjasněné rozdělení pravomocí mezi MŠMT, RVVI a místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace. Je třeba také provést personální změny v grantových agenturách ČR a zlepšit programy podpory výzkumu, které tyto agentury zajišťují.
Potřebujeme nejen zlepšovat kvalitu výsledků výzkumu a vývoje, ale současně motivovat soukromý sektor, aby tyto výsledky využíval, tj. investoval do jejich komercializace. Měli bychom hledat cesty, jak ještě více posílit existující motivační nástroje, jako je možnost odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje.
Analýzy ukazují, že příprava dokladů nezbytných k uplatnění odpočtu na podporu výzkumu a vývoje vytváří další administrativní zátěž pro výzkumné pracovníky. Jedná se tedy o oblast, kde stát musí úzce spolupracovat se soukromým sektorem a společně s ním vytvořit motivační nástroje, které budou skutečně účinné.
Ochota soukromého sektoru investovat do výzkumu a vývoje je v ČR obecně nižší než v zahraničí. Podíl výdajů ze soukromých zdrojů na celkových výdajích na vědu a výzkum navíc bohužel vykazuje negativní trend. V konvergenčním programu se také hovoří o opatření v podobě podpory poskytování rizikového kapitálu. Toto opatření považuji za potenciálně přínosné pouze v kombinaci se sadou dalších opatření.
Je třeba zvýšit a současně zefektivnit veřejnou podporu poskytovanou podnikatelským inkubátorům, malým a středním podnikům, joint venture společnostem a podpořit novou infrastrukturu ústavů aplikovaného výzkumu pouze částečně podporovaných státem pro spolupráci s podnikatelskou sférou. Nakonec i situace některých nově vybudovaných výzkumných center ukazuje, že slibované dosažení potřebné soběstačnosti není jisté a jejich financování bude stát zatěžovat více, než se předpokládalo.
Zatím Ministerstvo školství přišlo s programem Návrat, který měl přilákat zpátky do Česka vědce, kteří odsud odešli do zahraničí. Vyhlásilo ho v roce 2012, a od té doby ho sice ještě nezrušilo, ale v dalších letech pro nedostatek peněz nevyhlašuje soutěž pro nové zájemce: http://www.msmt.cz/vyzkum-a-vyvoj/program-navrat
Čerstvá je aféra s programem, který měl využít evropské fondy pro přilákání špičkových zahraničních vědců, a MŠMT ho na poslední chvíli, až po vyhlášení výsledků soutěže, když už se zahraniční kapacity začínaly stěhovat do Česka, zrušilo: http://vesmir.cz/2014/05/27/otevreny-dopis-vedci-pisi-ministerstvu-neucte-neduvere-rozhorceni/
Navíc, když už se podaří nějakým mimořádným programem přilákat někoho ze zahraničí, přijde do prostředí, ve kterém vidí, že program, ze kterého je placen on, je zcela mimořádný, budovat si tu trvalou kariéru neznamená právě nejlepší vyhlídky, a než mu ten mimořádný program skončí, měl by se poohlédnout po novém místě někde v zahraničí. Instituční financování vědy je slabé, Grantová agentura České republiky „zásluhou‟ dosavadního předsednictva naprosto nefunkční. Že jsou na tom čeští vědci pořád lépe než třeba ukrajinští, příliš nepomůže, nanejvýš se u nás díky tomu občas zastaví někdo z Ukrajiny jako na přestupní stanici, než se mu podaří získat pozici třeba v Německu.
Je samozřejmě teoreticky možné zvýšit pouze platy vědců hodně nad celostátní průměr, ale je to ekonomicky reálné? Vysoce nadprůměrné platy si vyplácejí politici a manažeři, vynucují si je soudci, nedávno za ně demonstrovali lékaři. Kolik majetkových elit s vysoce nadprůměrnými příjmy si můžeme dovolit? Jestli bude polovina státu dřít za pár šupů v robotárnách nadnárodních korporací, které neplatí daně, zisky odvádějí do domovských zemí, a budovat u nás vývojová nebo dokonce výzkumná pracoviště či snad platit zdejším ústavům nebo školám za výzkum je ani nenapadne, bude česká věda odkázána na financování státem, který nebude mít žádné peníze.
Aby se naše hospodářství rozvíjelo, musíme hodně investovat do vědy. Hospodářství založené na levné pracovní síle ovšem jednak neposkytuje dostatešné zdroje pro investice do vědy, jednak ani není schopné vědecké poznatky přejímat. Například se vědcům budou malé firmy rozvíjející novou technologii určitě zakládat lépe v hospodářství s celkově vysokou úrovní mezd, vysokou životní úrovní a širokou koupěschopnou domácí poptávkou než uprostřed chudého státu, kde si od nich jejich špičkové výrobky nemá kdo koupit, takže musí od začátku hledat zákazníky na zahraničních trzích.