„Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát.“ Tohle říkadlo ze hry na schovávanou mi připomíná aktuální situace kolem Grantové agentury České republiky, která se dostala do hledáčku médií především kvůli ne zcela transparentnímu rozhodování ve věci financování tzv. center excelence.

Zatím studuji na magisterském studiu, takže bych se otázkou přidělování financí na českou vědu mohla jednoduše nezabývat, nicméně si jako, možná zatím ne zcela zkušená, pozorovatelka situace neodpustím několik poznámek k posledním „kauzám“.

Zákopová mediální válka

Pokud zabrousíme na webových stránkách GAČRu do sekce tiskových zpráv nebo obecně vyjádřením jejich představitelů, nejčastěji tiskové mluvčí nebo předsedy Petra Matějů, zjistíme, že podstatnou část příspěvků tvoří reakce na kritiku a to ať už ze strany různých akademických institucí nebo vědkyň a vědců samotných. Je pak otázkou, zda by nedávalo větší smysl vést širší debatu, než se i nadále účastnit podobných tiskových přestřelek.

Schéma mediální zákopové války mezi grantovou agenturou a kritiky různých kroků je pak následující: GAČR přijde rozhodnutí — vědci a vědkyně, případně instituce jako je Akademie věd nebo některé univerzity, se proti němu nějakým způsobem ohradí — GAČR vydá tiskovou zprávu, kde ono ohrazení tak zvaně uvede na pravou míru, a někdo možná napíše komentář do libovolného, spíše internetového, deníku.

↗

Předseda Grantové agentury České republiky Petr Matějů, foto Jiří Rubeš, Mediafax

Je vlastně nasnadě se ptát, proč k takové válce vůbec dochází — copak tu neexistuje nějaké transparentní připomínkovací řízení? A teď tím opravdu nemyslím připomínkovací řízení, ve kterém by GAČR sice vzal připomínky na vědomí, leč se jimi dále nehodlal řídit ani je v případě konstruování pravidel nebo postupů použil.

V případě podmínek pro juniorské granty, což jsou granty pro mladé vědce a vědkyně po ukončení doktorského studia, údajně k něčemu takovému došlo, ale i tak se jedna z podmínek — nepřetržitá půlroční zahraniční stáž — stává terčem kritiky, zejména pro svůj potenciálně diskriminační nebo minimálně nevstřícný postoj k mladým vědcům či vědkyním s dětmi.

Předsednická zlovůle?

Zcela jiný případ, proti kterému, na rozdíl od zmíněných juniorských grantů, nevznikla petice, se minulý týden objevil v Lidových novinách, i když si o něm v akademické obci už nějakou dobu cvrlikali i vrabci na střeše.

Předsednictvo GAČR nepřijalo hodnocení panelů a namísto dvou původně doporučených center excelence se rozhodlo financovat dva projekty, které obsadily další místa. Předsednictvo na to má jistě právo, nicméně se domnívám, že pokud už se rozhodlo k tak zásadnímu kroku, mělo by své kroky skutečně neprůstřelně zdůvodnit.

Jestli je takovým zdůvodněním poukaz na údajně příliš vysoké finanční požadavky v položkách mezd nebo podpory publikací, jak v rozhovoru pro Lidové noviny (LN 12.3. 2014) argumentuje předseda GAČRu Petr Matějů, je samozřejmě otázkou.

O určité nedostatečnosti nebo dokonce mlžení ze strany Matějů pak na straně druhé svědčí vyjádření vědců a vědkyň z řad hodnotitelů, kteří právě po rozhodnutí předsednictva rezignovali a nyní se domáhají zbavení mlčenlivosti, aby mohli ve věci netransparentního nebo pro část vědecké obce minimálně velmi problematického rozhodování vypovídat. 

Nevidím, neslyším, nereaguji

Proti současnému vedení a situaci v Grantové agentuře se poměrně pravidelně sepisují otevřené dopisy nebo petice. Z poslední doby jmenujme iniciativy NKC — Ženy a věda ve věci nepřímé diskriminace vědkyň-matek v otázce možnosti přerušení nebo posunu začátku řešení postdoktorských a nyní zřejmě i juniorských grantů, případně pak protest proti inovaci dopadu hodnocení na podávání žádostí v dalším roce — nově by si řešitelé a spoluřešitelé takových projektů, které neprojdou prvním kolem hodnocení, nesměli podávat v roce příštím žádost o grant ve stejné kategorii.

Ze shrnutí hodnocení na webu Grantové agentury pak ale není jasné, jestli se bude jednat o 30 % projektů, kterým musí být v první fázi vyřazeny, nebo „jen“ minimálně 30 % projektů, které jsou vyřazeny až po předchozím přezkoumání oněch „céčkových“ projektů.

Ať už se jedná o jakoukoliv variantu, vůbec nepočítá s tím, že do konkrétního panelu by například mohlo přijít méně, než oněch 30 % špatných projektů, případně nebere na vědomí určitou nezkušenost zejména mladých badatelů, kteří vyřazením pro příští rok přijdou o cenné zkušenosti.

Jeden by řekl, že po takové nevoli určité části nevelké české vědecké obce, by se současné předsednictvo mělo nebo aspoň mohlo ponořit do určité sebereflexe. Nic takového se však neděje a sám Petr Matějů, například v již zmíněném rozhovoru pro Lidové noviny, opakovaně tvrdí, že kritiky například od sdružení především mladých vědců Věda žije! už ani nesleduje, či nevnímá.

V jiném rozhovoru, který je ovšem už rok a půl starý, zase konstatuje, že právě Věda žije! představuje jakousi hlásnou troubu těch, kteří nechtějí skutečně nezávislou grantovou agenturu.

Hlasy kritiky budou však sílit a to zejména pokud se na světlo dostanou možné netransparentní praktiky současného vedení, kterému však bohužel nedávno vyjádřila podporu i už poněkud zakonzervovaná Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Slovy nejmenovaného českého společenského vědce „Pane Matějů, zbourejte tuhle zeď…“