Chci přispět X

Hnědnutí zevnitř

Obvinění z fašismu je součástí kompromitačních kampaní obou stran sporu týkajícího se dění na Ukrajině, ale zdá se, jakoby obě strany měly do jisté míry pravdu. Proč je to tak aktuální a bohužel tak zneužívané téma?

Stoupenci i odpůrci nové ukrajinské vlády používají stejného argumentu: Ve hře jsou prý fašisté či neonacisté. Jedni si všímají ukrajinské radikálně pravicové, nacionalistické strany Svoboda, která se podílí na moci po nedávném převratu, a jako žaludské eso vytahují roli ještě radikálnějšího Pravého sektoru, kde o fašistickém obsahu sotva lze pochybovat.

Argumentaci jim však zkomplikoval ukrajinský ministr vnitra, který po krvavém incidentu ve volyňském Rivnu odpověděl na vyhlášení války ze strany Pravého sektoru stejným kalibrem. Z hrdinů Majdanu se stali nepřátelé nové ukrajinské moci a situace se zamotala.

Druzí naopak podivné síly spjaté s demonstracemi, násilnostmi a s náhlým politickým obratem Ukrajiny přes noc bagatelizují, vyslovují pochopení pro radikály a připomínají, že naopak k fašismu nemá daleko současná moc v Rusku. Formální demokracie tam není reálnou volbou mezi zásadně odlišnými politickými programy za rovných podmínek pro všechny. Bývalý špion KGB ovládá Rusko metodami ne daleko od diktátorských manýr.

Opozice v obou komorách ruského Federálního shromáždění, ve Státní dumě i v Radě federace při různých příležitostech, naposledy v kauze vztahu k Ukrajině podporuje vládu. Koneckonců se skládá ze strany, která se z nepochopitelných důvodů označuje jako liberálně demokratická.

Jejím programem je ruský imperiální nacionalismus. Strana požaduje anexi Polska, Aljašky a Finska, dále tito liberální demokraté požadují kontrolu státu nad půdou, zákaz údajných náboženských sekt a státní vlastnictví ekonomicky strategických odvětví. Předseda strany Vladimir Žirinovskij také proslul protižidovskými výroky.

Druhou složkou parlamentní opozice je Komunistická strana Ruské federace pod vedením Gennadije Zjuganova s jen mírně modifikovaným stalinistickým programem. Vedle těchto oficiálnějších složek moci konají v Rusku za shovívavého přihlížení policie špinavou práci násilnické bojůvky, které fyzicky napadají příslušníky občanských iniciativ a menšin, lidskoprávní aktivisty a kritické novináře.

Obvinění z fašismu je součástí kompromitačních kampaní z obou stran, ale zdá se, jakoby obě strany sporu měly do jisté míry pravdu. Proč je to tak aktuální a bohužel tak zneužívané téma? Demokratické a liberální hodnoty se ukázaly mnohem křehčí, než se zdálo.

Jejich vítězství v západní Evropě v podobě porážky nacismu a pádu diktátorských režimů ve Španělsku a Portugalsku se na čas jevilo jako definitivní spočinutí v cíli, k němuž dosavadní dějiny směřovaly. Ve střední a východní Evropě chvíli dominoval podobný vítězný pocit po zhroucení komunistických režimů na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století.

Ukázalo se, že vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid, jak demokracii definuje Abraham Lincoln a uplatňování občanských svobod postupně obohacených a rozšířených o lidská práva není samozřejmostí.

Pokusy demokratické principy obcházet, používat demokratických postupů jen naoko a pod záminkou demokracie prosazovat holé mocenské zájmy, to lze sledovat častěji, než se čekalo. Demokracii nestačí získat, je nutno ji chránit. A není to snadné, protože i pod záminkou obrany demokracie se prosazují postupy militaristické a porušující lidská práva.

Se starostí o demokracii a v obavách z diktátorských manýr jsem v minulých letech často poukazoval na fašistické tendence různých postav kolem minulých českých pravicových vlád. Když jsem připomínal výroky Romana Jocha, který měl po jistou dobu v Nečasově týmu na starosti mj. lidská práva, totiž jeho výroky, které tato práva zpochybňovaly, byl jsem často napomínán a umravňován. Podobně, když jsem poukazoval na fašizující projevy Ladislava Bátory, Adama B. Bartoše nebo Michala Kretschmera.

Jeden můj známý s povýšenou shovívavostí uváděl mé obavy na pravou míru. V osobních setkáních jsem byl ochoten vždy na to zapomenout a dokonce se sám omlouvat. Mé obavy z fašizace společnosti však pod tíhou jeho upřesňujících (ale spíše zlehčujících) informací nepominuly.

V nedávné debatě diagnostikoval jeden z mých přátel, odborník v sociálních vědách a angažovaný občan společenskou situaci jako progresivní hnědnutí, Dělnická strana sociální spravedlnosti nemá otevřeně nacistický nebo fašistický program, ale pozorování jejích postav, aktivit a vyjádření nutí k hodnocení, že je to strana nahnědlá. Zmíněný klausovský novinář Bartoš se při vhodné příležitosti nechá fotografovat vedle lidí s izraelskou vlajkou, ale časté jsou jeho antisemitské výroky.


Pozorování postav, aktivit a vyjádření Dělnické strany sociální spravedlnosti  nutí k hodnocení, že je to strana nahnědlá. Foto Jakub Poláček, Mediafax

Roman Joch dovede být v soukromém kontaktu rytířský, ale zcela jednoznačně redukuje veškerá práva na právo vlastnit a připouští, aby pravicoví džentlmeni nastolili autoritativní režim. A těmto viditelným projevům vychází vstříc nálada nemalé části veřejnosti. Nálada, která vybublá, znovu v těchto dnech, v podobě antiromských protestů nebo dokonce útoků, jakmile se naskytne příležitost.

Když jsem před půl stoletím skládal přijímací zkoušky na studium psychologie, položila mi komise zajímavou otázku. Co bych si prý představil pod fašismem v lidské duši. Něco jsem tehdy řekl a komisi jsem asi neuspokojil. Ale na tu otázku pamatuji dodnes a nemám na ni vyčerpávající odpověď. Dnes bych nakloněn říct, že to je biologicky podmíněná psychika pod tenkou slupkou kultury.

Žijeme-li bez velkých starostí o sebe a své nejbližší, zůstávají pudy a instinkty jako hluboký zdroj emocí a postojů, ale nemáme např. tendenci hned každý spor řešit fyzickou konfrontací. Místo násilných metod charakteristických pro smečku uplatňujeme diskusi, jsme dokonce ochotni uznat, že se někdy mýlíme. Jakmile však ztratíme pocit bezpečí, jakmile jsme existenčně ohroženi, jakmile jsou ohroženi potomci, vzedme se v nás živočišná bojovnost.

Fašismus a nacismus chápu jako násilnickou, hrubiánskou metodu vedení společenského konfliktu nalepenou na dobově populární myšlenky. V době původního italského fašismu a v době počátků německého nacismu to byly myšlenky socialistické, myšlenky důsledně pojatého sociálního státu. V nacistické rétorice najdeme např. hesla o vítězné socialistické cestě Evropou.

Fašismus a nacismus spolu s obdobnými totalitními systémy jsou praktickým projevem ideové biologizace člověka. Nacismus nebere národ realisticky podle historické evidence jako politický a kulturní konstrukt, nýbrž vytváří biologickou mytologii národa jako souručenství krve na společné půdě. Podstatnou roli tam též hrají nepodstatné biologické rozdíly mezi lidskými plemeny a vzniká teorie o panské rase a rasách služebných, o nadlidech a podlidech a o životním prostoru.

Nacismus a fašismus navazují na tragédii I. světové války a na velkou ekonomickou krizi na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. Ohrožení slouplo kulturní nános a nechalo promluvit člověka bojovného, divokého, bezohledného, hrubého a násilného. Nacistická ideologie tento civilizační sesuv obhajuje.

Kulturu a civilizaci prohlašuje za pokrytectví, humanismus za pseudohumanismus, lidská práva za fikci a bází sociálních vztahů je pro ni boj o přežití. Je to sociální darwinismus dovedený do důsledků. Možná by se vlastně nemělo mluvit o sociálním darwinismu, protože jeho teoretik Thomas Robert Malthus spíše Darwina, svého mladšího současníka inspiroval.

Je tedy fašismus v lidské duši osudovým prokletím? Je kultura tak chatrná, tak okrajová a bezvýznamná, že každá vážnější ekonomická a politická krize demaskuje kulturu jako licoměrnost a nechá politické hrubiánství (aspoň dočasně) vítězit?

Jistě nelze růst rasistických, nacionalistických a autoritářských nálad psychologizovat. Nelze celý problém odbýt spekulací o poměru chabých sil kultury a civilizace v lidské duši na straně jedné a mohutné lidské živočišnosti na straně druhé. A řešení není jen v rozvoji vzdělanosti a kultury, i když to nelze podceňovat. Vrátit silu duchovním zdrojům lidství, kdyby to bylo možné a kdyby se to podařilo, by bylo rázným krokem vpřed.

Psychologicky snadná dostupnost vulgárních politických metod a jejich snadné spojení s různými ideologiemi, klerikálními a sekulárními, sociálními i tržními ukazuje, že kombinace samosprávy, rovnosti, svobody a sociální solidarity není samozřejmostí a je třeba o ni dbát.

Jsem přesvědčen, že je třeba všemi silami bránit právo každého na důstojný život. Je nutné velmi důrazně vzdorovat výmluvám, že osekávání sociálních práv je ekonomicky nutné. Je třeba čelit situacím, které v člověku probouzejí to nejhorší, vyvolávají démony fašismu z lidské duše a vedou k hnědnutí společnosti.

A co si myslíte vy? Diskuse (73 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

zajmalo by mě Pondělí, 31.Března 2014, 23:18:3

které KONKRÉTNĚ byly ty "fašizující projevy Ladislava Bátory", na něž jste poukazoval, a co v nich říkal -

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Intelektuálové, jděte do hajzlu! Úterý, 1.Dubna 2014, 00:05:33

Krásný projev náměstka ministra školství.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 1.Dubna 2014, 06:01:26

Národ zhlediska marxismu není jen politický a kulturní konstrukt, ale je podmíněný především hospodářsky. Marxisté vycházejí z toho, že lidé jako celek (ne konkrétní jednotlivci) spolu v prvé řadě komunikují kvůli obživě a až potom kvůli jiným záležitostem, tedy že se politické a kulturní vztahy, případně nějaké formy vzájemné solidarity, vytvářejí až ve druhé řadě.
Ryba prostě smrdí od hlavy a kapitalismus od ekonomiky.
Fašismus je snaha vrátit se k tomu, co bylo dřív, protože to je pociťováno jako jistota. Samozřejmě je vyvolán pocitem ohrožení, strachu o sebe a rodinu.
Hlavní řešení by samozřejmě zase mělo vyjít z ekonomiky (zabezpečit možnost obživy pro všechny), jenže tu jaksi nemáme pod svou kontrolou, takže je to problém. Ale můžeme se pokoušet aspoň o ty druhé věci, které autor zmiňuje, jako třeba "vrátit silu duchovním zdrojům lidství". To je také důležité. Proč vlastně někteří lidé nemají o sebe strach, přestože i jim chybí jistota?

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

Úterý, 1.Dubna 2014, 06:34:56

náměstka ministra? o kom je řeč?

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

PK - ad: "typické" Úterý, 1.Dubna 2014, 10:56:50

Ach, kéž bych měl také takový mozek plný polovodičů. Všechno by pak přišlo do správného šuplíku. A nemusel bych vůbec přemýšlet; všechno by šlo samo. Vše co se stane nebo nestane bych správně utřídil a basta -
Bohužel nám všem takový mozek nebyl dán do vínku. A tak tápeme a zůstáváme hloupí.

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

když má člověk to správné vidění světa Úterý, 1.Dubna 2014, 13:56:28

musí přece vidět, že Bátora je nebezpčný fašoun.
Naproti tomu mládenci v Kyjevě --

https://www.youtube.com/watch?v=GdDdoKjQMXA&feature=youtu.be

-- jsou bojovníci za demokracii.

Kdo si snad myslí něco jiného, je blb, který podléhá ruské propagandě, že?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Příčiny fašismu Úterý, 1.Dubna 2014, 14:03:58

Fašistoidní způsob myšlení a jednání je podle mého názoru především důsledkem hluboké citové deprivace. Týká se to jednotlivců, ale stejně tak i celých národů - národ který je uvržen do nějaké hluboké existenciální krize, se utíká k těm nejpůvodnějším vzorcům chování a myšlení: obrana své vlastní kolektivní (stádní) existence, v holém boji proti okolí, pociťovanému jako hrozba. Není proto žádná náhoda, že fašisticko-nacistická hnutí vznikla především po otřesech první světové války - a ve své extrémní formě právě ve zcela rozvráceném Německu.

Nicméně, dal bych důraz na to, že se jedná především o deprivaci c i t o v o u, nikoli primárně sociální. Například v Německu byl nedávno podniknut výzkum, který vyvrátil obvyklé klišé, že němečtí neonacisté jsou především nezaměstnaní mladí lidé, kteří si tak vybíjejí svou frustraci ze svého sociálního postavení. Ukázalo se, že naprostá většina těchto neonacistů - má trvalé zaměstnání! Příčiny jejich xenofobních a násilnických sklonů je proto nutno hledat v hlubších vrstvách jejich osobnosti. Jak řečeno, já tu vlastní příčinu vidím především v oblasti zásadní citové deprivace (která ovšem může být podstatně podporována a zesilována panujícími společenskými a společensko-ekonomickými poměry).

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

Josefu Poláčku Úterý, 1.Dubna 2014, 14:26:24

Něco o tom je v knize Freudova žáka Wilhelma Reicha: "Massenpsychologie des Faschismus"
(levně ke koupi na
http://www.amazon.de/Massenpsychologie-Faschismus-Wilhelm-Reich/dp/3462017942)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 1.Dubna 2014, 18:03:48

Samozřejmě, že nejde jen o sociální problém. Ten se přece nedá stanovit úplně objektivně. Někdo se spokojí s málem, jiný je na tom mnohem lépe, ale přesto je nespokojen. Záleží i na tom, jak vysoko lidé sami sebe hodnotí. Někoho může urážet třeba rovnost, protože ji považuje za nespravedlivou. City u fašismu určitě hrají roli. Třeba ten německý pocit ponížení z prohrané 1. světové...

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Úterý, 1.Dubna 2014, 18:40:44

Psychologické předpoklady fašismu jsou jistě podstatné (zabývá se jimi z různých úhlů třeba Žižek, Arendtová atd.), ale bez velké krize kapitalismu by vývoj např. v Německu jisté vypadal odlišně...

Zajímavě fašismus jako konzervativní revoluci (snaha strukturovat řád v kapitalistické modernitě je podmíněna obětní figurou Žida) rozebírá Žižek ve svém filmu Perverzní průvodce ideologií...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

bigotní a xenofobní Bátora Úterý, 1.Dubna 2014, 19:06:26

kdo by snad měl pochybnosti o osobě L. Bátory, který byl oprávněně odejti z MŠMT tak zde, už před více jak 2 roky :
http://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-dolejs.php?itemid=14056

Marek Franěk - Praha 3

Úterý, 1.Dubna 2014, 19:22:35

Ve světle prof. "katolické buzny" to vidím trochu jinak.

Na Bátorově angažmá mě vadilo především to, že někdo se dostal do státní správy bez výběrového řízení nebo, a ještě hůře, bez přirozeného služebního postupu (seniority). Navíc se jednalo o člověka zřejmě poněkud pracovně problematického, protože během 20 let asi každé 2 roky měnil místo.

Ta štvanice ale byla přehnaná.

Diskutujeme-li o hnědnutí české politické scény, spíše mě vadí různé štvanice, která se tady udály za vlídného nahlížení mainstreamu. Například systematické napadání meetingů ČSSD zfanizovanou mládeží. Štvanice na komunistickou radní Barborovou v ČB. A rovněž štvanice na Bátoru.

Marek Franěk - Praha 3

ono video Úterý, 1.Dubna 2014, 21:54:49

Jaksi tam není vidět žádné Bátorovo provinění. Jsme svobodná země, jít se podívat na nějakou přednášku, i když třeba pitomou, by mělo být v rámci svobody tolerováno.
Spíše je to profesionálně vyrobený diskreditační materiál. Takový trochu estébácký. Dost manipulativním způsobem spojené věci, které spolu nesouvisejí. Nejsem zdaleka příznivcem hnutí DOST, ale spojovat je s extremistickou fašistickou pravicí, je přece jen špinavost. Jsou to spíše neškodní blázni.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

neškodný ? Úterý, 1.Dubna 2014, 22:15:16

tak sandno bych to neodbyl - nejde o jeden odkaz, ale o opakvanou zkušenost : kdyby si LB jen mlel své bláznivě bigotní a nahnědlé názory, tak nešť problém byl v tom že antisemita kandidující za extrmémistickou Národní stranu bojující m.j. i se sexuální výchovou atp. měl klíčovou pozici na MŠMT. Takže neškodný nelze říci.

Marek Franěk - Praha 3

Úterý, 1.Dubna 2014, 22:35:38

Sexuální výchova v základních školách je docela kontroverzní věc. Tady by měla být určitě diskuse i kritika dovolena.

Daleko více škody v rezortu MŠMT než bátorové páchají dlouhodobě různí "výzkumníci" z pedagogických ústavů, naprosto vzdálení praxi. To ale není mediálně zajímavé téma, ani se to nedá natočit na youtube.

Marek Franěk - Praha 3

Trochu více tolerance Úterý, 1.Dubna 2014, 22:50:42

Někdo hystericky vykřikuje, že krajské školství má řídit komunistický radní, jiný zase, že na školství mohou mít vliv konservativní katolíci.
Doporučuji méně vykřikování, více tolerance.

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

video Úterý, 1.Dubna 2014, 23:02:9

Dozvídáme se, že Ladislav Bátora držel dvě cedule. Zvukový doprovod je asi tím nejpádnějším důkazem o tom, že se jedná o člověka "nahnědlého"...
A toho je ovšem nutno zlikvidovat. Cui bono?
Připomínka "případu" paní Baborové (i dnešní ministr Herman si tehdy přiložil polínko, když přijel podpořit studenty třeboňského gymnasia), je namístě.
Otázka:
Opravdu stále platí, že s antikomunismem nejdál dojdeš? Je to legitimací demokratického postoje?

Pana Kolaříka mohu snad jen ujistit, že mu jeho mládí moc nezávidím. Ale třeba se ještě rozvine, alespoň co do výraziva.....

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

neškodný Bátora ? Středa, 2.Dubna 2014, 09:22:35

I na blbý názor má člověk samozřejmě právo - ale společnost se brání tím, že mu to říká a že mu nesvěřuje kompetence, kde by tu blbost mohl šířit nebo dokocne ovlivňovat výchovu mládeže. To je normální.
Sexuální výchova je kontroverzní věc ? A co trochu kreacionismus a homofobie ? Ráčíte být snad údy obskurní D.O.S.T. ? Nebo dokonce vám konvenují konzervativní tendence a la putinovské Rusko ?
I tolerance má svéí hranice - kdyby komunistická rádní snad chtěla ve školách prosazovat oslavy Stalina a vykládat že represe byly v pořádku, taky bych nechtěl aby tam působila. To rozhodně nenípřípad paní Baborové.
Rozumného konzervativce samozřejmě toleruji a hájím, byť je mi takové myšlení cizí, ale k tomu mají lidi kolem sekty D.O.S.T. na míle daleko.

David Unger - psycholog, Kroměříž

K panu Fraňkovi Středa, 2.Dubna 2014, 20:32:54

Je zajímavé, že to byl právě pan Franěk, který mě v jedné diskusi označil jako "neonacistu". Sám se teď zastává nacionalisty Bátory. Zastávat se českého nacionalisty zřejmě nevadí, zastávat se všech Němců, hlavně těch našich, asi ano. Nebo pan Franěk káže vodu a pije víno?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 2.Dubna 2014, 20:52:41

Je zvláštní, že i když je Bátora v článku pouze zmíněn, je o něm snad dvacet diskusních příspěvků.

Martin Profant - Praha 7

Markovi Fraňkovi Středa, 2.Dubna 2014, 22:19:39

Pro ten výpad proti pedagogickému výykumu máte nějaké konkrétní argumenty? Nebo jste se prostě rozhodl?

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

Co je to? Středa, 2.Dubna 2014, 22:25:58

Co je to, co nás žene proti sobě? (Bez ohledu na to, jsme-li blbci nebo praštění nebo něco jiného.)
Víte to někdo?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 3.Dubna 2014, 05:24:19

Nevím, zda jde víc o to, prosadit vlastní vidění věcí (tedy domnělou pravdu), nebo o to, že někteří lidé jsou si navzájem nesympatičtí, takže si lezou svými názory na nervy. Že by to bylo taky "biologicky podmíněno"?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Má to obecnější povahu Čtvrtek, 3.Dubna 2014, 16:01:20

Humanismus je universální a rozšiřuje se - legální rigorosní a nacionální konzervatvismus chce dokázat, že universální není a že si někteří rozšíření emancipace nezaslouží a dehonestují je (někdy i humanisty samotné).
To je logicky konfilktní postoj, takže bych se nedivil že to svobodomyslně nastavení lidé aktivně napadají. Nacionální extrém je už krajnost, která by měla být i pod morální, možná také právní sankcí a ne jen otázkou výměny názorů.
Je přitom rozdíl mezi Mečiarem, Orbánem a chcete.li Putinem (u Žirinovského je to zřejmější) - a na druhé straně lidmi jako je Sládek, Vandas, Le pen atp kde již nejde jen o populismus či přehaně konzervativní a autoritářské postoje ale o otevřenou kulturní fobii či nenávist,
Individuelní příklony k takovému pohledu na světě mohou mít kořen v ustrojení osobností, ale obecně základy nejsou až tak psychologické jako sociální a systémové.

Petrasek Milan - penzista

Upozornil bych na tuto část textu pana Štampacha Čtvrtek, 3.Dubna 2014, 21:12:47

.....Jistě nelze růst rasistických, nacionalistických a autoritářských nálad psychologizovat. Nelze celý problém odbýt spekulací o poměru chabých sil kultury a civilizace v lidské duši na straně jedné a mohutné lidské živočišnosti na straně druhé. A řešení není jen v rozvoji vzdělanosti a kultury, i když to nelze podceňovat. Vrátit silu duchovním zdrojům lidství, kdyby to bylo možné a kdyby se to podařilo, by bylo rázným krokem vpřed.......

Domnívám se že úsilí o poznání povahy duše a citovosti jak jedince tak společenství je nutností ke koncipování rozhodnutí jak vybřednout úskalí destruktivity, ve kterých se lidská civilizace nejen dnes nachází.
Starý zákon je předlohou spekulací o poměru chabých sil kultury a civilizace v lidské duši na straně jedné a mohutné lidské živočišnosti na straně druhé.
Využití dnešních poznatků o povaze lidské duše a citovosti bych chápal jako možnost obohacení projektu křesťanství.


Josef Poláček - Manuální pracovník

Co nás žene proti sobě? Pátek, 4.Dubna 2014, 13:23:57

Vlastně jsem napřed chtěl připojit úvahu o toleranci, v reakci na názor J. Dolejše; ale ta otázka J. Zilzera je natolik naléhavá, že nelze nežli jí přiznat právo priority.

Co je to, co nás žene proti sobě? Pokud poněkud modifikujeme následné rozvedení J. Zillera, skutečnost je taková: ve zdejších diskusích vystupují účastníci s povětšinou nějakou vyšší úrovní dosaženého vzdělání; a dá se tedy předpokládat, že i s poněkud vyšší mírou inteligence, nežli jak odpovídá průměru celé populace.

A přes to všechno: shodnout se na jednom jediném, "rozumném" názoru nám není možné, a navzájem se nezřídka potíráme s vehemencí návštěvnictva restauračního zařízení čtvrté cenové kategorie. Není tedy ani vzdělání, ani inteligence cestou k vzájemnému mezilidskému porozumění?

"Aus Liebe

aus Hass

aus dies

und das..."

"Z lásky

z nenávisti

z tohoto

a z onoho..."


Tato slova napsala ve své útlé sbírce veršů německá básnířka a šamanka Ruth Fischer-Fackelmannová. Není tak úplně snadné, dokázat se ponořit do nejhlubších myšlenkových rovin této básničky, která svou kompaktností připomíná spíš japonské kóany.

Ale myslím, že je tu touto neuvěřitelně zahuštěnou formou vystižena nakonec veškerá základní motivace našeho jednání: z lásky či z nenávisti; z toho či onoho, co zrovna nějak je ukotveno v hlubinách naší duše, vstoupilo to tam třeba jenom nějakou náhodou, ale teď je to tam, a my za to bojujeme, jako by se jednalo o náš vlastní život.

Nedá se nic dělat, ale každá lidská bytost, každé lidské individuum má nějaké nejzákladnější jádro svého vlastního já - a toto jádro mu dává vědět, ještě daleko předtím než se svou prací začne samotná mysl, vlastní intelekt - tak daleko předtím nám toto jádro našeho já určuje, co je pro nás dobré, příjemné, pozitivní, a co je nedobré, zlé, co musíme vždycky a za každých okolností potírat.

Jak řečeno, někdy je to třeba i čistá náhoda, že se nějaký názor, nějaká dimenze tohoto světa stala součástí tohoto jádra naší osobnosti; ale jakmile se tam už jednou usadila, je tam, my jsme ji přijali za součást našeho vlastního já, a každý atak na ni pokládáme automaticky za útok na nás samotné, na základy naší vlastní existence.

A tak se - jako už naši pravěcí předkové - bijeme po hlavách, jestli už ne kyji a mlaty, tak alespoň klacky argumentů či pseudoargumentů, a třeba i osobních invektiv. Neboť, stejně jako ten pravěký lovec bojoval proti konkurenční tlupě o své vlastní teritorium, zabezpečující jeho přežití v zápase proti smrti hladem, tak stejně tak i my dneska, v naší vysoce technologické civilizaci, bojujeme stále svůj boj o "přežití". Neboť jakýkoli ústupek v tomto boji o principy pro nás znamená, že ztrácíme část svého vlastního teritoria. A tak - stále znovu a znovu, bez ustání a bez možnosti a bez schopnosti ustoupit - bojujeme stále svůj věčný boj na život a na smrt.
Náš názorový odpůrce - ať si to přiznáme nebo ne - je pro nás nepřítelem, který nám upírá naše právo na přežití, neboť ohrožuje naše nejbytostnější teritorium.

Je z tohoto věčného boje vůbec nějaké východisko? Nějaké osvobození? Snad přece ano, alespoň do jisté míry; ale to by byla v podstatě záležitost na samostatné téma, na samostatnou diskusi.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Boj živočišnosti a civilizace Pátek, 4.Dubna 2014, 13:42:37

K náhledu pana Petraska, že "Využití dnešních poznatků o povaze lidské duše a citovosti bych chápal jako možnost obohacení projektu křesťanství": ten boj mezi animální, a mezi kulturně-civilizační stránkou člověka je bezpochyby odvěký; a i pro doby dohledné nemůžeme realisticky počítat s tím, že by ta animálně-barbarská, destruktivní stránka lidské psychiky zcela vymizela, ve prospěch té stránky kultivovaně-civilizační. A ani to v podstatě principiálně není možné: lidský život bez vášní není možný, a kde jsou vášně, tak tam je bez dalšího přítomna i ta před-civilizační, emotivní, divoká stránka lidské existence. Jedná se nakonec jenom o to, tu hranici mezi těmito dvěma protipóly posunovat čím dál tím více ve prospěch oněch kultivovaných forem lidského spolunažívání.

Jestli v tomto procesu kultivace člověka a světa může nějakou rozhodující roli sehrát tradice křesťanská? Její nejvlastnější, nejautentičtější odkaz v samotné osobě Ježíše Nazaretského bezpochyby; ale vlastní křesťanství, jakožto zcela specifický náboženský proud, obávám se, svou historickou roli už naplnilo, a tím zároveň i vyčerpalo.

Nedá se nic dělat, ale ten způsob, jakým mohl být ve svém nejhlubším nitru osloven člověk starověku a člověk středověku, se čím dál tím více vzdaluje tomu, čím může být bytostně osloven - a motivován - člověk civilizace moderní doby.

Jednou větou řečeno: na naší cestě vpřed se už nemůžeme pasivně spoléhat na ideje staré tisíce let; musíme si sami dát tu práci s tím, nalézt ideje nové.

Pro tyto nové ideje - budou-li skutečně nalezeny - bude křesťanství (totiž to pravé, autentické) bezpochyby jednou ze základních inspirací; ale nebude zdrojem jediným, a nebude zdrojem vyčerpávajícím. Dneska jsme už skutečně někde jinde nežli v roce nula; a je zapotřebí vydat se někam dál.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pátek, 4.Dubna 2014, 15:52:55

Jan Zilzer: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_B%C3%A1tora

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Jak je to vlastně s člověkem a s tou "slupkou kultury"? Sobota, 5.Dubna 2014, 09:45:21

Je kultura jako maska, která když padá, začne se teprve ukazovat, kdo je kdo? Nebo je člověk spíš ta kultura samotná? Nebo je obojí, pouze by to obojí mělo být v rovnováze?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kultura jako maska? Sobota, 5.Dubna 2014, 19:31:22

Jsou případy, kdy otázka sama je už odpovědí. A ty tři otázky paní Hájkové - ty už samy o sobě v podstatě bezezbytku vystihují celou záležitost.

Především ty dvě první. Ano, je samozřejmě možno se na věc dívat ze skeptického hlediska: kultura je jenom vnější slupka, jakmile se člověk současné civilizace dostane do existenciálně opravdu exponované situace, okamžitě tato slupka kultury a civilizace padá, a probouzí se bestie.
Takto to vidí nemálo skeptiků; a je opravdu velice obtížné jejich názor nějakým přesvědčivým způsobem vyvrátit.

Ale na straně druhé, stejně tak je platná i ona věta opačná: že "člověk je ta kultura samotná" - a že tedy všechno, co nás, ač původem stejně tak živočišný druh jako každý jiný, přece jenom opravňuje alespoň tu a tam prohlásit "člověk, to zní hrdě" - tak všechno toto je právě produktem kultury, respektive je kulturou samou.
A i když se tento kulturní nános může někdy jevit jakkoli tenký - přece jenom by bylo velmi nepřesné a velmi nespravedlivé tvrzení, že vůbec neexistuje.

Ono přijde také vždycky na konkrétní případ. Jako klasický příklad tohoto propuknutí barbarských emocí a činů platí holocaust, vyvražďování Židů na nacistického režimu. Bezpochyby právem; jenže na straně druhé nelze přehlédnout, jak mnoho se našlo lidí - zcela "normálních", napohled nenápadných lidí, kteří těmto Židům či jiným pronásledovaným i s nasazením vlastního života pomáhali, ukrývali je, pomáhali jim dostat se do bezpečí. A nejen v těchto případech; vždycky znovu a znovu se najdou jedinci, kteří tváří v tvář násilí a špatnosti prohlásí: "Tak jenom podsud a dál už ne!" a této špatnosti se postaví, a někdy i vědomě pro to dobré obětují svůj vlastní život.

Takže, nezničme si to lepší v nás, že to předem budeme označovat jenom za jakousi "civilizační slupku", která nemá žádný podstatný význam. Čím víc ji budeme posilovat, tím spíše se může stát docela pevnou skořápkou, či snad dokonce pancířem proti těm temnějším, animálním pudům, které stále dřímají v našem nitru.

------------------------------

A ještě k té otázce třetí, jestli obojí má být v rovnováze. Tak nějak mi to připomnělo jednu písničku z roku osmašedesátého, z řady těch které reflektovaly národní osud po cizím vpádu, kterou zpíval Karel Černoch:

"Jsem jenom jeden z těch
co chtěli klidně žít
(...)
Někdy slzy někdy smích
někdy dobro někdy hřích..."

Asi z nás opravdu nikdy nebudou nějací "svatí na plný úvazek", se svatozáří nad hlavami. A snad nám může být povolen a tolerován sem tam nějaký ten čistě lidský hříšek. Jde ale o to, nikdy nebýt vyloženým ničemou; mít své určité jádro nejzákladnější humanity a poctivosti, které za žádných okolností nevzdáme a nezaprodáme.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 5.Dubna 2014, 20:06:38

Tedy, pane Poláčku, vy, když se někdo zeptá, zda je něco tak nebo tak, zpravidla odpovíte, že je to tak i tak. :-)
Ale nic proti tomu nemám. Jen ještě řekněte, je-li člověk v jádru bestie s temnými animálními pudy, odkud se na něm vzala ta velmi žádoucí (a zpravidla tenká) slupka kultury? Je kultura čistě jen produktem té bestie s animálními pudy? Nebo k nám odněkud přišla?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

A ještě k té slupce, Neděle, 6.Dubna 2014, 10:37:10

lépe řečeno, tvrdé skořápce, o níž psal pan Poláček:
Nevím, jestli právě budhismus, ale určitě nějaká východní filosofie tvrdí, že pokud v sobě člověk silou vůle drží negativní emoce, tak se pravděpodobně po čase stane, že je neudrží a emoce prostě vybuchnou. Proto se prý negativní emoce nemají potlačovat, nýbrž se mají opustit.
Těžko říct, zda je to možné...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ad E. Hájková Neděle, 6.Dubna 2014, 11:28:0

teď mám pocit že operujete s jakousi metafyziclkou a vznešenou kulturu s velkým "K". Ale kultury jsou různé a proměňují se - copak divošští antropofágové neměly kulturu ? Copak neexistovala antická Sparta házející starce a handicapované ze skály ? A jak barbarsky krvavý a mstivý je kulturní předobraz ideje boha v Starím zákonu?
Kultura lidské pospolitosti není nějaké iracionální, abstraktní a ahistorické
dobro které je nanášeno ve vrstvách na naši animální podstatu - kultura je vše co provází člověka dějinami, jde o systém různých životních obsahů a forem lidského bytí ... a že "regnum hominis" nikdy předem nebylo a ani nebude ni andělské ni ďábelské.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 6.Dubna 2014, 12:07:43

Ano, máte pravdu, pane Dolejši, že kultura může mít různou kvalitu. Nevím proč jsem vlastně usoudila, že kultura je vždy pozitivní. Zřejmě jsem ji dala do souvislosti se slovesem "kultivovat".
Někdy tedy může být mnohem lepší se kultuře vyhnout. Ono to asi nebude tak, že všechny kultury jsou si rovny. Je mnohem pravděpodobnější, že kultura se vyvíjí spolu s člověkem.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 6.Dubna 2014, 13:55:53

A ovšem také upadá...
Ale může přijít renesance...
Nebo úplně nová kultura...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kořeny kultury Neděle, 6.Dubna 2014, 14:11:55

Tak teď mohu z jedné vody načisto reagovat jak na paní Hájkovou, tak i na pana Dolejše.

Takže, napřed k tomu, kde se vlastně bere ta "kulturní slupka" respektive skořápka, která by měla utvářet to přece jenom lepší, co v nás je.

Vezměme si na pomoc psychoanalýzu, a to samotného jejího Velkého mistra, totiž Freuda. Podle jeho modelu kultura má počátek - ve vraždě! A to sice v otcovraždě; když synové zavraždí svého otce-patriarchu, který si z moci svého postavení přivlastnil právo na všechny ženy. Což se jeho - dospívajícím - synům pochopitelně nezamlouvá, takže dojde ke vzpouře, a k oné zmíněné otcovraždě.
Ovšem, zavraždit, zabít vlastního otce, to přece jenom není jen tak - a to ani v oněch počátečních, barbarských, předkulturních časech. Vytváří se tu přece jenom jakýsi pocit, vědomí, že se stalo něco, co se stát nesmělo. Vzniká první, prvotní t a b u.
A právě toto "tabu", absolutní zákaz nějakého konání - to je podle Freuda počátek veškeré kultury, veškeré civilizace. Už není všechno dovoleno, jako v časech předkulturních, barbarských - člověk se stává součástí obecné kultury, která předepisuje a určuje, že některé věci jsou mravně přípustné, a jiné nikoli.

- Takže, jak vidíte, paní Hájková, i tady Poláček (spolu s Freudem) odpovídá tím věčným "ano i ne". Kultura - pokud je ten Freudův model opravdu přesvědčivý - vzniká z násilí, ale zároveň násilí zabraňuje. Vyvěrá z lidského barbarství, ale zároveň toto barbarství omezuje, kultivuje - sublimuje v jiné, civilizovanější formy.

Tento Freudův model je samozřejmě jenom určité myšlenkové, do značné míry abstraktní schéma. Ale já bych v každém případě velmi souhlasil s tím, že počátkem veškeré kultury (právě ve smyslu oné kultivace) je právě ono t a b u. Onen absolutní zákaz, dopouštět se zločinného jednání.

A teď se dostáváme k panu Dolejšovi: bezpochyby, tato "kultura" (tj. zákaz nehumánního, barbarského jednání) byl vždycky historicky podmíněn. Jenže, například v té Spartě: nejen v ní, ale všeobecně v celém antickém světě bylo zcela běžným opatřením, neduživé (či vůbec "přebytečné") novorozence vysazovat, tedy nechat je zemřít. Podle našich soudobých měřítek, naprosto nepřijatelný zločin.
Jenže: tehdejší doba byla prostě zcela reálně taková, že v prvé řadě šlo o přežití, o holé přežití c e l é h o n á r o d a. Připomeňme si, že to byla doba, kdy stačila v podstatě jedna jediná prohraná bitva - a celý národ ztratil svou existenci, upadl do otroctví, nebo byl dokonce bezezbytku vyhuben! Za těchto okolností si daný národ (respektive městský stát) prostě nemohl dovolit plýtvat svými zdroji na alimentaci neduživých jedinců. Ty omezené zdroje stačily tak právě na uživení zdravých, plně bojeschopných příslušníků; cokoli nad to by přímo či nepřímo ohrožovalo schopnost vlastního přežití.

- Mimochodem, tento antický obyčej vysazování novorozenců ukončilo až působení k ř e s ť a n s t v í - s jeho rigorózním zákazem svévolného utrácení jakéhokoli života, jakožto božího daru!

No a právě tady, pane Dolejši, můžeme jednoznačně sledovat právě ten p r o g r e s ve vývoji kultury: éra křesťanská představuje oproti době antiky právě v tomto ohledu zcela dramatickou změnu a dramatický pokrok, že zde zavládlo přikázání "Nezabiješ!!" Dneska nám to připadá jako zcela samozřejmé, ale v dobách starověku absolutní novum; a právě na tomto křesťanském "Nezabiješ!" stojí i naše veškerá novodobá civilizace.

Takže, odpověď na otázku jestli kultura je "metafyzická" anebo jenom vždycky historicky a místně podmíněná: je obojí.

Ve své konkrétní podobě se kultura samozřejmě vždycky přizpůsobuje reálným daným poměrům; ale na straně druhé je to právě kultura, která má potenci tyto bezprostředně dané poměry modifikovat, kultivovat, civilizovat.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 6.Dubna 2014, 15:37:57

Pěkná historka, pane Poláčku. K tomu bych dodala, že žena, která by si osobovala právo na všechny muže, určitě nikdy neexistovala. Aspoň ji nebylo potřeba zabít...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 6.Dubna 2014, 16:04:6

Napadá mě, že by se nejspíš podobala včelí královně...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

střídání tmy a světla Neděle, 6.Dubna 2014, 20:03:15

určitě nezpochybňuji potřebu některých stavět před lidi jakýsi svůj metafyzický ideál kultury - ale je-li i ten ideál projekcí naší nedokonalosti, stáváse že někdy tím ideálem je kultura reakční - např. ideál čistého árijce, kulturní ideál nadčlověka vyrůstající z bahna rasově handicapovaných podlidí Takže vedle kulturného ideálu je tu kulturní realita proplétající se materiálními dějinami ldistva, u kterých také nemáme ni žádnou záruku pokroku a tím méně lineárního.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 7.Dubna 2014, 05:09:0

Ovšem, zapomněla jsem, že realita vždy vítězí. Hlavně si nic nepředstavovat...
Ale třeba se jednou objeví "lidé z masa a kostí, tvoření světa dědicové věční, co krásné sny zabijí tím, že je uskuteční..."

Petrasek Milan - penzista

Záruky pokroku a záruky o pokusy o pokrok Pondělí, 7.Dubna 2014, 10:51:32

Obzvláště tenhle Freud byl jeden z nejopatrnějších co se důvěry v plnoplatnost lidských snah o pokrok dotýká:
Letztendlich kommt Freud an der aggressiven Natur des Menschen nicht vorbei. Diese zu Zähmen durch Kultur hält er für tendenziell machbar und wünschenswert.
Eines aber steht für Freud jedoch fest:
"Es ist ein Stück der angeborenen und nicht zu beseitigenden Ungleichheit der Menschen, dass sie in Führer und in Abhängige zerfallen." Wir alle sind gleich - unter einem, der führt.
Výklad snů, paní Hájková slouží v psychoanalytickém pojetí i střízlivému diskursu o fenoménu lidské nerovnosti.
Ano pane Dolejši, ideály bývají projekcí naší nedokonalosti - "Das menschliche Individuum ist eine äusserst verwundbare Eitelkeit." (Nietzsche).
Nezbývá než se velmi pilně seznamovat s pohnutkami celého společenského spektra a to bez pardonu ................................. jak by pan Heller neřekl.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Metafyzika a ideál kultury Pondělí, 7.Dubna 2014, 17:15:36

Tak především, pane Dolejši: opravdu je zapotřebí rozlišovat mezi metafyzikou na straně jedné, a mezi "ideálem" na straně druhé.
Jistě, obojí se mnohdy prolíná a až splývá, ale přece jenom je to v podstatě jiná záležitost.
Metafyzika v podstatě není nic jiného nežli strukturální analýza vyššího řádu.
Ovšem, metafyzika je metoda v zásadě deduktivní - tedy vychází z nějakých nejvyšších, nejobecnějších principů a určení; a ty se samozřejmě velice snadno identifikují s tím "nejvyšším možným", tedy s "ideálním" stavem. Nicméně, metafyzika stejně tak dobře může prozkoumávat a mapovat i ty nejnižší, nejzavrženíhodnější roviny lidského jednání.

Ale to jen tak mimochodem. Pro naši záležitost, jestli je či není legitimní prostřednictvím metafyziky postulovat právě nějaký ten "nejlepší myslitelný", čili ideální stav lidské kultury respektive lidské bytosti vůbec: já bych v tom neviděl zásadní problém.
Když například geometrie rýsuje své kruhy (přesněji: kružnice), jakožto podle definice rovinný útvar jehož hranice je vždycky a za všech okolností a v každém bodě vzdálena od středu naprosto stejně daleko - tak se také nikdo nepopuzuje nad tím, že takovýto "ideální" stav může existovat právě jenom v čiré teorii, ale v materiálním světě nikdy. V materiálním, reálném světě máme vždycky nějaké odchylky od absolutně čisté geometrické (či metafyzické) formy.

A v životě tomu není příliš jinak: my, lidé, toho "absolutního ideálu" samozřejmě nikdy nedosáhneme; ale přece naprosto není na škodu vědět, kde se tento ideální stav nachází, jak asi vypadá, a kterým směrem tedy máme své úsilí napřít.

Například křesťanské "Boží království na zemi": nikdo ho nikdy neviděl, nikdo ho nikdy nezažil, je to čirá víra v to, že lidské se jednou přece jenom potká s božským, a to už na tomto světě. Takže, čirá iluze? - A přece to byla právě tato "iluze", tento ideál, co celé generace (poctivých) křesťanů vedlo k tomu, přerůstat hranice jejich bezprostřední danosti, jak osobní tak i společensky a historicky podmíněné, a vytvářet a prosazovat zcela nové normy chování. (Konkrétní příklad jsem zmínil minule.)

Anebo ideál komunismu: samozřejmě, ani ten slíbený "komunistický ráj", kde člověk bude člověku bratrem a soudruhem a všichni v jakémsi jednotném a nerozborném duchu nebudou hledět na nic jiného nežli na zájmy celku - i tento komunistický ideál nám v realitě našeho žití nikdy nebude dáno zakusit.
A přece... A přece to byl právě tento komunistický ideál, který svého času pohnul dějinami - divoce sice a za strašlivých otřesů, ale byl to přece jenom tento dějinný čin, který otřásl sebevědomím společnosti staré, a který nám teď umožňuje pokusit se přece jenom vytvořit svět nový. Svět sice bezpochyby ne ideální; ale onomu ideálu přece jenom zase o kousek bližší.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Matkovražda jako počátek kultury?... Pondělí, 7.Dubna 2014, 17:21:27

No, paní Hájková, ten model od Freuda se samozřejmě zdá být napohled poněkud "politicky nekorektní", neboť nerespektuje rovnocennost mužského a ženského principu ;-) - nicméně je nutno mít na paměti, že Freud tu vycházel s té čiré reality, že přinejmenším naprostá většina oněch "předkulturních" komunit byla asi opravdu založena na patriarchálním principu.

Ale zcela upřímně řečeno, právě tento jeho model na mě působí poněkud příliš uměle, a taky dost zkráceně, já bych celou tu otázku vzniku kultury a toho "tabu" viděl poněkud jinak, dost "filozofičtěji" (anebo i "metafyzičtěji"), ale to tady opravdu není tak moc důležité. Rozhodující je právě ten vznik toho prvního "tabu", zákazu, jakožto počátku veškeré kultury (v onom smyslu kultivace) vůbec.

Ostatně, to své pojednání kde Freud tento svůj model předestřel, tak to on napsal svého času snad za jeden jediný víkend(!), a také ho později - právě s tímto odůvodněním - poněkud zlehčil, že ho "není zapotřebí brát příliš vážně".

Josef Poláček - Manuální pracovník

Freud v překladu Pondělí, 7.Dubna 2014, 17:29:42

Pane Petrasku, díky za toho Freuda v originále, ale přece jenom asi nelze vycházet z toho, že všichni čtenáři této diskuse ovládají tento jazyk, a přitom se jedná o myšlenky opravdu nemálo závažné, takže by se snad přece jenom patřilo převést ty citáty do češtiny.
Takže tak s dovolením udělám sám:

Nakonec Freud nemůže minout skutečnost agresivní nátury člověka. Tuto zkrotit prostřednictvím kultury, ale Freud pokládá za možné a za žádoucí.
Jedno se ale Freudovi jeví nepochybným:
"Je to součást vrozené a neodstranitelné nerovnosti lidí, že se rozpadají na vůdce a na závislé." My jsme všichni stejní - pod jedním, který zaujímá vedoucí roli.

- Zřejmě se jedná o úryvek z nějaké studie o Freudovi, originální citát je zjevně jenom ten v uvozovkách. (J.P.)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 7.Dubna 2014, 18:11:34

Ano, málem není poznat, co říká Freud a co někdo jiný.
A kdo je vlastně myšlen tím "jedním, který zaujímá vedoucí roli"?
Ještě mám poznámku k těm "klovacím slepicím". Bezpochyby jsou slepice, které klovají a které se nechají klovat. Ale u lidí je myslím dost početná vrstva těch, kteří ani neklovou ani se nenechají klovat. A ta vrstva by měla dál růst.

Petrasek Milan - penzista

Lenost omlouvá, Pondělí, 7.Dubna 2014, 22:47:47

a navíc jsem vycházel jsem z domněnky že oslovuji teoretiky Marxismu.
Útržky textů pocházejí z mnou zde velmi vehementně doporučované výměny dopisů mezi Freudem und Einsteinem z r.1932, kdy F. odpovídá na E. dotaz - Existuje cesta, která by lidstvo osvobodila od údělu války?
Freud, Sigmund: Proč válka, in Sebrané spisy XVI 1932-1939, Praha, Psychoanalytické nakladatelství 1998
Originál v pejprbeku - Warum Krieg - za mírný poplatek kdekoliv.
Mj. Freud zde odůvodňuje kdo je jedním, který zaujímá vedoucí roli, a proč.
Až dosáhne paní Hájková vrstva těch, kteří ani neklovou ani se nenechají klovat početnosti 51 procent, tak zde vypukne skoro nefalšovaná demokracie ............... skoro bych se.vsadil.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

vztah realismu a kulturního idealismu Úterý, 8.Dubna 2014, 10:09:36

pane Poláčku, nerad bych se pouštěl na půdu čisté filosofie - do duševních cvičení na téma onoho aristotelovského TOHO co je za "FYZIKOU", mně osobně připomínající spíše jakési teologické múdrosloví, To rád ponechám jiným, na to mne promiňte jaksi neužije..
Aby jsme si rozuměli, já měl na mysli metafyziku jako opak přístupu historického a dialektického, protože mi takové idealistické a statické sochání jsoucna připadá jako příklad roztržení vztahu abstraktního a konkrétního.
Dobrá teorie nemá problém s praxí - scholastika ano. takže přemítat kde že je ideál je trochu pobožnost, ne poznávací činnost. Ideál může zhruba orientovat, ale nesmí se stát předmětem uctívání. Pak je z toho fanatismus.
Prostě lidé se mohou ve svém chování a směřování zlepšovat, ale andělská křídla jim kvůli tomu nenarostou. A pro ty nekriticky naladěné pak přichází zklamání ale i bezbrannost před "Hnědnutím zevnitř". Na to je myslím lepší realismus pracující s lidmi jakými jsou

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pane Dolejši, Úterý, 8.Dubna 2014, 19:29:37

já úplně chápu, že vás na metafyziku a podobné věci neužije. Jenom se divím, proč o nich pořád diskutujete?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Metafyzika, přirozený život a dialektika Úterý, 8.Dubna 2014, 20:09:14

Paní Hájková, tak tohle byla trefa!! :DDD

Ale vlastně jste mi tak trochu uzmula tu první větu, přesně tohle jsem panu Dolejšovi chtěl odpovědět i já.

Budiž, to ovšem není nijak výjimečná záležitost, s metafyzikou se dneska opravdu dost dobře nedá jít na trh, a bude to stát hodně práce ji dokázat zase rehabilitovat.

Ale teď k těm ideálům: pane Dolejši, máte samozřejmě naprostou pravdu v tom, že když se ideál stane "předmětem uctívání", tak že to může velmi rychle dospět k velmi špatným koncům. Takovéto stavy jsme v minulém století zaregistrovali několikrát, a je známo jak to dopadlo. A i dneska si leckteré národy, namísto aby rozvážně a (sebe)kriticky hodnotily svět i své vlastní postavení v něm, tak namísto toho si raději na piedestál vyzdvihnou jakési své "polovůdce", a veškerou svou vlastní odpovědnost za tento svět odsunou na tohoto svého alfa-samce.

Ale na stranu druhou, když se vyhlásí j e n o m to heslo, že se má pracovat jenom s tím člověkem jak tady právě reálně existuje, tak tady je zase velké nebezpečí že se zároveň s m í ř í m e s tímto právě jsoucím stavem.

Jestliže se totiž shodneme na tom, že "lidé se mohou ve svém chování a směřování zlepšovat", pak to asi nepůjde právě bez toho, aniž bychom měli nějaký ten "ideál", nějaký optimální stav, ke kterému je zapotřebí směřovat.

Pane Dolejši, zmínil jste dialektiku: naprostý souhlas, ale je nutno si uvědomit, že dialektika je právě to, propojovat a sjednocovat protiklady. Tedy, v daném případě, sjednocovat přirozeného člověka, s jeho přirozeným životem - a právě tu "metafyziku". To jsou v dané rovině ty principiální protiklady - a tedy právě ty je nutno nějakým způsobem propojit dohromady, v jeden jediný organický celek.

Josef Poláček - Manuální pracovník

51 procent Úterý, 8.Dubna 2014, 20:27:56

A jinak bych se připojil k náhledu pana Petraska, že těch kteří jsou zcela imunní vůči veškerým hierarchiím a "klovacím pořádkům" by musela být nadpoloviční většina, aby se stávající struktury světa otřásly ve svých základech. Ale skutečností je daleko spíše to, že takovýchto jedinců je jenom zcela nepatrné množství.

Je nutno si uvědomit, že tyto hierarchie mají svůj naprosto racionální a vysloveně evolučně pozitivní základ, už ve zvířecích tlupách je samozřejmě daleko racionálnější, daleko efektivnější, když zde vládnou jasné a přehledné (sociální) hierarchie, nežli aby zde příslušníci tlupy sváděli nepřetržité vzájemné boje o dominanci.

A v lidské společnosti tomu není příliš jinak, především v organizovaných komunitách jako jsou výrobní podniky, tady je hierarchie v rozhodování v podstatě základní podmínkou pro to, aby daný podnik mohl být vůbec efektivně řízen.
Představme si jenom, jak by to asi vypadalo, kdyby dejme tomu ředitel velké firmy přijal zásadní rozhodnutí o strategické spolupráci s nějakým čínským partnerem - a vzápětí by se v bufetu sešli dělníci z výroby a usnesli se, že oni s "těmi Číňany" nechtějí mít nic společného, a že z té smlouvy prostě nebude nic.
Ostatně, něco podobného reálně existovalo za "reálného socialismu", alespoň na nižších úrovních, režim si z ideologických důvodů předcházel dělnickou třídu a nedůvěřivě hleděl na veškeré intelektuály, takže i výrobní mistr (jakožto také v podstatě "nepracující intelektuál") měl nižší plat nežli jeho dělníci. Samozřejmým důsledkem bylo, že mistr měl u svých dělníků jenom zcela minimální respekt, když jim chtěl něco nařídit; a podle toho to také ve výrobě vypadalo.

Ovšem na druhou stranu, stejně tak striktní hierarchie s jednosměrným tokem příkazů seshora dolů bezpochyby také není to pravé. Nakonec jde vždycky o to, nalézt ten správný a vyvážený poměr mezi oběma složkami - mezi rozhodovací kompetencí na straně jedné, a mezi - dejme tomu - "výrobní demokracií" na straně druhé.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Co tedy dělat? Úterý, 8.Dubna 2014, 20:57:8

Mimochodem, pane Dolejši, napadá mě: jestliže Vy tedy natolik vehementně a zásadně odmítáte a zavrhujete snahy člověka, lidskou bytost změnit k lepšímu pod vlivem nějakého takového "ideálu", ideálního stavu - jaké pak by vlastně bylo Vaše řešení?

Jaké možnosti byste viděl v tom ohledu, dostat člověka - tuto ve své podstatě mrzkou bytost hledící (skoro) vždycky jenom na své vlastní, egoistické zájmy - jak tuto bytost zlepšit, kultivovat, civilizovat, aniž bychom se přitom museli spoléhat na pomoc nějaké "metafyziky"?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 8.Dubna 2014, 21:20:9

Vaše úvaha o tom, že by dělníci rozhodli špatně, je málo opodstatněná, pane Poláčku. Dělníci jsou spíš radši, když nemusejí o podobných věcech rozhodovat vůbec, což znamená, že si určitě nechají poradit někým, kdo do věci vidí. Nemyslím si, že by nepoznali kompetentní osobu, to je silně podceňujete a naopak přeceňujete jejich iniciativu do všeho mluvit. To se ostatně týká i jiných zaměstnanců. My archiváři jsme například v roce 1990 poprvé a zřejmě naposledy dostali možnost zvolit si ředitele a myslím, že jsme zvolili dobře (to neříkám proto, abych si šplhla). Podle mého názoru je volba mnohem lepší řešení, než když se ředitel vybírá konkursem a zaměstnanci do toho nemají co mluvit.
Jinak, samozřejmě stále tvrdím, že před listopadem byla na pracovištích aspoň relativní demokracie, na rozdíl od dneška. A pro dělníky i zaměstnance to bylo mnohem lepší.
Ještě o těch dělnících - myslím si, že o nich mám přehled, neboť jsem se v dělnickém prostředí narodila a vyrostla v něm, stejně jako můj manžel, který sám přes dva roky fáral. Pokud se tehdy na dole někdo flákal, bylo to většinou vinou vyšších technických pracovníků, kteří špatně zorganizovali práci, takže třeba celou směnu nebylo do čeho píchnout.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nedělejme z toho spor o idealismus Středa, 9.Dubna 2014, 12:55:20

obhajobu metafyziky vede pan Poláček - já vycházím z toho že téma bylo o zcela reálném a ne metafyzickém problému - tedy hnědnutí společnosti. Tady sofistiky nepomohou a touha utvořit s metafyziky nějakou smlouvu o organickém vztahu.
O čem ? Já chci věci řešit reálně a ne metafyzicky. To rád přenechám jiným. Nemluvě o zvráceném vztahu nacistů k mystice, což je věc která asi má své metafyzické souvislosti o které neradno stát. Nikomu neberu idealistickou filosofii, ale pochopte, že v idealismu není plaforma pro shodu.
Prostě já nějaký ideál nehledám jako něco objektivního, vznášejí se nad námi, ale jen jako projekci naší nedokonalosti a tudíž ho beru vždy s rezervou a s pochybnostmi. .Pokud máte člověk za mrzkou bytost, tak já nikoliv - člověk je tím čím je a tím čím se stává. Nic víc.
Ono hnědnutí je produktem problémů v našem bytí - tam hledejme kořeny i řešení společně. To určitě nebude vadit tomu abychom si pak já nechal své pochybnosti a vy svůj idealismus.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 9.Dubna 2014, 18:24:59

Já vidím příčiny fašismu také hlavně v našem bytí, konkrétně v krizi kapitalismu. A protože řešení té krize není právě na dohled, jde o veliký problém.

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

Středa, 9.Dubna 2014, 19:29:21

Autor uzavírá svůj text:
"Je třeba čelit situacím, které v člověku probouzejí to nejhorší, vyvolávají démony fašismu z lidské duše a vedou k hnědnutí společnosti."

- Jakým "SITUACÍM" je prosím pěkně "třeba čelit"?
- Kdo má čelit a jak? Rozhořčením?

A proč vlastně (když už ne v textu) v diskusi nebyl zmíněn např. Tomio Okamura? Jeho projevy snad nezavánějí fašismem? Je méně fašistoidní než zmíněný Bátora a další? Kdo jej volí a proč?

Budeme tedy o fašismu (ponechme tedy provizorně tento shrnující pojem) mudrovat jako o (masové) duševní poruše (např. Hermann Broch v nedávno do češtiny přeložené knize), o postoji založeném na jakési metafyzice (?!) nebo o projevu biologicky založené agrese? Ba i poslanec KSČM Jiří Dolejš tu mluví o "problémech v našem bytí" .... hmmm, to je paráda -
(A co takhle dynamika maloměšťáckého vědomí?)

-- Je docela smutné, že se tu v diskusi poměrně vzdělaných či přinejmenších gramotných lidí mlátí prázdná sláma. --

K čemu, pro koho vlastně psali Theodor Adorno, Wilhelm Reich, Georg Lukács, Ernst Nolte, Hannah Arendt a tolik dalších své texty? Pro koho?

A dále:
To nikdo vážně nečetl a nepromýšlel analysy německého NACISMU? To si nikdo nepamatuje vyprávění vlastních rodičů?

---

Ano, paní Hájková, fašismus (nacismus) má opravdu "dost" společného s kapitalismem a jeho destrukcí lidské důstojnosti.

(Nápověda: nemají náhodou fašismus a nacismus něco společného s antikomunismem?)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 9.Dubna 2014, 19:53:57

Myslím si, že je nabíledni, že fašismus souvisí s kapitalismem a s krizí. Já si dokonce myslím, že fašismus dvacátého století byl reakcí na komunismus. Že tedy byl především antikomunismem. Podle mě šlo fašistům o uchování statu quo, který komunismus ohrožoval, měla se odvést pozornost od hledání systémových vad k jakýmsi vykonstruovaným rasovým a nacionálním problémům. Ivan Štampach to bezpochyby ví taky. Ježe on nazval článek Hnědnutí zevnitř. Asi si chtěl přece jen víc všimnout především těch psychologických aspektů, tedy toho, proč krize z někoho udělá fašistu a z jiného ne...

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - Praha-Řeporyje

z někoho ano, z jiného ne... Středa, 9.Dubna 2014, 21:20:3

To by ale znamenalo, že se rozhoduje opravdu "uvnitř". Jenže fašistický režim nepotřebuje jen ty, kdo ho aktivně podporují. Stejně důležití jsou ti, kdo nevzdorují, tak či onak režim pasivně akceptují (co jim taky "zbývá"). "Kdo není proti nám, je s námi" platí možná víc než "kdo není s námi je proti nám". Záleží na tom, jak si režm (příznačně se mluvilo o "hnutí") upevnil pozice.
I dnes jsou "oporou režimu" také ti lhostejní (nebo neteční). Občan, který rezignuje, přestal být občanem. Stal se obyvatelem, který nanejvýš mrmlá v hospodě a jinde.... Stal se soukromníkem (= idiotem).
ČILI:
Odmítám názor, že fašismus je věcí psychologie (a samozřejmě přitom nepopírám důležitost psychologie, psychických procesů, dodám pro ty, kdo by chtěli chytat za slovo. Masu tvoří vždycky jedinci.).

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 9.Dubna 2014, 21:34:13

Aby byl člověk odolný nejen vůči davové psychóze, ale i vůči ideologii, musí na sobě pracovat. Musí toho dost vědět o světě i o sobě.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 10.Dubna 2014, 05:57:48

A taky by člověk neměl podléhat strachu. To není snadné.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ad historické kořeny Čtvrtek, 10.Dubna 2014, 07:42:14

když se někteří snaží z fašismu udělat jen maloměšťáckou ideologii, a s odkazem na nacionální socialismus či korporativismus ho posouvají do leva, v podstatě vyrůstá z mocenských funkcí kapitastického světa a jeho nerovnoměrného vývoje - nastupuje tam kde selhává buržoasní demokracie. je objektivní což nevylučuje subjektivní postoj k němu.
Ovšem s tím bičem na komunismus je to asi složitější -uvědomme si že tehdy zmutoval komunismus na stalinismus a že tedy byl Hitler orientován na východ k stalinskému Rusku. Což vedlo k paradoxním situacím, že někteří bojovali jak s Hilterem, tak ze Stalinem nebo se rozhodovali složitě mezi nimi. Viz Pobaltí či Ukrajina.
Tím rozhodně neříkám že stalinismus a fašismus jsou jen dvě verze téhož, východiska byla opravdu různá (třídní boj není rasový boj), ale že se v některých ohledech chovali podobně, včetně projevů paranoidního césarismu u obou vůdců. Ale to ž bychom šli k té psychologii, která i podle mne není prapříčinou
P.S. zřejmé xenofobní prvky u Okamuty se najít dají, ale myslím že ten rozdíl oproti Bátorovi je trochu větší než že by byl Úsvit jen soft verze D.O.S.T..

Petr Litschmann - M.Žižkov

Lze odpovědí na otázku, jak je ta naše kultura vůbec stará, dospět k odhadu její udržitelnosti? Čtvrtek, 10.Dubna 2014, 11:39:22

Věta "Nelze celý problém odbýt spekulací o poměru chabých sil kultury a civilizace v lidské duši na straně jedné a mohutné lidské živočišnosti na straně druhé." obsahuje vše.
Mějme dvě entity, ty odělme tlustou linkou, jednu opěvujme (pěstujme) a druhou haňme (a zavrhujme) a celé to nazývejme lidstvím (nejlépe s nějakým přídomkem)!

A... jeleni se klidně pasou. (jak dlouho už?)

Petrasek Milan - penzista

Klid jelenů je trochu zavádějící příměr Čtvrtek, 10.Dubna 2014, 12:05:57

Jeleni nevycházejí z reflexe poznání zákonitostí, které doprovází strukturalizaci pyramidy moci ve stádu.
Jejich klid je dán lhostejností vůči ovládání atavistických pudů, nemluvě o jejich nezájmu o demokratický režim.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

zvřata nepálí knihy Čtvrtek, 10.Dubna 2014, 12:19:6

zjednodušeně řečeno dušezpytem jednotlivce nelze uchopit sociální děje - sociální skupiny se sice skládají z jednotlivců ale nelze je na ně redukovat. Takže ani animalita druhu ani psychika jednotlivce ale historie společenství člověka jako myslící a sociální bytosti s jeho materiální i imateriální kulturou.

Petr Litschmann - M.Žižkov

pozice předpolemická Čtvrtek, 10.Dubna 2014, 14:28:20

Jsa dávno jelenem, a věda že vycházíme z reflexe jiné u jelenů, jiné u laní a jiné u člověků... zatroubil bych k ústupu o pět slepičích zpět: https://www.youtube.com/watch?v=I17iIBV2HPg&feature=kp

PS: maj red deers brown deers?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 10.Dubna 2014, 18:14:15

Ono je docela možné, že nás ten humor časem přejde.

Petrasek Milan - penzista

Jak nebýt jelenem, když nečekaně kol obory padne plot Čtvrtek, 10.Dubna 2014, 18:33:23

Před 89. musel systém svým občanům dokázat, že žijí ve správném světě a potřeboval k tomu umění. Po vítězství bezbřehého ekonomismu ztratilo umění svůj fundamentální význam. Text našich písní by dnes měl odpovídat na otázku: Co vše obnáší - pro nás jeleny uprostřed zrušené obory - banalizace umění, kdy inscenace je důležitější než obsah.

Petrasek Milan - penzista

Pane Dolejši pod vstupem zvířata nepálí knihy Čtvrtek, 10.Dubna 2014, 23:15:43

jsem objevil - domnívám se - rozpor.
...... ani animalita druhu ani psychika jednotlivce nelze uchopit sociální děje, ale historie společenství člověka jako myslící a sociální bytosti s jeho materiální i imateriální kulturou...........
pochopil jsem správně? - vyloučení poznávání psychického zázemí člověka umožňuje orientaci v sociálním dění na základě historie společenství čl.................?
Ne každý straník se musí stranit psychoanalýze.....řekl bych.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Fašismus a kapitalismus Pátek, 11.Dubna 2014, 14:01:52

Pane Dolejši, pořád jste ještě nevysvětlil, jaký návod k řešení dané problematiky byste navrhoval Vy. Má to být něco "reálného", nějaká realistická politika (na rozdíl od "metafyzického idealismu") - ale stále ještě není jasné, v čem by tato reálná politika vlastně měla spočívat.

Ale k vlastnímu tématu. Základní spor jde stále především o to, jestli je fenomén fašismu záhodno vykládat zásadně jako psychologickou záležitost, anebo ze společenských souvislostí (především jako určitou, byť i extrémní formu kapitalismu).

Tak především: kapitalismus v žádném případě nevede automaticky k fašismu. O tom by snad neměl být vůbec spor. K nástupu (tj. k uchopení moci) fašismu dochází jenom za mimořádných, extrémních podmínek, když se prakticky rozpadá občanská společnost jako taková. Bylo tak tomu v Německu, v důsledku rozvratu země jako následek prohrané války, v souběhu s důsledky hospodářské krize; a k tomu se ještě přidala hluboká politická rozpolcenost na (krajní) levici a na stejně tak krajní pravici.
V Itálii tomu nebylo zas až tak příliš jinak: země byla v důsledku - i když formálně vyhrané - války rozvrácená, a stejně tak se zde dramaticky vyhrotil konflikt mezi levicí (dělnickým hnutím) a pravicí.
Španělsko: opět vyhrocený konflikt mezi pravicí a levicí, nakonec zástupné bojiště mezi německým fašismem a sovětským komunismem.

Takže, ještě jednou: opravdu dost dobře nelze dělat nějaké rovnítko mezi kapitalismem a fašismem. Ostatně, opravdu je zapotřebí mít na paměti, že německý "nacionální socialismus" měl i své vlastní radikální a n t i k a p i t a l i s t i c k é křídlo (Röhm a jeho SA). Hitler oproti tomu sice sám brojil proti "mezinárodnímu kapitálu vysávajícímu Německo" - ale měl tím na mysli především finanční kapitál ovládaný Židy. V praktické politice - za dob svého vládnutí - neměl s vlastním, německým velkokapitálem žádné zásadní problémy.

Takže, ještě jednou: fašismus (jakožto snaha nacionálně-silového řešení) vzniká především za podmínek celospolečenské krize. A - to se nedá nic dělat - tady jsme zase přece jenom u té niterné, psychické stránky člověka. Je prostě určitá sorta lidí (respektive určitý typ lidské psychiky), která prostě k takovému zjednodušujícímu, až primitivnímu a násilnému řešení inklinuje. Inklinuje k němu za všech okolností (tedy i ve svém vlastním, soukromém životním okruhu) - ale skutečné oživení zakouší právě až tehdy, když dochází k rozpadu hodnot celé společnosti.
Za těchto okolností pak i ti, kteří za standardních okolností žijí své "standardní" životy, začnou také daleko více inklinovat k těm silovým řešením, která slibují obnovit ztracené životní jistoty vládou pevné ruky, a zároveň také preferováním vlastní národní komunity před nepřátelským okolím (tj. před jako "cizími" pociťovanými jinými komunitami, národy, rasami).

Závěrem: fašismus opravdu není možno pojímat jednoznačně a jednostranně jako produkt kapitalismu. Fašistické tendence narůstají všude, kde se rozpadá občanská společnost a její hodnoty, kde mizí veškeré životní jistoty.
Propojení mezi kapitalismem a fašismem existuje jenom v tom smyslu, že v kapitalismu principiálně opakovaně dochází k systémovým krizím - které pak za nepříznivých okolností mohou vést k radikalizaci (a fašizaci) i relevantních skupin populace. A když se pak ještě najde schopný a dostatečně charismatický vůdce, pak neštěstí může být hotovo.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 11.Dubna 2014, 19:31:11

Ne, fašismus opravdu není produktem samotného kapitalismu. Je jen produktem kapitalistické krize, tedy období, kdy se kapitalismus zadrhává, kdy vlastně takřka ani není sám sebou. Ale vzhledem k tomu, že krizím v kapitalismu nikdo neumí zabránit, vyjde to skoro nastejno.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 13.Dubna 2014, 18:43:40

Ovšem nelze přehlédnout, že fašistické tendence se projevují všude - a především všude tam, kde stát nedokáže svým občanům zajistit důstojné životní podmínky. Například na území bývalého Sovětského svazu - tedy právě toho, který tolik utrpěl pod náporem německého fašismu! - jsou fašistické tendence velmi rozšířené (jak se ostatně nedávno ukázalo v souvislosti s událostmi na Ukrajině).
A svým způsobem by se dalo říci, že islámský fundamentalismus je jenom religiózní podobou fašismu: je to vždycky ten samý vzorec myšlení, ten stejný reflex: my jsme ti nejlepší, my jsme ti exkluzivní, protože právě a zrovna my jsme - buďto ten nejlepší národ, anebo jsme v držení toho jedině správného náboženství. A jsme proto oprávněni a vysloveně vyvoleni k tomu, tu naši mravní exkluzivitu ve světě prosadit a vybojovat, a to jakýmikoli prostředky.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

M.Petrasek Neděle, 13.Dubna 2014, 19:53:0

nevím jak vážně jste myslel svou poznámku, ale zkusím to vzít za seriozní konec a neřešit problém s pychanalýzou členů KSČM,Určitě neyvlučuji poznávání psychického ustrojení člověka, jen myslím, že to historické sociálno je klíčové, samozřejmě bez metafyziky, ale to už jsme pana poláčka prosil abycom tohle vynechali..
Pokud by měl někdo s psychologiuckou profesí pocit že ho krítm v jeho oboru, to rozhodně nikoliv. např. freudomarxisty jsme četl a občas je to docela čtivé. Jen to nepřeceňuji. Když už, tak preparuji spirituálno, transcedentálno, metafyzično - ale ani to nijak hněvivě vůči těm co něco takvého potřebují k svému uchopení světa.

Petrasek Milan - penzista

I já jsem četl pane Dolejši freudomarxisty Neděle, 13.Dubna 2014, 22:18:18

a občas jsem proto vystaven přesvědčení, že schopnost poznávání temných poloh lidské psýchy je spojeno i s rozeznáváním a odstupem od mechanismů společenské destruktivity a někdy i s uměním korekce destruktivity vlastní.
V létech dospívání jsem světákům kladl otázku proč je zde, ve světě sociálního vyrovnání zrovna Freud chápán jako subverzant. Z opovědí jsem vyčetl - protože ten kdo se nechá ovlivnit jeho postojem ztrácí schopnost dogmatického myšlení, zato schopnost sebeurčení a tím ztrácí použitelnost totalitním režimem.
Během postmoderní epochy, která společenskou subverzi definovala nově, dostala pověst psychoanalýzy novou velmi ambivalentní hodnotu - pro jedince je ok, ve společenské rovině je podružného významu. Psychopatologie jedince je definována jako defekt výkonnosti a má být odborně odstraňována, ale psychopatologie společnosti má zůstat v péči politiků rozhodujících na základě tradičních, historicky sociálních - víceméně instinktivních - poznatků.
Nejde o podceňování psychoanalytiků politiky, ale o paralyzování schopnosti vzájemného porozumění mezi nimi ............někdy se na stará kolena domnívám.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

chce to čas a systematičtější úsilí Úterý, 15.Dubna 2014, 17:12:41

Možná jen nedoceňujeme civilizační skok a děláme agnikstické závěry. Schopnost porozumění nemusí mít grunt v temných hlubinách psýchy, někdy stačí vyšumělý obsah pojmů, zanedbaná schopnost strukturovat a pointovat sdělení v logice konkrétní sociální zkušenosti a možná i útěk od nesnadné věcnosti k až příliš symbolickým abstrakcím v nedočkavé snaze přinést mesiášské sdělení

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.