Český exprezident zaplnil 6. března titulky výrokem, že „prezident Putin se chová racionálně“ a „není šťastný z toho, co se na Ukrajině děje“. Nebudeme jej zde prvoplánově obviňovat ze stranění diktatuře ani z neznalosti situace, jak činily standardní reakce, ale pokusíme se jeho výrok přečíst bez apriorní zaujatosti pro Rusko nebo Západ a porozumět tomu, proč tak zarezonoval ve veřejném prostoru. (Nakonec nicméně autorovi dáme věcně za pravdu.) Jde o to, co znamená „racionální“.

↗

Václav Klaus je technokrat, prosazující nejvyšší možnou míru autonomie politického rozhodování. Foto Mikuláš Křepelka, Mediafax

Všichni neustále zvažujeme prostředky vzhledem k cílům svého jednání, abychom jich dosáhli s co nejmenšími náklady. „Racionálně“ jednáme tehdy, kdy pro dosažení zvolených cílů volíme nejvýhodnější postup, jaký je nám znám a jaký máme k dispozici; „iracionálně“ tehdy, kdy bez obecně srozumitelného důvodu volíme postup zbytečně složitý a náročný, přestože nám jsou známa všechna potřebná fakta a okolnosti. To je analytický, bezhodnotový způsob použití těchto pojmů; nic se tu ale nepraví o cílech jednání a o tom, nakolik jsou legitimní.

V běžném úzu je ale význam těchto pojmů jiný: „Racionální“ je to, s čím souhlasíme, co se zdá všeobecně dobré a přijatelné; „iracionální“ to, čemu nerozumíme, co se nám příčí, co je patologické, co může být případně špatné a odsouzeníhodné. Toto „racionální“ v sobě navíc obsahuje hodnocení správnosti cílů (splývá tak s „rozumným“).

Tento rozdíl je pro pochopení Klausových výroků zásadní: Dosadíme-li první význam racionální = účinný, jedná se o věcný popis toho, jakým způsobem funguje politické rozhodování; dosadíme-li racionální = správný, jedná se o schvalování postupu ruského prezidenta a ruských územních nároků. (Ani jedna z obou variant ale nepřináší žádná nová fakta, novou interpretaci situace ani věrohodnou prognózu.)

Je jasné, že intelektuál a profesor Klaus má na mysli první význam. Co ale výrokem, jenž by patřil do hodiny politické teorie, sledoval, jestliže od něho média i čtenáři očekávali, že zhodnotí situaci?

Klaus je též znám intelektuální přezíravostí vůči novinářům a jejich mentorováním. Je tedy možné, že si vychutnává smutnou skutečnost, že tvrzení, že „prezident Putin se chová racionálně“, působí na velkou část veřejnosti jako schvalování jeho postupu a jako červený hadr na ty, kdo jsou protirusky naladěni a používají pojem „racionální“ běžným způsobem. (Je škoda, že nejsou známy okolnosti Klausova vystoupení; z médií pouze víme, že „řekl novinářům“.)

V druhém plánu může toto tvrzení působit jako rozumné na ty, kdo jsou schopni zachovat si nadhled a intelektuální odstup a vytvořit „ostrůvek rozumu uprostřed hysterie“, na který se Klaus často odvolává.

Víme ovšem také, že Klaus je technokrat, prosazující nejvyšší možnou míru autonomie politického rozhodování. Jedná se tedy o pouhou intelektuální jízlivost, anebo opravdu schvaluje záměry ruského politického vedení?

To s jistotou říci nelze: trucovitá a cynická intelektuální preciznost zde splývá se straněním oponentovi. Klausův výrok je názorově ojedinělý, v hlavním proudu dobře viditelný, provokativní, promyšleně stručný a koncentrovaný, mediálně vděčný, politicky účinný. Klaus má věcně vzato pravdu — jeho pravda ale hraničí se službou zájmům, které jsou nedobré pro demokracii v Evropě.