Byznys s hotovostí na státních účtech

Ministr financí Andrej Babiš by rád využil informační systém státní pokladny k centrálnímu řízení likvidity státu. Změnit by chtěl i správu rezervy určenou na financování státního dluhu. Jiří Dolejš popisuje rizika, která jsou s tím spjatá.

Stát má na účtech různých svých institucí hotovost mnoha set miliard korun. Stará se o ně příslušný odbor MF ČR, který zodpovídá za obchodní činnost státu na peněžním trhu v souvislosti se státním dluhem, správou finančního majetku a závazků státu a řízením likvidity státní pokladny. Spravuje portfolio státních dluhopisů, řídí a testuje jednotlivá rizika včetně použití vhodných finančních derivátových nástrojů. Provádí řízení státních záruk a ostatních podmíněných závazků.

Účty organizačních jednotek státu, účty rezervních fondů, příjmové a výdajové účty státního rozpočtu, běžné účty státních finančních aktiv, běžné účty finančních a celních úřadů a účty státních příspěvkových organizací jsou napojeny on-line na systém státní pokladny.

Představou nového ministra financí Andreje Babiše je, že tento informační systém mu umožní řídit centrálně likviditu státu tak, že zrychlí obrat peněz a ušetří. V této věci se střetává jeho technokratický přístup s politickou povahou správy veřejných prostředků.

Státní účty nyní podle zákona spravuje ČNB a pro komerční banky jsou tyto peníze samozřejmě velmi zajímavý byznys. Podle novely rozpočtových pravidel jsou tu tzv. povinní klienti ČNB, kteří nejsou oprávněni vést účty u obchodních bank a kteří tvoří stabilní část zdrojů centrální likvidity státu.

Druhou skupinu klientů představují tzv. nepovinní klienti, kteří v ČNB zřizují povinně pouze platební účty pro příjem peněžních prostředků ze státního rozpočtu či z EU včetně územní správních celků. Jistě lze si klást otázku, zda správa těchto peněz je optimální, ale zhodnocovat tyto peníze v soukromém sektoru by nemělo státu přinést riziko a soukromému sektoru výdělek.


U Andreje Babiše začíná docházet ke střetu mezi jeho technokratickým přístupem a politickou povahou správy veřejných prostředků. Foto web ANO

Problém je v tom, že je nutné respektovat potřebu platby příslušné organizace a její časování. Centrální plánování hotovostních toků neexistuje, každý resortní úřad má autonomní potřeby. A libovolně vstoupit do rozhodování o jejich účtech naráží na subjektivitu organizací definovanou jejich statuty či zakládacími listinami.

Přitom MF má vedle centrálních úřadů políčeno i na veřejné organizace typu vysoké školy, veřejné výzkumné instituce či zdravotní pojišťovny, které by poskytly k řízení státní likvidity další značné objemy účetní hotovosti.

Podobně po svém chce Andrej Babiš spravovat i rezervu určenou na financování státního dluhu. Objevily se úvahy, že by tyto státní rezervy svěřil makléřům k investování místo krátkodobých dluhopisů s malým výnosem, které obhospodařuje Česká národní banka. Snížit by se prý tak měla potřeba státních dluhopisů a tím by měla vzniknout i úspora na úrokových nákladech dluhové služby.

Makléři spravující státní rezervy na dluh by ale představovali zvláštní outsourcing. Dosud plánování výpůjčních operací měli na starost zaměstnanci MF ČR. Na úseku rychlých investic to byly především státní pokladniční poukázky, s nižším výnosem ale také s minimálním rizikem.

Tento týden vzal Andrej Babiš podle médií třicet šest miliard korun z rezervních účtů státu u ČNB na dluhovou službu a údajně výhodně je investoval do euroúčtů v komerčních bankách v ČR. Nevím, zda pan ministr tak učinil na přímý podnět svých poradců ze soukromého bankovního sektoru. Ten stát jako investora samozřejmě vítá.

V médiích už Andrej Babiš vyvracel podezření, zda neinvestoval podstatnou část státních rezerv do dluhopisů rizikových zemí jako je např. Španělsko nebo Itálie. Víc ale nevíme. Rozhodl o investici osobně ministr, nebo je svěřil odboru svého ministerstva či dokonce najal nějakou privátní makléřskou firmu?

Peníze daňových poplatníků jsou uloženy bezpečně u ČNB, podobné investice příslušný odbor dělal už dříve, ale nikdy v tak masivním rozsahu. Otázkou je, jak velkou míru rizika podstupuje stát, když podstatnou část rezerv takto investuje?

Ještě vážnější je ale otázka, zda takto nevzniká precedent pro ještě odvážnější zacházení se státními rezervami. Zda podobné investice u některých komerčních bank byly učiněny v souladu s platnými pravidly a se schválenou strategií řízení státních peněz a jaká je veřejná kontrola nad podobnými rozhodnutími ministra, který má tendence řídit stát jako firmu.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.