Deník Referendum Svět

Kam se poděli naši proslulí zastánci mezinárodního práva, kteří pokřikují na celé kolo vždy, když Američané udělají průvan? Rusko napadlo a obsadilo část sousedního suverénního státu, evidentně v rozporu se všemi myslitelnými prvky práva, odezvu to však mezi těmito zvláštními lidmi nemá žádnou. A jsou to kupodivu politici, kteří hanbu intelektuálů v podobě mlčení napravují. To je pro nás nová situace: intelektuálové mlčí, zatímco politici se zastávají práv druhých.

Ať již cokoli podniknou Spojené státy či, nedej Bůh, Izrael, spustí se všudypřítomná dlouhodobá a nesmiřitelná kampaň o porušování mezinárodního práva.

Když se Severoatlantická aliance již nemohla dívat na beztrestné masakrování nevinných lidí srbskými fašisty v bývalé Jugoslávii, a bombardovala kvůli tomu Srbsko, spustila se přímo smršť. Tamní obyvatelé byli po několik let vražděni, mučeni, znásilňováni a vyháněni ze svých domovů, leč mezinárodní právo je prý důležitější než lidské osudy.

Cestou mezinárodního práva se přitom nepodařilo zabránit téměř ničemu podstatnému. Když se po Daytonské dohodě ukončila válka v Bosně a Hercegovině, přesunuli se srbští hrdlořezové do Kosova, protože jejich šovinistická nenávist nebyla stále dostatečně vybouřena.

Při bombardování docházelo i k chybám a nesmyslnému počínání, osobně bych byl radši, kdyby se to obešlo bez tohoto kroku. Násilí na Balkáně to však zastavilo. Avšak možná právě to bylo některým „zastáncům mezinárodního práva“ trnem v oku nejvíce. Asi ne nadarmo se nejhlasitějšími pobratimy srbských šovinistů stali různorodí extremisté: neonacistické (tedy pravičácké) i levičácké bojůvky roztroušené po celé Evropě.


Ruský prezident Putin volí stejnou taktiku jako Milošević ve všech čtyřech válkách. Foto archiv WEF, flickr.com

Nyní Rusko obsadilo Krym, který je legální i legitimní součástí Ukrajiny, aniž by místním Rusům cokoli hrozilo, aniž by jim byl zkřiven vlásek na hlavě. Ruský prezident Putin volí stejnou taktiku jako Milošević ve všech čtyřech válkách, které kvůli své vizi Velkého Srbska rozpoutal. Nevyslal na Ukrajinu oficiální vojsko, ale podpořil ozbrojené milice ruských nacionalistů - na hranicích číhá ruská armáda, válečné loďstvo i letectvo.

Toto počínání se Putin snaží legalizovat verbálně. Vojensky zasáhnout prý nechce (což už ovšem de facto učinil) - jediným účelem zásahu by podle něj byla ochrana ruských obyvatel před akcemi radikálních nacionalistů a Putin doufá, že vojáci ukrajinské a ruské armády by v tom případě stáli na jedné straně barikády. Jinak řečeno: až na Ukrajinu vtrhne oficiální ruská armáda, ukrajinská armáda se k ní má připojit a bojovat proti vlastnímu obyvatelstvu.

Ruská armáda by obsadila část Ukrajiny na pozvání Viktora Janukovyče, kterého Kreml i nadále pokládá za ukrajinského prezidenta. Ať si Putin pokládá za ukrajinského prezidenta koho chce, žádná hlava demokratického státu však nemůže sama o sobě rozhodnout o okupaci vlastní země cizí mocností. Zapřít svou kágébáckou mentalitu prostě není v Putinových silách.

A hle, stal se zázrak, zastánci mezinárodního práva, kteří jindy tak rádi pokřikují na Američany či Židy, nyní mlčí. Můžeme se jen dohadovat, jak dlouho bude jejich hra na slepou bábu trvat.

Zatím dobře přistupují k dění na Ukrajině američtí i evropští politici, včetně českých. Jejich snaha hovořit stejnou řečí konečně vyjadřuje to, co jsme od nich marně očekávali během válek na Balkáně: společná obhajoba euroamerických hodnot, včetně lidských a občanských práv. Pokrytectví „zastánců mezinárodního práva“ však vedle politiků vyvažují i ruští zastánci lidských práv.

Ruská invaze na Krym vyvolala ostrou roztržku na zasedání kremelské rady pro lidská práva, která je poradním orgánem prezidenta. Moskevský rozhlas informoval, že část členů rady včetně jejího předsedy Michaila Fedotova schválila prohlášení odsuzující ruskou akci a žádající stažení invazních vojsk. Šestatřicet členů rady pro lidská práva v prohlášení požadovalo „plně vyloučit využití ozbrojených sil při urovnání vnitropolitické krize na Ukrajině“.

Odpůrci rezoluce označili její signatáře za „agenty Západu“, kterýžto zvyk zdědilo Rusko z dob sovětských: kdo má jiný názor a nectí nekriticky rozhodnutí vrchnosti, je nepřítelem placeným z vnějšku.

„Nechápu, proč v radě zasedají agenti Západu,“ řekl další člen rady Borisov, který s rezolucí nesouhlasí. Prohlášení má podle něj „prosadit zájmy zahraničních mocností, které jsou cizí ruskému státu“.

Nepochybuji o tom, že k Borisovovi brzy přidají svůj hlas i evropští zastánci mezinárodního práva, včetně těch českých, pochopitelně. Obsazení Ukrajiny ruskými bojůvkami a obklíčení Krymu ruskou armádou je totiž ve skutečnosti americko-sionistickým spiknutím, namířeným proti Kremlu, které zcela odporuje mezinárodnímu právu.