Nad návrhem zavést „služby pro domácnost“ jako možnost výdělku pro nezaměstnané se nedávno sešli zástupci ministerstva práce a sociálních věcí, úřadů práce a dalších zainteresovaných subjektů.

Základní představa je jednoduchá: zájemce o službu (konkrétní domácnost, případně instituce) disponuje šeky v hodnotě přibližně osmdesát korun, těmi odmění podle počtu odpracovaných hodin dotyčného z řad klientů úřadu práce, který mu přijde uklidit nebo uvařit, a dotyčný pak poukázku smění zhruba za stokorunu ve firmě, která jej proškolila a před odběrateli služeb za něj ručí; stokorunu proto, že by služba byla státem dotovaná.

Česká republika by tak napodobila model, který dvacet let funguje ve Francii, přes deset let ve Finsku či Belgii a před několika lety byl v určitých obměnách testován na jihu Moravy. Generální ředitelka Úřadu práce Marie Bílková předeslala, že jde především o vytvoření nových pracovních míst a právě oblast služeb pro domácnost se jí „už delší dobu“ jeví jako bohatý zdroj pracovních příležitostí.

Ponechme stranou otázku, jak vyrovnat znevýhodnění, možná až likvidační, v němž by se při zavedení navrhovaného systému rázem ocitly firmy, které služby pro domácnost poskytují již teď, samozřejmě bez dotací (bylo by možným řešením spíše než vytvářet nové dotované firmy zvýhodnit, například daňovými úlevami, ty stávající komerční subjekty, které by vytvořily „chráněné“ pracovní místo pro klienta úřadu práce?).