Zoufalství s úsměvem na tváři

Za minulého režimu se říkalo, že žijeme ve vyspělé socialistické zemi. Pod povrchem ale existovala nepřiznaná frustrace z chudoby ve srovnání se Západem. Dnes se také opakuje, jak se máme dobře, každodenní realita většiny tomu ale neodpovídá.

Na konci osmdesátých let nás soudružky učitelky poučovaly: „Važte si toho, že žijete ve vyspělé socialistické zemi, děti v Africe trpí hladem.“ Na první pohled toto srovnání odpovídalo skutečnosti. Tak ji alespoň zobrazovaly na jedné straně černobílé novinové fotografie na kost vyhublých Afričanů a na straně druhé optimistické články o technologickém pokroku plánovaného hospodářství.

I uprostřed polských a maďarských událostí v roce 1989 si možná většina Čechů ještě říkala: „O co těm Polákům a Maďarům jde? Tady by se nic podobného stát nemohlo, vždyť my se máme dobře.“ Viditelným mementem domnělého socialistického blahobytu sice byly plastové skořápky trabantů, opuštěné a prázdné, jež v pražských ulicích zanechávali občané NDR, kteří utíkali na Západ. Ale byli jsme spokojeni. Dějiny kolem nás kráčely, obří a nesrozumitelné. A když nás dohnaly, byli jsme – jako už tolikrát předtím – zoufale nepřipravení, zmatení, nejistí.

Avšak i uprostřed toho nejhlubšího konformismu „se“ jaksi vědělo, že existují země zaslíbené, kde „se“ zkrátka žije lépe. Moje dětská mysl si tento lepší život představovala jako pokoj hlavního dětského hrdiny filmu E. T. – Mimozemšťan: jako prostor k prasknutí nacpaný pestrobarevnými hračkovými nesmysly, marnotratně rozházenými po všech koutech.

Nakonec tento spodní tón, ta nepřiznaná frustrace z chudoby ve srovnání se Západem, kterou domácí propaganda zamlčovala, vyplul na povrch a stal se jedním z hlavních motivů, který rozpohyboval společnost a který nakonec vedl k pádu ancien régime – nesvobodného a chudého.

Dějiny se neopakují, ovšem vznikají překvapivé analogie a objevují se šokující anachronismy. Dnes opět můžeme zaslechnout, jak se nám dobře daří; že můžeme být spokojeni s tím, kam náš ekonomický a společenský vývoj směřuje, protože jinde jsou na tom hůře. Ta rétorika jako by byla tím častější a hlasitější, čím viditelněji se rozchází s každodenní realitou většiny (zkušenosti menšin obvykle procházejí tak jako tak bez většího zájmu).

Je to vlastně docela jednoduché. O nepříjemných společenských otázkách se buď nemluví, nebo se problémy marginalizují. Anebo se hledají příčiny jinde, nejlépe u jedince či menšiny – ti pak nesou univerzální vinu za vše. Člověk bez dlouhodobé práce, který má navíc tu smůlu, že je Rom nebo žije v regionu postiženém vysokou nezaměstnaností (a třeba se musí starat o vážně nemocného člena rodiny, takže se nemůže jen tak sbalit a odstěhovat), slyší v televizi a v rádiu, že je nezaměstnaný proto, že se mu zkrátka nechce pracovat; a že kdo chce, práci si vždy najde.

Závažná porucha systému (tj. ekonomiky, která negeneruje potřebný počet pracovních míst, a společnosti, jež nedává slabším šanci) je svalena na jednotlivce. Stává se jakoby věcí jeho osobního selhání, za něž by měl snad dokonce cítit vinu.

Rétorika o dobrém životě a spokojenosti je rétorikou vpravdě normalizační. „Normalizuje“ vztahy mezi socioekonomickým systémem (jehož je ideologicko-politická sféra nadstavbou) a lidmi, jež na něm chtě nechtě participují (nemohou z něho jednoduše „odejít“). Jakákoli radikální kritika je rázem vytlačena jako nelegitimní, protisystémová, rozvratná, nebezpečná.

V tomto smyslu česká normalizace zdaleka neskončila, ale před časem naopak nabrala další dech. Současná „normalizace“ má s tou husákovskou společné jedno: groteskní kombinaci iluze konformní spokojenosti a pod ní špatně skrývaného zoufalství, nedostatku, ba i chudoby. Zdá se však, že této „normalizaci“ už onen další dech přece jen dochází. Ale není to vždy důvod k radosti. Události v severních Čechách, v Českých Budějovicích a kdoví kde ještě jinde by měly všechny žvanily o spokojenosti poslat do příslušných mezí.

Ve stejné době, kdy jsem byl nucen poslouchat výklady o naší vzkvétající socialistické vlasti, napsal Václav Havel svůj esej o socialismu. Nemilosrdně v něm obnažil naprostou významovou prázdnotu slova, které přitom dříve představovalo hybnou sílu moderních dějin. Obsah toho slova zkonzumovala tupost byrokratů a dogmatismus komunistických aparátčíků.

Kapitalismus, respektive jeho bizarní česká forma vtělená do složitého spletence nefunkčních úřadů, korupce a arogantních politiků, je možná v obdobné situaci jako kdysi husákovský socialismus. I on se stává šifrou, která klame a které už věří asi málokdo.

Současně však má málokdo odvahu veřejně říct, že oněch posledních dvacet let se nám příliš nepovedlo. Dvacet let je kus života a zlomit nad nimi hůl, to je bolest přímo fyzická. Pro začátek by možná stačilo zbavit se ideologických berliček, vyčistit svůj jazyk a začít nazývat věci pravými jmény: nejsme na tom dobře a něco se musí změnit, než dojde ke katastrofě.

A co si myslíte vy? Diskuse (30 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Já bych tu hůl nelámal Úterý, 9.Července 2013, 09:41:47

přijde mi totiž, že na řadě rovin se se věci zlepšily či alespoň zlepšovaly, a stejně tak řadě lidí se začalo vést lépe, začali dělat to, co chtějí a co je uspokojuje.

Jinak řečeno, problém vidím spíše v polarizaci a větší segmentaci společnosti, v tom, že tu lidé mnohem více žijí v oddělených světech, které se příliš nepotkávají (přinejmenším nikoli na rovině fyzických setkání, široce sdílených zkušeností - a to i takových, jako např. vojna).

Zkrátka, problémy relativně totalitární společnosti, která však přesto, třeba i z pragmatických důvodů, usilovala o jakousi rovnost (a jí se i legitimovala), byly zkrátka dosti odlišné od problémů vnitřně rozdělené společnosti, která se legitimuje především svobodou.

S čím však naprosto souhlasím je potřeba nazývat věci pravými jmény a vyčistit jazyk od ideologických nánosů. Lakovat věci na růžovo (ale třeba i na zeleno, modro, rudo či hnědo) nám totiž rozhodně v ničem nepomůže.

Filip Zíka - Úsobí

Dvacet let se nepovedlo? Úterý, 9.Července 2013, 11:28:10

Zkusme se na to podívat v širším kontextu. Povedlo se Polsku? Rakousku? Francii? USA? Itálii? Číně? Světu jako takovému?

Pokud toto budeme měřit nejobecněji platnými ukazateli životní úrovně jako střední délka života či kojenecká úmrtnost, bylo posledních 20 let úspěšných tak jako málo které období v historii. Tak nevím.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 9.Července 2013, 16:20:15

Ale, pane Zíko. Totéž říkali i komunisté v osmdesátém devátém. Také argumentovali tím, co všechno se v uplynulém období vybudovalo, postavilo, a čeho bylo dosaženo. A měli pravdu. Jenže lidi zkrátka čekali něco úplně jiného.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 9.Července 2013, 16:51:4

Chudoba je kategorie relativní, nikoliv absolutní. Vždycky jsem chudší než někdo a zároveň jsem bohatší než někdo (což většinou nepočítám).
Ostatně, může si někdo být naprosto jist, že kdyby u nás po válce zůstal kapitalismus, byli bychom se v tom případě zcela a beze zbytku vyrovnali nejvyspělejším státům západní Evropy? Já si tím tak úplně jistá nejsem.

Petrasek Milan - penzista

Ledacos se nepovedlo natolik, Středa, 10.Července 2013, 09:11:30

že dominuje škleb vulgární provincionality na pozadí zoufalství s trpkým úsměvem na tváři.........vážně bych poznamenal.

Miroslav Novák - Praha 9

Ad E. Hájková Středa, 10.Července 2013, 15:51:37

Parafrázuji a rozšiřuji Vaši úvahu:
Ostatně, může si někdo být naprosto jist, že kdyby u nás (a jinde) po válce zůstal kapitalismus, vyvíjel by se kapitalismus stejným způsobem, anebo by se již mnohem dříve projevily problémy, které pozorujeme dnes?

Tomáš Tožička - Duchcov

Zlepšení dle statistik? Středa, 10.Července 2013, 16:07:12

Pane Zíko, jen pár dat k doplnění:
očekávaná délka života/Dětská úmrtnost na tis.nar. v roce 1989 a 2112

ČR 71/15 (propadli jsme se z 72/14 roku 1989) 78/3,9
Rakousko 76/9,5 81/4,2
USA 75/12 79/7,5

Když se podíváte na trendy, jsou prakticky stejné, změna režimu je jen na chvíli přibrzdila. Pokud se ovšem podíváte na trend v příjmech obyvatel, tam došlo k hlubokému propadu. Tedy, se statistikami bych raději moc neoperoval. Protože zastánci minulého režimu by mohli oponovat, že k největším změnám došlo v 5Otých letech a naopak k útlumu během reforem 60kách a po 89...

život je holt složitější, než se jen dívat na čísla - jakkoli důležitá.

Můžete si pohrát se oficiálními daty a podívat se, jak se vyvíjely v čase:
http://www.gapminder.org/world/#$majorMode=chart$is;shi=t;ly=2003;lb=f;il=t;fs=11;al=30;stl=t;st=t;nsl=t;se=t$wst;tts=C$ts;sp=5.59290322580644;ti=2011$zpv;v=1$inc_x;mmid=XCOORDS;iid=0ArfEDsV3bBwCcGhBd2NOQVZ1eWowNVpSNjl1c3lRSWc;by=ind$inc_y;mmid=YCOORDS;iid=phAwcNAVuyj2tPLxKvvnNPA;by=ind$inc_s;uniValue=8.21;iid=phAwcNAVuyj0XOoBL_n5tAQ;by=ind$inc_c;uniValue=255;gid=CATID0;by=grp$map_x;scale=lin;dataMin=-15.6197;dataMax=149$map_y;scale=lin;dataMin=58;dataMax=85$map_s;sma=49;smi=2.65$cd;bd=0$inds=i57_p001950akak;i239_d001933arbx;i14_p001806akak

Filip Zíka - Úsobí

Středa, 10.Července 2013, 16:31:48

Pane Tožičko, díky za zajímavý odkaz, jen statistiky přepíši, aby byly lépe pochopitelné.

očekávaná délka dožití 1990 - 71 let
2011 -78 let

úmrtnost dětí do 5 let (směrodatnější je podle mě spíše kojenecká úmrtnost, ale budiž)
1990 - 15 zemřelých na 1000 narozených
2011 - 3,9 zemřelých na 1000 narozených

Pokud se vývoj těchto elementárních ukazatelů vyvíjel takto, není podle mne možné vývoj celé společnosti či státu vnímat negativně. Ale je to jen můj názor.

Jinak si povšimněme, že očekávaná délka života v 70. a 80 . letech spíše stagnovala, než že se zvyšovala.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

M. Novákovi Středa, 10.Července 2013, 18:05:12

Máte úplnou pravdu. Možná by se ty problémy kapitalismu projevily už dříve. A protože svět se nevyvíjí úplně rovnoměrně, tak by se možná ty problémy v jedné části světa zase projevily silněji než v jiné a byla by tam revoluce. A dost možná by se zase nepovedla, takže by se ta část světa začala opevňovat proti zbytku a zase by se tam vyvinul totalitní režim. Ale dost možná, že bychom se my Češi k tomu napodruhé nepřitrefili; že bychom jako tentokrát zůstali v té lepší části světa. Nemůžeme mít přece pořád takovou smůlu... :-)
Ovšem lepší je nezabývat se tím "co by, kdyby" a myslet na budoucnost. Jak říká klasik: "čo bolo, to bolo". A jak říká Žižek: "začni znovu a začni lépe".

Tomáš Tožička - Duchcov

Ano pane Zíko Středa, 10.Července 2013, 21:11:15

Máte naprostou pravdu. Je to zlepšení. Ale jen poukazuji na to, že to zlepšení odpovídá trendům nejbohatších zemí, s tím, že v Rakousku byl větší a v USA menší. Stejně jako v padesátých letech doháněla Evropa zbytek rozvinutých zemí a čísla rapidně rostla.

Nicméně není patrný žádný pozitivní zlom v trendu.bohužel opak je pravdou a na začátku devadesátých let se indikátory zhoršovaly. U nás jsme to zvrátili (něco ovšem až v dalším tisíciletí), na východ od nás nikoli.

Prostě podle těch statistik se nedá jasně říci, že situace se u nás zlepšila kvůli režimu. Co jde odvodit s vyšší pravděpodobností, že v době přeměn a reforem dochází k propadům...

Proto je lepší se jim vyhnout, což ne vždy lze.Někdy je prostě potřeba tyto náklady podstoupit. Zdá se mi, že nyní k tomu také nazrál čas...

Martin Profant - Praha 7

Ono se to neříká rádo ... Čtvrtek, 11.Července 2013, 08:52:8

... ale oba ty trendy, o kterých diskutujete, jsou tak trochu past. Jak Československo, tak pozdě Česká republika dosahovaly a dosahují extrémně nízké dětské úmrtnosti. Jenomže po překročení určité hranice to znamená, že udržujeme na živu děti, u kterých se už vůbec nedá mluvit o lidském životě (nevím, jestli ještě existuje centrum Paprsek, ale pohled na nešťastná stvoření, o které se tam pečovalo, by zadělal na noční můru i hodně otrlých) -- a pod touto hranicí už ztrácí ukazatel význam výpovědi o rozvoji společnosti.
A právě tak zvyšování věku dožití -- kde končí život a začíná pouhé čekání na odchod? Po dlouhé roky.
Zlomové zrychlení těchto trendů? Děkuji, nechci.
Obecně si ovšem se statistickými daty, která se používají pro úvahy o kvalitě života příliš nepomůžeme. Jednak některá z nich (jako právě ta dětská úmrtnost) fungují dobře jen pro málo rozvinuté země a v tzv. vyspělých zachytí jen extrémy, jednak nevyjádříme v kvantitativních ukazatelích kvalitu.
Dnes např. přichází na školy s maturitou neporovnatelně vyšší část populace než kdykoli v minulosti, totéž v ještě větší míře platí o vysokých školách. Jenomže klesla náročnost škol a také šance na slušné uplatnění absolventů. Zlepšilo se to, nebo zhoršilo? Nejspíše ani jedno, máme dnes prostě jiné obtíže.
Mimochodem, článek Martina Kandy je fascinující v jednom ohledu. Kombinace fragmentárních vzpomínek na dobu před rokem 1989 se suverénně pronášenými soudy o tom, co si myslelo jakési české "my". Podle názoru autora podivně neinformované "my" -- jen se zbývá zeptat, když jsme nevěděli, o co těm Polákům a Maďarům jde, to tu v listopadu revoluci vyvolali cizí agenti? To třeba ti, kteří se motali na Palachově týdnu anebo ta mnohem větší část populace, která nereagovala na výslovné vynucování ze strany KSČ, aby "spontánně" podpořila ostrý postup vůči demonstrantům, nepatří do toho českého "my"? Rozumím autorovu rozhořčení, ale "dosti má den dnešní na svém trápení" a nejen den zítřejší, ale ani ten včerejší k tomuto trápení nemá, co říct. Blbství ideologické antikomunistické interpretace nedávných dějin se nezmění umazáváním znaménka mínus.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

ad MP Čtvrtek, 11.Července 2013, 09:42:9

Nechci zasahovat do diskuse, ale na slova Martina Profanta reagovat prostě musím a celkem mu prominu, že si spletl moje jméno.

Pan Profant píše, že v článku je: "Kombinace fragmentárních vzpomínek na dobu před rokem 1989 se suverénně pronášenými soudy o tom, co si myslelo jakési české 'my'."

To právě ne, pane Profante! Dával jsem si na tento přechod od "já" k "my" obzvláštní pozor, a proto opatrně píšu o možné většině Čechů - a to především, dodávám, Čechů mimopražských (ČR není jen Praha, pane Profante, a o některých pražských demonstracích se u nás prakticky nevědělo - nezapomeňte na tento úhel pohledu). Na tom není nic suverénního; navíc nejde o sociologickou analýzu.

O cizích agentech nepíšu vůbec nic, to je nesmysl (viz 4. odstavec). Nechci nijak usměrňovat smysl svého textu, natož jeho interpretaci; jen prosím o pozornější čtení.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

marginální poznámka Pátek, 12.Července 2013, 07:24:16

minulost je vždy předmětem určité mýtizace - viz debaty o "době temna" či nostalgie za "starým mocnářstvím".
Podobně i filosofické napětí mezi pojmy "konsolidace" a "normalizace" bylo zakoušno v relativně yvspělém ČSSR subjektivně velmi různě.
Pro někoho gulášové pohodlí a klídek, pro někoho dusivá stagnace. Ale ve své většině až do konce 80. let "konfirmace" mlčením.
Co považuji za hodno hlubšího rozboru je objektivní ztráta schopnosti intenzifikace hospodářského rozvoje - pro využití VTR chyběla motivace.
P.S. dokládat to hlavně na natalitních a mortalitních trndech mám za problematické - mísí se tu životní styl a civilizační vzestup nad rámec režimů

Martin Profant - Praha 7

Pro R.K. -- Omlouvám se za záměnu jména Pátek, 12.Července 2013, 08:26:5

Ale odmítám věřit na tu propast mezi Prahou a zbytkem Československa, resp. dnes ČR. Dost let jsem se po království i markrabství musel courat docela intenzivně a považuji tuto dělení za interpretační předsudek: V Praze se ve stejné situaci řekne "člověk bez zájmu o věci veřejné" a jinde se to přičte "malým vesnickým (maloměstským, brněnským) atd. poměrům"; v Praze se řekne "arogantní hovado", totéž hovadu náhodou s pražskou značkou bude jinde "pražák". NA DR se kolem prezidentských voleb uhnízdil výraz "pražská kavárna" -- "kavárna" v tomto smyslu fenomén, který z Prahy zmizel už před desetiletím a co pamatuji, už je živořil nejméně od sedmdesátých let (akorát jsem ho ještě stačil zažít pro nostalgické vzpomínky); s největší "pražskou kavárnou" jsem se v posledních letech potkával v Brně.
A ty demonstrace od roku 1988 nebyly nijak výsadně pražská záležitost. Na druhou stranu o nich tehdy nevěděla spousta pražáků, tak jako dneska nevědí o pražských demonstracích ProAltu. Linii prostě nepředstavuje Negrelliho viadukt (pro nepražské :-) - podle těch křtěných Vltavou za ním začíná "Asie"), ale sociální a motivační stratigrafie.

A k tomu "my" -- já jsem si toho kondicionálu všiml, ale kdybych ho bral vážně v úvahu, pozbyla by část textu smysl. To máte stejné jako s těmi agenty, já je také napsal s otazníkem. Jako interpretační možnost jinak neřešitelného rozporu nezájmu a aktivity. A vy jste ten otazník zcela správně -- to jest pro smysluplnou diskusi produktivně -- přehlédl.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 12.Července 2013, 15:19:55


Paní Hájková píše:

"Ostatně, může si někdo být naprosto jist, že kdyby u nás po válce zůstal kapitalismus, byli bychom se v tom případě zcela a beze zbytku vyrovnali nejvyspělejším státům západní Evropy? Já si tím tak úplně jistá nejsem."

Když Vy jste to, paní hájková, nějak moc vygradovala.

myslím, že, kdybychom "zůstali na západní straně železné opony|", tak bychom přece jen vyspělejší než dnes byli ...

... aspoň na té úrovni Rakouska, což zdaleka nebyl nejvyspělejší západoevropský stát ...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 12.Července 2013, 16:17:54

Nevím, pane Tejkle. Těžko to zpětně soudit, zda jsme mohli být druhým Rakouskem. Záleží asi na tom, zda bychom při tom posuzování brali v úvahu hlavně ekonomické faktory nebo zda by záleželo i na něčem jiném...
Každopádně bylo u nás dost lidí, kteří se postarali o to, abychom tím druhým Rakouskem nebyli. Možná by se byli jen těžko smířili s tím, kdyby u nás zůstal kapitalismus. Třeba by dělali nějaké potíže...
Já jsem trochu fatalista. Ale jen ve zpětném pohledu. Dopředu ne.

Miroslav Novák - Praha 9

Ad M. Tejkl Pátek, 12.Července 2013, 17:15:21

... kdybychom "zůstali na západní straně železné opony",....
Já mám ale pocit, že Západ si nás na své straně ani nechtěl nechat. A navíc mám dojem, že většina našich občanů o to v danou chvíli ani nestála. Proč tomu tak bylo je jiná otázka.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Chtěl nás Západ? Sobota, 13.Července 2013, 09:50:56

No, pane Nováku, ony se sice dají národům nebo takovým entitám jak Západ a Východ s jistou mírou nadsázky přisuzovat určité vlastnosti, ale přisuzovat jim k tomu ještě vůli, to už je příliš. Ledaže bychom znovu začali používat pojem "západní imperialisté" nebo něco podobného...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 14.Července 2013, 10:16:25

Ale název článku se mi docela líbí. "Zoufalství s úsměvem na tváři" je něco jako "bída mezi hromadami zboží". Tak nějak to symbolizuje naši dobu.

Petrasek Milan - penzista

Vážně pane Dolejši jen ta intenzifikace? Neděle, 14.Července 2013, 10:42:12

Píšete ...co považuji za hodno hlubšího rozboru je objektivní ztráta schopnosti intenzifikace hospodářského rozvoje......
Navrhuji doplnit pojem intenzifikace jehož synonymem je usilovnost (kak NEP) následujícně :
Co považuji za hodno hlubšího rozboru je objektivní ztráta schopnosti intenzivní snahy o revizi krátkodechosti parametrů definujících hospodářský rozvoj.
Rejting agentůry stále pozdravují .......mám vyřídit.

Martin Profant - Praha 7

Intenzifikace hospodářského rozvoje Neděle, 14.Července 2013, 11:45:15

Co to je? V padesátých letech jsme se staly "kovárnou socialismu" a provedli jsme intenzifikaci zemědělství -- důsledkem bylo pro naše poměry mimo válečné roky nebývalé snížení dostupnosti věcí osobní spotřeby, které nebylo kompenzováno nějakým zvýšením konkurenceschopnosti země. Koncem sedmdesátých let prodělávalo hospodářství relativní stagnaci, ale konečně se trochu zohledňovaly ty banální materiální potřeby obyvatel (extrémní případ vedle v Maďarsku, kdy se rozvíjel "intenzifikaci hospodářství" sice brzdící, ale jinak snesitelnější spotřební "kotlíkový komunismus"). Neschopnost nejprve přijmout a později realizovat "soubor opatření ke zlepšení atd." v ekonomické oblasti (v první polovině 80let) rostl ze stejného sklerotického zablokování normalizačního (tj. v prvé řadě okupačně-kolaborantského, jakékoli změny se právem obávajícího) režimu, specifického pro Československo, nikoli pro celý východní blok; pandánem tohoto nepřijetí byla pozdější neschopnost československého režimu vyrovnat se s výzvou perestrojky (v tom jsme se -- abych s Romanem Kandou souhlasil tam, kde poctivě mohu -- lišili od Polska a Maďarska).
Nikoli neschopnost něco intenzifikovat, ale neschopnost umožnit jakýkoli rozvoj tvořivých sil v zemi; a nikoli zločin komunismu, ale zločin husákovského kolaboračního režimu.

ad Milan Petrásek -- ale nebuďte krutý, tak složité věci od politiků chtít nesmíte. To je jako byste chtěl od husy domácí, aby létala. Bez ohledu na inteligenci každého jednotlivce není skupina shromážděná v politické reprezentaci mocna vyššího intelektuálního výkonu než její nejhloupější člen.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 14.Července 2013, 13:40:51

Slyšela jsem už i takové názory, že sedmdesátá a osmdesátá léta byla prý mnohem horší než padesátá - údajně právě kvůli tomu pokrytectví. Pokud vím, tak kromě výskytu poprav a podobných negativních jevů byl i nedostatek zboží v padesátých letech mnohem větší než v sedmdesátých a osmdesátých, takže je docela zajímavé, že někomu vadilo ze všeho nejvíce právě to normalizační politické pokrytectví (na němž mělo mimochodem podíl téměř veškeré obyvatelstvo).
Patrně to bylo tím, že v padesátých letech lidé ještě něco očekávali, kdežto v osmdesátých letech už neočekávali vůbec nic.
Podobný jev se ale vyskytl i v době po osmdesátém devátém, pokud to lze aspoň částečně srovnávat: zpočátku lidé také něco očekávali, kdežto později už tomu věřit přestali. Já osobně vzpomínám, že na počátku devadesátých let jsem měla také jistý pocit svobody (absence jakékoliv kontroly nebo sledování) a také představu, jak budeme všechno rozhodovat, jak si budeme sami volit své šéfy atd..atd...
Během několika let se podobné naděje ukázaly jako liché.

Martin Profant - Praha 7

Vážená paní Evo, Neděle, 14.Července 2013, 13:59:12

nezlobte se, ale podíl na politickém pokrytectví většina obyvatelstva neměla. Nemohla mít a ani se to od ni nechtělo. Leda byste chtěla říci, že na tom pokrytectví měl podíl každý, kdo se proti němu aktivně nestavěl -- prostě reaktivovat tu Havlovu romantickou story o moci bezmocných.
Nevím, jestli to pokrytectví bylo samo o sobě ten největší problém, spíše určitá bezvýchodnost, vláda unavené generace těch, kteří věděli, že každá změna je (pro ně) k horšímu. Jan Mervart svého času napsal krásný článek o diskusi o Kosíkově Dialektice konkrétního na ÚV KSČ a v různých stranicko-odborných skupinách. Neumím si představit, že by se na takovém fóru o nějaké knize v druhé polovině sedmdesátých a v osmdesátých letech vůbec vážně diskutovalo.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

M. Profantovi Neděle, 14.Července 2013, 14:18:47

Záleží na tom, co konkrétně pod tím pojmem pokrytectví chápete. Nebylo pokrytectvím třeba to, že novomanželé po sňatku (aspoň v Ostravě to bylo běžné) chodili pokládat kytice k pomníkům, protože jim na národním výboře řekli, že by to měli udělat, a oni se domnívali, že tedy musí a šli tam? Patrně se domnívali, že předseda MNV vyšle své špehy, aby to zkontrolovali. Ale i kdyby nějaké špehy vyslal, tak co by se stalo, kdyby tam prostě nešli? Myslím, že celkem nic. A takových věcí, které by se pokrytectvím zdola daly nazvat, by se jistě našlo víc....
Nevím, zda se mohlo diskutovat o Kosíkově knize, to opravdu nevím. Ale myslím si, že většině komunistů by ta kniha vůbec nic neřekla, neboť většina měla k filosofii velmi daleko. A nejen to. Dokonce si myslím, že spousta komunistů ani nevěděla (včetně mě, tehdy studentky pedagogické fakulty), že nějaký Kosík vůbec existuje.

Petrasek Milan - penzista

Nebuďte krutý pane Profante k panu Dolejšovi Neděle, 14.Července 2013, 22:16:21

Jeho odpověď na můj návrh by jistě vyzněla zcela v duchu nutnosti péče o udržitelný rozvoj.
I váš doklad krátkozrakosti dnešního homo politikus se mi nejeví dokonalý. Je pravdou, že husa domácí je pouze krátkého doletu, ale i zde jsou známy vyjímky, ke kterým pan Dolejš rozhodně patří.

Martin Profant - Praha 7

Uričitě bych p. Dolejše nepřirovnal k huse domácí Neděle, 14.Července 2013, 22:46:43

Zvolil bych nějakého mužnějšího ptáka :-)

Ad pokrytectví zdola:
Měl jsem tu smůlu, že jsem po roce 1989 seděl v rehabilitační komisi ČSAV. Dodneška z toho mám asfalt na duši, malost a ohavnost těch křivd produkovaných různými uličními tajemníky. Věřte tomu, že se našel ledaskdo, kdo si všímal, zda "pokládáte květiny k pomníkům" (i když tuhle rázovitou inovaci sňatkového rituálu jsem neznal, inu Ostrava :-) a ve vhodnou chvíli to použil. Nikoli špehové, ale vesměs malé svině z ryzí pitomosti, ani z toho neměli většinou žádný profit. Kdyby s minulým režimem zmizela jenom tahle nechutnost, stálo by to za to. Myslím, že dnes titíž lidé píšou dopisy (asi už spíš textovky) do bulváru či se vyžívají na diskusních fórech na IDnes - blahoslavena budiž kanalizační schopnost tisku.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 15.Července 2013, 05:18:54

Možná se i našel nějaký šílenec, který to kontroloval a dělal si u dotyčných černé čárky. Tenkrát nebyl ještě internet, tak někteří příliš "aktivní" lidé špehovali osobně. Co kdyby se to někdy hodilo... Kdo ví, kolik černých čárek máme dnes díky moderní technice my!
Ono se vůbec v Ostravě "muselo" dělat daleko víc věcí, o kterých v Praze neměli ponětí. :-)
Obyvatelé Ostravy si mimo jiné také mysleli, že "musí" ze všech nejvíc pracovat a "živit celou republiku". A taky se tam daleko více nadávalo na stávkující Poláky, o čemž se zmiňuje pan Kanda.
Dnes možná mnoho Ostraváků vzpomíná, jak "museli" pracovat. Teď už totiž "nemusí".

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 15.Července 2013, 07:44:7


My si to dnes moc neuvědomujeme, ale vzdálenost v životní úrovni nebyla až do začátku 60. let mezi námi a tím Rakouskem zas tak extrémní.

Reálsoc to projel, protože jeho expanze byla na začátku ... a pak to jen sláblo ...

To, že dokonce severní Korea byla vyspělejším státem než jižní ještě v roce 1962, bylo například pro mne dost velké překvapení ...

Jinak nejrychleji rostoucími ekonomikami světa 60. let XX. století nebylo kupodivu Japonsko, ale v družné shodě

jižní Korea,

(socialistická ale samosprávná) Jugoslávie a

(ke kapitalismu se více přiklánějící, víceméně socialistický) Izrael ...

Filip Zíka - Úsobí

Pondělí, 15.Července 2013, 10:03:35

V souvislosti s tím, co nakousl pan Tejkl bych poznamenal, že ekonomika (i celosvětová) se vyvíjí v určitých cyklech. Období mezi roky 1950-1970 bylo charakteristické silným růstem (daném zejména poválečnou obnovou), v letech 1970-1990 přišla stagnace. Po roce 1990 došlo opět k růstu, který byl do značné míry dán rozvojem informačních technologií. To trvalo až do roku 2008 a nyní je svět opět ve stagnaci. Ta bude dle mého trvat až někdy do let 2025-2030, kdy opět dojde k růstu. Nyní se jako svět nacházíme v podobné pozici jako někdy v roce 1975. Blíže toto popisuje teorie Kondratěvových cyklů.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 15.Července 2013, 19:39:22

Nový růst za patnáct let? Tak to se máme nač těšit...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.