I když ukrajinský premiér Mykola Azarov podal v úterý s celou vládou demisi a parlament zrušil tzv. pendrekové zákony, zůstává situace v zemi napjatá. Hlavní opoziční předáci a větší část protestujících trvá na odstoupení samotného prezidenta Viktora Janukovyče a předčasných volbách. Menší požaduje i změnu ústavy, „konec kompromisů s vrahy“ a přísné potrestání všech osob odpovědných za násilí na demonstrantech.

Situaci navíc komplikují svébytné skupinky radikálů často ultrapavicové orientace, které nadále zabírají úřady a podnikají násilné přímé akce.

„V kyjevských ulicích ubylo v posledních dnech krvavých bitek, střety skupinek radikálů s policí však pokračují a barikády stále stojí (...) Zástupci režimu teď mluví mírněji, velmi hlasitě se ovšem ozývají protestující z regionů,“ popsal situaci v úterním vysílání zpravodaj BBC David Stern.

Právě rozšíření protestů mimo Kyjev je ve srovnání s minulým týdnem velkou novinkou. Nejde většinou o masové demonstrace, spíše o zábory nebo blokády sídel regionálních vlád. S alespoň částečným úspěchem se takto odpůrci Janukovyčova režimu prosadili v 11 ze 27 ukrajinských správních oblastí, včetně několika východních.

Akce v regionech přitom iniciují uskupení nejrůznější povahy — od prounijních liberálů z lokálních odnoží stran UDAR či Baťkivščyna až po fašistická „hnutí odporu“.

A dál?

Většina pozorovatelů si dnes netroufá předpovědět, jak se události dále vyvinou. Pro uklidnění mluví chystaná amnestie pro zadržené demonstranty, odmítnutí návrhu vyhlásit výjimečný stav a stálá jednání režimu se zástupci církve a opoziční stran. Pro vyhrocení naopak představa části protestujících, že začala revoluce, kterou je třeba dokončit, a nálada mezi radikálními demonstranty, jejichž bojůvky se již pokusily obsadit čtyři ministerstva a zřejmě v neděli zavraždily prvního policistu.