Česká republika má dobré vyhlídky na to, že nový rok 2014 zahájí s novou vládou, vzešlou na rozdíl od té předchozí ze svobodných voleb. S novou vládou se přirozeně spojují mnohá očekávání, od velmi skromných (snad bude o trochu méně špatná než ta předchozí či aspoň nebude horší) po náročnější, spojující s novými vládními funkcionáři změnu k lepšímu v jednotlivých oblastech života.

Vlastně je to pokaždé stejné. S nástupem vlády spojuje ta či ona část společnosti mnohé, postupně se pak její očekávání zklamávají a zůstávají nenaplněna. „Oni“ jsou nakonec vždycky horší, než jsme „my“ očekávali.

Výsledkem je pocit zmaru a únavy z politiky. Naštěstí je poměrně snadno léčitelný, trocha mediální magie, vhodně nakombinovaných známých tváří, hesel a profesionálně ztvárněných reklam vždy na potřebnou dobu dokáže zájem o politiku, ba nadšení z ní vzbudit.

Od politiků očekáváme vždy příliš mnoho. Od sebe jako občanů naopak příliš málo. Nejraději bychom byli, kdyby vyvolení „odborníci“ dokázali vše dokonale manažovat tak, abychom se nemuseli o nic starat a mohli žít v blahé jistotě, že konečně máme onen fungující stát, či snad prosperující firmu. Toť v kostce hesla našich politických stran před podzimními volbami.

Zkusme se na věc podívat z druhé strany. Co čekat v novém roce od občanů, základní funkce demokratické společnosti, od jejíž kvality se do velké míry odvíjí úroveň politiky? Ačkoli klasický výrok českého politického myšlení praví, že „každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží“, zdá se, že většina Havlíčkova národa si dodnes myslí, že by si zasloužila vládu podstatně lepší.

Kolik obyvatel Česka, na základě svého narození disponujících právem zvát se občany, by svedlo odpovědět na otázky, které mají zodpovídat cizinci ucházející se o české občanství? Kolik obyvatel ČR splňuje aspoň základní předpoklady pro to, aby se mohli zvát „občany“? Kolik z nich zná základy našeho politického a právního systému? Kolik z nich, kolik z nás se aktivně zajímá o dění ve svém bydlišti, regionu, v Evropě, ve světě?

Nakolik jsme jako občané kompetentní v jednotlivých resortech? Dokážeme najít aspoň jeden resort, jednu oblast, ve které jsou naše zkušenosti a znalosti takové, že nám dávají jistý, byť nutně zběžný celkový přehled?

A dále: dokážeme jako občané, ať již individuálně či spojeni v občanských iniciativách, být vládě a jakékoli jiné úrovni výkonné moci účinnými partnery i oponenty? Považujeme se jako občané za aktivní účastníky, nebo za pouhé spotřebitele, podobné divákům televizních reality show? Jsme spolutvůrci, nebo pouhými konzumenty?

Kolik ze svého soukromí, svého času a pohodlí jsme ochotni věnovat své obci, svým spoluobčanům, světu za humny?

Možná by stálo za to sebrat tyto a další otázky a se vší vážností si je položit. Začátek roku je pro to dobrou příležitostí. Vlády se s větší či menší pravidelností střídají. Jako občané zůstáváme držiteli svého mandátu stále.

Čím jako občané České republiky dokážeme přispět k prospěchu všech v roce, který právě začíná? Přejme si rozvahu, odvahu a odpovědnost při výkonu našeho mandátu. Budeme to vše potřebovat. A demokracie v České republice bude potřebovat nás, odvážné a zodpovědné občany.