Nové číslo anarchistické revue Existence

Vychází nové číslo anarchistické revue Existence. Jejím hlavním tématem je Internet. Najdete v ní ale také texty o anticiganismu a pokusech o pogromy či o založení nové levicové strany.

Na začátku roku vychází nové číslo anarchistické revue Existence zabývající se tématem Internetu. Čtvrtletník Československé anarchistické federace (ČSAF) byl obnoven po osmi letech v roce 2010 a doposavad se jedná o nejvýraznější periodikum zabývající se společenskými tématy z anarchistické perspektivy.

Základní tematickou linku tvoří analýza transformace fenoménu Internetu, kdy se z původně slibného emancipačního příslibu stává nástroj mocenské represe a orwellovského sledování. „Jestli se dalo někdy mluvit o skutečném totalitním dohledu, tak to nebylo za studené války, ale právě nyní,“ dočítáme se v článcích popisujících současné technologické možnosti represivního aparátu.

Texty pojednávající o působení hackerů ve službách represivního aparátu se zabývají myšlenkami knihy Juliana Assange a jeho spolupracovníku Cypherpunks: Freedom and the Future of the Internet (Julian Assange se mimochodem k anarchismu otevřeně hlásí), rozebírají možnosti autonomního digitálního aktivismu v podobě kolektivů RiseUp či Autistici\Inventati.

Internet se stal bitevním polem, kde se odehrává mnoho bojů, avšak jedna z největších válek probíhá o jeho podstatu. Na jedné straně korporátní a vládní síly usilující o totální kontrolu, dohled a řízení shora. Na straně druhé decentralizovaná síť nadšenců a svobodomyslných uživatelů usilujících o transparentnost, rozvoj zdola, bezpečnou komunikaci a volné sdílení programů a dat.

Některá zjištění o možnostech špehování daleko přesahují umírněnou dystopii George Orwella (sledování přes webkameru notebooku, odposlechy přes integrovaný mikrofon v počítači a další.).

V nové Existenci nicméně najdeme i další témata: velký prostor je věnován anticiganismu, pokusům o pogromy a s ním spojeným aktivitám. Prostor dostávají aktivisté z řad majority i Romů (Ondra Marek, Míra Brož, Imra Horvát a další), kteří popisují své zkušenosti s bojem proti rasismu a nenávisti. Shodně za největší úspěch považují akci Barevná Ostrava, kdy došlo k ojedinělé a překvapivé sebeorganizaci samotných romských komunit a ke spontánnímu pochodu na podporu ohrožené ubytovny (navzdory tlaku některých romských elit napojených na oligarchické struktury).

Existence se zabývá i tématem volební (ne)účasti v systému, ve kterém je účast u voleb jenom falešným divadlem zakrývajícím skutečnou nadvládu kapitálu ve smyslu starého anarchistického hesla „Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali.

Rozhovor s Noamem Chomským se kromě dopadů nových technologií zaobírá tématem postupné dehumanizace člověka. Dokážou si dnešní děti vůbec ještě hrát?

Zajímavým příspěvkem je rozhovor mezi Richardem Marshallem z literárního časopisu 3:AM s politickým filozofem Toddem Mayem o anarchismu v kontextu děl moderních francouzských myslitelů. Liberalismus zhora a anarchismus zdola? Praxe znamená být člověkem?

Pozoruhodné úvahy o společných nosnících francouzského poststrukturalismu a anarchismu nicméně brnkají na skeptickou strunu, poukazující na propojenost neoliberálního kapitalismu a postmodernismu \ poststrukturalismu. Nepřejímají někteří anarchisté náhodou nevědomky tuto pozdní kulturní logiku kapitalismu? Není osvobození se od útlaku struktury za každou cenou hlavní příčinou neúspěchu protestních hnutí?

Asi nejzajímavějším a nejdůležitějším textem revue je však článek Nový levicový subjekt?, jímž ČSAF odpovídá na snahu ProAltu iniciovat vznik nového autenticky levicového subjektu. Současné levicové strany podle anarchistů žádnou opravdovou alternativu nenabízejí, přičemž celá česká levice je v hluboké krizi. V žádném případě však nemá smysl snažit se založit novou stranu, která by se utopila v parlamentnímu tyjátru, čímž by legitimizovala status quo.

Nový politický subjekt by měl šanci na úspěch jenom jako sociální hnutí založené na absenci hierarchie, jehož smyslem by bylo budování samosprávných a solidárních struktur. Podle ČSAF nemá žádný smysl snažit se chopit parlamentní cestou struktur, které z principu generují nerovnost a sociální útlak. Je zřejmé, že budování paralelních struktur je zdlouhavé a namáhavé (a samo o sobě nedostatečné), nicméně se jedná o nutnou cestu pro udržení životaschopnosti hnutí.

Pokud by nový levicový subjekt vnímal politiku jako práci mezi lidmi a nikoliv jako snahu přesvědčit voliče, anarchisté jsou připraveni se spolupodílet. Základním programovým průsečíkem musí být jednoznačně antikapitalismus (doplněný antiautoritářstvím) jakožto žitý princip, skrze nějž nahlížíme na svou vlastní každodennost.

Založit stranu? Nakolik lze v rámci systému docílit změny? Nakolik být součástí systému, nakolik být vně? Lze systém narušit jeho vlastními mechanismy? Anebo je třeba funkční paralelní struktura ukazující alternativu tzv. jediného možného kapitalistického zřízení? Může být tato struktura materiální základnou protestního hnutí?

Čtení Existence působí jako osvěžující déšť v rybníku někdy do sebe zahleděných úvah mainstreamového levicového uvažování, které se zmítají v uzoučkém kanálku té jediné důležité parlamentní politiky. Neustálé narážení hlavou do zdi v cele „mírného pokroku v mezích demokracie“ někdy totiž působí migrény. Aneb je opravdu zásadní řešit, jestli je Bohuslav Sobotka vykuk, anebo lajdák? A jestli se sociální demokracie rituálně zasebevraždí masochisticky, anebo sadisticky?

Proto je dobře, že se v českém prostředí objevují periodika (jako je i Existence), která se radikálně zabývají politikou v původním významu slova.

Elektronická podoba Existence je volně dostupná na webu ČSAF.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Paralelní struktury Sobota, 4.Ledna 2014, 09:37:6

Jako archivářka vím z dějin správy, že vedle státní správy (či politické správy) existovaly odedávna různé formy samosprávy - ať územní, zájmové, náboženské či jiné. Mohli bychom je také nazvat paralelními strukturami. Někdy ty samosprávné struktury odrážely bohužel i mocenské nerovnosti, takže byly vlastně autoritářštější než stát. Ale určitě mohou existovat i lidové struktury, které budou velmi rovnostářské a svobodomyslné zároveň. Mohly by být anarchistického typu a mně by se to líbilo.
Ale ptám se: pokud tyto struktury nebudou v souladu se zájmy státu (tedy i s jeho převažující ideologií) - jakože je to velmi pravděpodobné, protože nebudou zcela nepolitické - nebude se stát snažit ty struktury zničit?

Jiří Karen - Opava

Sobota, 4.Ledna 2014, 10:26:43

Odpověď bohužel zní: Ano, stát se je za každou cenu snaží zničit i za použití násilí. Jsou známy případy i ze současné ČR, kdy policie brutálně napadá autonomní struktury (bicí uličky, šikana aktivistů při výsleších atd.)

Informatikovi z Mnichova jste zkazil svátky p. Karen. Sobota, 4.Ledna 2014, 12:49:21

"si totiž zvykli v diskusích pod články umisťovat odkazy na nějaké "lepší" články, na nějakých "lepších" portálech. Domnívám se, že toto by nemělo být dovoleno. "

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 8.Ledna 2014, 05:26:29

Ještě mi řekni, Jirko, jaký důvod povede lidi k tomu, aby vytvářeli takové paralelní struktury? Protože bez lidí ani málo početný nový levicový subjekt nic nezmůže.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.