Možná to znáte také: Čím více se snažíte, tím je to horší. Ne že byste něco dělali špatně, ale vaše usilování jako by mělo na výsledek stále menší vliv. Mám pro to velmi názorný, i když značně primitivní příklad: V našem městečku přibývá lidí (ačkoli celkový počet obyvatel je stálý), kteří co nepotřebují, kdykoli a kdekoli odhodí, přestože všude máme odpadkové koše.

Zejména mezi mladými šíří se styl automobilových mejdanů, kde se v určený čas na určené místo sjede více automobilů, které se noží a jejichž osádky popapají a popijí a všechny zbytky prostě jen vyhodí z oken a v mžiku odjedou na jiné místo, kde provádějí zhruba totéž.

Už po nich nestačíme uklízet, takže v našem městečku je to horší než v Krnově, kde nepořádek prý dělají cikáni. U nás to dělají znuděné děti zbohatlíků, všechny krásně bílé. Snažím se je ale pochopit a tlumit své rozčilení, i teď když to píšu.

Na druhé straně v našem městečku přibývá lidí (ačkoli celkový počet obyvatel je vskutku stálý), kterým to vadí a kteří si chodí stěžovat na radnici na „bordel ve městě“. Na radnici povětšině sedím já, takže povětšině nadávají mně. Domnívají se, že mně to buď nevadí, nebo si toho nevšímám a nebo se - v horším případě - chovám podobně, jsa rovněž zajisté zbohatlíkem.

Někteří naléhají, abychom tu černou verbež už konečně vypráskali z města, vždyť todle dělaj jen cikáni. Snažím se uvést věci na pravou míru, kdy v lepším případě naznají, že mně to vadí rovněž a cikáni to nedělají, čímž jako bych se ale usvědčoval z neschopnosti zařídit v městečku to nejzákladnější, na co má každý občan přeci právo, a to je pořádek.