Chci přispět X

Potřebujeme českou státní banku?

Vytvoření universální české banky, v níž má rozhodující roli stát, by bylo v souladu s praxí, která existuje v řadě zemí Evropské unie. Jedná se o proveditelný a účelný projekt, který by posílil roli státu v českém bankovním sektoru.

Záměr vytvořit silnou universální českou státní banku vyvolal rozporné reakce. V odborné veřejnosti se setkal jak s podporou, tak s kritikou a odmítáním.

Je účelné zamyslet se nad tímto záměrem z hlediska jeho proveditelnosti a smysluplnosti v kontextu ekonomické politiky České republiky a současného vývoje evropského bankovnictví.

1. Charakteristika českého bankovního sektoru
V českém bankovním sektoru dominují zahraniční vlastníci, kteří kontrolují více než 95 % aktiv. Soukromé komerční banky universálního typu, které poskytující služby korporátního a retailového bankovnictví, jsou zaměřené na tvorbu zisku.

Podle posledních informací České bankovní asociace (k 30. 6. 2013) v České republice funguje čtyřicet pět bank se 40 159 zaměstnanci, 4363 bankomaty a 2102 bankovními pobočkami. Denně se realizuje 2 022 329 bankovních transakcí (rok 2012).

Čistý zisk bankovního sektoru činil v roce 2012 celkem 64,4 mld. Kč. Daň z příjmu právnických osob v roce 2012 činila 12,35 mld. Kč, což představovalo 10,25 % celkového příjmu z tohoto typu daně. Banky se v roce 2011 podílely 2,77 % na hrubém domácím produktu.

Dominantní postavení na českém bankovním trhu mají tři universální banky, které jsou pobočkami evropských bank, a to rakouské Erste Bank (Česká spořitelna), belgické KBC Bank (ČSOB) a francouzské Société Générale (Komerční banka). České pobočky těchto evropských bank vytvořily v ČR významné a vlivné finanční skupiny.

V těchto třech bankovních skupinách v roce 2012 pracovalo 27 430 zaměstnanců, základní kapitál činil 39,3 mld. Kč, čistý zisk 45,9 mld. Kč. Měly celkem přes 9,3 milionu klientů.

Velké banky v České republice jsou často kritizovány za příliš vysoké poplatky a skromné zhodnocení peněz na spořících účtech. Mnozí klienti, zejména malí a střední podnikatelé, si stěžují na malou ochotu bank poskytovat úvěry.

Přes tři sta tisíc klientů chce, aby jim banky vrátily poplatky za vedení úvěrových a hypotečních účtů. Několikaměsíční spory klientů a bank o vrácení poplatků přinášejí první výsledky. Většina bank začíná ustupovat od poplatků za vedení úvěrových účtů i hypoték.

Tyto poměry do určité míry vysvětlují, proč se v posledním období v ČR začínají prosazovat malé banky. Pětice malých bank měla koncem roku 2012 skoro milion klientů: Air Bank – 100 tisíc, Equa Banka - 35 tisíc, Fio banka - 235 tisíc, mBank – 450 tisíc, Zuno – 155 tisíc.

Klienty nových bank lákají lepší služby, účty bez poplatků a lepší zhodnocení peněz na spořicích účtech. Nejvíce klientů ubírají malé banky třem největším bankám - České spořitelně, ČSOB a Komerční bance.

Podle údajů Air Bank přešly více než tři čtvrtiny klientů od tří největších bank: 35 % od České spořitelny, 22 % od ČSOB a 20 % od Komerční banky. Podobná situace je i v ostatních bankách. Například do Equa banky přešlo z velké trojky 70 % nových klientů, do Fio banky 60 %.

Český stát nemůže poměry na bankovním trhu ovlivnit s ohledem na malý vlastnický podíl v bankovním sektoru. Na rozdíl od ostatních sektorů, například energetiky, dopravy, zemědělství, zdravotnictví či obrany má omezené možnosti využívat bankovní sektor k podpoře své ekonomické politiky.

Ve vlastnictví českého státu jsou jen dvě státní banky: Českomoravská záruční a rozvojová banka, v níž v roce 2012 pracovalo 217 zaměstnanců, základní kapitál činil 2,1 mld. Kč, čistý zisk 817 mil. Kč a Česká exportní banka, v níž pracovalo 181 zaměstnanců, základní kapitál činil čtyři miliardy korun, čistý zisk 83 mil. Kč. Obě banky jsou zaměřeny na podporu konkurenční schopnosti české ekonomiky.

Struktura vlastnictví v českém bankovním sektoru znevýhodňuje postavení státu. Přestože bankovní sektor patří k nejziskovějším sektorům v české ekonomice, stát s ohledem na strukturu vlastnictví se na těchto ziscích podílel v roce 2012 pouhým 1,4 %. Navíc vysoké zisky bankovního sektoru odplývají do zahraničí.

V období 2007-2011 zahraniční akcionáři čtyř bank (České spořitelny, ČSOB, Komerční banky a UniCredit Bank) na valných hromadách rozhodli o vyplacení dividend v celkové výši téměř 110 mld. Kč.

2. Je projekt české státní banky reálný?
Existuje úvaha odstranit tento pro stát nevýhodný stav a zřídit univerzální českou státní banku. Tento záměr je nutno posuzovat nejen z hlediska potřeb české ekonomiky, zejména v zájmu podpory ekonomického růstu, ale též v kontextu současných změn v bankovnictví v Evropské unii, které byly vyvolány vážnou krizí, k níž v tomto odvětví došlo po roce 2008.

Vytvoření universální české banky, v níž má rozhodující roli stát (dále české státní banky), by bylo v souladu s praxí, která existuje v řadě zemí Evropské unie. V Polsku je stát největším akcionářem banky PKO Bank Polski, která ovládá pětinu polského trhu, v Maďarsku obdoba České spořitelny OTP Bank ovládá za podpory státu čtvrtinu trhu a expandovala do zahraničí, především na Balkán.

V Nizozemsku funguje Bank Nederlandse Gemeenten vlastněná z 50 % státem a z 50 % municipalitami a provinciemi. Banka poskytuje úvěry veřejnému sektoru za výhodnějších podmínek než komerční banky. V Německu mají významné postavení zemské banky a spořitelny (Landesbanken, Landessparkassen - ZBS) s veřejnoprávním statutem. Náležejí do kompetence spolkových zemí a jsou zřizovány zemskými zákony.

Jejich cílem je zajištění regionální finanční infrastruktury a za tímto účelem poskytuje jejich zřizovatel (země) věřitelům ZBS neomezené ručení a další služby subvenčního charakteru. Tím získávají konkurenční výhodu vůči komerčním bankám, jež jsou nuceny směřovat své aktivity do jiných rizikovějších oblastí.

Navíc má v Německu vlivné postavení Kreditanstalt für Wiederaufbau (KfW), která je z 80 % vlastněna německou federací a z 20 % spolkovými zeměmi. Funguje podle zvláštního zákona a pro účely v zákoně stanovené poskytuje půjčky s nižší úrokovou sazbou než komerční banky.

Při vytváření české státní banky je nutno přihlížet k probíhající reformě bankovnictví Evropské unie. Evropský parlament přijal 3. července 2013 usnesení o reformě struktury bankovního odvětví EU. Vyslovil se mimo jiné pro oddělení retailového bankovnictví, jako je přijímání vkladů, vedení bankovních účtů a poskytování úvěrů, od korporátního bankovnictví, které se zaměřuje na rizikovější činnosti, jako je obchodování s finančními nástroji a deriváty.

V současné době připravuje Evropská komise legislativní návrhy na strukturální reformu bank v Evropské unii, které budou definovat pravidla týkající se oddělení (nebo zákazu) různých bankovních aktivit.

Korporátní bankovnictví se zaměřuje na menší počet ekonomicky významných klientů, zatímco retailové bankovnictví se vyznačuje velkým počtem drobných klientů, jejichž obsluhu zajišťují pobočky bank. Zákazníci obou složek bankovnictví požadují odlišné produkty a služby, jejich preference se liší.

V České republice existují předpoklady pro posílení role státu jak v oblasti korporátního, tak i retailového bankovnictví. Je to dáno existencí základní infrastruktury pro obě tyto aktivity, které by mohly fungovat odděleně, jak předpokládá připravovaná evropská legislativa, a mohly by být budovány postupně při vynaložení relativně omezených prostředků státního rozpočtu.

Pro vybudování silného státního aktéra v oblasti korporátního bankovnictví lze využít Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, jejíž existující činnost by se mohla rozšířit o poskytování služeb státním fondům, státním podnikům, organizacím se státní účastí, veřejnému sektoru a municipalitám a o další aktivity, například prodej státních dluhopisů. Koncentrací těchto prostředků může státní banka hrát významnou roli na českém bankovním trhu.

Projekt by zahrnoval vybudování páteřní sítě poboček korporátní státní banky v krajích (při využití pěti poboček ČMZRB v Praze, Brně, Ostravě, Hradci Králové a v Plzni a regionálního pracoviště v Českých Budějovicích) pro potřeby korporátních klientů, a posílení personálního a technického vybavení banky. Není nutno budovat síť poboček a bankomatů.

Pokud jde o bankomaty (ATM), lze tuto otázku řešit na základě smlouvy s jinými bankami, například s Poštovní spořitelnou (nyní Era), popřípadě s Komerční bankou o podmínkách pro využívání jejich sítí.

K realizaci tohoto záměru je možno přistoupit bezprostředně po schválení projektu universální státní banky a přijetí příslušného rozhodnutí, například usnesením vlády. S ohledem na strukturu vlastnictví v českém bankovním sektoru výhodou státní banky je jistota, že nebude vystavena problémům, kterým mohou čelit zahraniční matky českých bank, jež mohou vést ke snahám získat prostředky od českých dcer.

Projekt universální státní banky by měl zahrnovat vedle korporátního též retailové bankovnictví. V bankovním sektoru je retailové bankovnictví považováno za nejbezpečnější a nejvýnosnější aktivitu, kde jsou největší marže, větší diverzifikace rizika, větší úroveň standardizace procesů a z toho plynoucí úspory.

Projekt by měl přihlédnout k inovativním přístupům malých bank, jež fungují v České republice, například k přístupům a praxi Fio banky a počítat s jejich zavedením. Státní banka by měla být vstřícná vůči klientům, zvláště vůči klientům drobným, rozvíjet internetové bankovnictví, klást důraz na strategii dlouhodobě udržitelného rozvoje při dosahování přiměřeného a nikoliv vysokého krátkodobého zisku, jak je tomu u bank pod kontrolou zahraničních vlastníků, kteří často stanovují, kolik musí dceřiné banky odvést mateřské bance na dividendách.

Hlavním zdrojem výnosů státní banky by neměly být bankovní poplatky, ale rozdíl mezi přijatými úroky z úvěrů a vyplacenými úroky na vkladech.

Budování nové retailové banky je však velmi nákladné. Pro ilustraci lze uvést, že tzv. malá Air banka vynaložila k prosinci 2012 cca tři miliardy korun v kapitálových investicích. V příštích dvou letech počítá s dalšími pěti sty miliony korun.

Český stát může k budování retailové banky využít Českou poštu, která je podnikatelským subjektem podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku. Zakladatelem podniku je český stát. Podnik Česká pošta byl založen ke dni 1. ledna 1993 a funkci zakladatele k tomuto dni vykonávalo Ministerstvo dopravy a spojů. K 31. prosinci 2012 vykonávalo funkci zakladatele České pošty Ministerstvo vnitra České republiky.

V rámci České pošty funguje síť retailového bankovnictví. Jedná se o Poštovní spořitelnu, která se stala v roce 2000 součástí skupiny ČSOB. V době pádu Investiční a poštovní banky byla Poštovní spořitelna jednou z jejích divizí bez právní subjektivity. Vztah mezi IPB a Českou poštou upravovala smlouva uzavřená na deset let (1997–2007), která umožňovala oběma smluvním stranám dohodnout se do konce roku 2005 o pokračování smlouvy po roce 2007.

Česká pošta a ČSOB podepsaly 1. září 2005 „Smlouvu o zajišťování služeb pro Československou obchodní banku, a. s.“, která upravuje prodej bankovních služeb pod značkou Poštovní spořitelny na přepážkách České pošty. Smlouva byla uzavřena na období do roku 2017 a pro obě strany představuje významný společný projekt.

O jeho rozsahu svědčí, že se týkal více než dvou milionů klientů, 700 zaměstnanců ČSOB a více než 3400 obslužných pracovišť, přičemž očekávané výnosy pro obě smluvní strany mají dosáhnout řádu desítek miliard korun. Pro Českou poštu předpokládané efekty spolupráce mají do roku 2017 dosáhnout sedmnáct miliard korun.

V únoru 2012 změnila Poštovní spořitelna název, jmenuje se Era. V současné době má šedesát šest finančních center a 3300 poboček České pošty. Poskytuje bankovní služby cca dvěma milionům klientů a zaujímá druhé místo na českém trhu po České spořitelně. Zaměřuje se na retailové bankovnictví, zajišťuje komplexní služby jak fyzickým osobám, tak podnikatelským subjektům.

Platnost „Smlouvy o zajišťování služeb pro Československou obchodní banku, a. s.“ z roku 2005 skončí v roce 2017. Stát musí do té doby rozhodnout, jak se sítí Poštovní spořitelny (nyní Era) po roce 2017 naloží. Může tuto síť převzít a vstoupit jako významný aktér na český bankovní retailový trh při vynaložení relativně omezených nákladů ve srovnání s budováním nové retailové banky.

3. Česká státní banka – ano či ne?
Zřízení universální české státní banky se jeví jako proveditelný a účelný projekt. Posílil by roli státu v českém bankovním sektoru a přispěl k odstranění současné nevýhodné pozice státu v této oblasti. Mohl by být realizován postupně a úsporně z hlediska nároků na státní rozpočet při využití existující struktury českých státních bank v souladu s připravovanou legislativou Evropské unie.

Jeho cílem by mělo být zkvalitnění českého bankovního sektoru, zvýšení konkurenční schopnosti české ekonomiky, zvýšení konkurence na bankovním trhu a zlepšení služeb reálné ekonomice, zejména malým a středním podnikům, zákazníkům a spotřebitelům.

V první fázi by se jednalo o vytvoření státní banky korporátního typu na bázi Českomoravské záruční a rozvojové banky, ve druhé fázi po roce 2017 (po skončení platnosti Smlouvy mezi Českou poštou a ČSOB z roku 2005) o vytvoření banky retailového typu a sítě retailových poboček.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.