Nebývalý zájem o práci ČNB jako nezávislého monetárního centra vypukl po zasedání bankovní rady 7. listopadu 2013. Centrální banka ČR má za úkol zajišťovat cenovou stabilitu a za tím účelem používá mj. i metodu tzv. cílování inflace.

Na tomto jednání se ČNB rozhodla „používat devizový kurz jako nástroj uvolňování měnových podmínek“. Tedy se rozhodla oproti dosadím zvyklostem zavést i cílování měnového kursu. Následovala nejen psychologická (pouze verbální) intervence jako dosud, ale i intervence fyzická (emise a masivní prodej koruny na měnovém trhu). Zvýšila tak zásobu eurobondů ve svém portfoliu a srazila cenu koruny, která nyní „plave“ nad 27 korunami za euro.

Silná reakce, kterou tento krok vyvolal, přišla jak z odborných, tak i politických kruhů. Šlo jen o nedostatečnou komunikaci ČNB? Vždyť zdůvodnění intervence z ČNB znělo tak bohulibě — bojem s deflační spirálou podpořit hospodářský růst a zaměstnanost. A inflační financování rozvoje není ve světě tak neobvyklé.

Jak to že z pravé poloviny politického spektra padala slova o vlastizradě a z leva se volalo po demonstracích? Dokonce se objevila petice za odvolání guvernéra ČNB Singera. Kriticky se vyjádřili i Václav Klaus a Miloš Zeman — označili tuto politiku jako drahou a neúčinnou. Je ta kritika ČNB jen pouhý nepodložený měnový populismus, kupodivu tentokrát nikoliv pouze levičácký?

Připomenu, že česká koruna se jako konvertibilní měna utvářela v období 1991-1995 po odstranění státního monopolu zahraničního obchodu, řízeného devizovým hospodářstvím a po měnovém oddělení Slovenska. Devalvace kursu volně směnitelné koruny v té době byla také součástí transformačního scénáře.