Osobami od témat

I když sledujeme spor o obsazení postu ministra zahraničních věcí, vůbec se v něm nehovoří o zahraniční politice. Přitom nelze vyloučit, že prezident se vládě nechce podřizovat z věcných důvodů.

Právo napsalo, co všichni víme. Miloš Zeman nemá rád Lubomíra Zaorálka. Ba co víc, prý ho nechce jmenovat ministrem zahraničí. Od středy dál sledujeme debatu o tom, zda prezident ministra jmenovat může nebo musí.

Médii oslovení právníci podali stanovisko, že odmítnout může, ale jen z velmi závažných důvodů – kdyby byl kandidát na ministra prokazatelně agentem cizí mocnosti anebo neuměl číst a psát. Prezident začal tvrdit, že odmítnout může, ale nesmí dávat vlastní návrhy. A že vše kdyžtak vysvětlí Bohuslavu Sobotkovi, aby daného kandidáta na ministra neztrapňoval veřejně.

„‚Prezident spoluvytváří zahraniční politiku a je pro něj nepředstavitelné, že by měl spolupracovat právě se Zaorálkem. Nikdy ho nejmenuje,‘ řekl Právu zdroj blízký Zemanovi,“ píše se ve středečním vydání.

„My jsme se s panem předsedou Sobotkou dohodli,“ řekl na to konto ve čtvrtek Zeman redaktorovi ČTK, „že nebudeme medializovat personální otázky. Pokud jde o mě, já jsem zvyklý dodržovat všechny dohody, které uzavřu, takže já tuto dohodu dodržuji.“ A aby nikdo nebyl na pochybách, doplnil o chvíli později: „Asi tak třikrát jsem vás upozornil, že ctím dohodu o tom, že nebudu medializovat personální otázky.“

Trvalo pak celé tři dny, než tentýž Zeman v rozhovoru pro Český rozhlas řekl, že nejmenuje Martina Stropnického ministrem obrany, pokud by mu to Bohuslav Sobotka navrhl, protože ho nepovažuje za kompetentního pro tento rezort. Že ale jeden dva další rezorty by pro Stropnického vhodné být mohly.

Buď tedy Zeman nedodržuje žádné dohody. Nebo v jeho slovech nešlo o Stropnického. A pak je otázka, dohodu s kým Zeman aktuálně drží.

Informace středečního Práva, že Miloš Zeman nemá osobně rád Lubomíra Zaorálka, je notoricky známá. Nyní připomínané Zaorálkovo rozhodnutí nehlasovat v roce 2003 pro Miloše Zemana v prezidentské volbě je přitom v tomto konfliktu jen epizodou. Následující ostatně až poté, co Miloš Zeman rozbil poslanecký klub ČSSD, aby znemožnil volbu Jaroslava Bureše v předchozím kole prezidentské volby.

Pokud jde o Stropnického, řekl Miloš Zeman následující: „Kdybych dostal návrh premiéra, aby byl například ministrem zahraničí, řeknu dobře, má tyto zkušenosti. Současně je Martin Stropnický dobrý herec (...), bývalý ředitel Vinohradského divadla, takže když dostanu návrh premiéra, aby dělal ministra kultury, budu respektovat, že má toto profesní zázemí.“

A protože ministerstvo kultury není bráno jako zvlášť exponované, můžeme brát informaci Práva za potvrzenou. Zeman nechce Zaorálka jmenovat. A Bohuslava Sobotku bude vydírat hrozbou, že nejmenuje navržené ministry. Fakticky proto, že je zrovna nemá rád. Oficiálně proto, že by se museli s resortem teprve seznamovat. Nebo že by – v případě ministerstva zahraničí – obtížně hledali s prezidentem společnou řeč.

Zeman se tak verbálně utvrzuje v tom, že co udělal se jmenováním vlády Jiřího Rusnoka, bude moci udělat i kdykoli příště. Že premiér bude odvozený od něj, a ne od parlamentu.

První mediální reflexe Zemanových slov nicméně v neděli navečer stavěla na prezidentově odmítnutí Stropnického. I další týden se tak nejspíš můžeme těšit na reflexi personálních sporů a osobních nesnášenlivostí. A hledat výklady pravidel, která i významní aktéři beztak využívají, jen pokud odpovídají jejich záměrům.

Na dění samém je přitom nejzajímavější, jak se proměnuje vnímání role prezidenta a dalších ústavních aktérů. A pro popis české politiky je nejpříznačnější skutečnost, že i když se vlastně vede spor o obsazení postu ministra zahraničních věcí, tak se vůbec nehovoří o zahraniční politice.

Přitom by bylo dobré vědět, jak se kandidáti na ministry a prezident liší třeba v pohledu na dění na Ukrajině. Co si myslí o východním partnerství. Nebo jak by se postavili k vyjednávané obchodní smlouvě mezi EU a USA. Nejsnáze bychom tak možná zjistili i to, zda Zemanova slova o obtížném hledání společné řeči přeci jen nemohou mít reálný základ. Že se prezident vládě nechce podřizovat z věcných důvodů, nemusíme předem vylučovat.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Karel Lippmann - středoškolský učitel

Úterý, 10.Prosince 2013, 09:43:36

Nemohu se ubránit dojmu, že řada levicově orientovaných občanů se po volbách ocitla v poněkud prekérní situaci, a to z jiného důvodu, než je obsazování jednotlivých postů ve vládě.
I kdyby byl pan Babiš, vtěleným andělem, rozhodnutím voličů začíná ČSSD spolupracovat s hnutím úzce spojujícím moc ekonomickou, politickou a mediální, hnutím, které už z těchto důvodů lze v dnešním politickém kontextu označit za pravicové. Co z toho vzejde, to je zatím dost obtížné předvídat. V každém případě byla ukázána cesta těm, kteří se v budoucnosti ocitnou v pokušení investovat velké peníze do získání přízně sociálně frustrovaných voličů.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.