Ve Venezuele roste napětí

Režim prezidenta Madura čelí hospodářským problémům, mobilizaci pravice i kritice zevnitř. Před blížícími se komunálními volbami se tak uchyluje ke kontroverzním krokům.

Zprávy, které v posledních týdnech přichází z Venezuely, příliš nezapadají do ospalé předvánoční atmosféry. Několik týdnů před komunálními volbami – měly by se konat 8. prosince – se zemí šíří všeobecná skepse. Poslední průzkum společnosti Datanalisis ukázal, že pouze 27 procent obyvatel třicetimilionové země považuje současnou situaci za dobrou. Celých 70 procent předpovídá další zhoršování.

Venezuela se už několik měsíců potýká s více než padesátiprocentní inflací, prudkým znehodnocováním měny na neoficiálním černém trhu a také – a to dlouhodobě – s extrémní zločinností; Caracas je podle posledních údajů hlavním městem Jižní Ameriky, co se týče množství vražd na počet obyvatel. To všechno, v souvislosti s prudce klesající popularitou a se smrtí sjednocovacího prvku, kterým byl dlouhá léta Hugo Chávez, nutí současného prezidenta Madura ke kontroverzním krokům.

Zatím nejviditelnějším je proklamovaná snaha o všeobecné snížení cen „kapitalistických parazitů“, tedy majitelů obchodů. Válka vyhlášená vysokým cenám má už několik set obětí uvězněných za manipulace a nadhodnocování, armáda a milice také od začátku měsíce obsadily řadu obchodů a přinutily majitele snížit ceny o 25-30 procent.

Nicolás Maduro si dále nechal před několika dny schválit tzv. Ley Habilitante, který mu umožňuje dvanáct měsíců vládnout pomocí prezidentských dekretů bez schválení Kongresem. Svou rozšířenou moc chce podle vlastních prohlášení využít k boji s korupcí a právě vysokými cenami. „Zákon na kontrolu cen, výdělku a ochranu rodiny“ byl vůbec první, který nechal prostřednictvím prezidentského dekretu schválit.

A můžeme pravděpodobně očekávat víc. Maduro totiž prohlásil: „To co jste viděli doteď, je nic ve srovnání s tím, co ještě uskutečníme.“

Opozice v reakci na učiněné kroky svolává masové demonstrace na příští týden. Chystá též velké protestní shromáždění v době oficiální návštěvy nizozemské královské rodiny.

Je to zřejmě právě kombinace ekonomických problémů a možnosti prohry v blížících se volbách, která eskaluje už tak napjatou situaci v rozdělené zemi. Maduro se zřetelně pokouší dobýt zpět náklonnost nejchudších vrstev obyvatelstva, které v Chávezových dobách viditelně získaly sebevědomí i silnější postavení ve společnosti, jež je dlouhodobě ignorovala. Vyostřená válečná rétorika nebo boj za snížení cen je součástí taktiky mobilizace a zároveň jistou formou uplácení. Fascinujícím způsobem to vyjádřil generál Herbert García Plaza, když během živého přenosu z jednoho obsazeného obchodu prohlásil: „Musíme zajistit, aby měl každý Venezuelan plazmovou televizi a nejmodernější ledničku.“

Madurovi jistě tento postup může přinést krátkodobé zvýšení popularity. Jenže zároveň přispívá k radikalizaci bezprecedentních rozměrů; už teď část opozice otevřeně mluví o nutnosti puče. A Maduro nemá jistou pozici ani ve vlastní straně. Jeho tradiční oponent a předseda Národního shromáždění, Diosdado Cabello, má na své straně podporu armády, která ještě může sehrát klíčovou roli.

Blížící se volby budou každopádně důležitým momentem. Podle některých dokonce určujícím pro nejbližší budoucnost Venezuely. Sociolog Heinz Dieterich předpovídá, že prohrané volby by znamenaly konec celého „socialismu 21. století“, jak právě on nazval Chávezem budovaný režim. Pokud se ovšem volby vůbec uskuteční. Je tu totiž ještě jedna možnost: jejich odložení, které bude zdůvodněno narůstající nestabilitou a ozbrojenými incidenty. Něco takového by současný venezuelský prezident jistě uvítal.

Ale těžko říct, jestli by mu to skutečně pomohlo; ať už ve vztahu k vnější nebo vnitřní opozici.

A co si myslíte vy? Diskuse (17 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Tomáš Tožička - Duchcov

Špatně jako v Respektu Sobota, 23.Listopadu 2013, 13:00:22

Zahraniční informace v DR byly zatím většinou dostatečně kvalitní a informované. To se bohužel o tomto článku říci nadá. Připomíná sice lepší články špatných zahraničních komentátorů z Respektu, ale to znamená, že je hodně pod úrovní DR.

Situace ve Venezuele je nepochybně složitá a jeden krátký článek ji nepostihne. Nicméně by bylo vhodné, aby redakce více dbala na uvádění zdrojů (jak to bylo dříve zvykem) a to alespoň jmenováním v textu.

Komentátor samozřejmě může považovat Bolívarský program za zločin proti pravdě, lásce a kapitalismu, ale upřednostnit emotivní citát generála před informací o sabotážích majitelů továren je na hranici manipulace s fakty - jak to známe právě z článků v Respektu.

Dnes se ve Venezuele bojuje o ekonomiku a to nejspíš stejným způsobem, jako v Chile za Allendeho. A ze strany USA nejspíš také podobnými, byť dnes již sofistikovanějšími způsoby. Zatímco většině agentur je to jasné, k Františkovi Kalandovi tato informace ještě bohužel nedorazila nedorazila.

Tak snad teď ;-)

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Tožičko, Sobota, 23.Listopadu 2013, 16:14:36

nejsem nikterak odborníkem na třetí svět a jmenovitě Venezuelu, ale neselhává ten model "socialismu 21. století" ekonomicky? Nedojíždí - lidově řečeno - na totéž, co komunistické režimy sovětského typu - tedy na podcenění významu trhu?
A proč ti majitelé menších obchodů apod. nejsou na straně revoluce? Lze ji vyhrát bez podpory alespoň části středních vrstev?

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Plevo, Neděle, 24.Listopadu 2013, 12:13:43

a proč nejsou majitelé obchodů na straně levice u nás? A pokud ano, tak určitě velmi menšinově?
Žijeme ve volném trhu už čtvrt století. Za tu dobu je i člověk, který nepodniká, schopen vyhodnotit jeho klady a zápory. A možná i zhodnotit, nakolik je přínosný těm chudým.
Nezávidím všem těm zemím, které se pokoušejí o jiný ekonomický model, jejich práci. Ten tlak ze strany všech těch pijavic musí být obrovský. Od různých protikampaní až k otevřeným intervencím. Když jde o prachy, jde těmhle lidem o vše. Jen naivové mumlají něco o vítězství těch schopnějších. Vyhrávají ti všehoschopní, ale to snad už každý trochu rozumný člověk, za těch čtvrt století, ví.
Autor článku je buď manipulátor, nebo naiva. Pokud svá tvrzení, například o zločinnosti, neuvede ve srovnání s jinými destinacemi, je asi více tím manipulátorem. Takový St. Louis v Missouri před Caracasem bezpečně vede. Je tam také řešením změna režimu? Na jaký?
Chtělo by to i další srovnání. Kolik procent lidí v USA pobírá potravinové poukázky a kolik ve Venezuele. Měli bychom se totiž naučit poměřovat kvalitu každého režimu tím, jak se chová k těm nejslabším, ne k těm nejbohatším. Tak se pozná jeho skutečná kvalita.

Tomáš Tožička - Duchcov

Problém srovnání Neděle, 24.Listopadu 2013, 19:47:49

jak ukazuje pan Ševčík, je právě tím, jak se dá, byť bezděčně, manipulovat s daty. Proto je třeba si na to dávat pozor, zvláště když píšeme o zemích, jejichž realitu většina lidí nezná.

Venezuela se potýká s problémy, které nejsou nepodobny našim. Fašismus, rasismus a xenofobie je v ČR horší. O centralizaci a nedemokratických postupech vlády nebudu ani mluvit.

Za naprosto nesmyslný argument považuji, že nějaký systém má ekonomické problémy. Největší ekonomické problémy má od svého počátku až dosud západní kapitalismus. Proto také potřebuje neustále expandovat, okupovat a kolonizovat.

Na kapitalismus a jeho 20 procent dobře ozbrojených pirátů (my jsme toho součástí) doplácí celý svět. V tom je problém. Kdyby měl západní kapitalismus konkurovat zbytku světa bez vynucených výhod, už dávno by skončil. Takhle přenáší většinu katastrof jinam.

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Zatím z pozice editora Neděle, 24.Listopadu 2013, 23:58:57

Autor bohužel nemá prozatím přístup do diskuzí, neboť o něj sám dosud nepožádal. Hned zítra mu jej však zařídím, a bude-li chtít, obhájí si svá tvrzení sám. I já si nicméně myslím, že výtky Tomáše Tožičky a pana Ševčíka míří mimo, a tak když nebude autor chtít, nebo mít možnost, s chutí se pustím do debaty sám. Zatím ale jen z pozice editora:

1) k vývoji ve Venezuele jsme publikovali řadu textů. Toto je jeden z nich, názorový. František Kalenda čerpá zpravidla z latinskoamerického (a zvláště brazilského) tisku, jehož je pravidelným čtenářem. Neznám přesně zdroje, ze kterých čerpal při psaní toho textu – je sloupkař, a ti mají u mě volnější ruku. Se vší odpovědností ale mohu prohlásit, že tvrzení TT, že většině agentur je dnes jasné, že se ve Venezuele bojuje o ekonomiku, a to nejspíš stejným způsobem, jako v Chile za Allendeho, je naprosto mylné. Naopak - mezi agenturními dopisovateli je tento pohled naprosto okrajový

2) podle mých informací je v St Louis podstatně menší zločinnost než v Caracasu, tedy alespoň co těžkých zločinů týče. Počet vražd v Caracasu uváděný venezuelskou vládu je 91,7 na 100 tisíc obyvatel a rok; počet téhož dle Venezuela Violence Observatory je 200 na 100 tisíc a rok. V St Louis jde o 35,1 na stejný ukazatel. Caracas je výrazně dále i v případech přepadení, nebo loupeže. Dle jakých čísel podle vás, pane Ševčíku, St Louis bezpečně vede? Dle těchto tedy ne (http://www.city-data.com/crime/crime-St.-Louis-Missouri.html)

Zdeněk Jehlička - Praha

majitelé obchodů Pondělí, 25.Listopadu 2013, 01:21:35

Státní intervence ve prospěch chudých vedla venezuelskou vládu mj. i ke zřizování levných dotovaných jídelen, které však vytlačovaly malé restaurace drobných vlastníků, kteří ze svých příjmů často živili celé rodiny a kteří tak neměli důvod "svou vládu" zrovna milovat. Očividně nešlo o žádné globální kapitalistické pijavice a kupodivu jako všehoschopní ani v boji o přežití s bolivárskou vládou "socialismu 21. století" nevyhráli. Samozřejmě, že pokud systém selhává a není schopen uživit vlastní obyvatelstvo, je vládní intervence nezbytná. A to i za hranici reformismu. Problém je tak nejspíš v prosazování socializační politiky uvnitř struktur kapitalistické společnosti, kdy jedno překonává druhé a bez úprku vpřed není dlouhodobě ve prospěch změny řešitelné. Vzniká jen permanentní frustrace, kdy majetní tuší, že ztrácejí, aniž by chudí měli jistotu, že mohou dlouhodobě získat. A paranoidní rozdělení, kdy i za již bohužel běžnými výpadky el. proudu jsou viděni pilou ozbrojeni opozičníci přeřezávající za tmy sloupy vedení. Jak jsem si před lety vyslechl ve venezuelské Gran Sabaně.

Luděk Ševčík - OSVČ

Co je pane Jehličko paranoidní, Pondělí, 25.Listopadu 2013, 18:11:54

to se tu dá těžko posoudit. Viděl jsem francouzský dokument o tom, jak, prakticky ještě v nedávné době, letadla CIA shazovala v Nicarague housenky na plantáže. CIA nejen financovala Contras, tyto jednotky vytvořila - neexistovaly. Vyzbrojila je, dala jim uniformy, boty, postavila jim tábory v Hondurasu, aby měli kde bydlet, dala jim léky, doktory, výcvik, vedení a směr. Takto se vlády USA prakticky podílely na všech převratech v Jižní Americe, velmi často i přímou intervencí, které jim hrály do noty. Pokud budeme po těchto zkušenostech považovat obavy místních z toho, že za nenadálými problémy může být sabotážní činnost, za paranoidní, prokazujeme tím značnou naivitu.
Dnes neselhává jen systém ve Venezuele, selhává prakticky všude. Otázka je, jak to, že selhává v USA, které mají, na rozdíl od Venezuely, vše ve svých rukou? Tady se ptejme. Jak to, že krachuje ekonomika, která měla naprosto jinou startovní dráhu, která měla absolutně dominantní postavení ve světě? Ekonomika, která má přístup k levným zdrojům energií /kdo z jejich vyzdvihovatelů byl kdy schopen porovnat vliv daleko nejlevnější energie na cenu výrobku, v porovnání třeba s Evropou?/ a surovin? A srovnávejme srovnatelné a hlavně to důležité. Za to já nepovažuji počet majitelů luxusních aut, ale procenta úbytku negramotných, procenta těch, kterým se dostane lékařské péče a těch, kteří mají šanci dožít se vyššího věku.
Pane Jedličko, vycházel jsem z tohoto zdroje: http://eljake.webnode.cz/a10-nejnebezpecnejsich-mest/. Ale jsou i jiné odkazy, např.:http://jenprocestovatele.topzine.cz/5-nejnebezpecnejsich-mist-sveta-mesta-kde-se-akcni-filmy-stavaji-skutecnosti/, které to potvrzují.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pánové Tožičko a Ševčíku, Pondělí, 25.Listopadu 2013, 20:53:16

nezlobte se, ale to je argumentace ve stylu někdejšího Rudého práva : a vy zase bijete černochy!

Nikdo soudný (a asi nikdo na tomto serveru) netvrdí, že západní kapitalismus funguje dobře. Otázkou je, zda bolívarský "socialismus 21. století" může být jeho životaschopnou alternativou. To se zatím opravdu, při nejlepší vůli, nezdá. Viz i článek D. Azzelliniho, který připomíná vědecké dílo o řešení kvadratury kruhu:)

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Plevo, Úterý, 26.Listopadu 2013, 12:44:57

s tím Právem jste to trefil. Ale spíše na sebe. Pokud požaduji vyvážené srovnání, těžko v tom hledat vámi psaný příměr.
Co se týká termínu "životaschopná alternativa", chtělo by jej více rozebrat. Především - dle mého názoru je nejlepší systém, z nějž těží většina obyvatel. Tedy ne maximálně 5-10 % jako u nás, či jinde v neoliberálních zemích, ale možná 50-60 % jako ve Venezuele. To předně. Životaschopnost systému by se tak neměla poměřovat podle neoliberálních kriterií a hlavně ne optikou jejich hlásných troub.
Co se nám zdá, nebo nezdá, je jedno. Není však sporné, že jihoamerické státy, kterým se podařilo dostat z područí USA, dosáhly pozitivní změny kvality života pro většinu svých obyvatel. Že vše neprobíhá ideálně, není vůbec s podivem. Systémy jsou nové, neověřené. Ale na rozdíl od nás, to zkoušejí. My zatím děláme teoretickou přípravu a tak ji pilujeme, že uvedení do praxe se nedožijí ani naši pravnuci. A možná ani naše galaxie. Tak bude bezchybná.

484986_4526130479194_2091422123_n

František Kalenda - Praha

Pánové, Úterý, 26.Listopadu 2013, 15:30:16

dovolím si jako autor článku reagovat na několik vznesených výtek a dotazů.

1) Ke konkrétním zdrojům – v tomto konkrétním článku vycházím z informací portugalských novin Público (ty považuji za nejsolidnější portugalský tisk, vřele doporučuji!), Al-Džazíry, brazilského serveru Folha Política a Folha de S. Paulo. Informace o reakci Heinze Dietericha přebírám z Deutsche Welle. Nicméně události ve Venezuele sleduji dlouhodobě, a jelikož se jedná o názorový článek, odráží i mou reflexi vývoje v zemi od Chávezovi smrti. Kromě toho jsem ve spojení s několika lidmi z venezuelských univerzit s různým názorovým pozadím, které mohu vždy požádat o jejich reakci.

2) V komentářích kolegů Tožičky a Ševčíka se objevuje několik zjevných nepravd – 1. Nepovažuji Bolívarský program za „zločin proti pravdě, lásce a kapitalismu“; spíše nevidím poslední Madurovy kroky jako součást tohoto programu. Jejich zaměření je čistě konzumní, populistické, bez skutečného ohledu na chudé a s nádechem barbarství. Chávez reguloval ceny dlouhodobě, ale nikdy to nedospělo k předvánočnímu rozdávání elektroniky. 2. V žádné renomované agentuře jsem nezaznamenal názor, že by se tentokrát mělo jednat o nějaké cílené sabotáže ze strany USA. Toto je typická rétorika pozdního chávezovského období, která je sice pochopitelná, ale dovedená ad absurdum. Pro upřesnění, agentury sleduji pravidelně nejméně tři, tedy Reuters, AFP a Agencia Brasil. Když tak prosím uveďte zdroj, pánové. 3. Všeobecně ke zveličování zločinnosti v Latinské Americe už jsem se vyjadřoval dříve ve článcích o Brazílii, např. Rio de Janeiro je dnes v žebříčcích kriminality výrazně níže než mnoho velkých amerických měst (včetně St. Louis). O to děsivější je vidět onen nárůst ve Venezuele zřetelný i z vládních údajů, mimochodem ho žádným způsobem nezpochybňují ani vládní představitelé. Množství vražd na počet obyvatel je podle oficiálních údajů dnes v Caracasu zhruba čtyřikrát větší než právě v uvedeném Riu a tendence je oproti Brazílii nebo Kolumbii opačná. Panem Ševčíkem uváděné zdroje jsou legrační.

3) Nevím, kolik ze zde diskutujících je v kontaktu s někým ve Venezuele, ale zhoršení životní situace od Chávezovy smrti je tu prostě dramatické, ať už definujete krizi jakkoli. Měna ztrácí hodnotu každý den, stávají se z ní bezcenné papírky, a nikdo nedokázal vyřešit rostoucí nedostatek základního zboží. Prohlubující se krizi pak nejlépe reflektují právě průzkumy, které poprvé dávají šanci, že opozice vyhraje volby. Netvrdím, že opozice není za zhoršení spoluzodpovědná, právě naopak. Jen tvrdím, že obě strany kráčí na cestu dramatické konfrontace.

4) Dovolím si nepouštět se s vámi do diskuze o ekonomické (ne)funkčnosti kapitalismu, selhávání Spojených států apod. To, když odpustíte, naprosto překračuje limity tohoto článku. Navíc jsem antropolog. Stejně tak vůbec nezapírám nebo neobhajuji vliv Spojených států na převraty v Latinské Americe a pokusy o znovuzískání vlivu v regionu. Ostatně jsem o tom psal třeba ve článku „Americká aliance“. Také v jiných článcích o Venezuele jsem zmiňoval třeba vazby Caprilese na Spojené státy a podíl USA na zatím posledním pokusu o převrat v zemi.
Nicméně podmínky se velmi změnily, schopnost USA zasáhnout v Jižní Americe skutečně přímo (na rozdíl od Střední Ameriky) i díky Chávezovi nemá a vidět za každým krokem CIA definuje paranoiu. Spojené státy se staly pro venezuelský režim jednoduchým démonem, kterým se dá omluvit každý domácí problém.

Přitom Brazílie, ale třeba i Bolívie nebo Uruguay dokazují, že bez ohledu na americké zájmy v regionu je možné být úspěšný a nezávislý. Pro mě osobně je skutečným hrdinou Latinské Ameriky a jejích nejchudších brazilský exprezident Lula nebo uruguayský prezident Mijuca. A největším úspěchem je brazilský program Bolsa Família. Sílící prvky autoritářství a šikany ve venezuelském systému se mi prostě nelíbí; tihle pánové zvládli/zvládají jejich zemi změnit k nepoznání bez nich.

484986_4526130479194_2091422123_n

František Kalenda - Praha

Jinak Úterý, 26.Listopadu 2013, 15:38:20

obhajovat americkou politiku v Latinské Americe tedy skutečně nebudu. A naprosto souhlasím s tvrzením kolegy Ševčíka, že nezávislé jihoamerické státy "dosáhly pozitivní změny kvality života pro většinu svých obyvatel". O té změně ostatně často píšu.

Tomáš Tožička - Duchcov

Demagogie a paranoia Středa, 27.Listopadu 2013, 16:30:34

Doporučuji, aby každý autor dostal automaticky přístup do diskuse aspoň na měsíc, jinak to tu trochu ztrácí smysl. Když sem píše častěji, tak už není vůbec co řešit a udivuje mě, že ho dosud neměl...

To, že autor nevěří "socialismu pro 21. století" je z jeho článku více než zřejmé. Mě je ten termín ukradený a zajímají mě jen výsledky té či oné politiky v daném geopolitckém kontextu.

Venezuela má jako jedna z mála zemí na planetě nárůst příjmů na obyvatele a je mezi dvěma třemi nejúspěšnějšími potírači chudoby na planetě.

Jestli Maduro prohraje volby či ne, je pro jeho politiku relevantní asi jako to, že si u nás volíme lidi, kteří nás dostali do krize...

Mluvit o paranoie amerického vlivu na Venezuelu po přiznání USA, že se podílely na násilném pokusu o převrat v r. 2002 je trochu jak ze spisů Romana Jocha. Totéž platí o plánovaném omezení produkce za účelem zhoršení dodávek zboží ze strany některých firem. Konečně viděl jsem to na vlastní oči v Zimbabwe a nemám důvod se domnívat, že ve Venezuele by to mělo být jiné. Navíc to potvrzují někteří mí známí.

Ano, Uruguay je dlouhodobě na tom dobře (dobře utajený socialismus) a Brazílie se zlepšuje. To, že je milují i v NYTimes jako "své dobré levičáky" není důvod to zpochybňovat.

Nicméně snižování chudoby bylo ve Venezuele radikálnější a úspěšnější než v Brazílii.

Je jasné, že místní levičáky zajímá více Venezuela a tamní experiment, než srovnání politik s ostatními režimy v LA. Protože mě tento ideologický aspekt nechává chladným, vadí mi pouze to, že se tu vytrhávají události ze souvislostí a relativně běžná situace, kterou vidíme ve Venezuele, je vydávána za něco, co se děje kvůli nějakému tzv. socialismu 21. století.

A to je prostě nesmysl. Venezuela a dění v ní je zrcadlem globální politiky a globálních zájmů a Venezuelské vláda se v tomto kontextu pohybuje s běžnou schopností či neschopností vlád. Řekl bych, že lépe než vláda v ČR či Řecka...

Tomáš Tožička - Duchcov

Kalendovo Rádio Jerevan Středa, 27.Listopadu 2013, 16:49:11

Ten nesmysl, že vláda rozdává ve venezuele plazmové televize mi připomíná starý vtip ze souboru Rádio Jerevan.

Dotaz posluchače Rádia Jerevan: Je pravda, že na Něvském prospektu se rozdávají auta zdarma?

Rádio Jerevan odpovídá: Ano je to pravda! Ale není to na Něvském Prospektu, ale na Arbatu, nejedná se o automobily ale o jízdní kola a nerozdávájí se, ale jsou kradeny.

A tak je to i s elektroniku ve Venezuele. Vládním zásahem došlo ke snížení cen a někde došlo ke rvačkám o zboží a následně k vykrádání obchodů, jemuž se snažily zabránit národní gardy...

Ale i kdyby je rozdávaly zdarma, u nás jsme zase schválili nedanit příjmy z kapitálu. Tak co je horší/lepší? AHA, není to zas jako z Rudého Práva - my taky bijeme Romy - pane Plevo :-)?

Tomáš Tožička - Duchcov

Agentury nevnímají ekonomické problémy jako boj o Venezuelu Středa, 27.Listopadu 2013, 17:03:37

Tak to asi s Petrem Jedličkou čteme jiné agentury se stejným jménem. Všechny upozorňují na nedostatek základních životních potřeb a neschopnost vlády je zajistit. Přesně takhle bylo i v případě Allendeho a Arbenze. Nebo ne? Srovnejte, jak se o nedostupnosti základních potravin mluvilo třeba v případě Řecka.

Absurdní je, jak se pořád řeší ten toaletní papír. Kolik lidí, si v zemi, kde žije 32 % obyvatel pod příjmovou hranicí 4,5 USD /den, utírá zadek toaletním papírem ze supermarketu? A nakolik je tohle nějaký relevantní údaj?

Když jdeme hlouběji, dozvíme se ještě o nedostatku kuchyňského oleje. To už je závažnější, ale není to pro západní čtenáře, kteří olej omezují, tak směšné, jako nedostatek toaletního papíru, bez kterého si nedovedeme představit život.

A to až tak, že ho v době humanitárních krizí vozíme třeba do oblastí Asie, kde ho vlastně vůbec nepoužívají, protože jsou na hygienu náročnější a zadek si myjí...

Zdeněk Jehlička - Praha

Pane Ševčíku, Středa, 27.Listopadu 2013, 22:49:24

netřeba mne poučovat o intervenční politice USA obecně a směrem k jejich jižním sousedům zvláště, sám jsem mj. přeložil knihu Zadní dvorek Ameriky, čili o tématu něco málo vím. Svým tvrzením o contras jste si však zbytečně naběhl na vidle. Jistě lze souhlasit, že by bez podpory Reaganovy vlády neměly contras tak důraznou palební sílu, pokud by vůbec byly schopny přežít, těžko lze ale tvrdit, že by bez CIA ani nevznikly. Kromě CIA vyzbrojovaných a cvičených skupin bývalých příslušníků somozovských Národních gard převážně z Nikaragujské národní fronty zde operovaly protivládní oddíly ještě nedávných představitelů sandinistické revoluce, kteří oponovali nové vládě buď´ z antirevizionistických levých pozic (maoistická komunistická strana), nebo prostě jen (z jejich pohledu) pro přílišný příklon země k SSSR (Demokratická revoluční aliance hrdiny protisomozovského boje Edéna Pastora). Nezanedbatelné bylo i ozbrojené vystoupení Misquitů a Sumů. Pobřežních indiánských kmenů baptizovaných Moravskými bratry nucených sandinisty dočasně opustit svá území. Jistě můžeme říci, že v bipolárním rozdělení studené války a v konkrétním boji contras proti sandinistické vládě sehrály tyto skupiny roli užitečných idiotů, těžko je však lze označit za agenty amerického imperialismu, pokud nechceme být považováni za ignoranty nebo...naivy. Bráníc se byť jen podezírán z přisluhovačství Romanu Jochovi, přiznávám ve věci svou náklonost věčně revoltujícímu Ernestu Cardenalovi. Takto prvnímu nikaragujskému ministru kultury ve vládě sandinistické revoluce. A za svým původním příspěvkem mi nezbývá, než si stát i nadále.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Jehličko, k vašemu vyjádření: Čtvrtek, 28.Listopadu 2013, 10:55:31

"Svým tvrzením o contras jste si však zbytečně naběhl na vidle." tolik - vše je možné. Je možné, že jsem zbytečně věřil Johnu Stockwellovi, nejvyššímu úředníkovi CIA, který po odchodu z agentury vystoupil na veřejnosti. Řídil zpravodajskou činnost CIA ve Vietnamu a byl velitelem speciální jednotky v tajné válce CIA v Angole v letech 1975 až 1976 a byla mu udělena medaile za zásluhy předtím, než rezignoval. Neboť jsem citoval z jeho tvrzení: "Destabilizace Nicaraguy začala v roce 1981. Tehdy jsme začali financovat tyto síly bývalých Somozových národních gardistů, které jsme nazývali Contras (kontrarevolucionáři). My jsme tyto jednotky vytvořili - neexistovaly, dokud jsme jim nedali peníze. Vyzbrojili jsme je, dali jim uniformy, boty, postavili jsme jim tábory v Hondurasu, aby měli kde bydlet, dali jsme jim léky, doktory, výcvik, vedení a směr - poslali jsme je destabilizovat Nicaraguu. Pod naším vedením systematicky vyhazovali do povětří sýpky, pily, mosty, vládní úřady, školy, zdravotní centra. Přepadávali nákladní automobily, aby se produkty nemohly dostat na trh. Plenili farmy a vesnice. Farmáři museli mít u sebe zbraň, když orali, pokud vůbec mohli orat." Takže jsem buď já naběhl na jeho vidle, nebo vy na moje.
K té paranoi ještě jedno jeho výstižné prohlášení: "Když se vládě USA nelíbí vláda určité země, pošle tam CIA s jejími zdroji a aktivisty, najatými lidmi, najatými agenty, aby od sebe odtrhli sociální a ekonomickou strukturu země jako nástroj pro vyvíjení tlaku na vládu. Přitom doufají, že přimějí vládu chovat se tak, jak si přejí USA, nebo že se vláda zhroutí a oni mohou způsobit převrat a dosadit k moci takové lidi, jaké potřebují.
Nyní je ovšem oddělení ekonomické a sociální struktury zcela učebnicovou záležitostí. O čem dnes budeme hovořit, je záměrné vytvoření podmínek, kde farmář nemůže svou produkci prodat na trhu, kde děti nemohou chodit do školy, kde ženy jsou vyděšené doma i mimo domov, kde činnost vlády je úplně ochromena, kde nemocnice ošetřují zraněné místo nemocných, kde mezinárodní kapitál je odrazen a země jde do bankrotu. Jestliže se dnes zeptáte Ministerstva zahraničí, jaké mají oficiální vysvětlení účelu Contras, řeknou vám, že to jsou útoky na ekonomické cíle, hornictví, rozbití ekonomiky země. Oni ovšem útočí na mnohem víc věcí."
Je pak na místě považovat obavy Venezuelanů za paranoidní?

Zdeněk Jehlička - Praha

Ano, pane Ševčíku, Sobota, 30.Listopadu 2013, 00:07:40

ne obavy Venezuelanů, ale váš příspěvek je toho dobrým příkladem.

Jmenuji síly, které vystoupily proti sandinistům, aniž by byly "vymyšleny" CIA (a aniž bych je jakkoliv hodnotil) a vy mi tu přepisujete knihu bývalého šéfa CIA (sic) o podrobnostech podílu jeho úřadu na vzniku contras, o kterých snad nikdo z nás nepochybuje.

Dovedu si představit, že v krajních situacích agrese se může zdát nezbytným vnímat jiný hlas za v principu ohrožující až nepřátelský. Často však za cenu, že zužuje prostředí podpory, jak se ukázalo nejen v Nikaragui. I když jde o přežití, ne každý kritik musí být nutně zaprodanec imperialismu prošlý Školou Amerik. Těmto sebezáchovným zkratkám by však neměl podléhat ten zvenčí, pokud chce být dotyčnému přítelem.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.