Chavez: nekompatibilní nekrology a naděje, která zůstává

Venezuela představuje alternativu vůči neoliberálnímu Severu i konzervativnímu Východu a Jihu – proto vzbuzoval Chavez tolik nadšení i odporu. Další vývoj ukáže, zda je nositelem bolívarovské revoluce skutečně lid nebo pouze charismatický vůdce.

Předčasné úmrtí venezuelského prezidenta Huga Rafaela Chaveze Friase vyvolalo mnoho protikladných reakcí. Nejen za života, ale i po smrti patří Chavez k lidem, kteří mají nadšené přívržence a zavilé nepřátele a jen málo střízlivých hodnotitelů.

Jako pravděpodobně žádný jiný současný politik zemí, kde se rozhoduje demokraticky, prokázal, že na politickém poli je neporazitelný. Vyhrál neuvěřitelných třináctero voleb a referend a pokus o jeho svržení pučem, podporovaným Spojenými státy, vydržel v roce 2002 jen 48 hodin, než lid a věrná část armády nastolili opět ústavní pořádek. Poté, co prosadil možnost být volen znovu bez omezení, bylo reálné, že ve svých 58 letech mohl setrvat u vlády klidně dalších dvacet let. A tak pro Chavezovy nepřátele přišla smrtelná choroba jako na zavolanou. Ostatně venezuelská vláda ustavila vyšetřovací komisi, která má zjistit, zda nehrálo roli cizí působení.

U těch, kdo po jeho porážce toužili a soustavně zpochybňovali Chaveze i jeho socialismus pro 21. století nelze nevidět uspokojení, kterou jen nedokonale zakrývají pietní ohledy. Démonizace nebezpečného radikála pokračuje i post mortem. Jeden z komentátorů nazývá tento fenomén „průmysl nenávisti vůči Chavezovi“

Naproti tomu většina lidí ve Venezuele i v dalších latinskoamerických zemích upřímně truchlí. Uruguayský prezident Jose Mujica vzpomíná na Chaveze jako na „nejvelkorysejšího politika, kterého jsem kdy potkal“ a o Venezuele mluví jako o „pevnosti demokracie“.

Součástí nekrologů je obvykle i hodnocení ekonomického vývoje Venezuely v době Chavezovy vlády. I tady se setkáváme s naprosto protikladnými soudy. Kritikové poukazují ne to, že výsledky jsou chabé i v oblastech, kterými se země chlubí, jako jsou potírání chudoby, zdravotnictví a školství, že zisky ze znárodněné těžby ropy jdou do spotřeby („projídají se“, jak napsal jeden český vědec), že země má vysokou inflaci a hrozí jí další zhoršování situace. Nepochybným problémem je vysoká zločinnost a také vysoká míra klientelismu a korupce.

Z jiných zdrojů se lze dočíst, že veřejný deficit činí pouhých 7,4 % HDP a veřejný dluh slušných 51,3 % (měně než průměru EU) a že v zemi, představované jako komunistická hrozba, představuje veřejný sektor jen 18,4 % ekonomiky (měně než ve Francii a samozřejmě méně než ve skandinávských zemích). Pro venezuelské voliče je asi nejdůležitějším ukazatelem pokles chudoby ze 71 % obyvatel v roce 1996 na 21 % v roce 2010. Další čísla lze najít zde.

Chavez ani Venezuela by asi nepoutali takovou pozornost, kdyby nešlo o zemi s aktuálně největšími světovými zásobami ropy, která tak disponuje dostatečnými zdroji, aby mohla dlouhodobě uskutečňovat pokus o společenskou přestavbu. A kdyby tyto změny nebyly součástí kontinentálních tektonických změn celé Latinské Ameriky. A kdyby bolívarovská revoluce nebyla tak inspirující.

Chavez se k Bolívarovi rozhodně nehlásil jen slovy, ale jeho představu sjednoceného kontinentu všemi silami uskutečňoval tím, že Venezuelu i její zdroje aktivně zapojil do integračních uskupení jako jsou UNASUR, Banco del Sur, Petrocaribe a především ALBA. Modely skutečně vzájemně výhodné mezinárodní spolupráce představují důležitý prvek ekonomického vzestupu kontinentu.

Ale chavistická zahraniční politika se neomezovala na Jižní Ameriku. Pozoruhodné vztahy vybudovala i s řadou afrických zemí (podobně jako Brazílie) a Chavez zdůrazňoval i své vlastní africké kořeny a rasismus viděl jako „velmi charakteristický pro imperialismus … velmi charakteristický pro kapitalismus.“ I pro řadu afrických zemí obchodní ropná politika Venezuely narušila hegemonii transnacionálních energetických gigantů.

Největším odběratelem venezuelské ropy jsou stále ještě Spojené státy, ale nejužší spolupráce existuje s Čínou, která potřebuje pro rostoucí domácí trh stále větší množství surovin a očekává se, že ačkoli byla ještě do počátku devadesátých let vývozcem, brzy bude největším dovozcem ropy. V současné době je to 5,4 milionů barelů denně, zatímco USA dováží 7,41 milionů barelů denně. Čína proto usiluje o dobré vztahy se zeměmi, které mají velké zásoby ropy, jakou jsou Rusko, Irán a Venezuela a důvody jsou přitom spíše vnitropolitické – zajistit růst životní úrovně a zabránit otřesům – než geostrategické vytváření protizápadní osy.

Chavezova popularita a zároveň i jeho neoblíbenost byly živeny jeho mediálním působením, kterého využíval k propagaci myšlenek, jež považoval za důležité. Podle spisovatele Marqueze spočívalo Chavezovo tajemství v tom, že byl Velký Komunikátor, schopný oslovit skutečně široké vrstvy obyvatel, podobně jako brazilský Lula. Novinářka Hakima Abbasová o něm, poněkud nelidově, řekla „Diskurzívní moc, kterou Chavezovo vůdcovství země, bohaté ropou, tedy mocné vůči globálnímu Severu, na této energii závislému, představovala dnes tak potřebný hlas narušující jinak vládnoucí bipolaritu globálního diskurzu, ovládaného na jedné straně neoliberálními silami globálního Severu a na druhé straně fundamentalistickými konzervativními silami Východu a Jihu … Chavezův progresivní diskurz představuje alternativu k oběma.“ Právě přímočaré pojmenování globálních ekonomických problémů a jasné vytyčení socialistické alternativy postavilo Chaveze do čelné pozice těch, kdo hledají naději.

Jaká bude budoucnost? I kandidát opozice Henrique Capriles se zapřísahá, že bude nadále udržovat úzké přátelské vztahy s Čínou i Kubou, že bude pokračovat v sociálních programech a nebude rušit komunitní rady a další opatření pro zvýšení občanské participace, které Chavez zavedl. S nějakým jiným programem se asi dnes ve Venezuele vyhrát nedá. Voliči asi ale nebudou cítit potřebu zkoušet, nakolik bude chavistický program naplňovat opozice, a spíš zůstanou věrni Chavezovu odkazu a budou volit Madura.

Maduro nemá takové charisma jako El Comandante a to je dobře. Jen tak se ukáže, jak nosný byl program s Chavezem spojený a jak pokročila emancipace zástupů, které bývaly z politiky a z podílu na bohatství země v době před Chavezem vyloučeny. Osobně se domnívám se, že lid Venezuely a dalších latinskoamerických zemí už si nedá vzít dějinnou emancipační iniciativu.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Ilona Švihlíková - ekonomka, Praha

Seminář k Hugo Chávezovi Úterý, 19.Března 2013, 10:55:41

Dnes 19. března ve Sněmovní 1, sál č. 205 od 15,00 Život a dílo Huga Cháveze. Vystoupení jeho Excelence velvyslanec a já tam také něco bude povídat.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 19.Března 2013, 17:20:26


"Maduro nemá takové charisma jako El Comandante a to je dobře. Jen tak se ukáže, jak nosný byl program s Chavezem spojený a jak pokročila emancipace zástupů, které bývaly z politiky a z podílu na bohatství země v době před Chavezem vyloučeny. Osobně se domnívám se, že lid Venezuely a dalších latinskoamerických zemí už si nedá vzít dějinnou emancipační iniciativu."



Ten závěrečný odstavec je naprosto přesný !

Musejí to zvládnou bez velkého vůdce - musí jim stačit malý a možná i úřednická junta.

To bude test !!!

Ale to, co chci slyšet, je přesně to, co je i v článku:

Prý ani opozice natož nemadurovské křídlo chavistické Sjednocené socialistické strany nenapadne bourat základní výdobytky ... protože už budou považovány za samozřejmost a ne že po smrti velkého vůdce budou odstraněny.

Lidová emancipace je nepřímo úměrná tomu, nakolik to s vůdcem stojí a padá ...


Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Úterý, 19.Března 2013, 23:41:17

Tuze rád bych od některého ze skalních Chavistů slyšel, v čem byl Chávezův přístup lepší než brazilský. Sám na tu otázku nedokážu odpovědět ... a podle mne je to pro debatu nad tématem podstatnější, než stále opakovat že Chávez nebyl takový padouch, jak píše střední proud, a že měl úspěchy, což ostatně každý, kdo není zabedněný, už ví ...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 20.Března 2013, 18:14:4

přesně tak ...

Jiří Silný - Brno

Aniž Čtvrtek, 21.Března 2013, 09:19:6

bych se chtěl hlásit jako skalní chavista, myslím, že rozdíly se určitě najdou. Chavez byl přitažlivý svou vizí, což je dnes velmi vzácné zboží co do potřebnosti i nedostatkovosti. Ve srovnání s Lulovými kompromisy to vynikne ne jako protiklad, ale jako radikalizace. Jiné srovnání mě napadá ohledně ropného průmyslu. Zatímco Petrobraz se chová jako běžná nadnárodní firma, Venezuela používá ropu jako nástroj vnitřní i zahraniční politiky.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Čtvrtek, 21.Března 2013, 12:06:29

To jo, rozdílů je mnoho, ale mne by právě víc zajímalo, v čem je dle Chavistů venezuelský přístup LEPŠÍ ... ta ropa jako forma pomoci chudším zemím je jediné, co mě samotného napadlo ... ale jak píšete, také mi přijde, že to spíš byl - resp. ještě je - více zahraničněpolitický než čistě podpůrný nástroj. Takže nevím ...

Lepenka

Michal Špína - komparatista

4542 a více Středa, 27.Března 2013, 05:59:52

S pokračováním bez charismatického vůdce je to trochu složitější. Zdá se, že venezuelský politický diskurs je nadále Chávezem coby osobou nadále ovládán. Maduro totiž dosud hovoří převážně o Chávezovi samotném. Tady je odkaz na poněkud žertovné, ale nikoli nezajímavé stránky:

http://www.madurodice.com/

Autoři spočítali, že Maduro se zmínil o Chávezovi (či comandantovi) od jeho smrti již 4542x, což je během 22 dnů více než 200x za den, a tento trend podle grafů nijak nepolevuje...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 27.Března 2013, 10:01:48


Ignacio Lula, odborářský dělník, na rozdíl od vojáka i bez maturity, měl ovšem rovněž svoje charizma ... a nikoli nepodstatné ...

stejně jako ta jeho polobulharská nástupkyně s revoluční minulostí ...

Mně jsou tito lidé přece jen bližší ... ale i ti radikálnější jako ekvádorský Correa ...

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

V Česku může být těžko někdo jako Chávez Středa, 27.Března 2013, 11:18:55

Musel by to být člověk v nejvyšší politické funkci - buď předseda vlády nebo prezident. A musel by mít vizi ve smyslu univerzalistických evropských snah sociálního soužití ve státě. Čili nikoli pravicový politik, ale levicový, který by dal naději i lidem chudým, žijícím v bídě nebo na pokraji bídy. Musel by to být člověk, který ví, že univerzalistické snahy se snadněji naplní ve společnosti lidí vzdělaných a kulturních. Není bída jako bída.

Přemýšlím, jestli by naším Chávezem mohl být Miloš Zeman. Určité předpoklady pro to má. Jenže větší překážku než v něm samém vidím v jeho přirozených spojencích (či spíše odpůrcích) na levici. Budou-li v něm vidět místo spojence nepřítele, a budou-li se pokoušet roli prezidenta oslabovat, pak tím utrpí především levicové vize a program!

Byla jsem včera na diskusním setkání s Vladimírem Špidlou, které pořádala brněnská Masarykova demokratická (původně dělnická) akademie. Vladimír Špidla se vyslovil pro spolupráci ČSSD s prezidentem, ale zdůraznil, že prezident je ústavně podřízen předsedovi vlády, protože nenese politickou odpovědnost. To je sice pravda, ale prezident přímo volený má přece jen silnější hlas zejména v diskusi o zákonech.

Pokud jde o zákon o majetkových přiznání, pro který prezident při každé příležitosti pléduje, pak podle Špidly ČSSD takový zákon hodlá v nejbližší době znovu předložit, ale bez naděje na výsledek v současné předvolební konstelaci. Bohužel jsem se nezeptala, zda ČSSD znění zákona také konzultovala s prezidentem, a zda nepokládá za potřebné znění zákona předložit k širší diskusi, protože veřejnost je nyní k takové diskusi připravena. Kdy už přestanou politické špičky podceňovat veřejnou informovanost?

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 27.Března 2013, 15:43:51


Nemějte mi to za zlé, paní Švandová, ale mohla byste mi
nějak vysvětlit, jak jste to myslela s tím výrokem, že v ČR je prezident ÚSTAVNĚ PODŘÍZEN premiérovi, protože prý nenese politickou odpovědnost ... ???

Nějak nerozumím, co tím mělo být řečeno ...



V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Středa, 27.Března 2013, 16:37:37

Já myslím, že v naší republice se jen těžko může uplatnit někdo jako Chavez, protože zkrátka Češi nejsou jako Venezuelané. U nás (aspoň zatím) chybí to množství velmi chudých, pologramotných obyvatel, kteří by byli schopni někoho takovým způsobem zbožňovat. I kdyby se nějaký "Chavez" našel, nešly by za ním ty zástupy.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Tejkle, Středa, 27.Března 2013, 18:34:31

nejsem právník, slovní spojení "ústavně podřízen" je jen moje laické shrnutí toho, že vymezení moci prezidenta, premiéra a vlády je dané Ústavou a že prezident nenese politickou odpovědnost, ale jeho závažná konání kontrasignuje v určitých případech premiér.
Aby nedošlo k mýlce. Uvedené spojení zcela určitě nepoužil Vladimír Špidla, on jen naznačoval jmenovitě na příkladu kontrasignace a dalších, že prezident v mnoha případech není tak silná politická figura jako premiér. Chtěl tím v té chvíli snad naznačit, že ČSSD z prezidenta Zemana nemá obavy. Odpovídal totiž na dotaz, jak vidí budoucí vztah prezidenta Zemana a ČSSD.


Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.