Občas se téma chudoby objeví v médiích, občas se o něm zmíní některý z politiků, občas se s ním potkáváme každý. Dochází nám ale, že jde o velké téma naší současné existence? Jeho velikost bohužel spočívá především v rozsahu, hloubce a dosahu chudoby v České republice.

Předchozí vlády uváděly, že patříme k evropským zemím se skoro nejnižším procentem lidí žijících v chudobě (podle mezinárodně přijatých kritérií, vztahujících se především k příjmovému mediánu). A byl to pro ně výrazný argument pro to, aby rozpočtové škrty mířily především na ty chudší.

Pohled prostřednictvím uvedeného kritéria sice odpovídá, ale potíž je v tom, že když ho posuneme jen nepatrně výš, nejde už o 9,5 % populace, ale skoro o 20 %. Protože je tu obří skupina lidí, kteří balancují na hranici chudoby. A když bychom se posunuli ještě o kousek výš, zase by přibylo kolem 10 % obyvatel této země.

Možná ještě významnější jsou trendy. Ukazuje se, že jde o dlouhodobé nárůsty chudoby, že tudíž je i dlouhodobá perspektiva lidí v chudobě, že se jejich situace nezlepší. I když jsou poměrně značné rozsahy sociálních dávek, tak to nestačí.

Samozřejmě, že chudoba — a ta dlouhodobá zvlášť — je problém nejen obživy a přežití, ale také sociální nejistoty, vykořenění, beznaděje a tudíž i hledání kompenzací: od úniku k okamžikovému zapomnění alkoholem či jinými drogami, přes další deviace nejrůznějšího druhu, až k zoufalým protestům a násilnostem.

Růst nedůvěry a sociálního napětí ve společnosti, růst odmítání málo funkčních institucí veřejné politiky sociální spravedlnosti vedou až k odmítání samotné demokracie a svobod.

A samozřejmě sebou chudoba nese i generační přenosy: nerovnost v přístupu ke vzdělání, handicapy dětí a mladých lidí z chudých společenství a regionů, to jsou zárodky další eskalace sociálních problémů a krizí.

V úterý 12. listopadu uspořádala Masarykova demokratická akademie pod záštitou předsedy Senátu konferenci s názvem „Chudoba v České republice“. Cílem konference bylo otevřít cestu tomuto odmítanému tématu do veřejného prostoru tak, abychom si uvědomili, že jde o téma jednak velice aktuální a zároveň o téma nabývající na rozsahu i závažnosti. A byli jsme tudíž ochotni se jim více a soustavněji zabývat.

Zazněla řada příspěvků, které jednak ukazovaly, že je téma chudoby předmětem zájmu lidí z různých odborností a zaměření (od teoretiků a badatelů, až po praktické pomáhající organizace; od ekonomů a sociologů, až po politiky; od socialistů po liberály, atd.) a že je z čeho vycházet při řešeních.

Zároveň také konference přinesla poznatky o skutečné podobě některých mýtů (například zkoumání profesora Sirovátky ukázala, že zneužívání sociálních dávek je ze strany konkrétních osob mnohem menší, než ze strany institucí či podnikatelských subjektů), ale současně o neochotě odpovědných míst (zvláště v úrovni centra, především ministerstev) brát některé naprosto zřejmé problémy vážně.

Aktuálně jde hlavně o zneužívání chudoby skrze byznys s příplatky na bydlení podnikateli zabývajícími se komerčními ubytovnami. U některých odpovědných pracovníků jasně převažuje formální „vyřešení“ nad snahou o řešení faktické.

V tomto směru je velmi „úspěšné“ Ministerstvo pro místní rozvoj, zvláště jeho příprava materiálu Komplexní řešení sociálního bydlení, v němž hraje hlavní - a neblahou - roli náměstek ministra MMR Kalous a jeho tým. To bylo během uvedené konference také několikrát konstatováno.

Zároveň byl jasně formulován problém rostoucí chudoby pracujících, zase spojovaný s neplněním povinností ze strany zaměstnavatelů a zneužíváním zoufalé situace zaměstnanců. Doufejme, že se podaří alespoň část příspěvků zveřejnit v odborném tisku. Dnešní podoba příspěvků je k dispozici v archivu Masarykovy demokratické akademie v Praze.

Jestliže bychom hledali společnou notu vystoupení na uvedené konferenci o chudobě v ČR, pak by to byla právě nezbytnost podstatně větší váhy tématice chudoby v politické, správní, vzdělávací, mediální a dalších oblastech života společnosti v České republice. Zaznělo výrazně, že jde i o duchovní (či hodnotový) problém — problém respektu vůči důstojnosti lidí, bez ohledu na jejich životní standard či příjmovou a vlastnickou úroveň.

Nevím, zda se prostřednictvím této konference povedlo upozornit na téma chudoby tak, abychom si uvědomili jeho faktickou závažnost a dopad. Asi bude potřeba podobných aktivit víc. A hlavně bude nezbytné otočit pohled na společnost a občany této země ne jako na rozpočtové či účetní jednotky, ale jako na živé lidi. Pokud nepřeváží humanistický základ politiky v této zemi, nedojde ke zlepšení.

Má smysl připomínat, že humanistická východiska a cíle jsou jedním ze základů demokracie a usilování o otevřenou společnost? Nebo jsme na to už opravdu zapomněli?