Mediální strategie A. Babiše je dlouhodobě stále stejná. Je na ní vidět rukopis amerických poradců z PSB. Vše, co předcházelo jeho vstupu do Sněmovny, bylo v republice špatně, a když se fakta zcela nekryjí s touto premisou, tím hůře pro fakta. Díky vlastním (MF Dnes, LN) i spřízněným médiím a těm médiím, která čekají na inzerci podniků ze skupiny Agrofertu i po volbách, se mu dařilo své „pravdy“ ve veřejném prostoru bez problémů uplatnit.

Teď Andrej Babiš představil svůj ekonomický mozkový trust. Musím s jistým překvapením konstatovat, že Babišovi ekonomové, kteří nás seznámili s ekonomickými doporučeními pro hnutí ANO 2011, se plně přizpůsobili jeho základní mediální strategii. Pravda, trochu mi v tom týmu chyběl dopředu avizovaný V. Dlouhý, někdejší ministr průmyslu Klausovy vlády, který v devadesátých letech přivedl český průmysl k úplnému rozvratu, ale snad někdy příště.

Pánové Michl a Zahradník, členové Babišova ekonomického týmu, před třemi a půl lety, tedy před předchozími volbami do Sněmovny, patřili k těm, kdo mocně strašili a oblbovali českou veřejnost vývojem v Řecku. A možnou paralelou vývoje v Česku v případě vzniku levicové vlády. A teď v jiném dresu vystupují opět s klamavými argumenty.

V posledních deseti letech české vlády (rozuměj pravicové i levicové), dělaly podle Babišovců v hospodářské a zejména fiskální a daňové politice všechno špatně. Pokud jde o Nečasovu vládu, souhlasím. Dělala všechno opačně, než měla. Nejsem si ale jist, zda A. Michl určuje správně diagnózu chybné ekonomické politiky pravicových vlád, když tvrdí, že „(stát) po nástupu ekonomické krize zvýšil daně a zabrzdil ekonomiku“.

Určitě, restrukturalizace daní, kdy pravicové vlády zvyšovaly postupně podíl nepřímých daní na úkor daní přímých, znamenala vyšší ceny zboží i služeb a tedy rychlejší zvyšování životních výdajů. Což vedlo následně k poklesu spotřeby obyvatelstva a nepříznivému dopadu do HDP.

Jinak ovšem celkovou daňovou kvótou Česko silně zaostává za opravdu vyspělými západoevropskými státy. Například za Německem, které po krizi počínaje rokem 2009 roste značně rychleji nežli ČR (její ekonomika dokonce v posledních dvou letech klesá).

Stát, respektive pravicové vlády — Topolánkova a zejména Nečasova — se příliš nestaraly o to, aby podpořily hospodářský růst země. Nečasova vláda tak dlouho škrtala výdaje rozpočtu — investice, důchody i platy veřejných zaměstnanců — až se proškrtala v závěru roku 2011 k hospodářskému poklesu.

Aleš Michl nedávné Nečasově vládě naopak nevyčítá nekvalifikovanost v čerpání peněz z evropských fondů (republika ve finanční perspektivě let 2007 — 2013 nevyčerpá zřejmě zhruba čtvrtinu z 800 mld. Kč evropských peněz, jimiž disponuje). Ty peníze mohly podpořit růst českého hospodářství a nepodpořily. Nevyčítá jí ani neschopnost postavit efektivnější systém pobídek pro investory a tak přilákat významně více investorů zahraničních i domácích.

Nemluví o výrazně větší potřebě zapojit do realizace veřejných projektů soukromý kapitál v rámci tzv. PPP projektů. Zkrátka nevadí mu zcela chybná hospodářská politika Nečasovy vlády. Představou Nečase a Kalouska bylo nedělat nic a očekávat až recese sama pomine.

Prostě, A. Michl se ze světa neoliberálních teorií nemůže vymanit. Zdá se ale, že jde ještě o něco jiného. Vytvářet ve veřejnosti dojem — v zájmu „velkých kluků“ české ekonomiky, k nimž Babiš patří a jimž také slouží — že není možné u těch největších firem uplatnit vyšší sazbu korporátní daně.

Ale pojďme a podívejme se na to, co Michl říká o levicových vládách v posledních deseti letech. Stát prý „v době prosperity nespořil“. Byl jsem českým premiérem po sedmnáct měsíců v období let 2005-2006. Ekonomika rostla po oba roky dnes nevídanými sedmiprocentními tempy.

Po oba roky rostly také reálné mzdy i důchody. Hrubý domácí produkt v roce 2005 vzrostl meziročně o 188 mld. Kč a v roce 2006 meziročně vzrostl dokonce o 237 mld. Kč (od roku 2008 naopak HDP každoročně klesá i při stamiliardových rozpočtových schodcích).

A jak vypadal deficit státního rozpočtu po oba zmíněné roky? V roce 2005 dosáhl 56 mld. Kč. Co by jen dali Kalousek s Fischerem a Babišem (tedy bývalý, současný a presumptivní ministr financí) za to, kdyby se dostali na takové číslo deficitu v běžném roce. Ale na této výši deficitu se rozhodujícím způsobem podílelo 46 mld. Kč rozpočtových rezerv přenášených do dalších let.

A dodám: cynicky následně zkonzumovaných Topolánkovou vládou, která si takto uměle vylepšovala vlastní chabé výsledky rozpočtového hospodaření. Dalších 20 mld. Kč činila ve výdajích rozpočtu roku 2005 položka — rezerva ke krytí ztráty Konsolidační agentury. Dlužno dodat, že toxická aktiva v agentuře soustřeďovaná vznikala v devadesátých letech při velké privatizaci a také jako důsledek bankovního socialismu.

Jinak řečeno, stát v době vysokého růstu nejen, že vytvářel v roce 2005 značné rozpočtové rezervy, ale také řešil finančně náročné rozpočtové problémy z minulosti. Pokud by toho v roce 2005 nebylo, hospodaření státu by skončilo dokonce malým přebytkem.

V roce 2006 státní rozpočet skončil se schodkem 97 mld. Kč. To opticky nevypadá nějak skvěle, ale podívejme se, co se za tímto číslem skrývá.

I v roce 2006 vytvářel stát 46 mld. Kč rozpočtových rezerv a další 20 mld. Kč šlo rovnou na úhradu ztráty Konsolidační agentury.

Souhrnně řečeno, zhruba tři pětiny deficitu státu v letech 2005 — 2006 tvořily vytvářené rozpočtové rezervy a více než čtvrtina šla na odstranění ekonomické zátěže z minulosti. Aleš Michl tedy buď záměrně lže, anebo projevuje značnou neznalost.

Jedno i druhé je u ekonoma, jenž usiluje o jistou reputaci, diskvalifikující a směšné. Zdá se, že na tiskové konferenci A. Babiše vystoupil A. Michl, hlavní ekonom Raiffeisen banky, nikoliv jako seriózní ekonom, ale jako Babišův ekonomický propagandista.

Pane Babiši, budíček, už je po volbách. Volební kampaň skončila.