Lež nebo neznalost, pane Michle?
Jiří ParoubekPánové Michl a Zahradník, členové Babišova ekonomického týmu před předchozími volbami do Sněmovny, patřili k těm, kdo mocně strašili a oblbovali českou veřejnost vývojem v Řecku. A teď v jiném dresu vystupují opět s klamavými argumenty.
Mediální strategie A. Babiše je dlouhodobě stále stejná. Je na ní vidět rukopis amerických poradců z PSB. Vše, co předcházelo jeho vstupu do Sněmovny, bylo v republice špatně, a když se fakta zcela nekryjí s touto premisou, tím hůře pro fakta. Díky vlastním (MF Dnes, LN) i spřízněným médiím a těm médiím, která čekají na inzerci podniků ze skupiny Agrofertu i po volbách, se mu dařilo své „pravdy“ ve veřejném prostoru bez problémů uplatnit.
Teď Andrej Babiš představil svůj ekonomický mozkový trust. Musím s jistým překvapením konstatovat, že Babišovi ekonomové, kteří nás seznámili s ekonomickými doporučeními pro hnutí ANO 2011, se plně přizpůsobili jeho základní mediální strategii. Pravda, trochu mi v tom týmu chyběl dopředu avizovaný V. Dlouhý, někdejší ministr průmyslu Klausovy vlády, který v devadesátých letech přivedl český průmysl k úplnému rozvratu, ale snad někdy příště.
Pánové Michl a Zahradník, členové Babišova ekonomického týmu, před třemi a půl lety, tedy před předchozími volbami do Sněmovny, patřili k těm, kdo mocně strašili a oblbovali českou veřejnost vývojem v Řecku. A možnou paralelou vývoje v Česku v případě vzniku levicové vlády. A teď v jiném dresu vystupují opět s klamavými argumenty.
V posledních deseti letech české vlády (rozuměj pravicové i levicové), dělaly podle Babišovců v hospodářské a zejména fiskální a daňové politice všechno špatně. Pokud jde o Nečasovu vládu, souhlasím. Dělala všechno opačně, než měla. Nejsem si ale jist, zda A. Michl určuje správně diagnózu chybné ekonomické politiky pravicových vlád, když tvrdí, že „(stát) po nástupu ekonomické krize zvýšil daně a zabrzdil ekonomiku“.
Určitě, restrukturalizace daní, kdy pravicové vlády zvyšovaly postupně podíl nepřímých daní na úkor daní přímých, znamenala vyšší ceny zboží i služeb a tedy rychlejší zvyšování životních výdajů. Což vedlo následně k poklesu spotřeby obyvatelstva a nepříznivému dopadu do HDP.
Jinak ovšem celkovou daňovou kvótou Česko silně zaostává za opravdu vyspělými západoevropskými státy. Například za Německem, které po krizi počínaje rokem 2009 roste značně rychleji nežli ČR (její ekonomika dokonce v posledních dvou letech klesá).
Jen komentář k větě "...že není možné u těch největších firem uplatnit vyšší sazbu korporátní daně." To mi přijde trochu zamrzlé v minulém století, tak někde v sedmdesátých letech... Jak definovat "největší firmy"? Velikostí zisku? Co jim pak zabrání se rozdělit na více menších?
Mně by se daleko víc líbilo - obdobně jako je to u současné DPFO s dětmi - odečíst nějakou částku za zaměstnance (ideálně nějaký násobek odvedeného sociálního pojištění - což by možná i [asi zanedbatelně] stlačilo mzdy těch "nad 6x průměr" a zvedlo zbytek)...
Ten člověk je prostě úplně mimo. Má svoje ekonomické vzorce, o nichž se domnívá, že fungují a sociální realita většiny lidí ho nezajímá.