Výchova k lásce

Saša Uhlová

Rodiče ovlivňují názory svých dětí. Výchova ale zřejmě nemůže zajistit, aby byly děti světem přijímané a milované.

Vždycky mě pobaví zprávy o studiích, které dokazují, že politické názory, či hodnotová orientace jsou ovlivněny geny. Nechce se mi tomu věřit, protože nic mi nepřipadá tak strašně ovlivněné výchovou a rodinou jako právě světonázor, ať už názory své rodiny přejímáme nekriticky, nebo se vůči nim z různých důvodů vymezujeme, když se výchova příliš nedaří.

Život po odchodu z rodného hnízda přináší mnoho dalších zkušenosti, které jedince ovlivňují. Někdo své postoje, a to i zásadně, změní, když něco silného, formujícího zažije, ale častěji se během života lidé postupně vyvíjejí, tříbí své postoje i životní priority. Obohacují tak základ, který jim dali rodiče.

Jako dítě jsem přečetla hodně sociálních románů a byla přítomna mnoha diskuzím o společenském uspořádání a o nejrůznějších lidských osudech. Nejdůležitější aspekt, který mi má původní rodina dala, je víra v člověka, v to dobré, co v lidech je.

Snažím se své děti vést k tomu, aby byly sociálně citlivé, aby byly empatické k druhým, aby ostatními nepohrdaly a aby si vážily toho, co považuju za nejdůležitější: dobrých mezilidských vztahů. Taky hodně čteme sociálně laděné knihy. Nejsem bohužel věřící, ale i tak jsem si vědoma křesťanských základů naší civilizace a snažím se je v tomto duchu vést.

Včera jsem si povídala s kolegou o jednom ze synů, který je dobrák, každému vyjde vstříc a ostatní toho často využívají. Nakonec i já, přiznala jsem se zahanbeně. Když potřebuju pomoc, nejčastěji se obrátím na něj, protože vím, že mi vyhoví. Uvědomila jsem si, že ač mám někdy obavy o to, jak se se životem porve, když raději ustoupí, aby byli druzí spokojení, sama se chovám stejně jako „ten hnusný svět.“

Kolega se zamýšlel nad tím, že je vlastně smutné, že lidé, kteří jsou k ostatním dobří, dostávají od svého okolí takovou zpětnou vazbu, že se raději sami změní, protože si nechtějí nechat dál ubližovat. Večer jsem pak přemýšlela, jestli jsem svou výchovu pojala správně. Že dělám dnes a denně řadu chyb, jsem zbytečně netrpělivá, často nespravedlivá, o tom nemluvím. Chybovat je lidské a přílišné nároky, které na sebe někdy kladu, všechno jenom zhorší.

Spíš bych chtěla vědět, jestli toho hlavního, co bych pro své děti chtěla, a to, aby měly rádi ostatní i sami sebe a aby přinášely radost svému okolí, je vůbec možné dosáhnout. Připadá mi to totiž mnohem obtížnější, než vštípit dětem nějakou hodnotovou orientaci. Říkám si ale, že láska, kterou jim dám, se nemůže ztratit a nutně se musí někde projevit.

    Diskuse
    November 7, 2013 v 21.06
    Dobrý člověk a zlý svět
    Ten příběh o dobrém člověku a zlém světě slýchám často a většinou vyžaduje nějaké doplnění či bližší vysvětlení, zejména pokud jde o dospělého. Dobrý člověk neznamená nutně blbec neschopný poučit se ze zkušenosti. Někdo se tedy opakovaně setkává s tím, že se chová dobře a druzí mu to oplácejí nevděkem, zneužívají ho, je službou ostatním tak přetížen, že se o sebe nepostará. Co mu ale zabránilo v tom, aby poznal, kde dělá chybu? Kde má tu slepou skvrnu na svém sociálním oku? Proč to vidí tak černobíle - buď budu výt s vlky nebo se stanu svatým mučedníkem?

    Jsou přece i lidé, kteří se chovají slušně a nijak viditelně tím netrpí. To doplnění či vysvětlení bývá spíš individuální, zatímco to narativní schéma „pro dobrotu na žebrotu“ je dost universálně použitelné a při vyprávění o sobě se do něj zařazují i lidé, které ti druzí jako tak moc dobré nevidí.


    Na úrovni společnosti se zdá, že se spíš osvědčuje myslet si, že lidé jsou většinou dobří a těm, kteří se dobře nechovají se má pomáhat, protože to jsou chudáci, kteří škodí i sami sobě. Dobře je to vidět na vězeňství. Po Breivikově činu se mnoho lidí domnívalo, že norská společnost byla ve své myšlence vyvrácena a usvědčena z naivního idealismu mimo jiné proto, že Norové nemají způsob, jak Breivika přiměřeně potrestat. V USA by ho popravili nebo by byl aspoň ve vězení, kde by mu ukázali, zač je toho loket, že spořádaná společnost je silnější než zločinci. Norská vězení jsou moc měkká a ctí důstojnost i těch, kteří si to nezaslouží. Statisticky vzato ale ta norská humanní vezení fungují, míra recidivismu je v Norsku ve srovnání s USA ale i třeba Velkou Británií nízká.

    ID
    November 8, 2013 v 12.48
    Ja jsem OK ty si OK
    No mna osobne velmi posunula v chapani vychovy a sebevychovy teoria Transakcnej analyzy or Erika Berneho. Výsledky své práce Berne sepsal v popularizačních knihách Jak si lidé hrají (1964) a Co řeknete, až pozdravíte. V pozdějších letech na Berneho práci navázal jeho dlouholetý přítel Thomas A. Harris (1910–1995) knihou Já jsem OK, ty jsi OK.
    November 9, 2013 v 6.03
    Politické názory, či hodnotová orientace samozřejmě nejsou ovlivněny geny, ale sociálním prostředím, z něhož člověk pochází, docela určitě. To má zásadní vliv na postavení člověka ve společnosti, což mnozí lidé rodičům dlouho neumějí odpustit. Ale myslím si také, že láska se neztratí a že se jednou projeví. Dříve nebo později.