Květiny za oběti Pinocheta a mosty mezi lidmi

Tento týden bylo čtyřicetileté výročí událostí v Chile, které zemi nadlouho poznamenaly. Pinochetova vojska tehdy zaútočila, došlo puči a začala tvrdá diktatura, která si vyžádala tisíce mrtvých či zmizelých a desetitisíce vězněných a mučených.

Tak jako v minulých letech, i letos většina médií zapomněla připomenout, co se 11. září 1973 událo v Chile. Tento týden to přitom bylo celých kulatých čtyřicet let, kdy Pinochetova vojska zaútočila, došlo puči a začala tvrdá diktatura, která si vyžádala tisíce mrtvých či zmizelých a desetitisíce vězněných a mučených.

Jsem proto ráda, že jsme se se skupinkou aktivistů a Českým mírovým hnutím odhodlali k pietnímu aktu, kde jsme oběti důstojně připomněli slovy i položením květin. Sešli jsme se u pomníčku chilského básníka, diplomata a politika Pabla Nerudy, který kdysi pobýval i v Praze či Dobříši. Krátce po počátku chilské diktatury dostal infarkt a jeho pohřeb se stal prvním veřejným protestem.

V úvodním projevu jsem hovořila o tom, že pieta by měla být také mementem pro dnešní dobu, kdy někteří dosud aktivní politici Pinochetovy činy schvalují či zlehčují - jen proto, že vraždil lidi levicového smýšlení. Jakoby každý lidský život neměl hodnotu naprosto stejnou…

Hovořila jsem o neblahé zkušenosti mé rodiny, která Pinochetův úder zažila na vlastní kůži, i o tom, jak nebezpečná je politická nesnášenlivost. Mám proto radost, že přišli lidé, kteří se třeba v některých jiných otázkách nemusejí shodnout, ale spojuje je odpor k diktatuře. Přišli bezpartijní, členové a příznivci KSČM, ČSSD či SZ.

Potěšilo mě, že Milan Krajča z Českého mírového hnutí připomněl sociální reformy prezidenta Salvadora Allendeho, i to, že pražská zastupitelka za KSČM Marta Semelová propojila osudy Pabla Nerudy a Julia Fučíka, kteří se sice nepotkali, ale měli mnoho společného.

Mám radost, že novinářka Monika Hoření připomněla život Pabla Nerudy, označovaného za „pěvce bojujícího lidu“. Těší mě, že mluvčí SPASu a někdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan (ČSSD) připomněl další oběť diktatury - zpěváka Victora Jaru, a že Milada Sigmundová z občanského sdružení Levá perspektiva přečetla Nerudovy verše a svůj projev ukončila známým „Venceremos“…

Jsem ráda, že pietní akt, byť nebyl přítomen, podpořil venezuelský velvyslanec Victor Julián Hernández León. Že se dostavil ekvádorský novinář Raúl Sorrosa, který o akci informoval již předem, že fotoreportér Karel Růžička nafotil krásné fotky.

Mám radost, že přišel religionista Ivan Štampach, předseda Společnosti česko-kubánského přátelství Ludvík Šulda, člen lidskoprávní sekce SZ Josef Šmída, novinář Jindřich Beránek, předseda Sdružení nájemníků Milan Taraba a další.

Přínosný byl i projev místostarosty Prahy 5 Petra Lachnita (ČSSD), který řekl, že pro mrtvé nemůžeme udělat mnoho, můžeme však žít tak, jak by si to oni přáli. Vyslovil přání, aby oběť Pabla Nerudy byla symbolem národního usmíření nejen v Chile. To by kupříkladu v České republice určitě marné nebylo - mezi lidmi je třeba stavět mosty, nikoli příkopy. Jsem ráda, že na pietním aktu za oběti Pinocheta tomu tak bylo.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Pátek, 13.Září 2013, 09:40:29

Myslím, že skutečné mosty budou zbudovány až ve chvíli, kdy se na podobných akcích začnou potkávat ti, kdo uctívají památku obětí Pinochetova režimu v Chile, a ti, kdo uctívají památku obětí Castrova režimu na Kubě.

Kus moudré pravdy p. Jedlička. Pátek, 13.Září 2013, 16:27:5

Mosty se začnou budovat až si stateční muži z bojových jednotek SS podají ruku s bývalými partyzány, ale tak daleko ještě nejsme, jinak by různí bojovníci proti nacismu "neplivali" na nositele Nobelovy ceny Günthera Grasse .

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

A proč by měli uctívat všichni všechny? Pátek, 13.Září 2013, 17:09:21

Uctívání památky obětí nějakých režimů není totéž jako například chození někomu na pohřeb. Pohřeb obyčejného člověka je neideologický, zatímco uctívání obětí je vždy ideologické.
Proč by vlastně vůbec bylo třeba někoho uctívat, pokud by se tyto ideologie úplně zrušily? A kdo je zruší?
Koneckonců, ani na ten pohřeb nechodíme každému, ale jen tomu, koho jsme měli rádi.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.