Úder na Sýrii? Zatím jen rizika

Není doposud vyjasněno, kdo inkriminované chemické zbraně použil, ani co chtějí interventi vlastně bombardovat. Zřejmá jsou ovšem rizika, jež s sebou chystaný úder nese.

O skutečných příčinách a konkrétních plánech eventuálního úderu na Sýrii toho my – čeští novináři – víme stále jen málo. A nemá smysl předstírat opak. Různých „nepravděpodobnějších“ či „jediných možných“ výkladů, kdo a proč u Damašku použil ony chemické zbraně, je Internet plný i tak. Selský rozum sice naznačuje, že by to neměl být Asadův režim, když zrovna v příslušné době ubytovával inspektory OSN, které sám pozval ... leč vzhledem k tomu, že v době, kdy se John Kerry rozohňoval nad zvěrstvem, jaké představuje použití chemické zbraně, se na webu Pentagonu objevila zpráva o prodeji kazetových bomb v hodnotě 640 milionů dolarů do Saúdské Arábie, je asi lepší se na selský rozum nespoléhat.

Je možné, že ony zbraně použili povstalci – Carla del Ponte ostatně upozorňuje, že je mají i že je používají, nejméně od května. Ale je stejně tak možné, že má útok na svědomí režim; že šlo o poslední stupeň testování reakce Západu na využití daných prostředků v občanské válce, jemuž předcházelo mnoho jiných, ne tak výrazných. Něco podobného naznačuje v anketě iHned.cz Zora Hesová.

Pokud jde o přípravy: Z pohybu jednotek, z projevů amerických představitelů i za většiny analýz vyplývá, že se nechystá velká intervence jako v Libyi a už vůbec ne pozemní vpád jako v Iráku; má jít – nejspíše – o krátkou trestnou výpravu, či přesněji trestný úder střelami s plochou dráhou letu a možná i letouny, který ani tak neovlivní vnitrosyrskou válku – i když Obama tvrdí, že ano –, jako spíš – údajně – odradí jiné diktátory používat inkriminované zbraně. Podle Roberta Fiska z Independentu jde ovšem o tah proti Íránu, resp. jeho vlivové sféře. Ale vše může být – opět – i jinak.

Co dělat za situace, kdy nelze pořádně uvést ani se stalo, ani co se chystá? Buď nepřetržitě připomínat, o čem se právě jedná – což nyní dělají všechna bohatší média od BBC a Guardianu až po Aktuálně.cz; nebo principálně hájit zapovězenost, resp. nutnost zásahu v podobných situacích – což dělá tady Jiří Čáslavka; anebo připomenout rizika. Těch jsem napočítal u analytiků, za něž ručím, zatím pět.

Škody, právo, precedens
Za prvé, úder USA, Británie a dalších způsobí nečekané škody – zahyne mnoho civilistů. Před tímto varuje soustavně například Russ Wellen z Foreign Policy In Focus. Zvláště palčivé se to jevilo v době, kdy se debatovalo o ničení přímo chemických zbraní, což dnes připouští už jen málokdo, ale stejně: Důležité zbraňové systémy syrské armády byly v posledních dnech uschovány, sídla velitelských štábů změněna. Zcela oprávněně se Wellen ptá, co tedy vlastně má být bombardováno.

Za druhé, úder může vést – slovy Juliana Cola – k regionalizaci konfliktu. Libanonský Hizballáh, který Asadovi pomáhá, může zaútočit na Izrael, a ten pak na Libanon. Náčelník íránského generálního štábu se již nechal slyšet, že právě Izrael za případný úder zaplatí. Podobně silácká prohlášení nelze přeceňovat. Írán však může posílit svoje angažmá ve vnitrosyrské válce, což by zas vyvolalo další reakce. Nově povolaná ruská plavidla v oblasti dělají analytikům ještě tak nejmenší vrásky.

Za třetí, těžko si představit takový útok, který nezhorší pověst původce, resp. celého Západu, u podstatné části obyvatel. Asadův režim je sice v dnešním arabském světě krajně neoblíben a jeho popularita ve vlastní Sýrii je sporná; jak ale připomíná Paul Rodgers z OpenDemocracy, režim Saddáma Husajna na tom byl v roce 2002 stejně. Intervence pak všechno změnila.

Za čtvrté, Spojené státy mohou být v souvislosti s úderem obviňovány z pokrytectví, a to opodstatněně – jednak, jak uvádějí Marjorie Cohnová and Jeanne Mirerová na CommonDreams, chtějí potrestat syrský režim za porušení mezinárodněprávního závazku vlastním porušením mezinárodního práva, a jednak, což zase připomíná třeba Mark LeVine na Al-Džazíře, samy svým klientům dříve v používání chemických zbraní nebránily.

A konečně za páté, úder – pokud proběhne bez mandátu Rady bezpečnosti OSN –, vytvoří další nebezpečný precedens. Žádná mocnost si nesmí dle Hanse Blixe zvykat na to, že může sama vojensky intervenovat jen s tím, že si najde šlechetné zdůvodnění. Co když se příště zaštítí něčím podobným nějaký diktátor? USA nemají bez mandátu Rady bezpečnosti právo jednat jako četník, a to ani v případě, že by se prokázalo, že Asadův režim ony zbraně skutečně použil, uvádí doslova Blix.

Jim Lobe z IPS pak ještě podobně píše o znevažování systému kolektivní obrany. Ten sice nefunguje dokonale, ctěním principu suverenity však brání mezinárodním agresím.

Važme, co máme
Stále je ještě možné, že k úderu nakonec nedojde. Někteří komentátoři naznačují, že Obama by nejraději vycouval; rok stará vlastní slova o užití chemických zbraní jako nepřekročitelné linii mu to však dost dobře nedovolují. Je také možné, že bude Asadovi předloženo nějaké poslední ultimatum, které on vyslyší. A je rovněž možné, že USA zveřejní nepopiratelné důkazy pro svůj pohled na věc, které přesvědčí i Radu bezpečnosti – třebaže je to po vylhaných zbraních hromadného ničení v Iráku dosti nepravděpodobné.

Z teoretických úvah ostatně nelze vyloučit ani naznačené černé scénáře – že se úder konflikt rozšíří za syrské hranice nebo že bude následován další, větší a krvavější operací. A konečně ani bílé – že se patroni jednotlivých syrských stran, to jest Spojené státy, Francie, Británie, Saúdská Arábie, Katar, Turecko, Rusko a Írán, domluví na zastavení podpory všem válčícím silám a na společném diplomatickém tlaku na zastavení bojů. Zatím je ale třeba pracovat s tím, co je k dispozici.

A tak metafora na závěr: Položíme-li na jednu misku vah principiální nutnost trestat používání chemických zbraní, jak a kde to jen jde, a zatím téměř nepodloženou možnost, že trestný úder USA a dalších válku v Sýrii zkrátí, nebo i ukončí, a na druhou misku vah všechna rizika výše popsaná – která miska převáží?

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Dovolím si přihodit ještě jedno závažíčko. Pátek, 30.Srpna 2013, 08:34:29

"Trestný úder" je jen krásný eufemismus pro demonstraci arogance moci, v situaci, kdy není znám viník.
A dále. Pokud si položíme prostou otázku komu to poslouží, dostanene se na "cynické pole" geopolitických mocenských zájmů. Stručně . USA dnes díky těžbě plynu a brzo i ropy z břidlic, ztrácejí zájem o Blízkovýchodní zdroje. Už dnes je patrné, že jejich přítomnost v zálivu je spíše politický zájem. Nadále je však na ropě a plynu z této oblasti závislá Čína, která je považována za nejvážnějšího potenciálního soupeře USA. Vyvolání chaosu v této oblasti, může být nejlevnější způsob, jak omezit přístup Číny k těmto zdrojům a omezit, či zpomalit tak čínskou expanzi. Řeči o potrestání viníka (nevíme kdo to byl) se tak jeví jako pustý cynický výsměch morálce. Samozřejmě finanční a geopolitické zájmy morálku nemají. A perlička ,tuto špinavou geopolitickou hru , rozjíždí nositel Nobelovy ceny míru. "Válka je mír". Orwel se musí v hrobě tetelit blahem.

Marek Franěk - Praha 3

Pátek, 30.Srpna 2013, 09:45:19

Jen bych poznamenal, že v rámci zdejšího všeobecného nadávání Zemanovi a Rusnokově vládě poněkud zaniká, že vláda (resp. ministr zahraničí) ani prezident se zásahem v Sýrii nesouhlasí. Jak po tolika letech proamerického vládnutí občerstující!
Jak by to asi vypadalo, kdyby vládli ti, levicovými intelektuály prosazovaní, tedy prezident Karel a recyklovaná vláda Nečase-Nagyové ?

Otázka, na kterou těžko někdo odpoví, jak by reagoval případný president Dientbier, takto americký občan?

5915615

Michal Šindelář - Evropa

Díky Pátek, 30.Srpna 2013, 10:24:51

Petře, díky za shrnutí.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Pro pana Fraňka Pátek, 30.Srpna 2013, 10:45:13

Přístup prezidenta a ministra zahraničí je třeba ocenit. Pokud ale jde o Karla Schwarzenberga ten s vojenským zásahem v Sýrii také nesouhlasí, čímž mě příjemně překvapil.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Nepřekvapila mě odvaha, Pátek, 30.Srpna 2013, 12:46:38

překvapilo mě, že jsem jednou z KS ve shodě což se už velice dlouho nestalo-:)

Nevím jaké informace mají v Mnichově ale. Pátek, 30.Srpna 2013, 13:24:10

Ale podle mých informací dítě zasažené plynem ze skladu rozbitého americkou raketou tluče ručičkami přibližně stejně, jako když ho popráškuje Al Kajda. Možná jsou jeho křeče trochu demokratičtější, ale jinak žádný velký rozdíl. I ta pěna u úst by měla podobné zabarvení. Rovněž utržené ručičky a nožičky kolatelárních škod, zasažených americkou humanitární střelou s plochou dráhou letu, by vypadaly stejně krvavě, jako když Asadova soldateska trefí nevinné děti.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.