Soupis krachů místního průmyslu

Po roce 1989 došlo k velkému úpadku regionálního zemědělství a malého průmyslu. Představy o tom, že svoboda podnikání přinese rozvoj regionálním provozům, se rozplynuly. Nedala by se najít cesta jak menší místní produkce podpořit?

V této době, kdy denně někde vídám Miloše Zemana, myslím často na kupónovou privatizaci. Totiž na to, jak on byl velmi zřetelně proti. Tenkrát jsem mu věřila (i proto, že to, jak bych mohla spoluvlastnit majetek největších továren, jsem ani nepochopila), koneckonců tu tisícovku jsme tenkrát nazbyt ani neměli.

Moje matka, nadaná k finančnictví, se kupónové privatizace ovšem zúčastnila a nám, mně a mému muži, kupónovou knížku prostě koupila, přece nebudeme tak zpozdilí, abychom se distancovali od tak zajímavé šance. Jestli to ostatně není přímo vlastenecká povinnost.

Tak jsme se zúčastnili. Požádali jsme o akcie mlékárny v Mariánských Lázních, chebského stavebního podniku Stavovat v Chebu, Karlovarského a Starorolského porcelánu, Jídelních a lůžkových vozů a Knoflíkářského průmyslu Žirovnice. Jistě se už smějete, když čtete tento soupis zkrachovalých podniků našeho lehkého průmyslu.

Udělali bychom lépe, kdybychom si koupili akcie těch Koženého Harvardských fondů (které nám byly protivné už tenkrát) s jejich jistotou desetinásobku – dostali bychom deset tisíc, takhle jsme nedostali nic. O rozkradení majetku Viktorem Koženým se napsalo dost, já jsem ale měla i nějaké akcie fondu Trend, zaštítěného Michaelem Kocábem a Martinem Kratochvílem, a od nich jsem nedostala ani ten desetinásobek. Co jsme si tenkrát mysleli?

Četli jsme v té době Pestré a zelené Hany Librové a představovali jsme si, že svoboda podnikání přinese rozvoj regionálním provozům, které se, už bez socialistického plánování, budou moci rozletět ve své vynalézavosti a přivedou naše zanedbané pohraničí k novému rozkvětu, kterému žádná železná opona už nebude bránit.

Že budeme pít mléko krav, které se popásají ve Slavkovském lese, chráněné to krajinné oblasti, na kterou se díváme, kdykoli vylezeme na kopec. Že město Cheb bude vzkvétat stavební péčí podniku, který tu je už dlouho a jehož vedení dobře ví, co město potřebuje a co nemohlo řešit v době socialistického plánování. Že jídelní a lůžkové vozy přispějí ke slávě železnic, kterými tak rádi jezdíme a jež nás teď konečně budou vozit přes hranici.

Už se jistě opět smějete tomu soupisu podniků, které byly zavřeny okamžitě po tom, co kupónová privatizace skončila, takže nemusím nic psát o knoflících z Žirovnice. Z hlediska kapitálového podnikání a investic tyhle naše úvahy a těšení se byly naprostý nesmysl, naivita a hloupost, ale něco na nich přece jen bylo. To něco je mnohem větší tragédie než ztracená tisícovka za kupónovou knížku, jakkoli tehdy bylo tisíc korun víc než dnes. Je to tragédie regionálního zemědělství, obchodu a průmyslu.

Když tak myslím na Mlékárnu Mariánské Lázně, uvědomuji si, že její produkty jsem konzumovala celé dětství – nevzpomínám si, že by někdy matka nebo babička, přísné hospodyně, kritizovaly kvalitu mléka, jogurtů nebo tvarohu. Mně připadal nudný sortiment sýrů, ale ty se v Mariánských Lázních nevyráběly.

Při zpětném pohledu nechápu, proč si tolik lidí z pohraničí jezdilo po převratu kupovat jogurty do německých supermarketů, zejména do toho nejlacinějšího Aldi, když chutnaly uměle a konzistenci měly podivně kluzkou (mají ji ostatně dodnes). Mariánskolázeňská i karlovarská mlékárna, kde se vyráběly jogurty mnohem lepší, se položily jako domeček z karet a spolu s tím šla i proměna zemědělství z dotované, ale produktivní sféry ve sféru dotovanou, ale neproduktivní.

Ve Slavkovském lese se už mléčné krávy nechovají, což připravilo o práci řadu lidí na vesnicích, ty zpustly (není pravda, že všechno po převratu vypadá lépe) a celkově se zvětšil problém zde žijících obyvatel, v mnoha případech Romů, kteří spolehlivě a bez problémů pracovali v kravínech, jezdili s traktorem, starali se o dobytek.

Dnes (například v takové Nové vsi u Bečova nad Teplou) koukají z oken rozpadajících se bytovek, kolem nich polorozebraná auta, za humny podobně se rozpadající areál živočišné výroby (jak se za socialismu říkalo). Stačilo by obnovit chov krav na mléko a ti lidé by měli důstojné zaměstnání, jenže vlastníkem půdy ve Slavkovském lese je firma Mattoni, která, jak víme, podniká nikoli s mlékem, ale s vodou.

Pád porcelánek v Evropě lze vysvětlit nejen konkurencí z východní Asie, ale i změnou životního stylu, který nóbl porcelán nepoužívá, ba nemá na něj ani místo. Zatímco kvalitní hrnky na kávu bývaly tenkostěnné a s elegantním subtilním ouškem, značkové nádobí, které dodávají firmy, vyrábějící kávovary, jako součást své značky, je založeno na silných stěnách a potisku se značkou kávy, nikoli porcelánu.

No dobrá, bezpochyby nyní pijeme o něco lepší kafe než v 80. letech, je to něco za něco. Ale v případě jiných potravin se člověk k takové smířlivosti těžko přinutí: proč vlastně nemůžou místní farmy produkovat místo balíků sena skutálených ke kraji louky i mléko, jak to, že nemůžou být malé mlékárny a porážky, o drůbežárnách nemluvě? Proč musela zkrachovat všechna zahradnictví a zelinářství, která si pamatuju od dětství až do převratu? Jak to tedy vlastně bylo myšleno s tou svobodou podnikání?

Upřímně řečeno, nevím, jak by se mělo právně ošetřit, aby se zase spustilo regionální zemědělství a malý průmysl. Jak zvýhodnit ty, kteří by se do toho pustili, aniž by dotační politika dopadla tak, jako podpora obnovitelných zdrojů energie.

Jak docílit toho, aby se dřevo z místních lesů zpracovávalo na místních pilách, pokud by v kraji byly, a neprodávalo se už předem dřevozpracujícím gigantům. Jak vrátit regionům jejich místní ekonomiku bez toho, aby se znovu musely zavřít hranice a zavést plánované hospodářství.

Ale zkuste někdy jít do restaurace v Mariánských Lázních a zjistíte, jak nudné a nezajímavé jídlo vám tam za drahé peníze předloží, ze surovin, nakoupených v místním Kauflandu, ačkoliv by se zdálo, že právě v lázních by se dobře uplatnily místní potravinové zdroje (a okolní hospodáři z toho vždycky byli živi). Jak docílit toho, aby nevypadalo a nechutnalo všechno všude stejně.

Jistě, velké globální firmy, které vyrábějí mléčné výrobky, kávu nebo tu vodu, kterou tak nepochopitelně draze platíme, mají peníze na reklamu (nudná Mattoni okamžitě položila i oblíbený Excelsior v Mariánských Lázních). Nedalo by se jim to ale přece jenom nějak zkrouhnout a podpořit menší místní produkce?

V době, kdy jsme si kupovali kupónové knížky, poslouchali jsme taky neustálé řeči o tom, jak budeme společností vzdělání a služeb. Jenomže bez prvotní produkce celá ekonomika služeb visí na jakémsi módním věšáku, vytvarovaném reklamou, a k rozvoji země nepřispívá. Už by bylo na čase použít toho vzdělání k tomu, aby se našel způsob, jak tohle změnit. Protože za těchto podmínek jsme společností daňových úniků a sociálních dávek.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Poděkování autorce a povzdech nad brněnskými textilkami Pondělí, 26.Srpna 2013, 17:43:22

Moc hezky popsáno. Tuhle blamáž s kuponovými knížkami jsme zažili v naší rodině také.
Kde jsou dnes brněnské textilky? Zbyla prý jedna malá poslední v Brně-Slatině a to bylo Brno po celé 20. století textilní velmocí. Na střední škole jsme v rámci předmětu základy výroby chodili do textilek v Maloměřicích, na Francouzské (tam pracoval můj tatínek na vývoji prvních netkaných textilních strojů-Arachné), na Cejlu. Velké textilky byly na Hybešové a vlastně skoro v každé brněnské čtvrti.Na Francouzské bývala i Střední průmyslová škola textilní,koho a čemu tam dnes může vyučovat, když v Brně textilky zmizely? Vygooglovala jsem si to. Přejmenovala se na školu umění a designu, zůstalo jim tam totiž to základní vybavení na zpracování vlny, lnu, výrobu textilií. Než to zastará ...
Nebo si vezměte příběh jihomoravských cukrovarů, kde jsou ty časy? Po emailech chodí te´d historie zaniklé ČKD, kterou jsme znávali jako velkovýrobce lokomotiv a jiných těžkých pojízdných i nepojízdných strojů. Její příběh je jako přes kopírák s mnoha jinými, nejblíž mám v Brně Lachemu. Nejprve se řeklo, že státní podnik neprosperuje, protože je státní, nemá soukromého vlastníka. Proto kuponová privatizace. Ty velké podniky ale stát někdy prodával velkému zahraničnímu investorovi. Ten obvykle nejprve "modernizuje" a činí pokusy s konkurenceschopností, zdánlivě tedy v pořádku. Jenže po čase se začnou provozy demontovat, odvážet mimo republiku, nebo prostě rozprodávat. No a až už zbývají jen malé části bývalého provozu (Lachemě trval její úpadek víc jak deset let, vyráběl se tam lék proti rakovině, cisplatina) tak už se pak prodávají i budovy, které nový vlastníci pronajímají, nebo je nechají zchátrat, nebo na jejich místě vyroste něco jiného, jako v případě Sazka Arény na místě dřívější části ČKD Praha. Celý ten proces vcelku nejvíc připomíná likvidaci nežádoucí konkurence zahraničními globálními výrobci.
Poprvé mi to tak přišlo před dvěma lety, když mi syn líčil, jak byl zlikvidován zahraničním majitelem Starobrna pivovar ve Znojmě.
Co by s tím šlo dělat?
Paní Zemánková, spustit železnou oponu je extrém, to jistě nejde. Ale jistěže lze nastavit některé zákony tak, aby nám tu nějaký průmysl, či zěmědělství mohly zůstat. Je to jen otázka politické vůle, která by se měla řídit veřejným zájmem. Potřebujeme základní hospodářskou koncepci rozvoje naší ekonomiky a zemědělství, to zaprvé.
A potřebujeme vzdělané a vynalézavé občany, kteří budou chápat, že dobrý jogurt je něco jiného než veselé barevné kelímky, ve kterých se ale vyskytuje vedle malého množství mléka a jogurtových bakterií také hlavně škrob, mléčné bílkoviny (alergenní kasein), případně arabská guma a jiné speciality. Dobrou chuť!

Jiri_guth_hlava_sm

Jiří Guth - ekolog, Borovany

Co by stačilo Pondělí, 26.Srpna 2013, 18:41:11

Jsou to milé postřehy zvenku, ale na případnou změnu ("nápravu") by to asi chtělo jít trochu hloub.
1) Kdo a proč prodal matonce tu zemědělskou půdu? Má mít veřejná moc právo takovým prodejům bránit?
2) České zemědělství že je neproduktivní? Ale kdež, produkuje za asi 100 miliard Kč ročně. Produkuje ale hlavně to, co je nejvýnosnější. Má mít veřejná moc právo určovat, co bude kdo pěstovat nebo chovat?
3) Jak zvýhodnit regionální zemědělství a místní průmysl? Přísně vzato nijak, protože jsme už 9 let v EU a celá drahá společná zemědělská politika je postavena na tom, že místní vlády nesmějí zvýhodňovat místní producenty. Jo a "mistní průmysl" je zrovna z evropských peněz v rámci vyrovnávání podmínek dotován několika miliardami každý rok. Jestli to má mít jiná pravidla než dosud, je vcelku nejvyšší čas říci, v čem se mají změnit. Více třeba zde: http://www.mmr.cz/cs/Ministerstvo/Ministerstvo/Pro-media/Tiskove-zpravy/2013/MMR-Ceska-republika-v-polocase-priprav-na-cerpani
4) Musejí být vůbec místní zemědělci a výrobci nějak zvýhodňovaní z našich daní? Jestli si jejich dražší nebo jinak "horší" výrobky nekupujeme, dobře nám tak. Když oni raději prodávají těm, kdo platí víc než my, dobře jim tak.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Ty jogurty Sobota, 31.Srpna 2013, 20:17:22

"dobrý jogurt je něco jiného než veselé barevné kelímky, ve kterých se ale vyskytuje vedle malého množství mléka a jogurtových bakterií také hlavně škrob, mléčné bílkoviny (alergenní kasein), případně arabská guma a jiné speciality. "
Dobrý jogurt se dělá z mléka a tudíž ty obávané mléčné bílkoviny včetně alergenního kaseinu obsahuje v hojné míře. Pokud chcete jogurt nízkotučný je v něm nutně škrob nebo jiné zahušťovadlo, jinak by to bylo úplně tekuté; je to pak něco mezi pudinkem a jogurtem. Jogurt z plnotučného mléka žádné zahuštění nepotřebuje.

Aleš Morbicer - Ostrava

Neděle, 1.Září 2013, 13:00:10

Kdyby stál litr benzínu čtyři stovky, mnohé by se změnilo.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.