Čím více se blíží předčasné volby, tím více se opět argumentuje pojmy, které jsou vykládány jako univerzální normy, jejichž nehájení je chápáno jak forma deviace, která žene společnost a její nezpochybnitelné univerzální hodnoty do pekel.

A co na tom, že takové pojmy jsou často jen pouhými ideálními typy v rukou demagogů, pod kterými si v podstatě každý může představit něco jiného, a to víc pokud je svázán určitými stranickými či ideologickými dogmaty. Jedním z takových pojmů je bezpochyby svoboda, kterou se v poslední době rád ohání Miroslav Kalousek, naposledy v rozhovoru v úterních Hospodářských novinách.

Pokud se velmi stručně podíváme do historie politické filosofie, kde pojem svoboda hraje důležitou roli, tak vidíme, že se jedná o jakýsi obal, který drží pohromadě různé filosofické poznatky o realitě či ideu reality, kterou tento pojem ztělesňuje či spíše ztělesňovat má.

Můžeme tak svobodu chápat například z perspektivy Platóna, kdy se jedná o pouhý prostředek vedoucí k vládě demagogů, která vede až k tyranii. Svoboda tedy není ničím jiným, než cestou k tomuto zřízení. Hobbes nám zase ukazuje tu pravou svobodu, která je však možná jedině, když bude uplatňována v obecném dobru a je tedy vlastně irelevantní, jestli to bude v monarchii, aristokracii či demokracii.