Dogmatická svoboda Miroslava Kalouska

Erik Dohnálek

Miroslav Kalousek se pasuje do role obránce univerzálně pojaté svobody. Ve skutečnosti však jeho pojetí svobody je jen jedním z mnoha. Jde o hájení rigidity určitých politických dogmat, kdy svoboda je pouhým pozlátkem.

Čím více se blíží předčasné volby, tím více se opět argumentuje pojmy, které jsou vykládány jako univerzální normy, jejichž nehájení je chápáno jak forma deviace, která žene společnost a její nezpochybnitelné univerzální hodnoty do pekel.

A co na tom, že takové pojmy jsou často jen pouhými ideálními typy v rukou demagogů, pod kterými si v podstatě každý může představit něco jiného, a to víc pokud je svázán určitými stranickými či ideologickými dogmaty. Jedním z takových pojmů je bezpochyby svoboda, kterou se v poslední době rád ohání Miroslav Kalousek, naposledy v rozhovoru v úterních Hospodářských novinách.

Pokud se velmi stručně podíváme do historie politické filosofie, kde pojem svoboda hraje důležitou roli, tak vidíme, že se jedná o jakýsi obal, který drží pohromadě různé filosofické poznatky o realitě či ideu reality, kterou tento pojem ztělesňuje či spíše ztělesňovat má.

Můžeme tak svobodu chápat například z perspektivy Platóna, kdy se jedná o pouhý prostředek vedoucí k vládě demagogů, která vede až k tyranii. Svoboda tedy není ničím jiným, než cestou k tomuto zřízení. Hobbes nám zase ukazuje tu pravou svobodu, která je však možná jedině, když bude uplatňována v obecném dobru a je tedy vlastně irelevantní, jestli to bude v monarchii, aristokracii či demokracii.

×