21 požadavků na cestě k Solidaritě

Dne 17. srpna 1980 zveřejnili v gdaňské loděnici stávkující dělníci 21 požadavků Mezipodnikového stávkového výboru – předchůdce známé odborové Solidarity. U příležitosti výročí publikujeme český překlad požadavků.

Dr_logo

Redakce DR

17.08.2013 08:00

A1

Co chtěla polská Solidarita v roce 1980, má smysl chtít i dnes. Foto Bret Arnett, flickr.com

Mezipodnikový stávkový výbor zastupuje také pracovníky podniků a institucí, jejichž fungování je společensky nezbytné. Cílem tohoto výboru je dosáhnout rozhovorů, které naplní očekávání stávkujících zaměstnanců. Jednou z prvních podmínek zahájení rozhovorů je odblokování všech telefonů.

Požadavky stávkujících zaměstnanců zastupovaných Mezipodnikovým stávkovým výborem jsou následující:

1. Souhlas se svobodnými odbory nezávislými na straně a zaměstnavatelích podle Úmluvy č. 87 Mezinárodní organizace práce ratifikované Polskou lidovou republikou a věnované odborovým svobodám.

2. Zaručení práva na stávku a bezpečnosti stávkujících a jejich podporovatelů.

3. Dodržovat Ústavou PLR garantovanou svobodu slova, tisku, publikování a zároveň nekriminalizovat nezávislá vydavatelství a zpřístupnit prostředky masové komunikace představitelům všech vyznání.

4. Navrátit dřívější práva:

1. lidem propuštěným z práce po stávkách v letech 1970 a 1976, studentům vyloučeným ze škol za jejich přesvědčení,

2. propustit všechny politické vězně (mezi nimi Edmunda Zadrożyńského, Jana Kozłowského, Marka Kozłowského),

3. zrušit tresty za politický názor.

5. Zveřejnit v prostředcích masové komunikace informaci o vytvoření Mezipodnikového stávkového výboru a zveřejnit jeho požadavky.

6. Podniknout reálné kroky k vyvedení země z krize, a to:

1. zveřejněním úplné informace o společensko-hospodářské situaci,

2. umožněním účasti v debatě nad programem reforem všem společenským prostředím a vrstvám.

7. Zaplatit všem účastníkům stávky z prostředků Ústřední rady oborů plat za dobu stávky, jako by šlo o dovolenou.

8. Zvýšit základní plat každého pracovníka o 2000 zlotých měsíčně jako kompenzaci dosavadního růstu cen.

9. Garantovat automatický růst mezd odpovídající růstu cen a poklesu hodnoty peněz.

10. Provést plné zásobení vnitřního trhu potravinami a exportovat jen a pouze přebytky.

11. Zrušit komerční ceny a prodej za devizi v tzv. vnitřním exportu.

12. Zavést pravidla výběru vedoucích pracovníků podle kvalifikace, a ne stranické příslušnosti, a zrušit privilegia policie, státní bezpečnosti a stranického aparátu tím, že se srovnají přídavky na děti a likvidací zvláštních prodejen atp.

13. Zavést lístkový systém na maso a výrobky z něj (dokud nebude zvládnuta situace na trhu).

14. Snížit důchodový věk pro ženy na 50 let a pro muže na 55 let nebo 30 odpracovaných let v PLR pro ženy a 35 let pro muže bez ohledu na věk.

15. Srovnat důchody a výsluhy starého typu na úroveň těch v současnosti vyplácených.

16. Zlepšit pracovní podmínky lekařů, což zajistí plnou zdravotní péči pracujícím.

17. Zajistit odpovídající počet míst v jeslích a školkách pro děti pracujících žen.

18. Zavést placenou mateřskou dovolenou v délce tří let na výchovu dítěte.

19. Zkrátit čas čekání na byt.

20. Zvýšit cestovní náhrady ze 40 na 100 zlotých a přídavek za práci mimo bydliště.

21. Zavést všechny soboty jako volné. Pracovníkům v nepřetržitých a čtyřsměnných provozech nahradit neexistenci volných sobot delším výměrem dovolené nebo jinými placenými volnými dny.


A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 18.Srpna 2013, 17:03:53

Pan Dolejš by možná řekl, že chtěli, aby prase mělo křídla.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Neděle, 18.Srpna 2013, 17:46:7

Miloš Zeman v rozhovoru s Haló novinami řekl, že KSČM je radikální levice.

Upřímně jsem se této charakteristice zasmál, vzpomenuv právě na Jiřího Dolejše.

Radikální levici bys lucernou nenašel, český občane.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 18.Srpna 2013, 19:28:0

Pokud uvažujeme tak, že reálný socialismus byl vlastně státním kapitalismem, kde jediným kapitalistou byl de facto stát, pak byla moc politická s mocí ekonomickou spojena v jedno. Nebo jinak řečeno: existovala pouze moc politická, která měla veškerou ekonomiku pod kontrolou. Vlastní moc ekonomická však byla silně okleštěná a svázaná. Takový ekonomicko-politický systém nebylo tak těžké vyvrátit. Stačilo klást režimem nesplnitelné požadavky a trvat na nich. Nesplnitelné byly mimo jiné i proto, že okleštění ekonomické moci bylo příliš velké, tudíž stát na něco ani neměl. Dnes je situace poněkud jiná. Moc politická je od moci ekonomické oddělena a navíc ji nemá dostatečně pod kontrolou, což ovšem znamená, že své požadavky občané kladou politikům, kteří nemají zuby (a nemá je ani pan Dolejš). O to větší zuby má moc ekonomická, která je svázaná podstatně méně.
Pomohlo by tu ekonomickou moc nějakým způsobem znovu zkrotit a svázat? Nebo by to spíš chtělo snažit se ji přesunout na někoho jiného? A bude ten někdo jiný ekonomickou moc chtít? A bude se jí ten, kdo ji dosud má, chtít (aspoň částečně) vzdát? Na to určitě není jednoduchá odpověď.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Hájková, Neděle, 18.Srpna 2013, 20:25:30

myslím, že ten rozdíl mezi reálným socialismem a liberální demokracií v podmínkách kapitalismu jste vystihla velmi přesně.

Mě zaujalo (přesněji potvrdil jsem si) zejm. to, že ty požadavky vůbec nechtějí nějaký návrat ke kapitalismu, tohle by mělo být v učebnicích...

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pondělí, 19.Srpna 2013, 05:10:56

Ty požadavky opravdu neobsahují návrat kapitalismu, ale ty požadavky jsou splnitelné jen v určitých podmínkách:
V „reálném socialismu“ jsou splnitelné pouze tehdy, pokud na ně stát reélně má. Tedy v prvé řadě, pokud má na ty ekonomické požadavky lidu (mateřská, důchody, jesle, školky, potraviny...)
Tato podmínka platí ovšem i v kapitalismu. I kapitalistický stát může něco takového poskytovat jen tehdy, pokud na to hospodářsky má (např. Africké země na to nemají). Ovšem v kapitalismu ještě platí druhá podmínka, a tou je vůle soukromých vlastníků k tomu, aby toto všechno stát poskytoval. On je to totiž v podstatě jejich stát.
Stát, který nemá na to, aby plnil ekonomické požadavky svých občanů, musí buďto pustit k vládnutí někoho jiného, kdo slíbí, že je umí zajistit (i když se pak třeba ukáže, že to neumí) nebo musí nechat odcházet své občany do zahraničí za lepšími ekonomickými podmínkami nebo když ani jedno z toho nehodlá připustit, tak musí potlačit svobodu slova atd. atd.
Jedno je propojené s druhým a nejde jenom o to, zda vládnou nějací "hodní" nebo "zlí".

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Slavoj Žižek píše o polské Solidaritě: Neděle, 25.Srpna 2013, 18:22:44

"Boj za ideologicko-politickou hegemonii je proto vždy bojem za přisvojení výrazů, které lidé "spontánně" vnímají jako "apolitické", jako výrazy, které překračují hranice politiky. Nijak nás potom neudiví, že nejsilnější disidentské opoziční hnutí v bývalé východní Evropě se jmenovalo Solidarita: signifikant nemožné plnosti společnosti, byla-li tu kdy jaká....."Komunisté u moci" vystupovali jako to pravé ztělesnění ne-společnosti, rozkladu a hniloby, magickým způsobem sjednocující všechny proti sobě, odbojné "poctivé komunisty" nevyjímaje. Konzervativní nacionalisté obviňovali komunisty z toho, že zrazují polské národní zájmy; obchodně zaměření jedinci v komunistech spatřovali překážku své nespoutané kapitalistické aktivity; pro katolickou církev byli komunisté amorálními ateisty; rolníkům představovali sílu násilné modernizace, která narušila jejich způsob života; pro umělce a intelektuály byl komunismus synonymem jejich každodenní zkušenosti s utlačující a hlupáckou cenzurou; dělníci se cítili nejen jako vykořisťovaní ze strany stranické byrokracie, ale i poníženi tvrzením, že se tak děje v jejich prospěch, a staří levičáci vnímali režim jako zradu "skutečného socialismu"."
/Nepolapitelný subjekt, str. 189/
...
A dále píše o tom, jak se tato "nemožná aliance" spojila pod praporem Solidarity v naději na novou plnost společnosti, která měla následovat po zhroucení režimu. Ale "magický okamžik" obecné solidarity pominul a lidé byli polapeni bezohlednými ekonomicko-sociálními turbulencemi, při nichž se ukázalo, že jednota společnosti byla pouhou iluzí.... Namísto slova "solidarita" se začalo do popředí dostávat slovo "poctivost", jenže ukázalo se, že si pod tím pojmem představuje každý něco úplně jiného. Různé části společnosti mají různý názor na to, co je poctivé (např. na vracení církevní půdy a pod.). Jednota byla prostě možná jenom proti komunistickému režimu....

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.