Jaká bude příští ústava?

Tím, že byla schválena nekoncepční změna Ústavy v podobě přímé volby prezidenta, byla dovršena celková nákaza společenské, ekonomické a politické soustavy. Jedním ze způsobů, jak „problém hlavy státu“ vyřešit je návrat k monarchii v kombinaci s referendy.

Pokud odhlédneme od předvolebního tématu Miroslava Kalouska s názvem Jak ubránit parlamentní demokracii proti autoritářství, musíme si přiznat, že nežijeme v ústavně vyhovujícím systému, a ten tu není stanoven na věky, ale spíše naopak. Přemýšlejme nad koncepcí nové ústavy.

Václav Havel se již v roce 2006 vyjádřil, že by Česko mělo mít do několika let novou ústavu, která bude přehlednější a stručnější. Tehdy pro Český rozhlas uvedl: „Myslím si, že za takových čtyři, pět, šest let bychom měli mít ústavu novou, a to jsem řekl už mnohokrát. Já mám po těch všech svých zkušenostech určitou svou představu o trošku jiné struktuře zastupitelských sborů, o spravedlivějším způsobu volby do nich.

Ústava má být krátká, stručná a srozumitelná, aby se to děti mohly učit ve škole a znaly to téměř nazpaměť jako v Americe… právě čím víc bude takových doplňků, dodatků, novel, tak tím ten celý systém bude ‚zašmodrchanější‛, tím méně lidí mu bude rozumět a tím paradoxně bude otvírat více prostoru k rozmanitým způsobům svého zneužití.“

Místo toho došlo od té doby k několika ústavním změnám, z nichž ta zavádějící přímou volbu prezidenta způsobila výraznou nerovnováhu jednotlivých mocenských článků v neprospěch toho vládního. Přitom odborných varování ze strany ústavních expertů bylo během projednávání této změny Ústavy více než dost. Bohužel, zejména ze strany bývalé vládní koalice zůstala nevyslyšena.

Tehdy v rámci projednávání navrhovali zákonodárci za ČSSD ústy předsedy svého poslaneckého klubu Jeronýma Tejce lepší vymezení a vyvážení prezidentských kompetencí: „Zároveň bychom se chtěli bavit i o kompetencích prezidenta, neboť si neumíme v současné chvíli představit změnu procesu volby prezidenta, aniž by nedošlo ke změně jeho pravomocí. Především pak chceme vést diskusi o ústavních pojistkách, například o způsobech možného odvolání prezidenta pomocí referenda.“ (Jeroným Tejc, 2. 2. 2011).

Sociální demokracie se však nakonec hlasováním na nátlak pravicových stran pouze pro mechanickou změnu způsobu prezidentské volby dopustila podobné chyby jako v roce 1997 podporou ústavního zákona o zřízení vyšších územněsprávních celků, konkrétně varianty čtrnácti malých (gottwaldovských) krajů.

Tehdy ustoupili z vlastního původního návrhu vytvořit v České republice devět samosprávných celků například se zachováním historické hranice mezi Čechami a Moravou. ČSSD prohrála v roce 2000 pod vedením Miloše Zemana první volby do krajských zastupitelstev a o konečném důsledku prvních prezidentských voleb pro naši nejstarší politickou stranu se dozvíme zřejmě za několik měsíců.

Podstatný problém totiž je také v samotné existenci krajských „gubernií“, které v mocenské rovině jako vnitřní opozice krajských aparátčíků výrazně zužují akční prostor celostátní reprezentaci všech významných politických sil. K tomuto se před několika měsíci vyjádřila například profesorka Vladimíra Dvořáková, když mluvila o decentralizaci systémové korupce.

Já dodávám, že skutečnou decentralizaci se vytvořením krajů provést nepodařilo. A opět ústava z roku 1992 s něčím takovým nepočítala. Při vzniku české Ústavy v roce 1993 nebylo totiž jasné, jaké samosprávné celky u nás budou a jaké budou mít pravomoci.

S ukvapeností tvorby současné Ústavy souvisí i pravomoc vypsat nové volby, která až do roku 2009 na žádného dalšího ústavního činitele nepřecházela. V případě, že by úřad prezidenta nebyl z nějakých důvodů dočasně obsazen a zároveň by došlo k rozpuštění Sněmovny, mohla tu být obtížně řešitelná ústavní krize mnohem dříve.

Je to podobně jako s projektem na přízemní dům s méně pevnými základy, na který se rozhodnete během stavby přidat další dvě patra. Nejsem ústavní právník, ale chápu smysl jejich rad spočívajících v tom, že každá ústava musí tvořit nějakou rovnovážnou strukturu, kde se budou jednotlivé typy a složky moci vzájemně vyvažovat. Tím, že byla schválena nekoncepční změna Ústavy jako úlitba voličům, byla jen dovršena celková nákaza společenské, ekonomické a politické soustavy do roviny ústavní.

Zatím jsme na hraně praktických problémů, které by mohly nastat například v případě, že by se Sněmovna na vlastním rozpuštění neshodla a prezident by několik měsíců nejmenoval novou vládu. Termínově platnou Ústavou omezen není.

Jsme také v době postupně se vynořujících návrhů na inovaci ústavního pořádku. Hnutí Úsvit Tomia Okamury přijalo návrh ekonoma Pavla Kohouta na prezidentskou republiku po vzoru USA a zároveň systém přímé demokracie dle vzoru Švýcarska. Nechme stranou diskusi o tom, zda oba systémy lze vůbec sloučit ve fungující celek a v čím zájmu vlastně takováto změna je.

Pokud bychom chtěli zachovat systém parlamentní demokracie po vzoru nejbližších států, je třeba se zamyslet opět nad kompetencí prezidenta, způsobem jeho volby, způsobem volby poslanců či vázaným mandátem.

Dle mého názoru nám rovněž velmi škodí poněkud hybridní spojení volby poslanců na vázaných kandidátkách politických stran s neexistencí vázaného mandátu na politickou stranu či hnutí, jako jsme měli za první republiky. To vše za neexistence vyspělé politické kultury. Současnému ústavnímu pojetí neodvolatelnosti poslance uskupením, za které byl zvolen, by totiž více slušel většinový systém s jednomandátovými obvody.

Protiváhou vládní moci nemusí být Parlament, přímo volený prezident nebo Ústavní soud. Při existenci většinového systému lze do Ústavy zakotvit i nové volby poslance na základě petice občanů v jeho obvodu společně s dalšími prvky přímé demokracie. To ovšem vyžaduje kromě určité úrovně politické kultury i jasná pravidla pro fungování médií obecně, především silných a nestranných médií veřejnoprávních.

Dalším způsobem, jak vyřešit „problém hlavy státu“ je možná překvapivě a kacířsky znějící návrat k monarchii. Tento návrh v naší nevyspělé společnosti, kde se k české národnosti ve sčítání lidu odmítá přihlásit symbolicky stejný počet obyvatel, jako byl vysídlen po roce 1945, patří mezi legitimní možnosti.

Je to možnost, jak občanům nabídnout pro budoucí cestu stmelující prvek. Koneckonců dnes zatím drobná rakouská monarchistická strana Černo-žlutá aliance, která přišla s alternativní koncepcí federace kulturně a historicky blízkých států bývalé podunajské monarchie, navrhuje panovníka-monarchu v kombinaci s významnou rolí referend. To není žádné ultrakonzervativní stanovisko.

Obojí by mohlo být protiváhou klientelismu a mocenské zakonzervovanosti současných politických stran. Možným nedůvěřivcům především z levicového spektra bych připomenul, že za vlády švédského krále Gustava V. byl vytvořen modelový sociální stát, přitom až do roku 1974 byli ministři ve Švédsku de iure odpovědní králi, nikoli parlamentu. Král sousedního Norska, Haakon VII, se ve dvacátých letech zase aktivně zúčastnil tvorby vlády, kdy se poprvé v dějinách Norska stal premiérem sociální demokrat.

Možností je zkrátka více a stejně jak nevěřím tomu, že jsme na konci dějin, tak nevěřím ani tomu, že máme poslední ústavu. Ta příští již možná klepe na dveře. Bude taková, jakou si ji uděláme nebo necháme udělat. Jasnou představu bychom teď ale měli jasně slyšet od všech významných politických stran.

A co si myslíte vy? Diskuse (23 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Ten článek je jako špatný vtip Úterý, 13.Srpna 2013, 08:33:10

David Unger napsal svou obvyklou směs celkem správných kritických postřehů, historických dezinterpretací (či spíše historizující mytologie) a efektního, avšak velmi vágně formulovaného "řešení".

Souhlasit lze s kritikou decentralizace (která proběhla/neproběhla), i s tím, jak byla konstruována přímá volba prezidenta. Nakonec ani myšlenka nastolení racionální diskuse a případné změny ústavy není od věci; i když ani to není nic nového a zatím se o tom jen kibicuje.

Ale proč proboha zrovna monarchie by měla být řešením, když si ani nevíme rady se silným prezidentem? Kdo by měl být českým králem (sic!)? A proč ne rovnou onen prezidentský systém? Argumentace skandinávskými státy je zcela mimoidní, protože tam (jako i jinde) je monarchie historicky kontinuální realitou, nikoli rozhodnutím od psacího stolu.

Myslím, že spíš než tohle pohádkové snění o monarchii, by bylo produktivnější vzít republikánský charakter ČR skutečně vážně a zabývat se tím, jak zlepšit jeho fungování.

Anebo rovnou začít uvažovat o vládě sovětů.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Monarchie patří do minulosti, Úterý, 13.Srpna 2013, 09:25:28

škoda že lidé jako p. Unger to nechtějí pochopit... Měl by se za svůj odporný prorakouský aktivismus stydět.

Jak říkal už Švejk, "vona taková blbá monarchie, ta by snad ani neměla bejt", protože "císař pán nikdy nebyl moc chytrej, ale tahle válka ho dodělala..."

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pánové Kando a Plevo, Úterý, 13.Srpna 2013, 10:49:41

Mluvit o prezidentském systému je zcela legitimní a z článku vyplývá. Monarchie je zde nastolena jen jako jedna z možností, kterou já osobně preferuji.

Nevím proč bych se měl za podporu středoevropské integrace, v níž by 6-7 prezidentů nebo i 10 (pokud by se obnovila na půdorysu někdejší Svaté říše římské) bylo nahrazeno jedním císařem. Přechod od totality nebo krize republiky zpět ke konstituční monarchii není ničím neobvyklým (viz. Španělsko).

Vámi oběma šmahem odmítnutá tato varianta bez věcné argumentace a s jízlivými narážkami svědčí jen o přetrvávající "národní" malosti. Někdo má literární postavu Švejka k zasmání a zamyšlení nad limity čecháčkovství, někdo se s ním může identifikovat, jako pan Pleva. Ostatně proč ne. Tento literární typ vystihuje mnohé, s čím se setkáváme.

Slyšel jsem zprostředkovaně i postřeh Ilony Švihlíkové z desítek přednášek, které pořádá. Prý ještě nikdy neslyšela tolik lidí mluvit o tom, že bychom se měli připojit k Německu nebo Rakousku. Sama s tím nesouhlasí, ale je možné zamyslet se nad tím, proč identifikace s českým národem a státností dnes tak netáhne.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pane Ungere, Úterý, 13.Srpna 2013, 11:56:46

laskavě neobviňujte někoho z národní malosti jen proto, že nesouhlasí s vašimi fantaziemi. Co je malého na tom být důsledným republikánem?

Vaše závěrečná poznámka ohledně postřehu Ilony Švihlíkové ovšem vaši pseudoargumentaci nijak nepotvrzuje. Tohle není žádný většinový názor, je to jen vyjádření frustrace z politického, ale především EKONOMICKÉHO vývoje české společnosti. A je příznačné, že ekonomická dimenze ve vaší úvaze chybí zcela.

A prosím vás, nepište za "viz" tečku, je to barbarské.

A ani ten příklad Španělska vám nevyšel. Ti, co znají nebo dokonce studovali historii, dobře vědí proč.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Pro pana Ungera Úterý, 13.Srpna 2013, 11:58:56

Vážený pane Ungere,

vidět v znovunastolení monarchie, která zanikla před 95 lety, krok pozitivním směrem je podivuhodná, romantická představa. Já osobně preferuji politické systémy, kde se političtí představitelé volí. Kde berete víru, že trvalé ustavení členů nějaké rodiny do pozice vrcholných představitelů státu je krok dopředu?
Něco jiného je to v zemích, kde tato forma má kontinuitu a obyvatelům to zřejmě zatím vyhovuje. Ale jinak je to anachronismus.
Pokud jde o příbuznost a blízkost bývalých součástí Rakouska -Uherska tak ta samozřejmě existuje a je dobré s ní počítat. Ale proboha snad ne ve formě obnovení monarchie.
Touha lidí připojit se k Německu nebo Rakousku je pochopitelným projevem bezradnosti a zoufalství. Je zde pocit, že by nám někdo zvenčí měl zavést pořádek. Takhle to ale nikdy nefunguje. Své věci si musíme zlepšit sami.

Přeji Vám pěkný den

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Podnětný článek pana Ungera Úterý, 13.Srpna 2013, 14:54:35

Neobsahuje-li česká ústava definice a postupy při situacích, které se v nedávné minulosti opakovaně vyskytly, jako např. časové termíny, jasná pravidla pro jmenování premiéra a jeho vlády, smysl prezidentských kontrasignací či schůdný postup pro rozpuštění poslanecké sněmovny, může jít jenom o ústavu velmi špatnou. S přímou volbou prezidenta to nemá nic společného, protože prezidentské kompetence nikterak změněny nebyly.

Zdůrazňování negativ přímo voleného prezidenta ve vztahu k ústavě mají na svědomí média, která si zapověděla kritizovat Klausovu svévoli, přičemž na Zemanovi nenechávají nit suchou. Ústavu si podle svých potřeb přiohýbali Masaryk s Benešem i Havel (u něho bych nedobrou vůli ovšem nehledal) s Klausem. Zeman není v tomto ohledu žádným varováním, ledaže bychom varovali před něčím, co tu dávno je.

Monarchistické uspořádání není jistě ničím, nad čím bychom se neměli vážně zamýšlet. Soužití občanů v hranicích někdejších dvou československých států jakož i státu českého lze jistě chápat na způsob republikánské tradice. Stejně tak lze totéž vnímat jako tápání provázené zničujícími společenskými převraty, jakož i bloudění doprovázené krátkodobými nadšeními pro falešné ideové koncepty.

Sám pokládám konstituční monarchii za společenské uspořádání, které velice dobře kombinuje principy tradice a nadčasovosti s občanskou samosprávou.

Jistěže nelze uskutečňovat společenské změny bez zralé veřejné debaty. Právě proto bychom si neměli zakazovat přemýšlet nad rámec dosavadních představ. Zájem o Rakousko-Uherskou historii, rod Habsburků a důvody, pro něž byla Rakousko-Uherská říše ke škodě malých středoevropských národů rozbita, by tomu měl předcházet.

Právě proto pokládám článek pana Ungera za velmi podnětný.

S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Ungere Úterý, 13.Srpna 2013, 15:32:52

Česká ústava má mnoho děr, které by bylo třeba odstranit, stejně jako konceptů, které by mohla a měla obsahovat. Nesouhlasím ale s většinou toho co navrhujete.

Monarchie už z definice popírá rovnost všech lidí a tím podporuje elitářské tendence obecně. Rovněž podporuje konzervatismus, protože monarchové se střídají jen vzácně. Rovněž příprava budoucího panovníka v duchu a z důvodu tradic, posiluje konzervatismus ve společnosti. Skandinávské země se toho víceméně vyvarovaly, ovšem třeba Velká Británie nikoli. Tato rizika samozřejmě mohou být vyvážena výhodami, za které pokládám jednak zachován historické kontinuity, jednak sjednocování celků s výraznými nehomogenitami, jak tomu je např. V Belgii. Ovšem Česko není ani jedno, ani druhé. Nějaká verze středoevropského soustátí (které je ideou problematickou, neboť sjednocování doteď probíhalo na větší-evropské-úrovni) by byla druhým, ale ne prvním, takže i zde by podle mého názoru nevýhody převážily. Kdyby se pokračovalo v integraci na evropské úrovni, výhody by pravděpodobně převážily, protože některé země by byly samy monarchiemi, a pestrost obyvatelstva by byla ohromná. Stručně řečeno, jsem spíše pro evropského císaře, ale rozhodně proti českému králi.

Co se týká většinového systému, má jedinou výhodu, tedy odvolatelnost jednotlivce. Ovšem při pohledu na český Senát nemám pocit, že by automaticky generoval silnější a poctivější osobnosti. Zato spolehlivě zbavuje moci malé subjekty a nezdravě posiluje velké. V USA to dosáhlo přímo extrémního rozměru, kdy celostátní malé strany neexistují. Velká část populace tudíž není zastoupena, a jiné jen velmi málo. Za lepší řešení bych pokládal skutečně poměrné volby do sněmovny (bez pětiprocentní hranice a volebních obvodů), doplněné o zvětšení pravomocí senátu (zákonodárná iniciativa i pro senátory, zvýšení počtu poslanců potřebných k jeho přehlasování atd.).
Problém odvolatelnosti by se dal vyřešit celostátním referendem o rozpuštění sněmovny. Problém přeběhlíků vázanými mandáty a odpovědností poslaneckému klubu (tvořeného poslanci zvolenými na téže kandidátce).

S čím bych naopak souhlasil, je potřeba decentralizace, spojená s jasněji vymezenými pravomocemi samospráv. Tyto samosprávní celky by měly mít nižší rozdíly ve velikosti, čemuž asi nejlépe odpovídá devět krajů s 1 až 1,4 miliony obyvatel. Zachování historické zemské hranice by bylo přínosem, protože ačkoli jsou historické země příliš velké pro samosprávu ČR, mohly by být zahrnuty do správy EU jako NUTS 1.

Tolik můj názor.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 13.Srpna 2013, 16:22:56

Já bych dala za pravdu Romanu Kandovi, totiž "začít uvažovat o vládě sovětů". Pro neinformované podotýkám, že rusky "sovět" znamená "rada", samozřejmě lidová. Takže ještě jednou: "Všechnu moc sovětům", prosím pěkně.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Úterý, 13.Srpna 2013, 17:15:35

Přesně tak, paní Hájková.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

K panu Kolaříkovi Úterý, 13.Srpna 2013, 17:39:33

Pan Kolařík je první, který proti možné obnově monarchie věcně argumentuje, a toho si velmi vážím. Tím i vyvracím názor pana Kandy, že obviňuji někoho jen proto, že se mnou nesouhlasí.

Je otázkou, jak a jestli bude hlubší integrace na celoevropské úrovni pokračovat. Každopádně federalizace v rámci bližšího, středoevropského prostoru je alternativou k tomu, kdyby se to na celoevropské úrovni dlouhodobě nedařilo. Rakouští monarchisté ve své koncepci jsou mnohem blíže vašemu názoru "evropský císař ano, český král ne."

K otázce decentralizace, ve které se naopak shodujeme, souhlasím s potřebou celků s více obyvateli. Už podle mě není tak důležité, zda všechny budou mít přibližně stejný počet obyvatel. Důležité je, aby měli alespoň 1 mil. obyvatel a byly lépe přijaty občany než současné kraje. Pokud bude mít 1 celek třeba 3 nebo 5 milionů, je to z evropského hlediska v pořádku (ať už NUTS-II nebo NUTS-I, jak píšete).

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťal, Středa, 14.Srpna 2013, 14:08:13

á, další Rakušák...

Rakousko-Uhersko bylo rozbito ke škodě evropských národů - který evropský národ po něm pláče? Kromě konzervativních Rakušanů a Maďarů a pár hloupých Čechů?

"Rozbil" ji TGM a naši legionáři, proč k nim nemáte úctu? A to nemáte úctu ani k těm tisícům odbojářů ve druhé světové válce, ti totiž bojovali za československou republiku, nikoli za nějaké obnovení monarchie!

A jak víte, že kdyby R-U zůstalo zachováno, že by pohromy 20. století nepřišly? To jsou všechno ahistorické bláboly...

Potřebujeme naopak sebevědomí a sebedůvěru a ne lokajskou, servilní mentalitu ohlížející se po Kakánii. Maďaři a Němci s námi dualismem vyběhli - a my jsme jim ještě měli z vděčnosti lízat boty, které nás kopaly? Co jste to za lidi, pane Vyleťale a pane Ungere?

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Co je člověk za člověka Středa, 14.Srpna 2013, 17:20:40

Vážený pane Plevo,
ptáte se mne a pana Ungera, co jsme to za lidi. Za pana Ungera mluvit nemohu, ale za sebe Vám rád odpovím.

Považuji se za naprosto stejně plnohodnotného člověka, jako jste Vy. Jenom tu problematiku týkající se Rakousko-Uherska vidím jinak, než vy. Toť vše.

Kdyby hodnota člověka a lidská důstojnost měla být odvislá od hodnocení jeho názorů druhými lidmi, pak by to byl důkaz, že člověk je zase jenom dílem člověka.

Naštěstí je člověk dílem Božím. Lidská důstojnost i jeho hodnota, která je člověkem samotným nedocenitelná, je mu dána samotným Bohem. Nikoliv za zásluhy a názory, ale prostě proto, že je člověk. Proto je důstojnost lidská i samotná hodnota člověka pro člověka nedotknutelná.

Přeji vše dobré a zůstávám s pozdravem, Jiří Vyleťal

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Plevo, Středa, 14.Srpna 2013, 20:54:0

Jak tak čtu Vaše diskusní příspěvky, možná by stálo za to se podívat na kodex diskusí na DR nebo obecně pravidla každé seriózní diskuse. Začínají se stále více podobat anonymním příspěvkům na velkých zpravodajských serverech, jen jsou ve Vašem případě podepsány.

Ptáte se, co jsem to "za člověka". Narodil jsem se, žiju a pracuji v této republice. Moji předkové před rokem 1918 žili z poloviny v Rakousku-Uhersku, z poloviny v Prusku. Jedni zpívali svým dětem ukolébavky německy, druzí "po moravsku". Hádejte, kteří jsou kteří. To, co píšu i tak cítím. Nemám rád jednostranné "hurá"-pohledy založené na dogmatech. Ať už ve zdravotnictví, ve školství, v politice nebo v dějinách. Rád poslouchám Smetanu, Wagnera i Liszta.

Přemýšlím, proč toto téma vyvolává tolik agresivních reakcí. Ano, přečtěte si podrobně formu i obsah některých příspěvků a uvidíte. Z toho usuzuji, že to s českou národní identitou není moc slavné. Možná proto se 2,5 milionu Čechů odmítlo přihlásit ke své národnosti.

Nejsem Čech ani Rakušan. Hlásím se totiž k zemské národnosti (podobně jako v současnosti téměř 700 tisíc našich spoluobčanů), která tu byla ty stovky let před vznikem velkoněmectví i českého národního obrození. Unifikovanost v zemích, kde není doma, jen tak nevybudujete, i když se o to mnozí národní politici snažili dlouhodobě (např. Benešův odsun Němců).

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pánové Vyleťale a Ungere, Středa, 14.Srpna 2013, 23:05:18

žijete ve sladké utopii, která nemá s historickou skutečností nic společného.
Z dnešního složitého světa chcete utéct kamsi do starých zlatých časů, které ovšem nikdy neexistovaly.

Stejně jako antikomunisté si myslíte, že moderní dějiny a jejich ideje a hodnoty lze z dějin škrtnout, rozdíl je pouze v tom, že antikomunisté by nejraději škrtli myšlenky sociální emancipace, socialismus, komunismus a marxismus, vy zase byste nejraději vymazali moderní národní identity. To je pošetilé a nemožné.

A stejně jako upřímní antikomunisté sloužíte, přesvědčeni o svých bohulibých a ušlechtilých cílech, ve skutečnosti cílům velmi špinavým. Navíc ukazujete svou nesebedůvěru, ustrašenost a obzvlášť odpornou zálibu v lokajství, která se u jiných národů (Maďarů, Poláků, Slováků, Chorvatů) nevyskytuje. Pohrdáte mrtvými z obou válek, budiž... Ale to vaší humanistické duši nevadí, že ta skvělá Kakánie poslala na smrt miliony svých poddaných ve strašlivé světové válce? Kdybyste museli za císaře pána strávit jediný týden v zákopech, hned by vás ta posledlost monarchií přešla...

Každý podle svého gusta... Přeji vám čistou notu při zpěvu německých a moravských písní:)

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Vážený pane Plevo, Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 07:42:56

Mám pocit, že jste moje diskusní příspěvky vůbec nečetl. Nevšiml jsem si, že bych já sám nebo pan Vyleťal hovořil o utíkání do minulosti nebo škrtání dějin.

Lokajové budeme tehdy, pokud budeme pokračovat ve své izolovanosti a "zaprděnosti" (omlouvám se, ale vystižněji se to nazvat nedá), aniž bychom se nepodíleli na rovné integraci v rámci střední nebo celé Evropy. Za těch dvacet let to na zdejším národě pořád není vidět a asi dlouho nebude. Už padesát kilometrů na jih od Vašeho bydliště je to s politickou a ekonomickou kulturou úplně v jiných dimenzích, přestože problémy mají taky. Jen lokajové potřebují ten vlastní malý píseček, kde si hrajou na pány.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

A v čem Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 10:00:3

by se měl ten hypotetický monarcha lišit od prezidenta? To jsem z článku nepochopil.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Já jsem poslední, Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 12:40:36

kdo by byl pro izolovanost, zaprděnost a antievropanství. Ale v Evropě něco zmůže jen ten, kdo má zdravou sebedůvěru a nezpochybňuje svou vlastní identitu, kulturu, dějiny atd.
V Evropě musí platit rovný s rovným a ne nesmyslné vzdychání po tom, jak ve Vídni se žije líp. No kdyby železná opona vedla jinak (a Praha by skončila "před", kdežto Vídeň "za"), tak by to srovnání dopadlo opačně. V r. 1947 Rakušáci doslova hladověli a Českolovensko jim posílalo potravinovou pomoc...

Čili nevyvyšujme se, ale ani neponižujme tím, že budeme oplakávat stát, v němž jsme hráli přinejlepším tak třetí housle, a zároveň budeme velkoryse přecházet to, že naši němečtí spoluobčané se bohužel kdysi zhléhli v jednom průměrném fouskatém maloměšťákovi. Všechno ostatní pak už byly (jistěže tragické) důsledky:)

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 20:35:26

K panu Hájkovi bych řekl, že císař pro střední Evropu nebo Evropu jako celek by byl lepší v tom, že jako nevolený panovník by mohl na základě tradic vytvořit protiváhu voleným klientelistickým politikům. Samozřejmě to má svá rizika, ale volený prezident neodvolatelný za žádných okolností (současný případ) jich skýtá mnohem více. Nicméně můj článek nebyl jen o diskusi nad možnou obnovou monarchie, která vzbudila nejsilnější reakce.

Pane Plevo, koho myslíte tím "my", že hrál "třetí housle"? Všechny korunní země Rakouska měly stejné zastoupení a v Říšké radě stejný počet poslanců vzhledem k počtu obyvatel. Pokud píšete o tom, jak se naši německy mluvící spoluobčané v někom "zhlédli", tak na základě posledních svobodných voleb v roce 1935 volili SdP, která tehdy požadovala autonomii, nikoli odtržení od ČSR, a to na základě Wilsonovy doktríny, kterou Československá reprezentace fakticky nerespektovala.

Když čtu reakce Vás, pana Kandy nebo paní Hájkové, můžu lze citovat Ivo Feierabenda, který prohlásil, že česká levice, nebo její část, je mnohem více protiněmecká a protirakouská než levicová. Že Češi odmítli nacismus ne proto, že by byl totalitní, ale proto, že byl německý. Tím se některé vaše reakce vysvětlují.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Ungerovi Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 20:56:14

Já nejsem protiněmecká. Naopak, němečtí marxisté, případně komunisté jsou mi milejší, než třeba čeští (nebo moravští) monarchisté. Potrpím si na ideje, nikoliv na příslušnost k půdě. A s tím nacismem jste to trochu přehnal.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Ungere, Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 21:10:43

srovnávám postavení českých zemí samozřejmě s Maďary, kteří měli naprostou volnost, fakticky bylo R-U konfederací.
Dualismus byl výsměch českému historickému právu, naprosadily se pak ani fundamentálky, ani punktace.
Sudetoněmecká autonomie by se vám líbila? A kam najednou zmizelo vaše protinacionalistické stanovisko? Nebo český nacionalismus je špatný, zatímco německý dobrý?

Zapomínáte na komunální volby r. 1938, kdy pro SdP hlasovalo až 90% sudetských Němců. Tehdy už byla těsná spolupráce mezi Henleinem a Hitlerem jasnou věcí, archivní výzkum ostatně ukázal, že Henlein se přesně řídil pokyny z Berlína a že záměrně stupňoval požadavky tak, aby nemohly být splněny...
A když pak Vůdce slavně vjel do přičleněných žup, to byla teprv paráda, vesele se hajlovalo ve špalírech...

Samozřejmě že svou vinu měli i Češi, ale bylo by naprosto bláhové se domnívat, že Hitler by se zastavil např. před tím, kdyby dostaly Sudety autonomii. Jistě víte, že napadl a okupoval např. i Norsko nebo Řecko, kde žádní "utiskovaní" Němci nežili...

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Kdo vlastně zpochybňuje dějiny? Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 21:56:40

Paní Hájková, "to s tím nacismem", to byl citát. Když jsou Vám monarchisté všeho druhu tak proti mysli, víte vůbec, že první ministerstvo sociálních věcí a zdravotnictví založil císař Karel I.? A že to byl také Habsburk, kdo jako první zrušil trest smrti, Leopold I, ještě jako toskánský védvoda. Opravdu jsou lepší komunisté? Nesouhlasíte s monarchií a priori nebo jste ochotna rozlišovat a diskutovat? Hitler byl koneckonců také špatným důsledkem odmítnutí monarchie (nebo spíše zákazu) v Německu po první světové válce. Mimochodem podle rakouského sociálního demokrata Friedricha Hertze ekonomický přínos monarchie nikdy nebyl uznán a její rozbití bylo chybou. Viktor Adler, zakladatel sociální demokracie v rakouské monarchii, prohlásil, že rakouské sociální zákonodárství bylo jedním z nejpokrokovějších v celé Evropě.

Pane Plevo, neříkám, jaká autonomie by se mi líbila nebo nelíbila. Československo ve svém počátku ale stálo jen na centralismu, nikoli na respektu k národnostem jazykovým ani pořádně na zemském principu. Po vzniku Československa a francouzského uspořádání ve střední Evropě se nelze divit jeho zániku ani nástupu autoritářských režimů v dalších podobně velkých státech. Ale přece nemáte rád "co by kdyby".

Pokud nechcete, pane Plevo, "zpochybňovat vlastní dějiny", jak je podle vás možné, že v Praze není ulice Berthy von Suttner, která se tam narodila a která získala Nobelovu cenu za mír?


Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 15.Srpna 2013, 22:45:52

Nemohu souhlasit s monarchií už proto, že uznávám rovnost. Ta sice i v republice může být jen formální, ale v monarchii se s nerovností už přímo počítá. Jakou zásluhou se císař narodí jako císař? Já jsem pro univerzalitu, ale jak říká Badiou - skutečná univerzalita nemá centrum.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 16.Srpna 2013, 05:59:22

Králové mohou být respektováni jen ze dvou důvodů: Buď z úcty k tradicím - jak tomu asi v některých evropských zemích je - nebo by lidé museli věřit, že jsou z milosti boží, jako kdysi. Monarchistická tradice je u nás mrtvá už dávno a já nevidím důvod, proč ji oživovat. Ale možná by se vám podařilo přesvědčit lidi, že někdo má být králem z toho druhého důvodu. Můžete to zkusit.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.