Vyslovení nedůvěry Rusnokově vládě poměrem 100 proti a 93 pro současně zlomilo mýtus „101 většiny“ pro renovovanou vládu pravicové koalice. Za této situace si TOP 09 spočetla, že nemůže spoléhat na své koaliční partnery a že je pro ni výhodnější než sklízet roli opozice chránící údajně parlamentní demokracii před „prezidentem uzurpátorem“, vyslovit se pro předčasné volby, ve kterých může usilovat, za příznivých okolností díky diskreditaci ODS, o převzetí role hegemona pravice. Ostatně v roli obhájce parlamentního režimu a demokracie může pokračovat a jistě to bude dělat i v předčasných volbách.

Vůči ČSSD — jako hlavnímu levicovému protivníkovi - bude používat jednak tradičního antikomunismu, není možné se mýlit, tento vyčichlý argument tradičně využívaný pravicí není především zaměřený proti KSČM, ale proti sociální demokracii.

Samozřejmě tento argument bude nyní posilován tvrzením, že sociální demokracie je ve vleku prezidenta Zemana, rozštěpená na sobotkovce a haškovce, že bude pohlcena zemanovci zevnitř i zvenčí stranou SPOZ atd.

Tuto situaci jsem i při značné skepsi k jednotě koalice „stojedničky“ nepředpokládal. Domníval jsem se, že situace bude pokračovat buď důvěrou v Rusnoka a jeho vládu, či spíše nejpravděpodobněji jejím obnoveným vydáním v podobě nové „prezidentské“ vlády úředníků. Aby se ČSSD ucházela o formování vlády jsem pokládal za nevýhodné (a nepříliš pravděpodobné, že by tuto nabídku dostala). Proto jsem se vyslovil pro „podmínečnou podporu“ Rusnokově vládě.

Tento výsledek hlasování o Rusnokově vládě — respektive nepřímý důsledek tohoto hlasování — rozhodnutí TOP 09 - přibližuje možnost předčasných voleb, proklamované přání obou křídel, či koncepcí uvnitř ČSSD, na dosah. Není ale zcela jasné, jaká bude odpověď — další tah - prezidenta na takto vzniklou situaci.

Nyní je pravděpodobná požadovaná většina pro rozpuštění Sněmovny a vypsání předčasných voleb. Součet poslaneckých hlasů ČSSD, KSČM a TOP 09 by měl dostačovat. Lze předpokládat, že by předčasné volby podpořila i skupina paroubkovců, ostatně podobný výrok učinili i zástupci Věcí veřejných.

Samozřejmě, je zde i alternativa, že někteří — spíše nezvolitelní poslanci — mohou jednat v duchu „tlustí kapři si nevypouštějí rybník“. U tří nejsilnějších stran to není příliš pravděpodobné.

U mediálních komentátorů můžeme očekávat pochybnosti o konečném postoji ČSSD — respektive o její závislosti na Zemanově výroku, že může pověřit sestavením vlády představitele vítězné strany a ne jejího předsedu.

Ovšem, chce-li být ČSSD skutečně silnou stranou a stranou nezávislou, pak musí okamžitě, zcela jasně prosazovat nejen předčasné volby, ale co nejdříve připravovat velmi propracovaný a nejen deklarativní program a dávat zřetelně najevo svou nezávislost i na prezidentovi, byť ten jako levicový symbol v očích části voličů je jejím významným spojencem. Ve hře je totiž také vliv ČSSD na střední vrstvy, inteligenci a prvovoliče.

P.S.: Přečtete-li si mé předchozí dva komentáře, tak je doufám jasné, že tohle není: „odvolávám, co jsem volal — popírám, co jsem tvrdil“.