Národní divadlo

Odvolání a opětovné jmenování Jana Buriana ředitelem Národního divadla je jen dalším dokladem toho, že národní kulturní instituce by neměly podléhat ministerstvu kultury, měly by být na politice nezávislé, veřejnoprávní, řízené radami.

Na případu odvolání, byť jednodenního, nově jmenovaného ředitele Národního divadla Jana Buriana vyšlo najevo, jak jsou naše kulturní instituce nebezpečně závislé na politice. To se můžeme stále ohánět svobodou, jakou jsme za bolševika neměli, ale nakonec se vždy ukáže, že politikové si do kulturních institucí dosadí toho, kdo si s nimi vyběhá a na klikách vyleští dobré vztahy – a klidně, bez uzardění odvolají toho, kdo jim překáží. Třeba jen tím, že zabírá místo, které oni chtějí pro někoho svého.

Zažila jsem to už v 90. letech v Chebu, kdy v polovině září, na začátku nové sezóny, kvůli rozpočtu přetaženému o, prosím, celých 300 000 (zákonně zdůvodněných povinným tabulkovým navýšením mezd nebo nevím už čeho), odvolal chebský starosta ředitele divadla. Ten odvolaný byl jednou z hlavních tváří listopadové revoluce, zkušený divadelník, slušný režisér a svému divadlu zcela oddaný profesionál. S různými, samozřejmě, osobními chybami a komediantskými vlastnostmi, které se pánům na radnici nelíbily.

Tehdy si tam ve výběrovém řízení dosadili nýmanda bez vzdělání a bez vlastností, který tam vydržel v pohodě a nicnedělání víc než deset let. Krásný příklad normalizace. Mimochodem, na tomhle dosazení se jako člen konkurzní komise podílel i tehdejší ředitel plzeňského divadla a předseda Asociace profesionálních divadel Jan Burian, budiž mu odpuštěno, že mu tenkrát politická objednávka byla bližší než divadelní kumšt.

V Plzni se Jan Burian vycvičil v neuvěřitelné dovednosti najít s místními politiky shodu a ochránit tak divadlo před otřesy a vnucenými změnami. Mělo to pochopitelně i své stinné stránky – poměry v plzeňském divadle byly mnoho let až příliš stojaté, dramaturgie měšťansky účelová, inscenace nevzrušivé, publikum ukolébáváno přibližným psychologickým realismem. Někdy mi připadalo, že v inscenacích Jana Buriana (když režíroval) jsou herci na jevišti spíš účelně zorganizováni než vedeni k interpretaci postavy a hry – ale někdy člověk musel přiznat, že ta účelná zorganizovanost je možná právě režijní interpretací.

Neuvěřitelný diplomatický a kulturně politický výkon Jana Buriana v Plzni vyvrcholil, když dokázal, aby plzeňské zastupitelstvo skutečně odsouhlasilo stavbu nového divadla (bylo to velmi těsné hlasování). A kulturní veřejnosti v Plzni vesměs bylo jasné, že nové divadlo by se mělo v roce 2015 naplnit obsahem už trochu jiným, než byl ten, který se v Plzni inscenoval asi tak od roku 2005, že to chce nové lidi, novou energii, jiný divadelní názor. To byla situace, v níž byl Jan Burian osloven divadelními odborníky, aby vypracoval koncepci nového fungování Národního divadla se Státní operou.

Když už ale mluvím o té Plzni, musí se Janu Burianovi přiznat, že pod jeho záštitou tam probíhalo několik velice progresivních sezón v opeře, vedené Petrem Kofroněm, a že nebylo úplně snadné novou operní koncepci obhájit. Dnes už zní neuvěřitelně, že nevoli vzbuzovalo i to, že se opery jako Lucia di Lammermoor nebo Carmen hrají v originálním jazyce, docenti Západočeské univerzity psali posměšné fejetony, v nichž zaznívalo i to, že na své plzeňské scéně nechceme cizince.

Tyhle pře skončily odchodem Petra Kofroně a po něm se šéfem opery stal primárius orchestru a všechno si zase krásně sedlo zpátky. O jazyce originálu se přestalo mluvit, protože se to tak začalo dělat prostě všude, ostatně titulkovací zařízení se hodí i v české opeře, vždyť zpěvákům není mnohdy rozumět.

Jan Burian po těch letech v Plzni získal maximální kvalifikace pro řízení něčeho takového, jako je Národní divadlo, udělal zkušenost s orchestry i sbory, ví, co to je hrát ve více budovách, mít dílny a sklady a několikero předplatné, rozumí rozpočtu a ví, co jsou náklady na inscenaci a odpovídající honorář. Situace v Plzni byla dobrých dvanáct let stabilní – a podívejme se třeba do Brna, jak to vypadalo tam!

Nutno ale říci, že ten principálsko-manažerský tanec mezi vejci během několika volebních období několika politických garnitur způsobil, že celkový duch plzeňského divadla se sunul spíše po dráze přízně představitelů města a tradičních abonentů než po linii progresivní divadelní výpovědi (s výjimkou té operní epizody). Že neustálý ohled na politickou přízeň a pohodu s vlivnými lidmi ve městě to divadlo zkazil, vyřadil z kritické umělecké diskuse a usadil do měkkého polštáře maloměšťákovy přízně. Dobře se mělo divadlo jako instituce, mnohem hůř se vedlo divadelnímu umění.

Teď to možná vypadá, že chci říci, že takto by to za pár let vypadalo pod vedením Jana Buriana i s Národním divadlem, ale to si nemyslím. Domnívám se, že komise odborníků vybrala do funkce ředitele Jana Buriana proto, že je zárukou stabilizace a nadějí na dobrou organizaci složité instituce, přičemž jednotlivé její umělecké složky můžou poměrného klidu využít právě k péči o divadelní umění, nejsou do nich obsazeni žádní konformisté.

Takhle do toho nejspíš šel Petr Kofroň na místo šéfa opery a s tím, řekla bych, Michal Dočekal setrval na místě šéfa činohry. Pokud ovšem věc vypadá tak, že Národní divadlo bude nadále řízeno politickými vrtochy a osobním vkusem nebo přízní momentálně mocných politiků, nemá smysl nést rizika a těžkosti šéfování – divadelní umění se dá dělat i mimo Národní divadlo.

Slova ministra kultury Balvína a předsedy vlády Rusnoka o tom, že znovupovoláním Jana Buriana do funkce ustoupili nátlaku kulturní fronty, jsou nehorázná. Na odpor se postavili členové souboru ND, kteří měli před sebou opět vidinu prozatímního vedení s pouze udržovací koncepcí. Protestovali proti tomu, aby se takové manévry vedly před začátkem nové sezóny. A mimo jiné, řekla bych, chtěli dát najevo i to, že nechtějí přijmout normalizační praktiky, které, jak všude kolem nás pozorujeme, už leckde vládnou. Že nebudou služebníky politických garnitur.

Jen je škoda, že to udělali jenom ti, kteří jako populární hvězdy nic neriskují, aby gesto bylo úplně přesvědčivé, mělo jich být víc. Jenže Jan Burian není žádný miláček české kulturní scény, je to jen zdatný profesionál, mnohem odborně kvalitnější než většina politiků, na vedení Národního divadla se řádně připravil a měl právo začít pracovat.

Národní kulturní instituce by neměly podléhat ministerstvu kultury, to se ukazuje čím dál zřetelněji. To bylo řadu posledních let ministerstvem bezkoncepčnosti (přitom těch kvalitních koncepcí, vypracovaných expertními týmy, na něž se ministři a jejich političtí podporovatelé ani nepodívali!) a ani do budoucna to nevypadá o mnoho lépe.

Národní kulturní instituce by měly být na politice nezávislé, veřejnoprávní, řízené radami, do nichž, jak známe z rozhlasu a televize, se politikové také prodírají, které však navzdory tomu jsou orgánem kolektivním a pluralitním. Doufám, že Rusnokova vláda důvěru nedostane a že budou přece jenom předčasné volby. Tohle přece nejde.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Předčasné volby? Pondělí, 5.Srpna 2013, 10:52:11

Zatím to vypadá, že předčasné volby by mohly být jen tehdy, pokud Rusnokova vláda důvěru získá...

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Národní divadlo jako akciová společnost Pondělí, 5.Srpna 2013, 15:41:0

Jan Burian má údajně zadání převézt ND na akciovou společnost. Při jeho nástupu do funkce začátkem roku herci stávkovali a teď stávkují proti jeho odvolání. Kdo se v tom má vyznat?
Informace o zadání Jana Buriana udělat z ND akciovou společnost (této privatizaci chtěl údajně Balvín odvoláním Buriana zabránit) viz
http://www.blisty.cz/art/69528.html

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Radami ? Pondělí, 5.Srpna 2013, 20:51:42

Třeba jako dráhy a jiné akciovky?

Vladan Ševčík - Energetik

ND Pondělí, 5.Srpna 2013, 23:57:0

ND by hlavně nemělo být financováno z rozpočtu ministerstva kultury,(jako jediné v ČR).Brněnské národní divadlo si Brno financuje samo a plní stejné funkce.Alespoň by zbyly peníze na podporu menších souborů v okresních městech, které obrací každou korunu a jsou skutečnými nositeli kultury.

Petrasek Milan - penzista

Pani Blaženo já se vyznám Úterý, 6.Srpna 2013, 00:12:55

Před 20 leta jsem se seznámil s pana Dočekala - režisérem a principálem - světonázorem klausiánského střihu. Jeho kariéra plně polplatná pražské politickospolečenské manýře musela logicky vyústit do absolutně konfuzního postoje. Privatizace všeho se nemohla zastavit ani před vraty katedrály sv. Víta, natož dveřmi ND.
Revoluce - tentokráte konzervativní - požírá svá pacholátka ....... tak jak bývá zvykem.

Alena Zemančíková - Brno

Úterý, 6.Srpna 2013, 01:35:32

Milí diskutující, nedovedu si představit, že by Jan Burian chtěl transfrmovat Národní divadlo na akciovou společnost - to je naprostý nesmysl. Je ovšem zřejmé, že jako příspěvková organizace ministerstva kultury funguje špatně. Jan Burian, pokud mám informace, nastoupil do ND s tím, že dřív, než přijde s konkrétním návrhem jeho spolehlivého fungování a právního zakotvení, musí se obeznámit s poměry uvnitř, k čemuž by se těžko dostal otevřeným a nekuloárním způsobem zvenčí. Kuloárním způsobem naopak postupoval ministr kultury Balvín, když Buriana odvolal poté, co vyslechl hlasy, které se jeho působení v ND obávají, ale nehovořil ani s členy odborné rady o důvodech, které vedly k jeho jmenování. Natož pak třeba s jednotlivými šéfy souborů.
O žádnou privatizaci ND nejde, spíš jde o jeho nezávislost.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Omlouvám se Úterý, 6.Srpna 2013, 05:50:24

...za příliš stručně vyjádřený dotaz. Rád bych se tedy znovu zeptal, zda si autorka článku myslí, že odvolání ředitele Českých Drah, tedy instituce která nepodléhá žádnému ministerstvu je nějakým způsobem jiné (lepší)?

(Tedy samozřejmě kromě toho, že proběhlo rychleji.. :-)

Alena Zemančíková - Brno

Úterý, 6.Srpna 2013, 18:04:6

Vážený pane Lobpreisi,
k odvolání ředitele Českých drah se nevyjadřuji, protože se v problematice nevyznám, vlakem pouze jezdím, organizace železničního provozu ani kontroly jeho hospodaření se neúčastním ani amatérsky. Takže o tom nepíšu.
Naopak divadlo je můj obor, profese, zájem, povolání. Domnívám se, že mu poněkud rozumím, snad včetně jeho organizace jeho místa v kultuře civilizovaného národa. Proto jsem chtěla čtemnářům Referenda přiblížit osobu i pohmutky Jana Buriana a komise, jíž byl na místo ředitele ND doporučen. Mezitím vyšlo v denním tsku i na internetu mnoho dalších článků, některé rozumné, některé - například ten od Štěpána Kotrby v Britských listech - dost nehorázné. Zaznmaneala jsem i násilnická provolání, že teď už nám umělci do správy věcí veřejných mluvit nebudou. Jsem z toho otřesena - co už by měli umělci dělat a co dělali třeba v osmašedesátém? Takže odpovídám: odvolání ředitele Českých drah je jiné, protože jinak jsou zřízeny České dráhy jako instituce. Jestli lepší nebo horší, to nevím, protože do toho nevidím, tak se k tomu nevyjadřuji. Každopádně si myslím, že ministr vlády, která ještě neprošla hlasováním o důvěře, nemá odvolávat nikoho, protože k tomu nemá platné pověření.

A ještě reakce na pana Petraska: Michal Dočekal normálně absolvoval reži na DAMU, pak řadu let působil v pražském Divadle Komedie jako režisér a umělecký šéf a na základě výběrového řízení se stal šéfem činohry Národního divadla. Přiznala bych mu právo během dvaceti let smýšlet o otázkách politiky i umění poněkud jinak, od doby jeho působení v Divadle Komedie se jistě poněkud proměnil i jeho režijní rukopis a dramaturgické akcenty, proč ne názor třeba na Václava Klause? CHtěla bych připomenout, že Michal Dočekal patřil ke studentům, kteří na DAMU "dělali revoluci" v roce 1989, což jim způsobilo pocit vítězů, s nímž se museli během další životní praxe porovnat ( třeba takový studentský vůdce, tehdy herec a pak senátor Martin Mejstřík naprosto vyhořel). Když v tomto deníku celkem bez problémů odpouštíme umělcům jejich členství v KSČ v 50. letech i za normalizace, dopřejme i lidem Listopadu 89 právo na životní zkušenost a změnu postoje. Na rozdíl od mnohých tehdejších revolucionářů Michal dočekal poctivě a se solidními uměleckými výsledky pracoval pro české divadlo.

Petrasek Milan - penzista

Paní Zemančíková Úterý, 6.Srpna 2013, 21:20:1

beru nazpět nešťastné označení pana Dočekala za spolutvůrce privatizace pražské divadelní kultury.
A vyjadřuji politování nad tím, se stal obětí úskalí neoliberální pravicové politiky, které mu v počátcích jeho kariéry zůstaly utajeny.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Vážená paní Zemančíková, Středa, 7.Srpna 2013, 06:50:15

s Vaším názorem na kompetence vlády souhlasím. Koneckonců, právě proto mne překvapilo, že odvolat ředitele společnosti, která formálně není na státu závislá, trvalo kandidující vládě kratší dobu, než v případě ND (kde stát stále vystupuje minimálně z pozice zřizovatele).
Reagoval jsem tedy (asi příliš zkratkovitě) na myšlenku z perexu Vašeho článku.
Jinými slovy, zdá se, že i kolektivní orgán (tedy Dozorčí rada ČD) může jednat rychle. Dokonce rychleji než samotný ministr. (Nabízí se snad otázka, zda by kolektivní orgán byl schopen své rozhodnutí stejně rychle i odvolat.)
Ačkoli to nevypovídá o legitimitě aktu (domnívám se, že ta se odvíjí od jiných proměnných, než od počtu rozhodujících osob), považuji takovou ukázku optimalizace vůči času za hodnou dalšího zkoumání.
Jsem přesvědčen, že bez porozumění těm organizačním záležitostem nelze provést nastavení (Vámi požadovaným) směrem k větší nezávislosti na aktuální situaci ve vládě.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.