O fotbale

Patrik Eichler

Čím hůře, respektive čím nepravidelněji je fotbalista placen, tím větší je pravděpodobnost, že se nechá přesvědčit ke zmanipulování zápasu. V České republice nedostává mzdu včas 39,8 % hráčů.

„Zpoždění ve výplatě mezd u fotbalových klubů s nedostatkem hotovosti donutilo v Portugalsku desítky hráčů, aby požádali Portugalskou asociaci profesionálních fotbalistů o peníze na nájem a jídlo,“ řekl minulý pátek předseda hráčské asociace Joaquim Evangelista. K tomu upozornil, že mimo pětici největších klubů portugalské ligy dostávají hráči v průměru mezi dvěma a třemi tisíci euro. A že tak není na místě mluvit o fotbalistech jako o milionářích, což se často děje.

Platí sice pravidlo, podle kterého musejí kluby v létě prokázat, že zaplatily všechny mzdy, jinak nemohou začít hrát další sezónu. Podle Evangelisty ale hráči podepisují prohlášení, že je vše v pořádku, protože jednoduše nemají na výběr. Kdyby nepodepsali, přišli by o práci, nemohli by hrát a nedostali by zpět dlužné peníze.

Příklady z dalších zemí nabízel před dvěma týdny v Budapešti člen vedení FIFPro Dejan Stefanović. Jak se píše v publikované zprávě: „Chorvatsko, Slovensko, Slovinsko a Česká republika používají systém, ve kterém jsou hráči považováni za osoby samostatně výdělečně činné a jsou odpovědní za úhradu svého sociálního pojištění a daní.“ V České republice má jít podle FIFPro o více než devadesát procent všech profesionálních hráčů.

Podle Stefanoviće „je naprosto neuvěřitelné, že hráč musí platit daně, sociální pojištění a příspěvky na důchod, i když klub neplatí jemu. (...) A kromě toho,“ ptá se řečnicky, „jak může být fotbalista, který hraje týmovou hru, považován za osobu samostatně výdělečně činnou? Tou je asi tak stejně, jako se může sebrat a jít hrát ve svém volném čase za někoho jiného.“

V Chorvatsku má podle údajů z webu FIFPro několik desítek profesionálních fotbalistů obstavené účty, protože nejsou schopni splácet své závazky. Z chorvatské první ligy totiž jen pět z dvanácti týmů vyplácí svým hráčům mzdy včas. Průměrná doba zpoždění je šest měsíců. Že se takový profesionální fotbalista nemusí lišit od dělníka nebo prodavače ukazuje průzkum chorvatské hráčské asociace, podle které má 43 % hráčů problémy hradit své denní výdaje a 83 % by přijalo nižší příjem výměnou za to, že by v klubu získali řádnou pracovní smlouvu.

Řadu dalších příkladů ze zemí východní Evropy zpracovává před rokem a půl vydaná Černá kniha FIFPro. Výsledky výzkumu mezi třemi tisícovkami profesionálních fotbalistů z České republiky, Maďarska, Srbska nebo Ukrajiny hovoří o zpožděných mzdách, vydírání, rasismu i ovlivňování zápasů.

Příznačné je ale varování, se kterým autoři Černé knihy přicházejí: Čím hůře, respektive čím nepravidelněji je fotbalista placen, tím větší je pravděpodobnost, že se nechá přesvědčit ke zmanipulování zápasu. V České republice přitom „39,8 % hráčů nedostává svou mzdu včas, 78,1 % dostává zaplaceno do tří měsíců, 19,8 % musí čekat až šest měsíců, než dostane zaplaceno. To znamená, že během každého zápasu české ligy téměř 9 z 22 hráčů na hřišti není placeno včas“.