Autorské čtení Arnošta Goldflama bývá vždy silným zážitkem. Jeho vystoupení na festivalu Měsíc autorského čtení tuto tradici potvrdilo. Odpovídala tomu i účast diváků, jejichž počet výrazně přesáhl hranici bezpečnostní normy velkého sálu Divadla Husa na provázku.

Goldflam byl dlouhá léta spolutvůrcem toho, co se na umělecké scéně v Brně (ode)hrálo. Je součástí určitého kulturního ani ne povědomí, jako spíš podvědomí, to co člověka napadne, když se řekne například brněnská bohéma.

Jste autorem mnoha skvělých tragikomických textů, v kterých má humor velice silnou pozici. Myslíte, že se dá humoru naučit? Nějak ho získat?

Naučit se humoru prostě nedá. Samozřejmě, když člověk píše, a když píše delší dobu, tak se naučí s humorem nějakým způsobem zacházet. Naučí se střídat humor a tragiku, realitu a fantazii tak, aby to působilo na čtenáře nebo posluchače.

Může se naučit dojít k nějaké pointě, aby to dostalo výraznou tečku, aby se udělal neočekávaný střih. Ale samozřejmě, není nic, co by člověk mohl udělat, pokud to v něm není.

Můj kamarád, student JAMU, má jeden ze svých hereckých snů, že by chtěl hrát Hitlera ve vaší hře Doma u Hitlerů. Existuje postava nebo hra, ve které by jste opravdu rád hrál?

Že bych chtěl v něčem speciálně hrát, to ani ne. Moje hlavní profese je režie a psaní a jako herec jsem spíše taková bizarní figura. A především jsem herec epizodních rolí. Jsem rád, když dostanu příležitost. A že bych si ještě vybíral? To ne.

Mám rád rozporuplné postavy, postavy na rozhraní komiky a tragiky, mám rád bizarní figury, podivíny, proto taky hraju především v pohádkách. Tam mně obsazují do role zvláštních postaviček.

Mám velice rád záporné figury, a ty jsem už dlouho nehrál. Když jsem začínal v divadle, tak jsem měl několik záporných postav a ty jsem hrál s velikým potěšením. Jenomže třeba režiséři si myslí, že já jsem takový laskavý člověk. Což vůbec není pravda, jak říkám: já su sviňa, vůbec nejsem laskavý.

Proto mi ty záporné postavy tolik nenabízí, ale mám to opravdu rád. Takže můj sen by byl zahrát si nějakou zápornou figuru, nějakého hajzla.

A naopak z pozice dramatika, máte nějaký vysněný příběh, který by jste chtěl napsat?

Takových mám samozřejmě řadu, udělám si poznámku, nebo vymyslím stručný děj, co bych chtěl napsat. Mám takový notýsek, tam si to zapisuji, anebo papírky, ty si dávám na nástěnku. Spíš bych řekl, že se do toho pustím, až je to zralý. Není to tak, že by to byl můj sen a já se k tomu odhodlávám.

Náměty mám, nápady mám a až to uzraje, tak se většinou do toho pustím. Musím počkat na to, abych na to měl čas. Námětů mám hodně, kdybych měl také hodně volna, tak bych toho možná napsal víc. Ale myslím, že stačí, co jsem už napsal.